23 Co 318/2025-141 — Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 28. 8. 2025 soud prvního stupně určil, že výpověď z pracovního poměru doručená žalovanou žalobkyni dne 11. 1. 2024 je neplatná (výrok I), zamítl žalobu o zaplacení částky 500 000 Kč (výrok II), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III), uložil žalované povinnost zaplatit České republice náklady za svědečné, které stát platil, a to v rozsahu jedné poloviny, tedy ve výši 4 822 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro , adresa, (výrok IV) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice soudní poplatek za žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ve výši 2 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro , adresa, (výrok V).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ze dne 5. 4. 2024, kterou se žalobkyně domáhala proti žalované jednak určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru a jednak náhrady nemajetkové újmy ve výši 500 000 Kč za tvrzenou šikanu na pracovišti, pomluvy a uvedení do depresí. Žalobkyně namítala, že výpověď byla doručena v ochranné době, kdy byla v pracovní neschopnosti, a že byla dána na základě pomluv, nikoli z reálných důvodů. Dále tvrdila, že byla vystavena šikaně ze strany nadřízených, což vedlo k psychickým problémům a samovolnému potratu. Žalovaná vše popírala, tvrdila, že pracovní výsledky žalobkyně byly dlouhodobě neuspokojivé, a doložila čtyři vytýkací dopisy pro porušení pracovních povinností (předčasné uzavření prodejny, slovní napadení nadřízené, pozdní příchod na směnu, opuštění pracoviště bez omluvy). Namítala, že výpověď splňuje zákonné náležitosti, byla dána pro soustavné porušování povinností. Odmítla jakoukoli šikanu či diskriminaci žalobkyně.3. Po vymezení dalších žalobních tvrzení a obrany žalované soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění učinil z provedených listinných důkazů, výslechu svědkyň , jméno FO, a , jméno FO, , nadřízených žalobkyně, a učinil následující závěr o skutkovém stavu věci: Žalobkyně byla u žalované zaměstnána na základě pracovní smlouvy z 23. 5. 2023 na pozici , funkce, , pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a účastníci sjednali tříměsíční zkušební dobu. Dne 16. 10. 2023 nadřízené žalobkyně, , jméno FO, a , jméno FO, , doručili žalobkyni na pracovišti tři vytýkací dopisy pro tři vytýkané skutky – pozdní příchod na pracoviště dne 11. 10. 2023, předčasné uzavření prodejny ve 20:55 namísto 21:00 dne 29. 9. 2023, a slovní napadení nadřízené , jméno FO, a kolegyně na pozici , funkce, dne 2. 10. 2023. V těchto dopisech byla žalobkyně upozorněna na možnost výpovědi. Dne 11. 1. 2024 žalovaná žalobkyni prostřednictvím poštovního doručovatele doručila čtvrtý vytýkací dopis datovaný 5. 11. 2023, ve kterém bylo žalobkyni vytknuto opuštění pracoviště ve 12:30 dne 5. 11. 2023, ačkoliv směna jí měla končit v 18:30, přičemž žalobkyně nedoložila žádnou omluvenku. V tomto dopise byla žalobkyně upozorněna, že s ní bude rozvázán pracovní poměr. Téhož dne pak byla žalobkyni doručena výpověď z pracovního poměru, ve které byl uveden výpovědní důvod podle ust. § 52 písm. g) zákoníku práce, který byl specifikován tak, že žalobkyně přišla pozdě na směnu, slovně napadla vedoucí prodejny, uzavřela prodejnu v otevírací době a odešla v průběhu směny bez předchozí omluvy či doložení od lékaře. Ve výpovědi byl uveden odkaz na vytýkací dopisy z 16. 10. s tím, že žalobkyně ani ve lhůtě 14 dnů nezjednala nápravu. Žalobkyně dochází na psychiatrii, léčila se již v roce 2021 a poté opět od podzimu 2023. Na podzim 2023 potřetí potratila. Opakovaně si stěžovala u personální žalované a vedení žalované na své nadřízené či kolegyně, jejich chování označovala za hraničící s šikanou a dožadovala se zjednání nápravy.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle ustanovení § 52 písm. g), § 53 odst. 1 písm. a), § 54 písm. d) a § 301 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“), rovněž vycházel z judikatury Nejvyššího soudu (sp. zn. 21 Cdo 3019/2000, 21 Cdo 742/2003, 21 Cdo 3693/2012). Soud prvního stupně konstatoval, že podle obsahu výpovědi z pracovního poměru byla tato dána pro zaviněné porušení pracovních povinností, tedy podle § 52 písm. g) zákoníku práce, nikoli pro nesplnění požadavků bez zavinění zaměstnavatele podle § 52 písm. f) zákoníku práce, a že vytýkané skutky představovaly pouze méně závažná porušení. Soud shledal, že žalovaná nesplnila podmínku dalšího porušení po písemném upozornění, když porušení pracovních povinností byla žalobkyni řádně vytknuta toliko dne 16. 10. 2023, žádné další konkrétní jednání, kterého by se žalobkyně dopustila po daném upozornění na možnost výpovědi v případě dalšího méně závažného porušení pracovních povinností, žalobkyni k tíži kladeno nebylo. Výpověď z pracovního poměru proto shledal neplatnou. Doplnil, že námitka žalobkyně o neplatnosti výpovědi z důvodu ochranné doby soud nemůže obstát, neboť se neuplatní zákaz výpovědi při porušení povinností podle § 52 písm. g) zákoníku práce. Nedůvodnou shledal rovněž námitku, že výpověď nebyla řádně podepsána, když tuto žalobkyně neprokázala.5. Nárok na náhradu nemajetkové újmy soud zamítl pro neunesení důkazního břemene, neboť žalobkyně nepředložila důkazy prokazující šikanu ani příčinnou souvislost s tvrzenými zdravotními následky. Z navržených listin, zejména e-mailové komunikace a lékařských zpráv nevyplynulo, že by k jakékoliv šikaně na pracovišti vůči žalobkyni docházelo, natož aby z nich vyplývalo, že šikana byla příčinou potratu žalobkyně a jejích duševních problémů, neboť možnou šikanu naznačovaly pouze e-maily žalobkyně či její sdělení lékařům. Soud poučil žalobkyni podle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti navrhnout důkazy a poučil ji o následcích nesplnění výzvy, avšak žalobkyně ve stanovené lhůtě nereagovala a důkazy (nadto z větší části shodné, které již byly označeny dříve) doložila až po uplynutí koncentrační lhůty. K těmto soud nepřihlížel, jelikož takový postup by byl v rozporu s koncentrací řízení. Soud prvního stupně poukázal i na to, že ve věci nebyly splněny předpoklady podle § 133a o. s. ř. pro přenesení důkazního břemene na žalovanou, neboť žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že ze strany žalované došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci z některé vyjmenované charakteristiky, jako je pohlaví, rasa, náboženství, věk a podobně.6. Z uvedených důvodů soud prvního stupně vyhověl žalobě pouze v části určení neplatnosti výpovědi a ve zbytku ji zamítl.7. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud tak, že žádnému z nich jejich náhradu nepřiznal, když poměr úspěchu byl shodný. O nákladech státu rozhodl podle § 148 o. s. ř. a s ohledem na poloviční neúspěch žalované jí uložil povinnost nahradit státu polovinu nákladů, které vynaložil na svědečné. Žalobkyni tuto povinnost neuložil, neboť je osvobozena od soudních poplatků.8. Soud rovněž rozhodl o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek za žalobu o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru ve výši 2 000 Kč, neboť žalovaná byla neúspěšná a žalobkyně byla od soudních poplatků osvobozena.9. Proti zamítavému výroku II rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Podle žalobkyně by měl odvolací soud přihlédnout nejen ke skutečnostem, které již byly sděleny, a k již označeným důkazům, ale s ohledem na časový odstup od doby, kdy došlo k šikaně, by měl zohlednit dopad následků šikany na pracovišti na osobní, zdravotní a finanční situaci žalobkyně. Soud by měl přihlédnout k vyústění šikany v psychické zhroucení, depresivní ladění, úzkosti, osobní a manželské problémy, samovolný potrat v prvním trimestru, nutnost psychiatrické léčby a užívání antidepresiv. Žalobkyně poukazovala i na fyzické obtíže (bolesti žaludku, migrény) a na to, že šikana se projevovala pomluvami, izolací, záměrně stísněnou atmosférou, mlčením kolegyň, psychickým nátlakem a hrubým donucením k podpisu dohody o ukončení pracovního poměru. Vyvrcholením byla situace, kdy žalobkyně musela odejít na nemocenskou, přičemž regionální vedoucí ji vystavovala dalšímu nátlaku a sledování. V důsledku ztráty zaměstnání a následných zdravotních komplikací se žalobkyně ocitla bez příjmů, závislá na pomoci matky, musela splácet závazky vůči manželovi (mimo jiné částku 210 000 Kč, z níž zbývalo doplatit cca 50 000 Kč), čelila finančním problémům a nebyla schopna získat nové zaměstnání kvůli výpovědi pro údajné hrubé porušení pracovní kázně. Přetrvávající psychické obtíže a péče o nemocnou matku ji vedly k tomu, že se stáhla z pracovního trhu. Žalobkyně zdůrazňovala příčinnou souvislost mezi šikanou a všemi uvedenými následky a tvrdí, že finanční odškodnění ve výši 500 000 Kč je minimem vzhledem k rozsahu utrpěné újmy. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalovaná je povinna uhradit žalobkyni částku 500 000 Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.10. Žalovaná se k odvolání žalobkyně nevyjádřila.11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu