91 Co 18/2024-371 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, jako náhrady za nevydaný pozemek , číslo, (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného (výrok II.).2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky , částka, , kterou odůvodnila tím, že jí jako oprávněné osobě podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o půdě, náleží na základě rozhodnutí Magistrátu města , adresa, , pozemkového úřadu ze dne , datum, , , číslo, , náhrada za nevydané pozemky podle § 11, § 11a a § 16 zákona o půdě. Výši finanční náhrady žalobkyně stanovila podle průměrné tržní ceny stavebních pozemků v dané lokalitě (, částka, /m2), neboť odňatý pozemek , číslo, o výměře 575 m2 v k. ú. , adresa, měl charakter stavebního pozemku. Jako stavební pozemek byl kupován již právním předchůdcem žalobkyně , tituly za jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, v roce 1938 od Obecně prospěšného stavebního a bytového družstva členů a vkladatelů Dělnické družstevní záložny, které bylo založeno mimo jiné za účelem výstavby rodinných domů.3. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že právní předchůdce žalobkyně, , tituly za jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, s bratrem , jméno FO, koupili dne , datum, od Obecně prospěného stavebního a bytového družstva členů a vkladatelů Dělnické záložny v , adresa, pozemek , číslo, , role, o výměře 575 m2 v k. ú. , adresa, . Původně byl pozemek součástí pozemku , číslo, , ze kterého se od roku 1930 do roku 1938 postupně oddělovaly jednotlivé části a vznikaly tak nové parcely, a to v souvislosti s kupními smlouvami, kterými původní vlastník prodával časti pozemků novým vlastníkům – fyzickým osobám za účelem výstavby obytných domů. Pozemek se nacházel v lokalitě výstavby nové čtvrti (od roku 1929), jednou stranou přiléhal k nově vytyčenému náměstí, druhou stranou byl obklopen zastavěnými parcelami. Od třicátých let 20. století byl tedy plánován k užití jako stavební pozemek, měl být zastavěn rodinným domem. Již v roce 1947 netvořil souvislou plochu s dalšími travnatými plochami (zemědělskou půdou), nacházel se uprostřed zástavby, byl obklopen výstavbou rodinných domů, komunikacemi či vznikajícím náměstím. Sám právní předchůdce žalobkyně jej kupoval jako stavební, což vyplývá z jeho dopisů, z výše kupní ceny a správního poplatku, geometrických plánů výstavby a stanovení stavební čáry a infrastruktury v dané lokalitě.4. Soud I. stupně dále zjistil, že rozhodnutím odboru výstavby a vodního hospodářství rady městského národního výboru v , adresa, , číslo, Mat. ze dne , datum, byl pozemek za účelem bytové výstavby vyvlastněn ve prospěch Československého státu – GIBOV za náhradu , částka, /m2. Cena byla stanovena jako cena za stavební pozemek nejvyšší kvality. , tituly před jménem, , jméno FO, náhradu odmítl. V roce 1960 byl vyvlastněný pozemek předán Generálnímu investorovi bytové a občanské výstavby při KNV , adresa, a započala na něm výstavba. V roce 1962 byl pozemek zcela zastavěn.5. Soud I. stupně měl za zjištěné, že dopisem z , datum, adresovaným Úřadu městského obvodu , adresa, -Jih uplatnil , tituly za jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, nárok na vydání vyvlastněného pozemku. Následně probíhalo restituční řízení, v jehož rámci bylo dne , datum, vydáno podle § 9 odst. 4 zákona o půdě rozhodnutí Magistrátu města , adresa, , pozemkového úřadu , číslo, , kterým bylo určeno, že na , tituly za jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, jako na oprávněnou osobu nepřechází vlastnické právo k nemovitosti, a to pozemku parc. č. , číslo, , role, o výměře 575 m2, v k. ú. , adresa, . Oprávněné osobě tak vzniká nárok na poskytnutí jiného pozemku nebo na poskytnutí náhrady podle § 11 odst. 2 a § 17, § 16 odst. 1 zákona o půdě. Dopisem z , datum, adresovým , právnická osoba, , adresa, uplatnil , tituly za jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, nárok na vydání náhradního pozemku. Po smrti , tituly za jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, přešel jeho restituční nárok nejdříve na jeho manželku , tituly před jménem, , jméno FO, a následně na její dceru (správně vnučku; pozn. odvolacího soudu) – žalobkyni. V průběhu restitučního řízení oprávněné osoby komunikovaly se žalovaným, žádaly o náhradní pozemek nebo finanční náhradu a opakovaně sdělovaly, že pozemek byl již v roce 1938 kupován jako stavební a již v té době se nepočítalo s tím, že by byl využíván k zemědělským účelům. , tituly za jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, požádal rovněž Ministerstvo financí dne , datum, o finanční náhradu za vyvlastněný pozemek podle zákona č. 87/1991 Sb., avšak bylo mu sděleno, že pro to nejsou splněny podmínky, neboť pozemek přešel na stát za náhradu.6. Na podkladě těchto skutkových zjištění soud I. stupně uzavřel s odkazem na § 1 odst. 1, § 9 odst. 1, 2 a 4 a § 30 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), § 1 odst. 2 a 3 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu, ve znění účinném ke dni , datum, , § 135 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, že žaloba není důvodná.7. Soud I. stupně nejprve vysvětlil, že je vázán pouze tou částí výroku rozhodnutí Magistrátu města , adresa, , pozemkového úřadu ze dne , datum, , , číslo, , kterou bylo určeno, že na , tituly za jménem, , tituly před jménem, , jméno FO, jako na oprávněnou osobu nepřechází vlastnické právo k nemovitosti, a to pozemku , číslo, , role, o výměře 575 m2, v k. ú. , adresa, (v tomto rozsahu se jedná o konstitutivní rozhodnutí). Ustanovení § 9 odst. 4 zákona o půdě totiž výslovně stanoví pravomoc správního orgánu (pozemkového úřadu) v restitučním řízení. Zároveň z něj vyplývá, že v pravomoci pozemkového úřadu je buď schválit dohodu mezi oprávněnou a povinnou osobou, nebo nedojde-li k dohodě, rozhodnout o vlastnictví osoby k nemovitosti. Soud pak naopak není vázán tou částí citovaného rozhodnutí, že oprávněné osobě vzniká nárok na poskytnutí jiného pozemku nebo na poskytnutí náhrady podle § 11 odst. 2 a § 17, § 16 odst. 1 zákona o půdě, neboť pravomoc k rozhodnutí o nároku na převod jiného pozemku nebo o nároku na finanční náhradu však již v § 9 odst. 4 zákona o půdě stanovena není; není stanovena ani na žádném jiném místě zákona o půdě či v jiném právním předpise. V tomto rozsahu se podle soudu I. stupně jedná o vybočení z pravomoci stanovené pozemkovému úřadu zákonem, a tedy o nicotné rozhodnutí podle § 77 odst. 4 správního řádu. Nárok na finanční náhradu podle § 16 odst. 1 zákona o půdě vzniká přímo ze zákona a v případě sporu je posouzení splnění zákonných předpokladů pro vznik tohoto nároku v pravomoci soudu, nikoli pozemkového úřadu. Soud je vázán pouze určením, že konkrétní osoba je nebo není vlastníkem pozemku a v jakém podílu, v tomto rozsahu platí presumpce správnosti správního rozhodnutí.8. Poté se soud I. stupně zabýval otázkou, zda se na pozemek , číslo, vztahuje působnost zákona o půdě stanovená v § 1 a § 30 a tedy zda je splněn základní předpoklad pro vznik nároku na finanční náhradu podle tohoto zákona. Soud I. stupně uvedl, že ke dni účinnosti zákona o půdě (, datum, ) byl předmětný pozemek zastavěn a evidován jako stavební. Při jednání dne , datum, vyzval soud I. stupně žalobkyni podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., aby doplnila skutková tvrzení o tom, že předmětný pozemek byl ke dni přechodu na stát dne , datum, fakticky užíván k zemědělským účelům nebo byl udržován v takovém stavu, aby k těmto účelům mohl být v budoucnu užíván, a aby tato svá skutková tvrzení prokázala. Soud I. stupně poukázal na to, že žalobkyně v žádném svém vyjádření neuvedla, že by pozemek sloužil k zemědělským účelům (pouze obecně uvedla, že byl obhospodařován obvyklým způsobem), naopak sama opakovaně uváděla, že již od třicátých let 20. století s ním bylo fakticky nakládáno jako se stavebním. Za účelem výstavby jej právní předchůdce žalobkyně v roce 1938 rovněž kupoval.9. Vzhledem k tomu, že ke dni , datum, neměla , adresa, žádnou územně plánovací dokumentaci, učinil soud I. stupně závěr o charakteru pozemku z dalších listin nacházejících se ve spise. Z výpisu pozemkového katastru, z identifikace parcel pozemkové evidence a parcelami katastru, ze zápisu v pozemkové knize a z geometrického (polohopisného) plánu, z ortofotomap a leteckých snímků z let 1946, 1947, 1949, 1953, 1955 a 1962, z rozhodnutí Městské rady v Mor. , adresa, číslo XIII – 8.189/31 z , datum, o určení stavební čáry a úrovně pro pozemek parc. č. , hodnota, , z nákresu určení stavební čáry pro vystavení dvoupatrového domu parc. č. , hodnota, v k. ú. , adresa, z roku 1931 a 1932 a dopisů právních předchůdců žalobkyně dospěl soud I. stupně k záv