23 CO 386/2022-112 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 20. dubna 2022, č. j. 23 C 273/2021-57, ve znění opravného usnesení ze dne 2. června 2022, č. j. 23 C 273/2021-75, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 64 913 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 21 961 Kč k rukám právního zástupce žalované do tří dnů od právní moci rozsudku. 2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě ze dne [datum], jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 64 913 Kč s příslušenstvím z titulu doplatku odkupného s následujícím odůvodněním. Žalobce dne [datum] uzavřel se žalovanou Smlouvu [anonymizována čtyři slova] [číslo] (dále jen„ Pojistná smlouva“), jejíž součástí byly Všeobecné pojistné podmínky typu [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ VPP“) a doplňkové pojistné podmínky [anonymizováno] [číslo] (dále jen„ DPP“). Pojistná smlouva zanikla ke dni [datum] s tím, že žalobci bylo dne [datum] vyplaceno odkupné ve výši 153 667 Kč. Žalobce však má za to, že žalovaná mylně stanovila částku odkupného, neboť v souladu se se zákonem o pojistné smlouvě a VPP je odkupné v daném případě rovno zaplacenému pojistnému, neboť smluvní dokumentace neumožňuje žalované zaplacené pojistné snižovat (spotřebovávat) o jakoukoliv položku. Žalobce pak na pojistném uhradil žalované celkově částku 218 580 Kč, proto požaduje zaplacení rozdílu ve výši 64 913 Kč s tím, že předžalobní výzva byla žalované doručena dne [datum]. 3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla zamítnutí žaloby, neboť výpočet odkupného provedla zcela v souladu s [anonymizováno] smlouvou. Pokud žalobce tvrdí, že obdržel nižší plnění, než odpovídalo ujednání [anonymizováno] smlouvy a že žalovaná neoprávněně snižovala negarantovanou kapitálovou hodnotu, fakticky tvrdí, že se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor žalobce tím, že bez právního titulu snižovala kapitálovou hodnotu pojištění. Žalobce se účelově v žalobě nezmiňuje, že požaduje vydání bezdůvodného obohacení, neboť si musí být vědom toho, že jeho nárok je promlčen dle § 107 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Žalovaná vznesla námitku promlčení, přičemž poukázala na to, že žalobce v minulosti vůči žalované zahájil řízení před finančním arbitrem podáním návrhu dne [datum], kterým se domáhal jak určení neplatnosti [anonymizováno] smlouvy, tak vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného pojistného spolu s příslušenstvím. Žalovaná má za to, že pojistné zaplacené přede dnem podání žaloby dne [datum], je promlčeno, když poslední pojistné bylo žalobcem uhrazeno dne [datum]. Námitka promlčení pak není v rozporu s dobrými mravy. 4. Soud I. stupně po provedeném dokazování a na základě nesporných skutečností, jež vzal za svá skutková zjištění, učinil následující skutkové závěry. Pojistnou smlouvou uzavřenou mezi žalobcem a žalovanou dne [datum] bylo sjednáno pojistné pro případ smrti ve výši 300 000 Kč, součástí [anonymizováno] smlouvy byly DPP, ve kterých byla sjednána úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2.5 DPP se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotu negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k prvnímu dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1 bod 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle bodu 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. 1 bod 3.1 stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Článek 1 bod, 3.2 pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Ustanovení čl. 2, bod 1.1 a 1.2 stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalovaná mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění. Dále měl soud I. stupně za zjištěné, že pojištění bylo ukončeno k datu [datum] a Informací k ukončení pojištění bylo žalobci sděleno, že bude vyplaceno odkupné k [datum] ve výši 151 441 Kč. 5. Po právní stránce shledal soud I. stupně [anonymizováno] smlouvu absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění, když konkrétní výše nebyla v [anonymizováno] smlouvě ujednána a nelze ji zjistit ani z DPP ani z jiných smluvních dokumentů. Pokud je v čl. 1, bod 1, odst. 1.7 DPP odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž o objektivně existující metody, které žalovaná obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu Pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno, tudíž jedná se o neplatný právní úkon. Obdobně již rozhodl i Městský soud v Praze v rozhodnutí č. j. [číslo jednací], který se rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalované o [anonymizováno] pojištění [anonymizována dvě slova] a dospěl ke stejnému právnímu závěru. Z tohoto důvodu tak vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 obč. zák. představující platby pojistného. Soud I. stupně se dále zabýval otázkou promlčení nároku dle § 107 odst. 1, 2 obč. zák. Pokud jde o počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, pak dle soudu I. stupně tato začala ohledně každé platby pojistného běžet jejím zaplacením, neboť žalobce ke dni podpisu pojistné smlouvy znal konkrétní obsah [anonymizováno] smlouvy, tj. znal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit neplatnost [anonymizováno] smlouvy. Nejpozději z Informace o ukončení pojištění ze dne [datum], kdy byla žalobci sdělena výše odkupného, musel žalobce zaznamenat svoji finanční ztrátu v souvislosti s [anonymizováno] smlouvou. Jelikož však žalobce podal žalobu až dne [datum], je nárok žalobce promlčený. Námitku promlčení pak soud I. stupně neshledal v rozporu s dobrými mravy, když v tomto směru odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000 O náhradě nákladů řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšné žalované přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 21 961,50 Kč. 6. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání z důvodů dle § 205 písm. b) a g) o. s. ř. Namítá porušení práva žalobce na spravedlivý proces, když soud I. stupně v průběhu řízení neupozornil žalobce na odlišný právní názor na právní kvalifikaci sporného nároku, nepoučil jej dle § 118a o. s. ř. a nedal mu tak možnost na tuto novou procesní situaci řádně reagovat. Z tohoto důvodu je tak rozsudek nezákonný. Dále namítá nepřezkoumatelnost rozsudku, neboť tento je v některých částech vnitřně rozporný, a to zejména pokud jde o počátek subjektivní dvouleté promlčecí doby, když soud I. stupně na jedné straně uváděl, že subjektivní promlčecí lhůta začala běžet ohledně každé platby pojistného jeho zaplacením, zároveň však uváděl, že začala běžet seznámením se s výší odkupného a zaznamenáním finanční ztrát. Dále namítá, že soud I. stupně ignoroval podstatnou část námitek žalobce, a to ohledně jednání žalované v rozporu se směrnicí Rady 93/13 EHS (dále jen„ Směrnice“), tak problematiku vědomosti o vzniku bezdůvodného obohacení dle rozsudku Soudního dvora EU sp. zn. C 485/19. Stejně tak se soud I. stupně žádným způsobem nevypořádal s judikaturou vyšších soudů týkající se problematiky běhu subjektivní promlčecí lhůty, na níž žalobce poukazoval. Žalobce je přesvědčen, že je v rozporu s právem na spravedlivý proces, pokud soud sám bez jakéhokoliv vysvětlení zcela svévolně změní podstatu požadovaného nároku, o čemž se účastníci dozví teprve v rámci rozsudku. Soud I. stupně tak nedostál své povi