Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 303,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení (výrok I.), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 2 250 Kč (výrok II.).2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala částky 20 303,80 Kč jako náhrady škody spočívající v nákladech na obhajobu, které měly vzniknout v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným , Orgán veřejné moci, (dále jen „, Orgán veřejné moci, “) pod č. j. , spisová značka, , podle faktury , Jméno advokáta, , který vyúčtoval právní služby takto:1.datum úkonupopis úkonupočet účtovaných úkonůodměnanáhrada hotových výdajů1, datumpřevzetí zastoupení a první porada11 840 Kč300 Kč2, datumúčast u vazebního zasedání , tituly před jménem, , jméno FO, 13:00-17:31 hod.35 520 Kč900 Kč3, datumsepis bianko stížnosti0,5920 Kč300 Kč4, datumdalší porada s klientem přesahující jednu hodinu11 840 Kč300 Kč5, datumdalší porada s klientem přesahující jednu hodinu11 840 Kč300 Kč6, datumsepis odůvodnění stížnosti0,5920 Kč300 Kč7, datumdalší porada s klientem přesahující jednu hodinu11 840 Kč300 Kč8, datumsepis podání pro klienta – sdělení obviněné s žádostí o přezkum postupu policejního orgánu a státního zástupce0,5920 Kč300 KčCelkem15 640 Kč3 000 Kčtj. odměna advokáta snížená při zastoupení dvou klientů (žalobkyně i její jednatelky v téže věci) v souladu s § 12 odst. 4 advokátního tarifu o 20 % na částku 1 840 Kč za jeden úkon právní služby + paušální náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby + DPH 3 523,80 Kč (pozn.: součet jednotlivých účtovaných odměn a režijních paušálů činí 18 640 Kč, nikoliv 16 780 Kč uvedených ve vyúčtování, a 21% DPH ze skutečného součtu odměn a režijních paušálů by tak měla činit 3 914,40 Kč, nikoliv 3 523,80 Kč uvedených ve vyúčtování – k tomu žalobkyně doplnila, že se zřejmě jednalo o chybu v počtech jejího obhájce, žádná sleva jí poskytována nebyla.3. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované dne , datum, , žalovaná stanoviskem ze dne , datum, nevyhověla žádosti s tím, že odpovědnostní titul není zatím dán, jelikož je nutné vyčkat výsledku trestního řízení. Předmětné trestní řízení nadále probíhá. Usnesením , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, bylo zahájeno trestní stíhání sedmi fyzických osob (mj. , jméno FO, či , jméno FO, ) a jedné právnické osoby (žalobkyně), jíž se týkal skutek pod bodem 6) usnesení, kterým měla společně s , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, spáchat , podezřelý výraz, dle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku, ve stádiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. a), d) tr. zákoníku, a to prostřednictvím , podezřelý výraz, . Usnesení bylo doručeno dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, , dne , datum, žalobkyni a dne , datum, , tituly před jménem, , jméno FO, . Usnesením ze dne , datum, státní zástupce rozhodl o zrušení zahájení trestního stíhání a policejnímu orgánu uložil, aby o věci znovu jednal. Dne , datum, uzavřela žalobkyně, jednající , tituly před jménem, , jméno FO, , s , tituly před jménem, , jméno FO, písemnou smlouvu, kterou bylo sjednáno zastupování, resp. obhajoba, žalobkyně v předmětném trestním řízení , tituly před jménem, , jméno FO, za odměnu dle advokátního tarifu. Téhož dne udělila žalobkyně, jednající , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, plnou moc k tomu, aby ji obhajoval, resp. za ni vystupoval v pozici zmocněnce v předmětném trestním řízení. V bodech 16. – 23 odůvodnění napadeného rozsudku, na jehož znění odvolací soud pro stručnost odkazuje, shrnul, jaké úkony právní služby , tituly před jménem, , jméno FO, vykonal.4. Po právní stránce posoudil věc dle § 8 a § 31 odst. 1 a 3 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen OdpŠk), uzavřel, že trestní stíhání žalobkyně neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, a je zde tedy dán odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí, za které je s ohledem na výsledek trestního stíhání považováno usnesení o zahájení trestního stíhání; považoval za nerozhodné, že předmětné trestní řízení (nikoliv trestní stíhání) nadále pokračuje. Trestní stíhání zahájené předmětným usnesením , Orgán veřejné moci, skončilo rozhodnutím státního zástupce KSZ , adresa, , kterým bylo usnesení o zahájení trestního stíhání jako nezákonné zrušeno a žaloba tak nebyla podána předčasně. Shrnul judikaturní vývoj ohledně výkladu § 34 zákona o odpovědnosti právnických osob (dále jen „TOPO“) - nález , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, - a poté uzavřel, že , tituly před jménem, , jméno FO, nemohla jednat za žalobkyni při volbě obhájce (nemohla za ni sjednat smlouvu o poskytování právní pomoci a nemohla za ni udělit plnou moc). Uvedeným postupem by žalobkyni mohl být zvolen zmocněnec, což je osoba odlišná od obhájce, mající v řízení jiné postavení a jiná práva a povinnosti. Takový zmocněnec by pak žalobkyni mohl mj. i zvolit obhájce. K tomu však v dané věci nedošlo, zmocněnec žalobkyni (přes poněkud nejednoznačné znění plné moci) v řízení zvolen nebyl, což bylo postaveno najisto sdělením žalobkyně prostřednictvím , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne , datum, a sdělením žalobkyně ze dne , datum, . Uvedené závěry se pak promítly do postupu orgánů činných v trestním řízení, které s , tituly před jménem, , jméno FO, jako s obhájcem žalobkyně nejednaly a k úkonům činěným jeho prostřednictvím v řízení nepřihlížely [jedinou výjimkou byla připuštěná účast , tituly před jménem, , jméno FO, jako obhájce žalobkyně při vazebním zasedání týkajícím se , jméno FO, – toto by však eventuálně mohlo být posouzeno jako samostatný nesprávný úřední postup, v důsledku kterého mohla žalobkyni vzniknout škoda (vynaložené náklady právního zastoupení), avšak žalobkyně svůj nárok odvíjela od vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání)]. Jestliže , tituly před jménem, , jméno FO, v řízení nevystupoval jako obhájce žalobkyně a k úkonům jím činěným (či činěným jeho prostřednictvím) nebylo přihlíženo, nemohou být náklady vynaložené na takto poskytnuté úkony právní služby považovány za účelně vynaložené na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 31 OdpŠk, a nemohou tak být předmětem náhrady škody dle OdpŠk. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř.5. Proti rozsudku podala odvolání žalobkyně. Vytýká soudu prvního stupně nesprávnost závěru, že spoluobviněná jednatelka je oprávněna zvolit společnosti zmocněnce, avšak není oprávněna zvolit jí obhájce, a odkázala na nález , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, . V souzené věci žádný střet zájmů mezi žalobkyní a její jednatelkou nebyl a být nemohl, obě obviněné osoby hájily svá práva stejným způsobem, popíraly spáchání trestného činu, což se ukázalo pravdou a usnesení o zahájení trestního stíhání bylo zrušeno, když stálo toliko na domněnce, že šlo o , podezřelý výraz, . Jestliže bylo jediné jednatelce žalobkyně doručeno citované usnesení, v němž jako obviněná figurovala i žalobkyně jako právnická osoba, pak nemohla žalobkyně ani jednatelka předpokládat chyby v doručování učiněné orgánem činným v trestním řízení. Není možné, aby citovaný orgán označil žalobkyni jako obviněnou, doručil usnesení její jednatelce (čímž ta nabyla dojmu, že obviněnou i je právnická osoba) a následně v rámci zrušení usnesení o zahájení trestního stíhání a náhrady škody tvrdit, že žalobkyně nebyla po celou dobu bezmála 4 měsíců obviněna z důvodu vadného doručování, přitom ještě usnesením policejního orgánu ze dne , datum, mělo dojít ke změně kvalifikace skutku, který se přímo dotýkal i žalobkyně. Jestliže stát odpovídá za nezákonné rozhodnutí a soud považuje za nerozhodné pokračování trestního stíhání, je tak dán odpovědnostní titul a náklady na obhajobu byly účelně vynaloženy.6. Ve vyjádření k odvolání žalovaná vyslovila, že soud prvního stupně postupoval správně, § 34 odst. 4 TOPO explicitně zakazuje, aby za právnickou osobu činily úkony osoby, které jsou v konkrétním řízení v postavení obviněného, a to konkrétně jednatel obchodní společnosti. Trestní řízení, v němž jednatel vystupuje v postavení obviněného, je typickým případem situace, kdy se prioritou jednatele stanou jeho vlastní zájmy a jeho vlastní práva a kdy je nutno počítat i s tím, že se tyto zájmy mohou ocitnout v rozporu se zájmy právnické osoby. Právní úkony obhajoby neměly být činěny totožným obhájcem, který zastupoval jak obviněnou jednatelku, tak i žalobkyni, a proto předmětné úkony právní služby nelze proplatit.7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není opodstatněné.8. V souzené věci soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu, na jehož základě zjistil všechny rozhodné skutečnosti, a odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně. Takto zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle správných zákonných ustanovení § 7 a 8 a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen „OdpŠk“) ve spojení s § 34 odst. 4 TOPO.9. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že v trestním řízení došlo k vydání nezákonného rozhodnutí (usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne , datum, , které skončilo rozhodnutím , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, ), nárok na náhradu újmy způsobené zahájením a vedením trestního stíhání se proto posuzuje podle ustanovení § 5 písm. a), § 7 a § 8 OdpŠk, tedy jako nárok na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím. V souzené věci žalobkyně požadovala náhradu škody spočívající v nákladech na obhajobu.10. Soud prvního stupně přiléhavě aplikoval § 34 odst. 4 TOPO, shrnul judikaturní vývoj k citovanému ustanovení v bodu 47. odůvodnění napadeného rozhodnutí, ně nějž odvolací soud pro stručnost odkazuje a zároveň dodává, že usnesením sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , , Orgán veřejné moci, ve skutkově obdobné věci, v níž jediná jednatelka stěžovatelky byla rovněž obviněna společně s právnickou osobou, dovodil, že účelem uvedené právní úpravy je oddělit jednání obviněných osob (právnické a fyzické) a vyloučit, aby spoluobviněná fyzická osoba činila úkony za osobu právnickou. Zákonodárce odlišuje určení zmocněnce od volby obhájce, stejně jako odlišuje práva obviněného (§ 33 trestního řádu) a obhájce (§ 41 trestního řádu) - každému přiznává jiná oprávnění. Určí-li proto spoluobviněná jednatelka, ze zákona vyloučená ze zastupování stěžovatelky, za zmocněnce toho, kdo je současně jejím obhájcem, jde zjevně o obcházení účelu zákona.11. Jak je patrno z časové chronologie, tato judikatura již existovala v době, kdy došlo k převzetí zastoupení dne , datum, . Pokud jednatelka žalobkyni zvolila v rozporu s § 34 odst. 4 TOPO obhájcem , tituly před jménem, , jméno FO, , který zároveň obhajoval i jednatelku, pak nelze úkony , tituly před jménem, , jméno FO, považovat za účelně vynaložené, , tituly před jménem, , jméno FO, obhájcem žalobkyně nebyl, a proto žaloba není důvodná.12. Namítá-li žalobkyně, že v souzené věci nemohlo dojít ke střetu zájmů mezi jednatelkou žalobkyně jako fyzickou osobou a žalobkyní, pak je namístě konstatovat, že případný střet zájmů musí být vyhodnocen orgány činnými v trestním řízení již na samém počátku řízení, nikoli až v jeho průběhu, podle toho, jak se bude vyvíjet obrana takových osob. Okolnosti nelze hodnotit retrospektivně, tj. z pohledu dnes dostupných informací, ale perspektivně, tj. z pohledu, jaké informace měly k dispozici nebo mohly za použití tehdy dostupných prostředků získat v rozhodné době orgány činné v trestním řízení. Cílem ustanovení § 34 odst. 4 TOPO je právě ochrana právnické osoby.13. Pro skutkové okolnosti případu je nepřípadný odkaz žalobkyně na rozhodnutí , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , neboť v tamní věci k pochybení policejního orgánu došlo tím, že ustanovil stěžovatelce opatrovníka, který sdělil, že ukončuje výkon advokacie, a tak byl ustanoven jiný opatrovník, aniž policejní orgán vyzval stěžovatelku k volbě zmocněnce. O takovou situaci se však v souzené věci nejedná, a námitka žalobkyně, že by snad bylo porušeno právo na obhajobu, opodstatněná není. Ostatně z přípisu , Orgán veřejné moci, č.j. , spisová značka, , ze dne , datum, , mj. vyplývá, že státní zástupce postupoval správně když dle § 34 odst. 4 TOPO vyzval žalobkyni, aby určila osobu k provádění úkonů trestního řízení a současně ji poučil, že touto osobou nemůže být z , tituly před jménem, , jméno FO, , neboť je již obhájcem jednatelky žalobkyně.14. Jde-li o odvolací argumentaci zpochybňující řádné doručení usnesení, lze odkázat na závěry téhož přípisu citovaného v předchozím bodu odůvodnění, v němž bylo přisvědčeno námitce, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo žalobkyni doručeno až téměř za 4 měsíce po jeho vydání, v důsledku čehož účinky usnesení o zahájení trestního stíhání vůči žalobkyni nastaly až dne , datum, . Soud prvního stupně pak vypořádal v bodu 48. odůvodnění napadeného rozhodnutí, že žalobkyně svůj nárok odvíjela od vydání nezákonného rozhodnutí a nikoli nesprávného úředního postupu. S tímto závěrem se odvolací soud zcela ztotožňuje.15. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek jako věcně správný rozsudek potvrdil dle § 219 o.s.ř. včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 a 3 písm. a), b) a c) vyhl. č. 254/2015 Sb., žalované náleží paušalizovaná náhrada za vyjádření k odvolání, přípravu účasti na jednání, účast na jednání odvolacího soudu, tj. 3 paušální náhrady po 450 Kč (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ), celkem 1 350 Kč, kterou uložil žalobkyni zaplatit žalované ve lhůtě § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.