18 Co 357/2025-201 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 335 119 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a současně žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení výše uvedené částky z tituli vydání bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout z neplatných pojistných smlouv uzavřených dne 3. 2. 2011 a dne 23. 10. 2014, přičemž žalobce tvrdil, že na pojistném uhradil celkem 379.899 Kč a obdržel pojistné plnění ve výši 44.780 Kč. Rozdíl měl představovat bezdůvodné obohacení.3. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, popsala skutečnosti, z nichž dovozuje platnost obou smluv, z opatrnosti vznesla námitku promlčení a námitku započtení doposud nepromlčených plnění.4. Žalobce namítl, že námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy, a odkazoval na judikaturu Soudního dvora Evropské unie, která se podle něj týká obdobných případů. Poukazoval na neplatnost obou smluv, neboť nebyl seznámen s Přehledem poplatků, o které je snižována kapitálová hodnota smlouvy.5. Soud I. stupně o nárocích žalobce rozhodl na základě skutkových zjištění a právní argumentace, které jsou uvedeny v písemném odůvodnění napadeného rozsudku a které není třeba, v zájmu stručnosti písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, podrobně opakovat.6. K pojistné smlouvě , název, č. , číslo, učinil skutkový závěr, že pojistná smlouva byla uzavřena dne 3. 2. 2011 a ukončena byla výpovědí ke dni 31. 12. 2022. Žalobce se zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 3.010 Kč. Za dobu trvání smlouvy žalobce uhradil pojistné ve výši 316.297 Kč, žalovaná mu vyplatila na pojistném v roce 2018 částku ve výši 33.600 Kč a na odkupném částku ve výši 44.780 Kč. Žalobce uhradil žalované za poslední tři roky před podáním žaloby, tj. za období od 18. 3. 2022–18. 3. 2025, částku ve výši 14.480 Kč.7. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle § 101 odst. 1, § 107 občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tedy zákona č. 40/1964 Sb. (dále jen „obč. zák.“), a dospěl k závěru, že pokud by žalobci svědčilo právo na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu neplatnosti pojistné smlouvy ze dne 3. 2. 2011, začala by se jednotlivá plnění promlčovat okamžikem jejich zaplacení, přičemž již tímto okamžikem počala běžet přinejmenším objektivní promlčecí doba. Pokud jde o subjektivní promlčecí dobu, nalézací soud podotkl, že si je vědom rozdílné judikatury odvolacích soudů v obdobných věcech, kdy počátek subjektivní doby byl v některých případech odvozován od doručení výročních dopisů, jindy od úhrady jednotlivých plateb nebo až od okamžiku získání vědomosti o normativním prvku, tedy o možné absolutní neplatnosti smlouvy. V projednávané věci soud vycházel z rekapitulace stavu pojistné smlouvy ke dni 31. 12. 2011 ze dne 20. 1. 2012, z níž mohl žalobce zjistit existenci poplatků, nejpozději pak z vyúčtování pojistné smlouvy při jejím ukončení; z těchto listin tak žalobce mohl dovodit, že smlouva může být neplatná.8. Soud I. stupně primárně vyšel z objektivní promlčecí doby, neboť obě promlčecí doby běží nezávisle na sobě, a objektivní promlčecí doba proto mohla uplynout bez ohledu na subjektivní vědomost žalobce. Právo na vydání bezdůvodného obohacení vznikalo vždy okamžikem provedení platby bez právního důvodu a od každé takové platby běžela tříletá objektivní promlčecí doba. Nárok tak byl promlčen co do veškerého plnění staršího tří let před podáním žaloby. Za poslední tři roky uhradil žalobce žalované 14.480 Kč, zatímco žalovaná mu v rámci odkupného vyplatila 44.780 Kč. S ohledem na tvrzenou neplatnost smlouvy by i žalované vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení ve výši vyplaceného odkupného. V rozsahu nepromlčených plnění žalovaná vznesla námitku započtení ve smyslu § 1982 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), resp. § 580 obč. zák., kterou soud uznal za důvodnou.9. Odmítl pak argumentaci žalobce, že uplatnění námitky promlčení představuje zneužití práva nebo je v rozporu s dobrými mravy. Ze své úřední činnosti měl naopak za prokázané, že žalovaná běžně vyplácela pojistná plnění i odkupné u stejných produktů, což nesvědčí o tom, že by věděla o jejich neplatnosti. Uzavřel, že jednotlivá rozhodnutí, na něž žalobce odkazoval (např. rozsudek Městského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ), nemohou sama o sobě založit závěr o neplatnosti všech smluv o investičním životním pojištění. Stejně tak rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 1566/2017 žádný závěr o neplatnosti pojistných smluv tohoto typu neobsahuje. Úřední sdělení , právnická osoba, , Anonymizováno, ani dohledový benchmark č., Anonymizováno, , číslo, se rovněž nevztahují ke konkrétním smluvním typům. Soud proto neshledal uplatnění námitky promlčení v rozporu s dobrými mravy.10. Otázku platnosti či neplatnosti pojistné smlouvy považoval soud vzhledem k závěru o částečném promlčení nároku za druhotnou. Přesto konstatoval, že v daném případě nebylo možné výši poplatků (počátečních nákladů) zjistit již při uzavření smlouvy, neboť se odvíjela od budoucí délky trvání pojištění a měla být průběžně strhávána v určitém procentu z pojistného. Taková neurčitost podle soudu zakládá absolutní neplatnost smlouvy pro neurčitost ceny plnění. Odkázal na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, zejména rozsudek ze dne 31. 5. 2023, sp. zn. 33 Cdo 499/2023, týkající se nároku z neplatné pojistné smlouvy, podle něhož se v případě neurčitosti podstatného ujednání nepřezkoumává přiměřenost dle spotřebitelských pravidel a nejde ani o situaci, kdy by byla vyloučena aplikace národní úpravy promlčení. Tyto závěry Nejvyšší soud potvrdil i v usneseních ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3579/2022, ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 48/2023, a ze dne 26. 7. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2020/2023, v nichž dále zdůraznil, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy pouze ve výjimečných případech.11. Uzavřel, že předmětnou smlouvu považuje pro neurčitost za absolutně neplatnou; současně však zdůraznil, že právě z důvodu této neurčitosti není možné hodnotit její ujednání z hlediska jejich případné nepřiměřenosti či zneužívající povahy a odmítl i argument o nemožnosti aplikovat objektivní promlčecí dobu s odkazem na zásadu efektivity ve prospěch spotřebitele. Promlčení je podle soudu běžným právním institutem, který zajišťuje právní jistotu oběma stranám.12. K pojistné smlouvě , název, č. , číslo, učinil skutkový závěr, že pojistná smlouva byla uzavřena dne 23. 10. 2014, s počátkem pojištění ke dni 1. 3. 2011, ukončena byla výpovědí ke dni 31. 12. 2022, žalobce se zavázal hradit měsíční pojistné ve výši 649 Kč. Součástí smlouvy byly pojistné podmínky jakož i Přehled poplatků, o kterých žalobce v nabídce pojistné smlouvy výslovně prohlásil, že s nimi byl seznámen, převzal je a že jejich aktuální znění je uvedeno na internetových stránkách žalované. Za dobu trvání smlouvy žalobce uhradil pojistné ve výši 63.602 Kč, žalovaná mu vyplatila na odkupném částku ve výši 7.460 Kč. Žalobce uhradil žalované za poslední tři roky před podáním žaloby, tj. za období od 18. 3. 2022–18. 3. 2025, částku ve výši 5.841 Kč.13. Zjištěný skutkový stav soud I. stupně posoudil podle §§ 1 odst. 2, 4 odst. 1, 547, 580 odst. 1, 2, 588, 2774 odst. 1, 2 OZ, čl. 3.1. Směrnice Rady 93/13/EHS a dospěl k závěru, že ujednání stran pojistné smlouvy nemusí být obsažena pouze v samotném textu smlouvy, ale mohou vyplývat i z jiných dokumentů, zejména z pojistných podmínek. Stejně tak konkretizace platebních povinností může být sjednána nejen pevnou částkou, ale i prostřednictvím vzorce, pokud do něj lze dosadit předem známé veličiny a určit tak výši plnění bez pochybností (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 191/2014).14. Při hodnocení platnosti smlouvy zdůraznil, že posuzovaná pojistná smlouva ze dne 23. 10. 2014 byla uzavřena již za účinnosti OZ, tedy v režimu, který klade důraz na autonomii vůle a na prioritu platnosti právního jednání dle § 1 odst. 2 a § 588 OZ. Za podstatné považoval, že žalobce v pojistné smlouvě výslovně potvrdil převzetí a seznámení se s Přehledem poplatků a v záznamu o jednání uvedl, že byl informován o simulovaném průběhu pojištění včetně nákladových parametrů. Odkázal i na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 392/20 ze dne 10. 3. 2020, který zdůrazňuje, že soud má interpretovat smlouvu způsobem zachovávajícím její platnost a hospodářský účel, pokud není v rozporu se zákonem či dobrými mravy.15. Z výše uvedených důvodů považoval námitku absolutní neplatnosti smlouvy za nedůvodnou, neboť v případě smlouvy nebyl naplněn žádný z taxativních důvodů podle § 588 OZ. Soud neshledal ani existenci důvodů relativní neplatnosti podle § 580 OZ, jelikož ujednání smlouvy neodporovala dobrým mravům, neporušovala zákon způsobem vyžadujícím sankci neplatnosti a nešlo ani o plnění nemožné.16. Dále konstatoval, že pojistná smlouva obsahovala nejen investiční