17 Co 178/2025-99 — Městský soud v Praze

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 25.3.2022, ve znění jejích doplnění, domáhala na žalované zaplacení částky 1 027 066 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody. Tvrdila, že je vlastnicí nemovitostí (tří bytových domů) v , adresa, , že v důsledku omezujících opatření státu vydaných v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19, která byla následně zrušena, jí za dobu od 12.3.2020 do 9.5.2021 ušlo nájemné od tří nájemců (směnárna, nehtové studio, kadeřnictví) ve výši 602 066 Kč, jehož náhrady se domáhá po státu z titulu nesprávného úředního postupu podle zák. č. 82/1998 Sb., že tento nárok by bylo možno posoudit i dle krizového zákona č. 240/2000 Sb. Dále tvrdila, že jí vznikla újma, která by měla být kompenzována, dle antidiskriminačního zákona č. 198/2009 Sb., částkou 425 000 Kč, za dobu od 12.3.2020 do 9.5.2021 (tj. 425 dní krát 1 000 Kč), neboť byla jako pronajímatelka nemovitostí státem diskriminována, když pro jiné skupiny osob (např. OSVČ, zaměstnavatelé, nájemci) byly přijaty podpůrné programy, nikoliv však pro pronajímatele.2. Žalovaná namítala, že žalobkyně směšuje několik skutků a titulů k náhradě škody, že postup přijímání právních předpisů nelze považovat za nesprávný úřední postup, že žalobkyni nenáleží náhrada škody ani podle krizového zákona, pandemického zákona a ani dle antidiskriminačního zákona. Rovněž namítala, že nejsou dány podmínky odpovědnosti státu dle zák. č. 82/1998 Sb., pokud žalobkyni vzniklo právo vůči třetím osobám – dlužníkům – nájemníkům, měla své nároky uplatnit vůči nim, případně je vymáhat soudně, že není dána příčinná souvislost, neboť ke vzniku škody nedošlo v důsledku nesprávného úředního postupu a není ani postaven najisto vznik škody. Za zjevně neopodstatněný měla i nárok žalobkyně dle antidiskriminačního zákona, který obsahuje v § 2 odst. 3 výčet diskriminačních důvodů, rozdílné zacházení z jiných důvodů, než tam vyjmenovaných, nelze dle tohoto zákona odškodňovat, konečně ani k žádné diskriminaci žalobkyně jako pronajímatelky nedošlo.3. Shora uvedeným rozsudkem soud I. stupně žalobu o zaplacení částky 1 027 066 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 5.6.2021 do zaplacení zamítl (výroky I. a II.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 500 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).4. Po provedeném dokazování vyšel ze zjištění, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, – bytový dům, pozemku p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, – bytový dům v k. ú. , adresa, a dále pozemku p. č. , číslo, , jehož součástí je stavba č. p. , číslo, – bytový dům v k. ú. , adresa, . Stát vytvořil několik různých kompenzačních či dotačních programů pro podnikatele, jejichž činnost omezila pandemická opatření. Žalobkyně jako vlastník nemovitých věcí neměla nárok na poskytnutí finanční podpory či příspěvku v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem v ČR a s tím souvisejícími omezujícími opatřeními. Žalobkyně dne 27.5.2021 adresovala , orgán, , , orgán, , , orgán, a , orgán, žádost o náhradu újmy tak, jak je tato újma tvrzena v žalobním návrhu. Ústavní soud zrušil nálezem Pl. ÚS 106/20 usnesení vlády ze dne 28.1.2021 č. 78, kterým byl s účinností od 23.1.2021 od 00:00 hod. do 14.2.2021 do 23:59 hod. zakázán maloobchodní prodej a poskytování služeb v provozovnách s výjimkami. Nejvyšší správní soud rozsudkem sp. zn. , spisová značka, zrušil obecné opatření , orgán, , kterým byl omezen obchod a služby, setkávání osob a právo pokojně se shromažďovat. Městský soud v , adresa, rozsudkem sp. zn. , spisová značka, zrušil mimořádná opatření , orgán, o omezení maloobchodního prodeje a prodeje služeb v provozovnách, resp. o omezení volného pohybu osob. Dne 31.3.2020 vláda schválila návrh na úpravu programu , nazev, , který má pomoci firmám ochránit pracovní místa, kdy stát bude prostřednictvím , orgán, kompenzovat firmám vyplacené prostředky, program kompenzace Covid 2021 byl určen pro podnikatele, jejichž činnost omezila pandemická opatření, aby nemuseli ukončovat svou činnost, program Covid Nájemné byl určen podnikatelům, kteří museli kvůli krizovým mimořádným opatřením dočasně uzavřít provozovny pro maloobchodní činnost a poskytování služeb v těchto provozovnách. Z důvodu nadbytečnosti soud I stupně zamítl návrh na provedení důkazu výslechem svědka , jméno FO, .5. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil podle § 5, § 13, § 14, § 15, § 16 zákona č. 82/1998 Sb., § 10 zákona č. 198/2009 Sb., § 36 zákona č. 240/2000 Sb., § 9 zákona č. 94/2021 Sb.6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se svého nároku domáhala v důsledku jednání více orgánů veřejné moci a jejich vzájemného spolupůsobení a překrývání, dospěl k závěru, že je namístě jednat s , orgán, podle § 6 odst. 4 zákona č. 82/1998 Sb. Konstatoval, že pro úspěšnost žaloby by žalobkyně musela tvrdit a prokázat existenci nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinnou souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Nesprávný úřední postup není zákonem přímo definován, právní teorie i rozhodovací praxe soudů za něj považuje případy vzniku škod, které byly vyvolány jinou činností státních orgánů než rozhodovací, nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí.7. Pokud jde o nárok na náhradu ušlého nájemného (602 066 Kč) dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem. Žalobkyni v rozhodném období (od 12.3.2020 do 9.5.2021) činnost pronajímatelky zakázána nebyla, stát nemůže odpovídat za jednání jednotlivců v rámci soukromoprávních vztahů a už vůbec ne za jejich rozhodnutí využít či nevyužít dotačního programu a dále za jejich rozhodnutí, jak bude s takto získanými prostředky naloženo. Ani po poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. žalobkyně neuvedla skutková tvrzení, z nichž by bylo možné uzavřít, že je zde příčinná souvislost mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem. Žalobkyně neuvedla nic o tom, že by nesprávný úřední postup vedl k neschopnosti nájemců jakožto primárních dlužníků hradit své závazky vůči žalobkyni a kdy a s jakým výsledkem se žalobkyně neúspěšně pokoušela o vydobytí svých pohledávek za nájemci. S ohledem na neunesení břemene tvrzení (a břemene důkazního) ohledně existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem se soud I. stupně z důvodu hospodárnosti nezabýval ostatními podmínkami vzniku odpovědnosti státu za tvrzenou škodu. Nárok žalobkyni nemohl vzniknout ani podle krizového zákona a pandemického zákona, neboť i podle těchto zákonů je podmínkou pro náhradu škody prokázání příčinné souvislosti mezi mimořádnými opatřeními (resp. krizovými opatřeními) a tvrzenou škodou.8. Pokud jde nárok žalobkyně na náhradu za diskriminaci (425 000 Kč), ani tento soud I. stupně neshledal důvodným, v postupu státu, který neposkytoval pronajímatelům žádnou kompenzaci, žádné diskriminační jednání neshledal. Žalobkyně netvrdila a soudu není z jeho činnosti známo, že by činnost žalobkyně jako pronajímatelky byla jakkoli omezována. Příjem pronajímatelů tak nebyl omezen ani limitován činností státu, nýbrž maximálně finanční kondicí samotných nájemců., a jestliže právě nájemci byli jednou z kompenzovaných skupin, profitovali z této kompenzace pronajímatelé, jakožto koncoví příjemci této kompenzace. Pokud by byli pronajímatelé adresáty podobné kompenzace ze strany státu, pak by obdrželi finanční prostředky, aniž by současně zanikl závazek jejich nájemců k placení nájemného, a aniž by jejich činnost byla státem omezována. Naopak o tomto postupu by se pak dalo hovořit jako o diskriminačním ve vztahu k ostatním skupinám osob, jejichž činnost omezována byla.9. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně podle § 142 odst. 1 o.s.ř., jejich náhradu přiznal v řízení úspěšné žalované, a jejich výši stanovil podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., tj. 300 Kč za každý z pěti úkonů v řízení provedených.10. Rozsudek napadla žalobkyně včasným odvoláním. Namítala, že není správný závěr soudu I. stupně, že neunesla břemeno tvrzení a důkazní ohledně existence příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a nesprávným úředním postupem, a že se stát vůči ní jako pronajímatelce nedopustil diskriminačního jednání. Uvedla, že nesprávný úřední postup vyplývá z rozhodnutí soudů, kterými byla zrušena omezující opatření, která vedla k tvrzené újmě, tedy že příčinná souvislost je daná, že porušení principu rovnosti a zákazu diskriminace je v rozporu s ústavním pořádkem, s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Také namítala, že soud I. stupně zjednodušeně redukoval uplatněné nároky na problematiku dlužného nájemného, které však není předmětem žaloby, že podstatou jí uplatněných nároků je, že v příčinné souvislosti s