68 Co 45/2024-1317 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně rozhodl, že ze zaniklého společného jmění manželů – účastníků se do výlučného vlastnictví žalobkyně přikazuje pozemek parcela č. st. , hodnota, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře 21 m², jehož součástí je jiná stavba – budova bez čísla popisného nebo evidenčního a pozemek parc. č. , hodnota, , zahrada o výměře 1480 m², to vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, vedeného u , Orgán veřejné moci, (výrok I), ze zaniklého společného jmění manželů – účastníků se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje jednotka č. , hodnota, , vymezená podle zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, v budově č. p. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, , stojící na pozemku parc. č. , hodnota, , , hodnota, , , hodnota, a podíl na společných částech budovy a pozemků o velikosti 784/46809, to vše v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , bytová jednotka je zapsána na LV č. , hodnota, , pozemky a stavby na LV č. , hodnota, , vše vedené u , Orgán veřejné moci, /dále bytová jednotka/ (výrok II). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílů částku , částka, do jednoho roku od právní moci rozsudku (výrok III), povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení částku, Anonymizováno, , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok IV), žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení částku 17 717 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok V) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI).2. Žalobkyně požadovala vypořádání společného jmění manželů na základě tvrzení a argumentů uvedených v bodě 1. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a žalovaný předestřel tvrzení a argumenty uvedené v bodě 2 rozsudku soudu prvního stupně.3. Soud prvního stupně rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění jeho rozsudku a které není třeba v zájmu stručnosti opakovat.4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba účastníci, řízení o odvolání žalovaného bylo pro nezaplacení soudního poplatku zastaveno usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 12. 2023 č. j. 11 C 144/2010-1291, které nabylo právní moci dne 18. 1. 2024.5. Žalobkyně v odvolání sporovala správnost rozhodnutí o povinnosti k vyplacení vypořádacího podílu a o náhradě nákladů řízení státu a nákladů účastníků, soudu prvního stupně vytkla, že nepřihlédl k jí tvrzeným skutečnostem a důkazům, že dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že věc nesprávně právně posoudil. Namítla nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně vinou nedostatku řádného odůvodnění, z něhož není zřejmé, jakým způsobem soud prvního stupně určil výši vypořádacího podílu. Soud prvního stupně správně dovodil, že obě vypořádávané nemovitosti jsou součástí SJM, a důvodně rozhodl o jejich přikázání do výlučného vlastnictví toho kterého z účastníků, není ale zřejmé, jak dospěl k závěru o povinnosti žalobkyně vyplatit žalovanému na vypořádání podílů částku 1 250 000 Kč. Při znalecky zjištěné hodnotě majetku v SJM ve výši 10 900 000 Kč, při zhodnocení vnosu žalovaného do SJM ve výši 3 100 000 Kč z prostředků získaných prodejem družstevního podílu a ve výši 350 000 Kč z kupní ceny vozu , podezřelý výraz, po jejím údajném zhodnocení za trvání manželství výpočet soudu prvního stupně neobstojí. Žalobkyně sporuje žalovaným tvrzené investice do SJM, ale i při jejich zaúčtování by měl žalovaný uhradit žalobkyni 125 000 Kč. V řízení ale bylo prokázáno, že žalobkyně ze svého přispěla na úhradu části kupní ceny bytové jednotky skrze svůj podíl na zaplacení ceny za předchozí družstevní byt ve výši 175 000 Kč, a to dílem z úspor, dílem z daru od své matky. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by se nejednalo o její vnos do SJM, ale o investici do výlučného majetku žalovaného. Jakkoli to tak původně bylo, družstevní podíl byl žalovaným následně prodán a z obdržené částky byla financována koupě bytu, který již do společného jmění náleží. Je tak spravedlivé vnos žalobkyně zhodnotit. V opačném případě žalobkyně započítává svou pohledávku na úhradu částky 175 000 Kč za žalovaným proti přiznané pohledávce žalovaného na úhradu vypořádacího podílu, případně proti pohledávce žalovaného na vrácení investice do společného jmění ve výši 3 100 000 Kč. Vzájemné pohledávky se potkaly v čase a pohledávka žalobkyně je způsobilá k započtení proti pohledávce žalovaného na vypořádání jeho vnosu. Dále bylo prokázáno, že žalobkyně vynaložila ze svých výlučných finančních prostředků ze stavebního spoření u společnosti , právnická osoba, na základě smlouvy o stavebním spoření č. , hodnota, ze dne , datum, částku , částka, na rekonstrukci původního bytu, úvěr splácela výlučně žalobkyně až do roku 2016. Závěry soudu prvního stupně v tom směru, že i žalovaný v obdobné výši přijal úvěr ze stavebního spoření a oba účastníci spláceli úvěry částečně za trvání manželství, přičemž se jednalo o částky, které zhodnotily byt v době trvání manželství, částky se však postupně „rozpustily“ společným užíváním bytu, žalovaná odmítla. Případný úvěr žalovaného nebyl předmětem vypořádání, navíc bylo doloženo, že takový úvěr si ve skutečnosti vzal otec žalovaného. Žalovaný v řízení neprokázal, že by do SJM vnesl něco ze svého, důkaz byl navržen téměř výlučně výpověďmi otce žalovaného, které ale jsou nevěrohodné, vzájemně rozporné až zmatené a je z nich patrné jednoznačné ovlivnění svědka žalovaným. Listinné důkazy žalovaného se týkaly téměř výlučně období po pořízení nemovitostí, postrádaly věcnou či časovou souvislost s jejich pořízením. Závěr, že žalovaný investoval ze svých výlučných prostředků částku 3 100 000 Kč na koupi společné nemovitosti, není správný. Prokázáno nebylo ani tvrzení žalovaného o jeho užití výnosu z prodeje vozidla , podezřelý výraz, . Není důvod uvažovat s částkou 350 000 Kč, když se jedná o kupní cenu automobilu uhrazenou před uzavřením manželství, ani s jakýmsi „zhodnocením“ kupní ceny ve výši 300 000 Kč. Žalovaný ani přes poučení neprokázal, že by částka utržená za prodej vozidla měla následně být použita na úhradu kupní ceny nemovitostí v k. ú. , adresa, a jejich rekonstrukci. Soud I. stupně nezhodnotil ani podmínky pro odchýlení se od rovnosti podílů při vypořádání SJM, a to s ohledem na péči žalobkyně o rodinu, společnou domácnost a výchovu syna. Žalovaný po rozvodu neplnil řádně a včas svoji vyživovací povinnost vůči synovi, více než 2 roky syna opomíjí a ignoruje, od rozvodu se nepodílel na žádných dalších výdajích syna. Při hodnocení zásluh o udržení majetku by mělo být hodnoceno, že v důsledku jednání žalovaného vznikla pohledávka, která, podle žalobkyně, nepatří do SJM, ale pro kterou je vedena exekuce proti společnému majetku, a to k uhrazení dluhu žalovaného vůči , jméno FO, st. ve výši 4 294 000 Kč s příslušenstvím. Mělo by tak být zhodnoceno zavinění žalovaného na nadměrném zadlužení společného jmění manželů. Žalovaný se pak nijak nestaral o společný majetek, naopak na něm způsobil škodu, což vedlo až k soudnímu rozhodnutí o zatímní úpravě poměrů účastníků, a fyzicky napadal žalobkyni, což vedlo k nařízení předběžného opatření, podle kterého byl žalovaný povinen opustit společnou domácnost a zdržet se setkávání se žalobkyní. Fakt, že se žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně disparitního rozdělení majetku účastníků nedomáhala, není na závadu, neboť soud o něm může rozhodnout sám. Žalobkyně dále s odkazem na označenou judikaturu namítla, že pro rozhodnutí o náhradě nákladů řízení je podstatné, co žalobce nebo žalovaný požadovali jakožto součást SJM vypořádat, jestli jim soud ve výsledku přisvědčil, či nikoliv a jestli byli účastníci schopni shodnout se na vypořádání některých položek. S ohledem na postoje a postup žalovaného v řízení má žalobkyně právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu podaného odvolání ve výroku II – VI tak, že ze zaniklého společného jmění manželů se do výlučného vlastnictví žalovaného přikazuje bytová jednotka a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 590 478,10 Kč to do tří dnů od právní moci rozsudku, aby zrušil výrok ad IV a uložil žalovanému jednak povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení částku 35 679 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, jednak povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce.6. Odvolací soud po zjištění, že odvolání žalobkyně je přípustné, bylo uplatněno včas, naplňuje požadavky § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (zkráceně o. s. ř.) a obsahuje odvolací důvody stanovené v § 205 odst. 2 o. s. ř., projednal je při jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) a přezkoumal správnost rozhodnutí soudu prvního stupně i řízení, které předc