30 Co 245/2024-300 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vyhověl žalobě o zaplacení žalované částky z titulu náhrady škody a žalovanému uložil zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku 926.809 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z této částky od 1. 9. 2022 do zaplacení (výrok I.). Dále mu uložil povinnost zaplatit ve stejné lhůtě náklady řízení, a to ve prospěch státu na účet soudu prvního stupně částku 24.529 Kč (výrok II.) a žalobci k rukám jeho právního zástupce částku 126.816 Kč (výrok III.).2. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalovaný pracoval u žalobce na základě pracovní smlouvy jako řidič kamionu za sjednanou měsíční mzdu , částka, hrubého, přičemž zaviněním žalovaného došlo 24. 5. 2022 k požáru kamionu a víceméně k totální škodě. K výši škody soud prvního stupně provedl dokazování znaleckým posudkem a výslechem znalce , tituly před jménem, , jméno FO, a na základě provedeného dokazování pak uzavřel, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci veškerou takto zjištěnou škodu. Po právní stránce věc posoudil podle § 259 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen ZP). Soud prvního stupně neshledal důvody pro liberaci výše škody. V tomto směru odkázal na příslušná ustanovení ZP a na to, že žalovaný po celou dobu nepřijal odpovědnost za své jednání, nezaplatil ani částečně vzniklou škodu a žalobci naopak ušel zisk, který mu nikdo nenahradí. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci (§ 148 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř.).3. Rozsudek byl napaden včasným odvoláním žalovaného, který soudu vytkl spekulaci o tom, že žalovaný pravděpodobně přímo vařil v úložném prostoru. Dále namítal, že nebylo prokázáno zavinění žalovaného ani ve formě vědomé nedbalosti. Opakoval, že škoda vznikla pravděpodobně technickou poruchou vařiče. Navrhoval proto také před soudem prvního stupně důkaz znaleckým posudkem z oboru fyzika a dále z oboru bezpečnost práce a požární ochrana. Soud prvního stupně tyto důkazy neprovedl, tedy neúplně zjistil skutkový stav. Dále žalovaný poukazoval na to, že i kdyby byla prokázána vědomá nedbalost na jeho straně, náhrada škody by nemohla přesáhnout 4,5násobek jeho výdělku, tedy částku , částka, . Podle žalovaného soud prvního stupně pochybil i při právním posouzení věci, když měl za významné, že účastníci uzavřeli dohodu o hmotné odpovědnosti podle § 252 ZP a pominul, že tato se nevztahuje na svěřenou věc. Navíc žalovaný případnou dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřené věci podle § 255 ZP neuzavřel a i kdyby, taková dohoda nedopadá na poškození věci. Nadto svěřenou věcí ve smyslu daného ustanovení nemůže být automobil. Dále žalovaný namítal, že soud prvního stupně určil nesprávně výši škody, když ji neurčil jako totální škodu. Ta činila 685.800 Kč, zatímco náklady na opravu dosáhly částky v žalované výši. Odmítl, že by mařil jednání či měl zájem je protahovat. Poukazoval na své vyjádření ze dne 22. 6. 2022, kde pravdivě vylíčil skutkový děj a zároveň svou lítost. Uvedl též, že nikdy nenavrhoval výslech znalce, tedy nenese zavinění na nákladech řízení, které v souvislosti s tím vznikly. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.4. Žalobce navrhl potvrdit rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. Zdůraznil, že žalovaný se k jednání soudu prvního stupně nikdy nedostavil, tedy jiný průběh škodního děje neuvedl. Přitom ve vyjádření z 22. 6. 2022 uvedl krom jiného, že po uvaření kávy uložil vařič do úložného prostoru, kde došlo ke vznícení obsahu, protože si neuvědomil, že vařič je hodně teplý. Žalobce pak vyslovil, že není vyloučeno, že žalovaný plamen nedovřel. Nyní se žalovaný snaží tvrdit poruchu vařiče, což však neprokázal. Naopak byla prokázána příčinná souvislost mezi neopatrným jednáním žalovaného a vznikem požáru, mimo jiné šetřením , orgán, (dále jen HZS), přičemž žalovaný závěry tohoto šetření nevyvracel. Jiná příčina požáru zjištěna nebyla. Pokud jde o výši škody, žalobce požadoval úplné náklady na opravu, které byly i podle znalce vynaloženy účelně. Rozhodnutí o výši škody je podle žalobce věcně správné, když škoda byla způsobena v nepřímém úmyslu a žalovaný tak je povolán k plné její náhradě podle § 257 odst. 2 věta druhá ZP.5. Žalovaný v replice uvedl, že nebylo prokázáno porušení žalovaným nějaké povinnosti bezpečnosti ochrany zdraví při práci, natož pak jeho zavinění. Podle žalovaného je přenosný plynový vařič standardní výbavou kamionů, používá ho téměř každý, včetně zaměstnavatele žalovaného.6. Žalobce k tomu uvedl, že vařič není výbavou vozidla, proto také pojišťovna vzniklou škodu odmítla plnit. Je naopak zakázáno jej přepravovat, když může dojít k výbuchu propanbutanové bomby a k destrukci celého vozidla. Jednalo se o osobní vařič žalovaného. Šlo o velký dvou ploténkový vařič. Žalovaný porušil povinnost, proto za vzniklou škodu odpovídá. Není přitom významné, zda porušují pravidla též ostatní řidiči kamionů či nikoliv. Žalovaný sám v prohlášení přiznal, že umístil rozehřátý vařič do prostoru, kde jsou hořlavé materiály, tedy si musel být vědom toho, že může dojít k požáru a byl s tím srozuměn. Podle žalobce je tak příčinná souvislost jednoznačně prokázána. Vyjádření HZS na Slovensku je zcela v souladu s tímto zjištěním, když potvrzuje, že žalovaný se dopustil neopatrnosti a že v důsledku toho došlo ke vzniku požáru kamionu. Žalovaný v průběhu soudního řízení nepřednesl žádné jiné tvrzení o průběhu vzniku požáru, a proto soud prvního stupně jednoznačně nepochybil, pokud vycházel z jeho vyjádření učiněného v úzké časové souvislosti se škodnou událostí. Pokud jde o výši škody, žalobce měl za to, že závěry znalce , tituly před jménem, , jméno FO, jsou správné, znalec přesvědčivě vysvětlil, že oprava kabiny byla nejlepší volbou, kterou poškozený mohl udělat.7. Odvolací soud přezkoumal ve smyslu ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř. napadený rozsudek i řízení, které předcházelo jeho vydání, zopakoval některé listinné důkazy provedené před soudem prvního stupně a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.8. Odvolací soud zopakoval důkaz výplatními páskami žalovaného, z nichž zjistil, že v dubnu 2022 žalovaný odpracoval 21 dní, tedy 168 hodin, za hrubou mzdu , částka, , čistého , částka, . V květnu 2022 odpracoval 22 dní, tedy 176 hodin, hrubá mzda , částka, , čistá , částka, . V červnu 2022 odpracoval pouze 14 dní, tedy 112 hodin. Hrubá mzda činila , částka, , čistá , částka, .9. Podle § 249 odst. 1 ZP zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen „škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance. Podle odst. 2 je-li k odvrácení škody hrozící zaměstnavateli neodkladně třeba zákroku, je zaměstnanec povinen zakročit; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo jinou fyzickou osobu.10. Podle § 250 odst. 1 ZP zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.11. Podle § 250 odst. 3 ZP zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255.12. Podle § 252 ZP byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty“), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.13. Podle § 255 ZP zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.14. Podle § 257 odst. 1 ZP zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu podle § 250 je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčiní škodu uvedením v předešlý stav.15. Podle § 257 odst. 2 ZP nesmí výše požadované náhrady škody způsobené z nedbalosti přesáhnout u jednotlivého zaměstnance částku rovnající se 4,5násobku jeho průměrného měsíčního výdělku před porušením povinnosti, kterým způsobil škodu. Toto omezení neplatí, byla-li škoda způsobena úmyslně, v opilosti, nebo po zneužití jiných návykových látek.16. Podle § 259 ZP zaměstnanec, který má povinnost nahradit škodu vzniklou schodkem na svěřených hodnotách nebo způsobenou ztrátou svěřených věcí, je povinen nahradit tuto škodu v plné výši.17. Podle § 264 ZP z důvodů zvláštního zřetele hodných může soud výši náhrady škody přiměřeně snížit.18. Odvolací soud poté poučil žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř., že v daném případě nelze dovodit odpovědnost žalovaného ani podle § 252 ZP ani podle § 255 ZP, avšak nárok žalobce lze na základě jím uplatněných tvrzení posoudit i ji