30 Co 174/2025-554 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl návrh žalobce, že ohledně úvěru č. , číslo, u společnosti , právnická osoba, . ve výši 250 000 Kč (dále „úvěr S“) je žalovaná povinna uhradit žalobci jednu polovinu částky, včetně příslušenství, uhrazené žalobcem od doby po rozvodu manželství do právní moci tohoto rozsudku, a že žalovaná je povinna se podílet na splácení tohoto úvěru, včetně příslušenství, ve výši jedné poloviny zbývajících splátek od právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení úvěru; výrokem II. zamítl návrh žalobce, že ohledně úvěru u společnosti , právnická osoba, . ve výši 199.000 Kč (dále „úvěr D“) sjednaného na základě žádosti o vydání karty , název, č. , číslo, je žalovaná povinna uhradit žalobci jednu polovinu částky, včetně příslušenství, uhrazené žalobcem od doby po rozvodu manželství do právní moci tohoto rozsudku, a že je žalovaná povinna se podílet na splácení tohoto úvěru, včetně příslušenství, ve výši jedné poloviny zbývajících splátek od právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení úvěru; výrokem III. zamítl návrh žalobce, že ohledně úvěru u společnosti , právnická osoba, . ve výši 100 000 Kč (dále „úvěr R“) sjednaného na základě žádosti o , název, kreditní kartu č. , číslo, je žalovaná povinna uhradit žalobci jednu polovinu částky, včetně příslušenství, uhrazené žalobcem od doby po rozvodu manželství do právní moci tohoto rozsudku, a že je žalovaná povinna se podílet na splácení tohoto úvěru, včetně příslušenství, ve výši jedné poloviny zbývajících splátek od právní moci tohoto rozsudku až do zaplacení úvěru; výrokem IV. zamítl návrh žalobce, že ohledně úvěru u společnosti , právnická osoba, . ve výši 600 000 Kč (dále „úvěr , Označení, “) sjednaného na základě smlouvy č. , číslo, je žalovaná povinna uhradit žalobci jednu polovinu částky uhrazené žalobcem za období od čerpání tohoto úvěru do prodeje bytové jednotky č. , číslo, na adrese , adresa, , dne 20. 11. 2019; výrokem V. zamítl návrh žalobce, že ohledně úvěru č. , číslo, u společnosti , právnická osoba, . (dále „úvěr , Označení, “) je žalovaná povinna uhradit žalobci jednu polovinu částky uhrazené žalobcem za období od právní moci rozsudku o rozvodu manželství do prodeje bytové jednotky č. , číslo, na adrese , adresa, , dne 20. 11. 2019; výrokem VI. zamítl návrh žalobce, aby byl vypořádán vnos z výlučných prostředků žalobce ve výši 234.705 Kč na náklady spojené s užíváním bytové jednotky č. , číslo, na adrese , adresa, , za období od 1. 4. 2018 do doby prodeje bytové jednotky dne 20. 11. 2019, a aby žalovaná zaplatila žalobci jednu polovinu této částky; výrokem VII. uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 34.450 Kč na vypořádání vnosu žalobce spočívajícího v úhradě pohledávky společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále „pohledávka společnosti , právnická osoba, “) v soudním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, z titulu dluhu za rekonstrukci bytové jednotky č. , číslo, na adrese , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku; výrokem VIII. zamítl v rozsahu částky 15.550 Kč návrh žalobce, aby žalovaná zaplatila žalobci 50.000 Kč na vypořádání vnosu žalobce spočívajícího v úhradě pohledávky společnosti , právnická osoba, ; výrokem IX. ze zaniklého společného jmění manželů (dále „SJM“) přikázal do výlučného vlastnictví žalované psa , druh, , jméno FO, z , adresa, č. , číslo, (dále „pes“); výrokem X. zamítl návrh žalobce, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 15.000 Kč na vypořádací podíl za přikázání psa do vlastnictví žalované; výrokem XI. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a výroky XII. a XIII. rozhodl o povinnosti žalobce i žalované zaplatit státu náklady řízení ve výši 112,50 Kč každý na účet Obvodního soudu pro , adresa, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.2. Soud prvního stupně tak rozhodl o žalobě žalobce podané dne 10. 11. 2022, kterou se tento domáhal vypořádání SJM ve vztahu k tvrzeným společným dluhům z úvěrů S, D, R, , Označení, a , Označení, , dále vypořádání svého vnosu na úhradu nákladů na byt č. , číslo, na adrese , adresa, (dále „společný byt“) za dobu od 1. 4. 2018 do jeho prodeje, vypořádání svého vnosu na úhradu pohledávky společnosti , právnická osoba, v celkové výši 100.000 Kč a konečně vypořádání SJM ve vztahu k psovi pořízenému za trvání manželství, který po rozvodu zůstal žalované.3. Po provedeném dokazování soud prvního stupně vyšel z následujícího skutkového stavu: Manželství účastníků bylo uzavřené 4. 7. 2014 a bylo pravomocně rozvedeno 11. 11. 2019. Za trvání manželství byly oběma účastníky sjednány s bankami smlouvy o úvěru , Označení, a , Označení, , tyto úvěry byly zcela splaceny v souvislosti s prodejem společného bytu, k němuž došlo 11. 10. 2019. Dne 19. 10. 2017 sjednal žalobce smlouvu o úvěru S ve výši 250.000 Kč, v dubnu 2017 byla žalobci vydána kreditní karta D s úvěrovým limitem 200.000 Kč, kterou v říjnu 2017 plně vyčerpal a splácí ji, na žádost žalobce byla žalobci poskytnuta , název, kreditní karta (poznámka odvolacího soudu úvěr R), s úvěrovým limitem 100.000 Kč. Za trvání manželství byla provedena rekonstrukce společného bytu, stavební práce provedla na základě smlouvy o dílo společnost , právnická osoba, , tato společnost uplatnila proti žalobci žalobu o zaplacení dlužné částky 68.900 Kč s příslušenstvím, řízení skončilo zpětvzetím žaloby poté, když na základě dohody o narovnání žalobce uhradil společnosti , právnická osoba, 100.000 Kč. Za trvání manželství si účastníci pořídili psa, jehož hodnota ke dni zániku manželství je nulová, pes je v držení žalované. V roce 2017 žalobce s dalšími osobami zakoupili , název, halu, následně ji prodali a žalobce dosáhl z prodeje haly na přelomu 2017/2018 zisku 400.000 Kč.4. Na základě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že úvěry S, D a R byly sjednány žalobcem, který neprokázal, že by byl dán souhlas žalované s převzetím těchto dluhů, ani to, že by se jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny. S poukazem na § 710 písm. b/ o. z. proto uzavřel, že uvedené dluhy nejsou součástí SJM. Proto žalobu ohledně uvedených úvěrů výroky I., II. a III. zamítl. Ohledně úvěrů , Označení, a , Označení, soud prvního stupně poukázal na kupní smlouvu ze dne 11. 10. 2019, tedy k prodeji bytu došlo ještě před rozvodem manželství. Žalobce neprokázal, že by úvěry byly spláceny z výlučných prostředků žalobce, neboť pokud je žalobce dle svého tvrzení splácel ze zisku z prodeje , název, haly, pak tento příjem spadá do SJM, neboť byl získán žalobcem za trvání manželství na přelomu 2017/2018. Obdobný závěr pak soud prvního stupně přijal ve vztahu k hrazení nákladů společného bytu do jeho prodeje, který měl být také podle žalobce hrazen z prostředků získaných z prodeje , název, haly, které patřily do SJM. K pohledávce společnosti , právnická osoba, soud prvního stupně uzavřel, že společnou pohledávkou je pouze částka 68.900 Kč, jako vymáhaná nezaplacená faktura za provedení rekonstrukce společného bytu. Pouze v tomto rozsahu žalobce zaplatil po rozvodu manželství dluh spadající do SJM, na němž se má žalovaná podílet jednou polovinou, tj. částkou 34.450 Kč. Ke zbývající částce do 100.000 Kč soud prvního stupně uvedl, že tato byla zaplacena na základě dohody o narovnání, kterou však uzavřel pouze sám žalobce po rozvodu manželství. Psa soud prvního stupně přikázal žalované, která jej má ve svém držení, přičemž vycházel z nulové tržení hodnoty sdělené klubem chovatelů , název, . O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn III. ÚS 2148/23, podle něhož v řízení o vypořádání společného jmění manželů není primárním hlediskem zásada úspěchu ve věci. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil oběma účastníkům, aby rovným dílem hradili náklady vzniklé státu vyplacením svědečného.5. Proti tomuto rozsudku podali odvolání oba účastníci.6. Žalobce napadl rozsudek soudu prvního stupně ve všech výrocích, kromě výroků VII., XI. a XII. Žalobce nesouhlasí s tím, že dluhy z úvěrů S, D a R nespadají do SJM. Má za to, že výše načerpaných úvěrů nebyla nad běžné hospodaření rodiny, v tomto směru poukazoval na své příjmy 300.000 Kč s tím, že prostředky byly použity na chod domácnosti, což žalobce doložil. Žalobce v odvolání popisoval ekonomickou situaci rodiny, která byla finančně zajišťována žalobcem, avšak z důvodu rozmařilosti žalované a jejího nákladného způsobu života bylo nutno čerpat úvěry. Prostředky byly dle žalobce převedeny na společný účet, z něhož čerpala také žalovaná prostřednictví kreditní karty. Jestliže žalovaná čerpala tyto prostředky, musela o úvěrech vědět. Protože v jiném řízení žalovaná tvrdila, že měla kompletní přehled o podnikání i finančních tocích, musela logicky vědět, že její náklady jdou nad rámec běžných potřeb rodiny. Dle zákonné presumpce dluhy náleží do SJM a je na žalované, aby zákonnou presumpci vyvrátila, což se nestalo. Žalovaná neprokázala, že uvedený dluh přesahoval míru přiměře