23 Co 189/2025-284 — Městský soud v Praze

1. Soud I. stupně rozsudkem ze dne 17. 4. 2025, č. j. 14 C 358/2022-235, zastavil řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou (výrok I), uložil žalobkyni a) povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 76 953 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II), uložil povinnost žalobkyni a) zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 070 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 (výrok III), nahradil projev vůle žalované uzavřít s žalovanou b) jakožto oprávněnou osobou smlouvu o převodu pozemků dle zákona o půdě, specifikovanou ve výroku IV, kterou žalovaná jakožto převodce převádí žalobkyni b) jakožto nabyvateli specifikované pozemky, a to parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , o výměře 3 291 m2, vzniklého oddělením z původního pozemku parc. č. , číslo, na základě geometrického plánu č. , číslo, vyhotoveného , právnická osoba, ., ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, , úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem a odsouhlaseného , správní orgán, , Katastrálním pracovištěm , adresa, , spoluvlastnický podíl id. ½ na parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, a parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, s tím, že shora uvedený geometrický plán je nedílnou součástí smlouvy o převodu pozemku a tohoto rozsudku (výrok IV), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku ve výši 190 230 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b) (výrok V) a uložil žalované povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení státu částku ve výši 2 070 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro , adresa, (výrok VI).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě ve znění jejich změn a částečných zastavení řízení, jíž se žalobkyně domáhaly z titulu svého restitučního nároku nahrazení projevu vůle žalované tak, aby s každou z žalobkyň byla uzavřena smlouva o bezúplatném převodu nemovitostí dle zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších změn a doplňků (dále jen „zákon o půdě“), přičemž podáním ze dne 17. 3. 2025 vzala žalobkyně a) žalobu zcela zpět, a s žalobkyní b) ve vztahu k následujícím nemovitostem: pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , o výměře 3 291 m2 (dále jen „Pozemek , číslo, “), vzniklého oddělením z původního pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , na základě geometrického plánu č. , číslo, vyhotoveného , právnická osoba, ., ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, , úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem a odsouhlaseného , správní orgán, (dále jen „Geometrický plán“), spoluvlastnického podílu id. ½ na parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, (dále jen „½ Pozemku , číslo, “) a pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, ve , místo, (dále jen „Pozemek , číslo, “).3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že nesporovala důvod a výši doposud neuspokojených restitučních nároků žalobkyň, popírala však, že by při jejich uspokojování postupovala liknavě či svévolně, když žalobkyně a) se nezúčastnila žádné veřejné nabídky na nabytí nároku, zatímco žalobkyně b) se zapojila pouze do jedné takové nabídky, a to až v roce 2018, přičemž ve veřejných nabídkách byl a stále je dostatek pozemků pro vypořádání restitučních nároků žalobkyň. Dále namítala, že nároky žalobkyň dle § 18a zákona o půdě nelze v náhradových sporech saturovat, neboť nárok dle § 18a zákona o půdě je nárok za nevydané stavby, mrtvý, živý inventář a zásoby, který se na náhradní pozemky nepoužívá s tím, že výjimku by mohla tvořit skutečnost, že se na vydávaném pozemku nachází stavba ve vlastnictví restituentů, kdy se tato výjimka s ohledem na v řízení nárokované pozemky neuplatní. Ve vztahu k ½ Pozemku , číslo, žalovaná namítala, že tento není vhodný k vydání z důvodu nebezpečí budoucích sporů mezi spoluvlastníky a Pozemek , číslo, vzniklý oddělením Geometrickým plánem rovněž není vhodný k vydání, neboť by tím mohla být ohrožena realizace veřejně prospěšné stavby dopravní a energetické infrastruktury, což je v rozporu se zásadou upřednostňující veřejný zájem na zachování pozemku pro účely realizace veřejně prospěšné stavby oproti naturální restituci, tj. individuálnímu zájmu oprávněné osoby.4. Jelikož vzala žalobkyně a) žalobu podáním ze dne 17. 3. 2025 v celém rozsahu zpět, žalovaná se zpětvzetím vyslovila souhlas, soud I. stupně řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou výrokem I zastavil a výroky II a III rozhodl o nákladech řízení mezi žalobkyní a) a žalovanou, resp. nákladech státu. Výrok o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou odůvodnil § 146 odst. 2 první věta o. s. ř., když přiznal žalované náhradu nákladů řízení sestávající se z nákladů zastoupení advokátem dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty 24 415,25 Kč. O náhradě nákladů státu rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobkyni a) uhradit ½ neuhrazených nákladů státu spočívajících ve znalečném.5. Po provedeném dokazování a na základě nesporných skutečností, jež vzal soud I. stupně za svá skutková zjištění, učinil následující skutkový závěr. Žalobkyně jsou držitelkami restitučních nároků z rozhodnutí Pozemkového úřadu č. j. , spisová značka, ze dne 16. 9. 2008, č. j. , spisová značka, ze dne 17. 9. 2008 (tyto zdědily po své matce) a č. j. , spisová značka, ze dne 31. 10. 2017, kdy restituční nároky žalobkyně a) byly zcela uspokojeny, doposud neuspokojený nárok žalobkyně b) dle § 11a zákona o půdě činí částku ve výši 18 259,62 Kč a dosud nečerpaný restituční nárok žalobkyně b) dle § 18a zákona o půdě činí částku ve výši 260 016,5 Kč, tj. celkem u žalobkyně b) částku ve výši 278 276,12 Kč, hodnota Pozemku , číslo, činí částku 24 415,25 Kč, ½ Pozemku , číslo, částku 135 531,87 Kč a Pozemek , číslo, částku 88 457,13 Kč. Ve vztahu k předmětným pozemkům bylo zjištěno, že Pozemek , číslo, vzniklý oddělením z původního pozemku parc. č. , číslo, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, na základě Geometrického plánu, má charakter využití orná půda, vlastníkem je Česká republika, příslušnost hospodařit s ním má , Jméno žalované, , není zatížen právy třetích osob, ½ Pozemku , číslo, je v katastru nemovitostí zapsána s využitím orná půda, vlastníkem id. ½ je , jméno FO, , vlastníkem druhé id. ½ je Česká republika, příslušnost hospodařit s ním má , Jméno žalované, , není zatížen právy třetích osob, Pozemek , číslo, je v katastru nemovitostí zapsán s využitím orná půda, vlastníkem je Česká republika, příslušnost hospodařit s ním má , Jméno žalované, , není zatížen právy třetích osob. Přístup žalované k uspokojení restitučních nároků žalobkyň považoval soud I. stupně za liknavý a svévolný, kdy v tomto směru soud I. stupně poukázal na konstatování soudů ve věci restitučních nároků žalobkyň, např. nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2024, sp. zn. IV. ÚS , číslo, /2023 či rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a dále na měnící se vyjádření žalované k ceně předmětných pozemků.6. Po právní stránce soud I. stupně věc posoudil dle zákona o půdě a zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále také jen „zákon o SPÚ“). S poukazem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu konstatoval, že žalobám oprávněných osob na nahrazení projevu vůle lze vyhovět v případech liknavého či svévolného postupu žalované a pouze ve vztahu k takovým pozemkům, které jsou jako náhradní pozemky k uspokojení restitučního nároku oprávněných osob vhodné. Pro úspěch žaloby žalobkyně b) je tak třeba naplnění těchto podmínek: i) žalobkyně b) je oprávněnou osobou podle § 11 zákona o půdě, ii) ve vztahu k žalobkyni b) byl postup žalované shledán liknavým či svévolným, iii) náhradní pozemky dosud nezařazené ve veřejné nabídce jsou způsobilé k vydání iv) cena náhradních pozemků významným způsobem nepřekračuje aktuální hodnotu restitučního nároku žalobkyně b). V řízení bylo nesporným, že žalobkyně je jako držitelka restitučních nároků oprávněnou osobou podle zákona o půdě, ve vztahu k otázce liknavosti či svévole v přístupu žalované měl soud I. stupně i tuto podmínku za splněnou, když odkázal na argumentaci Ústavního soudu ve vztahu k žalobkyním, dle níž je pro žalobkyně nadmíru komplikované se domoci i po třiceti letech veškerých svých nároků, kdy ze strany žalované dochází opakovaně k maření úsilí žalobkyň, přičemž s ohledem na desítky řízení, které jsou žalobkyně dlouhodobě nuceny vést, aby napravily pochybení státu, není právě ze strany žalované případné, vytýkat jim neaktivitu, procesní nečinnost, neodpovědné chování či opomenutí ucházet se o dotčené pozemky prostřednictvím veřejné nabídky. Soud I. stupně dále poukázal i na postoj žalované v tomto řízení týkající se ocenění náhradních pozemků a výtek žalované ke znaleckým posudkům. Soud I. stupně dále shledal, že předmětné náhradní