19 Co 194/2025-168 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 39 671,51 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % p. a. ode dne 3.5.2023 do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované 89 250 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč ve výši 15 % p. a. od 3. 2. 2023 do zaplacení, úrok z částky 16 000 Kč ve výši 8,22 % p. a. od 1. 2. 2020 do zaplacení a náhradu nákladů řízení ve výši 92 986,60 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), a dále zamítl návrh žalované, kterým se domáhala vůči žalobkyni zaplacení úroku ve výši 0,01 % p. a. z částky 16 000 Kč od 1. 2. 2020 do zaplacení (výrok III.).2. Soud prvního stupně rozhodoval o žalobě došlé soudu dne 25. 8. 2023, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky 39 671,51 Kč spolu s úroky z prodlení. Žalobkyně uvádí, že spolu účastníci řízení uzavřeli dne 1. 2. 2020 podnájemní smlouvu. Předmětem podnájmu byla bytová jednotka č. , číslo, o velikosti 2+1, zapsaná na LV č. , číslo, vedeném Katastrálním úřadem pro , adresa, , Katastrální pracoviště , adresa, , okres , adresa, , obec , adresa, , katastrální území , adresa, . Výše podnájemného byla sjednána na částku 13 500 Kč měsíčně, výše záloh za služby spojené s užíváním předmětu podnájmu na částku 2 500 Kč za měsíc. Při uzavření smlouvy dále zaplatila žalovaná žalobkyni jistotu 16 000 Kč. Za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2023 vznikl žalované nedoplatek na čerpaných službách ve výši 6 065,01 Kč. Žalovaná byt při opuštění nevymalovala a nevyklidila, za tyto činnosti včetně drobných oprav musela žalobkyně uhradit částku 49 606,50 Kč. Celkem činí závazek žalované 55 671,51 Kč. Po započtení jistoty ve výši 16 000 Kč tak má žalobkyně vůči žalované nárok na zaplacení částky 39 671,51 Kč.3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby. Namítala, že ke smlouvě uzavřeli účastníci celkem 5 dodatků. Předmětem dodatku č. 4 bylo prodloužení podnájemní doby do 31. 1. 2023, dodatkem č. 5 došlo ke zvýšení měsíčních záloh na 3 767 Kč. Byt nebylo potřeba vymalovat ani vyklízet, pročež tyto náklady žalobkyně vynaložit nemusela. Dále namítla, že žalobkyní předložená vyúčtování služeb neobsahovala mimo jiné porovnání výše nákladů na jednotlivé služby s přijatými zálohami, a proto žalobkyni náleží pokuta dle zákona č. 67/2013 Sb. Za rok 2021, jehož řádné vyúčtování měla žalobkyně předložit nejpozději dne 1. 5. 2022, od tohoto dne do 31. 10. 2024 žalovaná uplatňuje nárok na zaplacení pokuty ve výši 45 750 Kč jako vzájemný návrh. Rovněž uplatnila jako vzájemný návrh nárok na zaplacení pokuty z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2023, kdy řádné vyúčtování měla žalobkyně předložit žalované nejpozději dne 1. 5. 2023, takže za dobu od tohoto dne do 31. 10. 2024 žalovaná požaduje pokutu ve výši 27 500 Kč. Dále žalovaná jako vzájemný návrh uplatnila nárok na zaplacení úroku ze složené jistoty 16 000 Kč ve výši 8,23 % p. a. za dobu od 1. 2. 2020 do zaplacení a konečně úrok z prodlení z nevrácené jistoty 16 000 Kč ve výši 15 % p. a. od 3. 2. 2023 do zaplacení.4. S ohledem na , stát, státní příslušnost žalované se soud prvního stupně zabýval otázkou své pravomoci a rozhodným právem, přičemž svou pravomoc dovodil z čl. 48 odst. 5 Smlouvy o právní pomoci v občanských věcech uzavřené mezi Českou republikou a , stát, a vyhlášené pod č. 123/2002 Sb., neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. S odkazem na čl. 48 odst. 1 této smlouvy pak určil za rozhodné české právo, neboť se na něm strany dohodly v záhlaví smlouvy.5. Z provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně má pronajatý byt od p. , jméno FO, , a to nájemní smlouvou z 28. 11. 2019; tento byt na základě podnájemní smlouvy ve znění jejích dodatků pronajala žalované na dobu od 1. 2. 2020 do 31. 1. 2023 za podnájemné 13 500 Kč měsíčně, zálohy na služby činily 2 500 Kč měsíčně s tím, že na úhradu svých závazků žalovaná zaplatila žalobkyni dne 1. 2. 2020 v hotovosti jistotu 16 000 Kč. Žalovaná byla při skončení podnájmu povinna byt vyklidit a předat v dobrém stavu s přihlédnutím k opotřebení podle čl. V. odst. 4. podnájemní smlouvy, vymalovat jej, pokud došlo k nadměrnému opotřebení. Ve smlouvě bylo v čl. III. odst. 3. uvedeno, že vyúčtování služeb bude provedeno stejným způsobem jako vlastníkům, přičemž vyúčtování záloh na služby žalobkyně provede do 3 měsíců od jeho obdržení. V čl. III. odst. 4. smlouvy si účastníci sjednali, že jistota ve výši 16 000 Kč nebude úročena. Byt byl žalované do užívání předán dne 1. 2. 2020, dne 2. 2. 2023 jej žalovaná předala zpět žalobkyni. Za dobu od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 žalobkyně žalované předložila vyúčtování služeb s nedoplatkem 1 567,83 Kč; podle vyúčtování žalovaná na zálohách na služby zaplatila celkem 30 000 Kč, náklady na služby u bytu – úklid domu, výtah, topení základní a spotřební složka, teplá voda základní a spotřební složka, studená voda, odvoz odpadu, elektřina ve společný prostorách – si vyžádaly 31 567,83 Kč. Za dobu od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2023 žalobkyně žalované předložila vyúčtování služeb s nedoplatkem 6 065,01 Kč, podle něhož na zálohách na služby žalovaná zaplatila celkem 40 102 Kč, náklady na služby u bytu – úklid domu, výtah, topení základní a spotřební složka, teplá voda základní a spotřební složka, studená voda, odvoz odpadu, elektřina ve společný prostorách – si vyžádaly celkem 46 167,01 Kč. Za totéž období ještě žalobkyně žalované předložila vyúčtování s nedoplatkem 16 793,92 Kč, dle žalobkyně se však jednalo o nedopatření, neboť správná výše nedoplatku činila 6 065,01 Kč. Ani v jednom vyúčtování není uvedeno, jaké náklady na služby byly vynaloženy na celý bytový dům. Fakturou č. , číslo, ze dne 2.5.2023 společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , žalované vyúčtovala částku 49 606,50 Kč za vyklizení bytu a malířské práce. Žalobkyně dopisem ze dne 1. 7. 2023 žalovanou vyzvala k zaplacení žalované částky. Žalovaná dopisy ze dne 20. 3. 2023 a 19. 4. 2023 vytkla panu , jméno FO, jako vlastníkovi bytu, že vyúčtování služeb neodpovídá zákonu a žádala o nápravu. Z dalších provedených důkazů soud prvního stupně neučinil žádná skutková zjištění.6. Po právní stránce věc posoudil podle § 2275 odst. 1, § 2201, § 2235 odst. 1, § 2246 odst. 1, § 2247 odst. 1, 2, § 2254 odst. 1 a 2, § 2293 odst. 1, § 1802 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a dále podle § 7 odst. 1 až 3 a § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění účinném v době od 1. 7. 2020 do 31. 12. 2022. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3841/2022 ze dne 6. 6. 2023 (podle něhož „V rozsudku ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1524/2019, Nejvyšší soud vyložil, že pokud není upraveno jinak, řídí se podnájem subsidiárně úpravou užití věci, která je obsahu daného podnájmu nejbližší. Při její aplikaci je však třeba vždy vycházet z povahy podnájemního vztahu jako vztahu závislého na nájemním /hlavním/ vztahu /co do svého vzniku, obsahu i trvání/. V projednávané věci podnajal žalobce žalované byt za účelem bydlení, proto se jejich vztah řídí subsidiárně úpravou o nájmu bytu obsaženou v § 2235 a násl. o. z. Vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu řeší obecně § 2252 o. z., který upravuje splatnost nedoplatků a přeplatků záloh na poskytnuté služby, ale i právo nájemce nahlížet do vyúčtování nákladů na poskytnuté služby za minulý kalendářní rok, jakož i pořídit si z něj výpisy, opisy nebo kopie; totéž platí o dokladech týkajících se účtovaných nákladů. Po přijetí občanského zákoníku byl následně přijat zákon č. 67/2013 Sb., který shora uvedenou problematiku rovněž upravuje, ale zčásti jinak a zčásti podrobněji. Protože jde o předpis speciální, mají jeho ustanovení aplikační přednost před občanským zákoníkem.“) pak dospěl k závěru, že se na právní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou uplatní subsidiárně ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytu a zákona č. 67/2013 Sb.7. Poté soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Pokud žalobkyně požadovala částku 6 065,01 Kč jako nedoplatek z vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2022 do 31. 1. 2023, příjemcem služeb je sice žalovaná jako uživatel bytu a poskytovatelem služeb je žalobkyně, se kterou je žalovaná v právním vztahu, nicméně vyúčtování žalobkyně nesplňují náležitosti podle § 7 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb., podle kterého musí poskytovatel služeb ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování. Z vyúčtování tak musí být zjistitelná i výše celkových nákladů vynaložených na služby v celém bytovém domě, neboť jen tímto způsobem může být výše případný