20 Co 321/2025-120 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím, žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 11 435 Kč a zamítl návrh žalobce na vrácení soudního poplatku. Žalobce se na žalované domáhal zaplacení uvedené částky z titulu náhrady nemajetkové újmy, jež mu měla vzniknout v důsledku diskriminace z důvodu pohlaví spočívající v tom, že žalovaná inzerovala nabídku práce na pozici,, Office asistentka/Recepční“ a žalobce na tuto pracovní pozici nepřijala. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Připustila pochybení ve formulaci inzerátu, nicméně odmítla, že by žalobce nepřijetím na danou pracovní pozici diskriminovala, neboť jej nepřijala nikoliv pro jeho pohlaví, ale zejména z důvodu uvedení nepravdivých informací v jeho životopise.2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, popsaných v odstavcích 7. až 12. napadeného rozsudku, která posoudil podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1, § 2894 odst. 1, § 2951 odst. 2, § 2956, § 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o. z.), podle § 4 odst. 2, § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, a podle § 1 odst. 1 písm. a), § 2 odst. 1, 3, § 6 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací (antidiskriminační zákon), za použití § 133a odst. 1 zákona 99/1963. Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) s přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2024, sp. zn. , spisová značka, . Dovodil, že samotné původně zveřejněné označení inzerované pozice, vyvolávající dojem, že hledanými zájemci jsou ženy, nezakládá nárok žalobce na zaplacení žalované částky, neboť inzerát je určen neomezenému okruhu osob. Zákonná úprava antidiskriminačního zákona požaduje rovné zacházení a zakazuje diskriminaci, kterou se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to též (mimo jiné) z důvodu pohlaví. Samotné zveřejnění inzerátu s názvem pracovní pozice v mužském či ženském rodě nepředstavuje diskriminaci z důvodu pohlaví. Nerovným zacházením je až odmítnutí zájemců jednoho pohlaví, které není neodůvodněné (§ 2 odst. 3 a § 6 odst. 3 antidiskriminačního zákona), neboť si lze představit pracovní pozice, které může zastávat jenom osoba určitého pohlaví (např. modelka pro malíře ženských aktů). Soud I. stupně vzal na základě provedeného dokazování za prokázané, že se žalovaná diskriminace vůči žalobci nedopustila. Poukázal na to, že znění inzerátu žalobce neodradilo od účasti ve výběrovém řízení a žalovaná se jeho zájmem o nabízenou pracovní pozici zabývala. Nepřijala ho však nikoli v důsledku příslušnosti k mužskému pohlaví, ale z důvodu, že ve svém životopise uváděl nepravdivé informace, což žalovaná zjistila při jejich ověřování u předchozího zaměstnavatele. Žalobce ani nepopřel, že uvedl ve svém životopise nepravdivé údaje, byť to pro samotné rozhodnutí není rozhodující. I kdyby žalovaná odmítla žalobce třeba jen z důvodu, že jí nebyl sympatický, podstatné je, že ho neodmítla z důvodu jeho pohlaví. Soud I. stupně uzavřel, že žalovaná se odmítnutím žalobce při výběru uchazečů na inzerované pracovní místo nedopustila žádného protiprávního jednání, včetně nerovného zacházení na základě pohlaví, a žalobci nemohl vzniknout nárok na náhradu nemajetkové újmy. Žalobu s tímto odůvodněním zamítl a žalované přiznal podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.) náhradu nákladů řízení ve specifikaci, popsané v odstavci 32. rozsudku. Soud I. stupně nevyhověl žádosti žalobce o vrácení přeplatku soudního poplatku, který ten uhradil ve výši 2000 Kč a vrácení přeplatku se domáhal s tvrzením, že mu měl být za návrh na zahájení soudního řízení ve věci ochrany před diskriminací vyměřen soudní poplatek pouze výši 1 000 Kč podle položky 40 Sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Soud I. stupně tomuto názoru nepřisvědčil a odůvodněním, že postupoval podle položky 3 Sazebníku soudních poplatků, neboť žalobce se domáhá zaplacení částky 40 000 Kč jako náhrady nemajetkové újmy v penězích, nikoli ochrany před diskriminací například odstraněním diskriminačního jednání.3. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Setrval na tvrzení, že žalovaná se již obsahem svého inzerátu dopustila diskriminačního jednání v rozporu se zásadou rovného přístupu, k němuž byla povinna podle antidiskriminačního zákona a zákona o zaměstnanosti, což označil za škodlivé jednání se závažnými následky pro trh práce. Namítl, že pracovní referenci ze strany jeho bývalého zaměstnavatele si žalovaná vyžádala až po podání žaloby, byla jí poskytnuta v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů, není pravdivá a neměla být připuštěna jako důkaz. Soudu I. stupně vytkl, že v této souvislosti neprovedl jím požadovaný výslech , jméno FO, coby osoby, která tuto referenci podepsala. Dovozoval, že žalovaná jeho nepřijetím bez udání důvody neprokázala, že nepostupovala diskriminačně z důvodu jeho pohlaví, k čemuž tvrdil, že navrhoval výslech „paní , jméno FO, “ coby zástupkyně žalované. Soudu I. stupně vytýkal, že neprovedl důkazy výslechy navrhovaných svědkyň a vyžádáním si přehledu všech zájemců o danou pracovní pozici za účelem zjištění, kolik uchazečů bylo mužského pohlaví. Žalobce dále v rámci odvolacího řízení navrhoval provedení důkazů „etickým kodexem či interní směrnice žalované stanovující závazný postup pro přijímání zaměstnanců“, životopisem „vítězné uchazečky“ z dotyčného výběrného řízení a všech uchazečů „postoupivších do návazného kola výběrového řízení“ a výslechy „HR pracovnice, resp. hiring managera, která provedla (před) výběr uchazečů“ a „vedoucího oddělení či osoby, která pozici obsazovala“. Dovozoval, že závěry soudu I. stupně jsou v rozporu s jím citovanou judikaturou Soudního dvora Evropské unie (SDEU) a Nejvyššího soudu, k čemuž navrhl, aby se odvolací soud obrátil na SDEU s předběžnými otázkami „zda je postup prvoinstančního soudu, který bagatelizoval diskriminační jednání ze strany žalované v rozporu s čl. 14 odst. 1 písm. a) směrnice o zavedení zásady rovných příležitostí a rovného zacházení pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání, když podmínka rovného přístupu k zaměstnání byla na základě předem stanoveného diskriminačního kritéria pohlaví žalovanou zcela porušena a zda je § 10 antidiskriminačního zákona v rozporu s čl. 18 příslušné směrnice“. Žalobce setrval na tvrzení, že diskriminačním inzerátem, jeho nepřipuštěním k osobnímu pohovoru a nevybráním na poptávanou pozici došlo k jeho diskriminaci, což mu způsobilo újmu na psychickém zdraví, poškození důstojnosti a dobré pověsti, urážku na cti a duševní útrapy ve formě strachu, konstantní úzkosti, deprese, stresu, šoku, smutku, tíživých pocitů, negativních stavů mysli, spojených s traumatickými událostmi zapříčiněnými žalovanou (k čemuž (nově) navrhoval výslech svědků , jméno FO, a , jméno FO, , případně znalecký posudek), ke ztrátě pracovní příležitosti, zmaření životní šance a nákladů souvisejících s přihláškou do výběrového řízení. Soudu I. stupně dále žalobce vytkl nesprávné posouzení výše soudního poplatku, který podle položky 40 Sazebníku soudních poplatků činí 1 000 Kč a rozdíl oproti zaplaceným 2 000 Kč mu měl být vrácen. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.4. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Ve vyjádření k odvolání poukázala na to, že žalobce nerozlišuje mezi veřejnoprávní ochranou proti diskriminaci a ochranou soukromoprávní, která je předmětem tohoto řízení, v němž je třeba posuzovat, zda se žalovaná dopustila diskriminace přímo a konkrétně vůči žalobci. Dovozovala, že se diskriminačního jednání vůči žalobci nedopustila, neboť důvod zamítnutí jeho žádosti vycházel z toho, že žalobce ve svém životopise uvedl, jak vyplývá z reference společnosti , právnická osoba, . ze dne 29. 1. 2025, nepravdivé informace, což ten ani v podaném odvolání nepopřel. Žalobce tvrdil, že má zkušenost obdobnou pracovní pozici po dobu 10 let, avšak u předchozího zaměstnavatele pracoval pouhých 39 dnů na zcela jiné pozici bezmála před čtyřmi lety. Je přirozeným právem žalované, aby si údaje v životopisech kandidátů o zaměstnání ověřovala a žalobce jí zasláním životopisu k tomu implicitně dal souhlas. Žalovaná si zajistila důkazy ke své procesní obraně, vycházející z informací, které předtím získala ústně při prověřování informací uvedených v životopise žalobce, o což mohla požádat i soud. Žalovaná připouští své pochybení při přípravě inzerátu s nesprávným genderovým rozlišením, neměla však v úmyslu žádného z uchazečů diskriminovat na základě jeho pohlaví, což doložila nejen opravou inzerátu, ale i interní směrnicí, upravující pracovní náplň dané pozice, která takové genderové rozlišení neobsahuje. Nedostatek úmyslu žalované diskriminovat uchazeče dokládá to, že k