Městský soud v Praze 14 Co 215/2026-177 – Bezdůvodné obohacení

Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 354 772,40 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 998,09 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 59 474,45 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 59 475,45 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 627,21 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 295 296,95 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení, s úrokem ve výši 13,9 % z částky 279 661,75 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a povinnost ve stejné lhůtě nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 155 653,10 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně , Jméno advokáta A, (výrok II).2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalovaném domáhala jednak zaplacení jistiny 59 475,45 Kč, smluvního úroku 4 998,09 Kč, smluvního úroku ve výši 21,9 % ročně a zákonného úroku z prodlení vždy z částky 59 475,45 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení z titulu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 8. 9. 2017 a jednak zaplacení jistiny 279 066,75 Kč, poplatků 595 Kč, smluvního úroku 15 635,20 Kč a úroku z prodlení 627,21 Kč (oboje kapitalizováno k 9. 8. 2023) a smluvního úroku ve výši 13,9 % z poplatků a jistiny od 10. 8. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z 295 396,95 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru ze dne 18. 1. 2017.3. Žalobkyně tvrdila, že na základě smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu (dále jen „Smlouva , smlouva B, “) její právní předchůdkyně , právnická osoba, . (dále jen „původní věřitel“) žalovanému poskytla úvěr ve formě možnosti přečerpání běžného účtu do sjednaného limitu ve výši 100 000 Kč, žalovaný se zavázal úvěr splácet prostřednictvím běžného účtu a udržovat na něm specifikovaný objem příchozích transakcí. Žalovaný porušil své závazky, dostal se do nepovoleného záporného zůstatku, nezajistil na svém běžném účtu sjednaný objem příchozích transakcí, a proto původní věřitel smlouvu prohlásil za okamžitě splatnou k 9. 8. 2023. Předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 28. 3. 2024.4. Na základě smlouvy o úvěru (dále jen „Smlouva , smlouva A, “) původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 500 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách po 7 733,29 Kč, žalovaný se dostal do prodlení se splátkami a původní věřitel prohlásil vyčerpané částky úvěru včetně úroků a všech ostatních závazků za okamžitě splatné k 9. 8. 2023. Předmětná pohledávka byla postoupena žalobkyni smlouvou ze dne 28. 3. 2024.5. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Nejprve se vyjádřil v podání ze dne 1. 11. 2024, v němž uvedl, že smlouvy s původním věřitelem uzavřel v postavení spotřebitele distančním způsobem zadáním kódu zaslaného prostřednictvím SMS. Namítal, že úroky byly sjednány ve výši nad obvyklou výší úrokových sazeb v daném období, tedy neplatně a v rozporu s dobrými mravy, před uzavřením smluv nebyl poučen dle § 1820, § 1829 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), žalobkyně netvrdí a neprokazuje, kdy měl úvěr na základě Smlouvy , smlouva A, načerpat, v jaké výši jej čerpal, kdy čerpal úvěr ze Smlouvy , smlouva B, .6. Žalobkyně v podání ze dne 8. 4. 2025 doplnila žalobní tvrzení stran posouzení úvěruschopnosti původním věřitelem a uvedla, že Smlouva , smlouva A, byla uzavřena na základě návrhu na její uzavření učiněného žalovaným prostřednictvím jeho internetového bankovnictví dne 18. 1. 2017, téhož dne byl návrh akceptován a podepsán pomocí potvrzovacího SMS kódu na telefonním kontaktu nahlášeném žalovaným. Způsob vedení komunikace elektronickými komunikačními prostředky byl dohodnut původním věřitelem a žalovaným již ve smlouvě o poskytování bankovních a dalších služeb ze dne 14. 12. 2010.7. Podáním ze dne 23. 6. 2025 žalovaný dále namítal, že předmětné smlouvy nikdy neuzavřel, nepodepsal, žádný kód prostřednictvím SMS neobdržel, telefonní číslo, které měl dle žalobkyně použít pro elektronický podpis, již neměl. V tomto směru navrhl vypracování znaleckého posudku z oboru kybernetiky. Namítal, že řádně nebyla zkoumána jeho úvěruschopnost, původní věřitel vycházel z nesprávných údajů, a předmětné smlouvy jsou tedy absolutně neplatné. Dále v podání ze dne 31. 7. 2025 žalovaný namítal nedostatek aktivní věcné legitimace žalobkyně (smlouvu o postoupení pohledávek neuzavřely za původního věřitele osoby oprávněné, nebylo postoupeno příslušenství), úvěr není splatný (v rámci čerpání kontokorentu se nedostal do prodlení se splácením), k zesplatnění nemohlo dojít 9. 8. 2023, když prohlášení o něm teprve mělo být odesláno žalovanému poštou.8. Soud I. stupně v bodech 11, 12 a 13 odůvodnění vyložil, jaká skutková zjištění učinil z provedených důkazů. Pro účely odvolacího řízení na tyto pasáže odvolací soud odkazuje.9. V bodu 14 odůvodnění pak soud I. stupně vyložil, proč neprovedl důkaz znaleckým posudkem z oboru kybernetiky.10. Následně soud I. stupně po skutkové stránce uzavřel, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla v roce 2010 uzavřena smlouva o poskytování bankovních a další služeb, v níž si strany dohodly, že žalovaný jako klient bude používat při předání pokynů ke smlouvě bance elektronické identifikační prostředky popsané ve VOP a produktových podmínkách služeb přímého bankovnictví , název, a účtů zřízených v , název, a tyto elektronické identifikační prostředky bude banka akceptovat i při uzavírání smluv pro poskytování jiných bankovních služeb a při podpisu dodatků k této smlouvě. Žalovaný zároveň svým podpisem potvrdil, že byl seznámen s podmínkami poskytování bankovních služeb, s obsahem aktuálně platných VOP, příslušných produktových podmínek, technických podmínek a ceníku. Jako svůj kontakt zároveň žalovaný uvedl telefonní číslo , tel. číslo, a platnost tohoto kontaktu potvrdil ještě v protokolu ze dne 17. 4. 2019. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 500 000 Kč v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z., když podle tohoto citovaného ustanovení mezi stranami byla uzavřena smlouva, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit a zaplatit úroky. Uzavření smlouvy tak, že žalovanému byl zaslán na jeho telefonický kontakt SMS zprávou kód, kterým žalovaný uzavření smlouvy potvrdil, představuje obvyklý způsob uzavírání smluv, naprosto běžné je v rámci internetového bankovnictví používat k zasílání potvrzovacích kódů SMS. Žalovaný částku 500 000 Kč na svůj účet přijal a po dobu 6 let řádně splácel nejen jistinu, ale také úroky, rovněž po dobu téměř šesti let využíval možnost překročení zůstatku na účtu do záporného debetu. Je tedy zřejmé, že si uzavření smluv a svých povinností ze smluv vyplývajících byl vědom. Žalovaný je osobou vysokoškolsky vzdělanou, nebyl omezen ve svéprávnosti, je tedy možné na něj pohlížet v souladu s § 4 odst. 1 o.z. tak, že má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý může v právním styku od něj očekávat.11. Soud I. stupně obranu žalovaného, že předmětné smlouvy neuzavřel, označil za nedůvodnou a účelovou (vzhledem k jeho prvotnímu vyjádření, že smlouvy uzavřel).12. Ve vztahu k otázce zkoumání úvěruschopnosti dospěl soud I. stupně k závěru, že původní věřitel schopnost žalovaného splácet úvěry dostatečně posoudil. Žalovaný dostal nabídku na základě průměrných příjmů na běžném účtu, které činily v případě Smlouvy , smlouva A, částku 27 646 Kč a v případě Smlouvy , smlouva B, částku 152 990 Kč. Žalovaný v této výši skutečně průměrně na svém účtu příjmy měl. K námitce žalovaného vztahující se k rozdílné výši příjmů v poměrně krátkém období soud I. stupně uvedl, že z výpisů z účtu takto vyplývají a že žalovaný nenabídl žádná další tvrzení ani důkazy ve vztahu k námitce, že všechny připsané či vložené příjmy na jeho účet nemusely být jeho příjmy.13. Soud I. stupně věc posuzoval i s ohledem na úpravu obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) a s odkazem na závěry vyslovené Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, dovodil, že i kdyby nebyla úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele řádně posouzena, nelze smlouvy považovat za neplatné, když žalovaný od roku 2017 do roku 2023 poskytnuté finanční prostředky z obou smluv čerpal, v daném období je také řádně splácel. Žalovaný byl schopen úvěry splácet a bylo tak postaveno najisto, že nebyly v době uzavření smluv důvodné pochybnosti o jeho schopnosti tyto úvěry splácet.14. K námitce žalovaného stran rozporu výše sjednané úrokové sazby s dobrými mravy soud I. stupně uvedl, že obvyklé úrokové sazby při poskytování úvěrů v lednu 2017 činily 10,17 % a v září 2017, 9,83 %. Úrok ze Smlouvy , smlouva A, sjednané v lednu 2017 byl mezi stranami dohodnut ve výši 13,9 %, úrok ze Smlouvy , smlouva B, sjednané v září 2017 byl stanoven na 21,9 %. Ani v jednom případě se tak nejedná o úrok, který by bylo možné kvalifikovat jako rozporný s dobrými mravy, když ani jeden z nich nedosahoval výše trojnásobku úrokových sazeb, které v daném období banky účtovaly při poskytování spotřebitelských úvěrů domácnostem.15. Důvodnou soud I. stupně neshledal ani námitku stran aktivní legitimace žalobkyně. Smlouvu o postoupení pohledávky za původního věřitele uzavřely osoby, které byly k tomuto jednání pověřeny příslušnými členy představenstva v souladu se zápisem v obchodním rejstříku. K námitce stran nepostoupení příslušenství soud I. stupně uvedl, že na úrok a úrok z prodlení má žalobkyně jako nástupce původního věřitele právo až do úplného zaplacení dluhu v souladu s § 2395, resp. § 1970 o. z.16. Na základě Smlouvy , smlouva A, byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 500 000 Kč, žalovaný jej včetně úroků splácel až do března 2023, kdy uhradil poslední splátku. V srpnu 2023, kdy původní věřitel odstoupil od smlouvy, jistina po splatnosti činila 279 066,75 Kč, úroky po splatnosti 15 635,20 Kč, úroky z prodlení po splatnosti 627,21 Kč, poplatky po splatnosti 595 Kč, celkem 295 924,16 Kč. V této výši se také žalobkyně dluhu na žalovaném domáhala.17. Na základě Smlouvy , smlouva B, byl žalovaný oprávněn průběžně čerpat tento debet kdykoli po dobu účinnosti smlouvy a tento nesměl přesáhnout celkovou výši povoleného debetu. Žalovaný průběžně finanční prostředky do záporného zůstatku čerpal a skutečnost, že podmínky smlouvy porušil a čerpaný debet řádně nesplatil, vyplývá zejména ze skutečnosti, že počínaje březnem 2023 vznikl na účtu záporný zůstatek, který žalovaný nedorovnal a ke dni odstoupení od smlouvy tento nedoplatek činil 59 475,45 Kč. V této výši také žalobkyně po žalovaném jistinu tohoto nesplaceného úvěru požadovala.18. Dle soudu I. stupně žalobkyni vzniklo také právo na úroky, nesplacené poplatky, které se v souladu se smlouvou přičetly k jistině (§ 1806 o.z.) a rovněž jí dále vzniklo právo na úrok z prodlení dle § 1970 o. z.19. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a v řízení zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na jejich náhradu v celkové výši 155 653,10 Kč.20. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné a přípustné odvolání.21. Soudu I. stupně vytýkal, že dospěl k nesprávnému závěru, že mezi ním a původním věřitelem došlo k uzavření Smlouvy , smlouva A, a Smlouvy , smlouva B, . Žalobkyně k tvrzení, že smlouvy byly uzavřeny prostřednictvím autorizačního kódu zaslaného SMS zprávou, nedoložila žádné relevantní důkazy. Námitka žalovaného představuje námitku proti pravosti listiny, a proto bylo na soudu posoudit, zda smlouvy předložené žalobkyní prokazují souhlasný projev vůle žalovaného s jejich obsahem. Tím, že soud I. stupně uvedenou námitku posoudil jako účelovou, přenesl důkazní břemeno na žalovaného. Soud I. stupně zamítl důkazní návrh žalovaného na vypracování znaleckého posudku z oboru kybernetiky k vyřešení otázky existence projevu vůle pro uzavření smlouvy. Poukázal též na závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3192/2007, dle nichž důkazní břemeno ohledně existence písemného návrhu smlouvy a jeho účinného přijetí leží na žalobkyni.22. Obě smlouvy jsou absolutně neplatné, neboť nedošlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti. Původní věřitel vycházel výhradně z údajů o příjmech žalovaného (výpisů z účtů), které vyhodnotil nesprávně. Neprovedl však žádné posouzení výdajů žalovaného, jeho dalších závazků, celkového zatížení jeho domácnosti, a ani tyto informace nepožadoval. Původní věřitel též nijak neověřil (nezjišťoval příčiny) nesouladu v údajích o příjmech žalovaného, kdy v krátkém časovém období u něj mělo dojít k nárůstu příjmu z částky 27 646 Kč na částku přesahující 152 000 Kč. K otázce posouzení úvěruschopnosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, 33 Cdo 656/2024, 33 Cdo 2981/2022, 20 Cdo 3180/2018. Odkaz soudu I. stupně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, měl za nepřípadný, neboť se týkal skutkově odlišné situace. Uzavřel, že jeho úvěruschopnost byla posouzena nesprávně, toto pochybení mělo přímý, případně významný vliv na jeho následné selhání při splácení. Soudu I. stupně dále vytýkal, že neprovedl zjištění skutečné výše dluhu, neboť z provedeného dokazování vyplývá, že uhradil částku odpovídající poskytnuté jistině úvěru a debetu minimálně ve výši, Anonymizováno, 558 618,10 Kč. Tuto skutečnost soud I. stupně nezohlednil.23. Soud I. stupně rezignoval na posouzení povinností původního věřitele, pokud jde o uzavření smlouvy o finančních službách distančním způsobem. Nezabýval se otázkou, zda žalovanému byly poskytnuty před uzavřením smlouvy informace dle § 1820 o.z.24. Soud I. stupně pochybil též při posouzení mravnosti úroků, neboť tak učinil pouze z hlediska jejich výše s tím, že nepřesahuje trojnásobek údajně obvyklé sazby. Soud měl ale vycházet z celkového ekonomického dopadu smluvního vztahu na dlužníka (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, 20 Cdo 2841/2018 a 33 ICdo 89/2020).25. Nesprávné je též posouzení aktivní věcné legitimace žalobkyně ve vztahu k příslušenství, neboť ze smlouvy o postoupení pohledávky a její přílohy vyplývá, že pohledávky byly postoupeny v konkrétně vyčísleném rozsahu ke stanovenému datu.26. Soud I. stupně se nevypořádal s námitkou, že uplatněný nárok nebyl splatný k 9. 8. 2023, neboť nezkoumal, zda se právní úkon původního věřitele směřující k zesplatnění dostal do dispoziční sféry žalovaného. Žalovaný neporušil své smluvní povinnosti způsobem odůvodňujícím zesplatnění úvěru ze Smlouvy , smlouva B, . Ostatně soud I. stupně žádné konkrétní porušení smluvních povinností, které by mohlo vést k zesplatnění závazku, nevymezil. Soud I. stupně navíc směšuje pojmy „okamžitá splatnost“ a „odstoupení od smlouvy“.27. Soudu I. stupně dále vytýkal, že při veřejném vyhlášení rozhodnutí neuvedl žádné odůvodnění, čímž žalovanému odňal možnost bezprostředně se seznámit s důvody rozhodnutí a účinně na ně procesně reagovat.28. Závěrem žalovaný navrhl, aby byl rozsudek soudu I. stupně změněn tak, že se žaloba zamítá.29. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Námitku žalovaného, že předmětné smlouvy neuzavřel, měla shodně se soudem I. stupně za účelovou. Původní věřitel splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, toto posouzení vycházelo z výpisu z účtu žalovaného, tedy z konkrétních dat, a žalovaný úvěr po dobu šesti let náležitě splácel. Dovodila, že zde nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a proto předmětné smlouvy nelze považovat za neplatné. V předmětných smlouvách nebyly úroky sjednány v rozporu s dobrými mravy, neboť nepřevyšovaly trojnásobek úrokové sazby, které v daném období banky účtovaly při poskytování spotřebitelských úvěrů. Ve smlouvě o postoupení pohledávky byly postupované pohledávky řádně identifikovány, nebyly zaměnitelné. Byly tak postoupeny dle § 1880 odst. 1 a § 510 odst. 2 o.z. včetně příslušenství. Žalovanému jako dlužníkovi též nepřísluší zkoumat otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávek, neboť byl o postoupení pohledávky řádně informován.30. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), dokazování částečně zopakoval (§ 213 odst. 2 o.s.ř.) a z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění.31. Běžný účet žalovaného vedený původním věřitelem č. účtu , č. účtu, vykazoval k 1. 10. 2016 počáteční zůstatek 6 586,25 Kč a konečný zůstatek k 31. 10. 2026 -1 766,28 Kč (při příjmech 42 282 Kč, od počátku roku 214 799,02 Kč, výdajích -50 634,53 Kč, od počátku roku -228 289,41 Kč. (výpis z běžného účtu žalovaného za říjen 2016) Tentýž účet žalovaného vykazoval k 30. 11. 2016 konečný zůstatek 1 337,66 Kč (při příjmech 26 981 Kč, od počátku roku 241 780,02 Kč, výdajích -23 877,06 Kč, od počátku roku -252 166,47 Kč) (výpis z běžného účtu žalovaného za listopad 2016); k 31. 12. 2016 vykazoval konečný zůstatek 1 941,16 Kč (při příjmech 504 312,09 Kč, od počátku roku 746 092,11 Kč, výdajích -503 708,59 Kč, od počátku roku -755 875,06 Kč) (výpis z běžného účtu žalovaného za prosinec 2016); k 31. 1. 2017 vykazoval konečný zůstatek 7 615,57 Kč (při příjmech 525 405 Kč, od počátku roku v téže výši, výdajích -519 730,59 Kč, od počátku roku v téže výši), dne 18. 1. 2017 byla na účet připsána částka 500 000 Kč jako „jednorázové čerpání spotřebitelského úvěru“ poukázaná z účtu , č. účtu, (výpis z běžného účtu žalovaného za leden 2017); k 28. 2. 2017 vykazoval konečný zůstatek 3 397,55 Kč (při příjmech 42 305 Kč, od počátku roku 567 710 Kč, výdajích -46 523,02 Kč, od počátku roku -566 253,61 Kč) (výpis z běžného účtu žalovaného za únor 2017); k 31. 3. 2017 vykazoval konečný zůstatek -3 107,03 Kč (při příjmech 22 290 Kč, od počátku roku 590 000 Kč, výdajích -28 794,58 Kč, od počátku roku -595 048,19 Kč) (výpis z běžného účtu žalovaného za březen 2017); k 30.4.2017 vykazoval konečný zůstatek 6 384,56 Kč (při příjmech 239 687 Kč, od počátku roku 829 687 Kč, výdajích -230 195,41 Kč, od počátku roku -825 243,6 Kč) (výpis z běžného účtu žalovaného za duben 2017); k 31.5.2017 vykazoval konečný zůstatek -1 745,55 Kč (při příjmech 279 574 Kč, od počátku roku 1 109 261 Kč, výdajích -287 704,11 Kč, od počátku roku -1 112 947,71 Kč) (výpis z běžného účtu žalovaného za květen 2017); k 30. 6. 2017 vykazoval konečný zůstatek -20,67 Kč (při příjmech 30 921 Kč, od počátku roku 1 140 182 Kč, výdajích -29 196,12 Kč, od počátku roku -1 142 143,83 Kč) (výpis z běžného účtu žalovaného za červen 2017); k 31. 7. 2017 vykazoval konečný zůstatek -3 029,73 Kč (při příjmech 248 228 Kč, od počátku roku 1 388 410 Kč, výdajích -251 237,06 Kč, od počátku roku -1 393 380,89 Kč) (výpis z běžného účtu žalovaného za červenec 2017); k 31.8.2017 vykazoval konečný zůstatek 623,41 Kč (při příjmech 40 373 Kč, od počátku roku 1 428 783 Kč, výdajích -36 719,86 Kč, od počátku roku -1 430 100,75 Kč) (výpis z běžného účtu žalovaného za srpen 2017); k 30.9.2017 vykazoval konečný zůstatek -90 121,27 Kč (při příjmech 32 073 Kč, od počátku roku 1 460 856 Kč, výdajích -122 817,68 Kč, od počátku roku -1 552 918,43 Kč) s tím, že výše povoleného debetu činila od září 2017 100 000 Kč (výpis z běžného účtu žalovaného za září 2017).32. Z běžného účtu žalovaného byly ve prospěch „uspořádacího účtu 384“, „splátka úvěru Spotřebitelský úvěr“ na účet č. , č. účtu, , popř. jen s označením typu transakce „úrok z úvěru, splátka úvěru Spotřebitelský úvěr“ odeslány tyto částky: 5 331,48 Kč 15.2.2017, 5 023,52 Kč, Anonymizováno, 15.3.2017, 5 769,18 Kč, Anonymizováno, 15.4.2017, 5 746,43 Kč 15.5.2017, 1 938,45 Kč 15.6.2017, 5 700,13 Kč 15.7.2017, 5 676,58 Kč 15.8.2017, 2 986,11 Kč 15.9.2017, 5 628,66 Kč 15.10.2017, 5 604,28 Kč 15.11.2017, 5 579,62 Kč 15.12.2017 (za rok 2017 tedy 54 984,45 Kč), 5 554,67 Kč 15.1.2018, 5 529,43 Kč 15.2.2018, 5 503,91 Kč 15.3.2018, 5 478,08 Kč 15.4.2018, 5 451,96 Kč 15.5.2018, 5 425,53 Kč 15.6.2018, 5 398,80 Kč 15.7.2018, 1 407,75 Kč a 3 964,01 Kč 15.8.2018, 5 344,41 Kč 15.9.2018, 5 316, 74 Kč 15.10.2018, 5 288,74 Kč 15.11.2018 a 5 260,43 Kč 15.12.2018 (za rok 2018 tedy 64 924,46 Kč); 5 231,78 Kč 15.1.2019, 5 202,81 Kč 15.2.2019, 5 173,50 Kč 15.3.2019, 5 143,85 Kč 15.4.2019, 5 113,85 Kč 15.5.2019, 5 083,51 Kč 15.6.2019, 5 052,82 Kč 15.7.2019, 5 021,77 Kč 15.8.2019, 4 990,36 Kč 15.9.2019, 4 958,59 Kč 15.10.2019, 4 926,45 Kč, Anonymizováno, 15.11.2019 a 4 893,93 Kč 15.12.2019 (za rok 2019 tedy 60 793,22 Kč), 4 861,04 Kč 15.1.2020, 4 827,77 Kč 15.2.2020, 4 794,12 Kč 15.3.2020, 4 760,07 Kč 15.4.2020, 4 725,63 Kč 15.5.2020, 4 690,80 Kč 15.6.2020, 4 655,55 Kč 15.7.2020, 4 619,90 Kč 15.8.2020, 4 583,84 Kč 15.9.2020, 4 547,36 Kč 15.10.2020, 4 510,45 Kč 15.11.2020 a 4 473,12 Kč 15.12.2020 (za rok 2020 tedy 56 049,65 Kč);, Anonymizováno, 4 435,36 Kč 15.1.2021, 4 397,16 Kč 15.2.2021, 4 358,51 Kč 15.3.2021, 4 319,42 Kč 15.4.2021, 4 279,88 Kč 15.5.2021, 2 874,70 Kč 15.6.2021, 1 365,18 Kč 18.6.2021, 4 199,41 Kč 15.7.2021, 4 158,48 Kč 15.8.2021, 4 117,07 Kč 15.9.2021, 4 075,18 Kč 15.10.2021, 4 032,81 Kč 15.11.2021 a, Anonymizováno, 3 989,84 Kč 15.12.2021 (za rok 2021 tedy 50 603,10 Kč); 3 946,58 Kč 15.1.2022, 3 902,72 Kč 15.2.2022, 3 858,35 Kč 15.3.2022, 3 813,47 Kč 15.4.2022, 3 768,06 Kč 15.5.2022, 3 722,13 Kč 15.6.2022, 3 675,67 Kč 15.7.2022, 3 628,67 Kč 15.8.2022, 185,85 Kč 15.9.2022, 3 395,27 Kč 16.9.2022, 3 533,03 Kč, Anonymizováno, 15.10.2022, 3 484,32 Kč 15.11.2022 a 3 435,16 Kč 15.12.2022 (za rok 2022 tedy 44 349,33 Kč); 3 385,37 Kč 15.1.2023, 3 335,01 Kč 15.2.2023 a 3 284,06 Kč 15.3.2023 (za rok 2023 tedy 10 004,44 Kč). (výpisy z běžného účtu žalovaného za období od února 2017 do března 2023)33. Z běžného účtu žalovaného byly ve prospěch účtu , č. účtu, (tedy účtu, z něhož mu byla původním věřitelem poukázána částka 500 000 Kč) s názvem „splátka úvěru Spotřebitelský úvěr“, popř. jen s označením typu transakce „splácení úvěru, splátka úvěru Spotřebitelský úvěr“ poukázány částky: 1 941,62 Kč 15.3.2017, 1 964,11 Kč 15.4.2017, 1 986,86 Kč 15.5.2017, 2 009,88 Kč 15.6.2017, 2 033,16 Kč 15.7.2017, 2 056,71 Kč 15.8.2017, 2 080,53 Kč 19.9.2017, 2 104,63 Kč 15.10.2017, 2 129,01 Kč 15.11.2017, 2 153,67 Kč 15.12.2017 (za rok 2017 tedy 20 460,18 Kč), 2 178,62 Kč 15.1.2018, 2 203,86 Kč 15.2.2018, 2 229,38 Kč 15.3.2018, 2 255,21 Kč 15.4.2018, 2 281,33 Kč 15.5.2018, 2 307,76 Kč 15.6.2018, 2 334,49 Kč 15.7.2018, 2 361,53 Kč 15.8.2018, 2 388,88 Kč 15.9.2018, 2 416,55 Kč 15.10.2018, 2 444,55 Kč 15.11.2018 a 2 472,86 Kč 15.12.2018 (za rok 2018 tedy 27 875,02 Kč); 2 501,51 Kč 15.1.2019, 2530,48 Kč 15.2.2019, 2 559,79 Kč 15.3.2019, 2 589,44 Kč 15.4.2019, 2 619,44 Kč 15.5.2019, 2 649,78 Kč 15.6.2019, 2680,47 Kč 15.7.2019, 2 711,52 Kč 15.8.2019, 2 742,93 Kč 15.9.2019, 2 774,70 Kč 15.10.2019, 2 806,84 Kč 15.11.2019 a 2 839,36 Kč 15.12.2019 (za rok 2019 tedy 32 006,26 Kč); 2 872,25 Kč 15.1.2020, 2 905,52 Kč 15.2.2020, 2 939,17 Kč 15.3.2020, 2 973,22 Kč 15.4.2020, 3 007,66 Kč 15.5.2020, 3 042,49 Kč 15.6.2020, 3 077,74 Kč 15.7.2020, 3 113,39 Kč 15.8.2020, 3 149,45 Kč 15.9.2020, 3 185,93 Kč 15.10.2020, 3 222,84 Kč 15.11.2020 a 3 260,17 Kč 15.12.2020 (za rok 2020 tedy 36 749,83 Kč); 3 297,93 Kč 15.1.2021, 3 336,13 Kč 15.2.2021, 3 374,78 Kč 15.3.2021, 3 413,87 Kč 15.4.2021, 3 453,41 Kč 15.5.2021, 3 493,41 Kč 18.6.2021, 3 533,88 Kč 15.7.2021, 3 574,81 Kč 15.8.2021, 3 616,22 Kč 15.9.2021, 3 658,11 Kč 15.10.2021, 3 700,48 Kč 15.11.2021 a 3 743,35 Kč 15.12.2021 (za rok 2021 tedy 42 196,38 Kč); 3 786,71 Kč 15.1.2022, 3 830,57 Kč 15.2.2022, 3 874,94 Kč 15.3.2022, 3 919,82 Kč 15.4.2022, 3 968,23 Kč 15.5.2022, 4 011,16 Kč 15.6.2022, 4 057,62 Kč 15.7.2022, 4 104,62 Kč 15.8.2022, 1 180,73 Kč a 1 890 Kč 16.9.2022, 4 200,26 Kč 15.10.2022, 3 128,24 Kč 15.11.2022, 1 237,85 Kč a 3 060,28 Kč 15.12.2022 (za rok 2022 tedy 46 248,03 Kč) 4 347,92 Kč 15.1.2023, 4 398,28 Kč 15.2.2023, 4 449,23 Kč 15.3.2023 (za rok 2023 tedy 13 195,43 Kč). (výpisy z běžného účtu žalovaného za období od března 2017 do března 2023)34. Z běžného účtu žalovaného byly ve prospěch účtu , č. účtu, s názvem „úroky ze spot. Úvěru, splátka úvěru Spotřebitelský úvěr“ dále poukázány tyto částky: 768,14 Kč 15.3.2017, 3 784,96 Kč 15.6.2017, 2 666,65 Kč 19.9.2017 (výpisy z běžného účtu žalovaného za březen, červen a září 2017).35. Běžný účet žalovaného vedený původním věřitelem č. účtu , č. účtu, vykazoval při povoleném debetu 100 000 Kč k 31.3.2023 konečný zůstatek -61 577,45 Kč, k 30.4.2023 konečný zůstatek -61 077,45 Kč, k, Anonymizováno, 31.5.2023, 30.6.2023 a 31.7.2023 konečný zůstatek -59 475,45 Kč (výpisy z běžného účtu žalovaného za březen až červenec 2023)36. Po takto doplněném dokazování dospěl odvolací soud k následujícím závěrům.37. Soud I. stupně učinil z provedených listinných důkazů správná skutková zjištění, a proto z nich odvolací soud vychází, stejně jako ze svých skutkových zjištěních uvedených shora. Soud I. stupně správně na projednávanou věc aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. a správně se v této souvislosti zabýval otázkou, zda původní věřitel před uzavřením Smlouvy , smlouva A, 18. 1. 2017 a Smlouvy , smlouva B, 8. 9. 2017 splnil svou povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele.38. Odvolací soud se však po doplněném dokazování neztotožňuje se závěry soudu I. stupně, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena a že i kdyby tomu tak nebylo, pak ve světle skutečnosti, že žalovaný úvěr splácel řadu let a že v době uzavření předmětných smluv zde nebyly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti tyto úvěry splácet, se neplatnost smluv nemůže projevit.39. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.40. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2023 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.41. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění účinném do 28. 5. 2022 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.42. Ústavní soud v usnesení ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 3/20, poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (dále jen „SDEU“) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v , adresa, v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy, tak, že "[v]nitrostátní soudy ... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice" (bod 43). " Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem" (bod 44). "Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem" (bod 45). "Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době" (bod 46).43. Z uvedeného se tak podává, že s ohledem na závěry shora uvedeného rozhodnutí SDEU je důsledkem porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele absolutní neplatnost smlouvy.44. V rozsudku ze dne 28. 5. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1017/2024, Nejvyšší soud zdůraznil, že „právní úprava způsob a rozsah zkoumání úvěruschopnosti konkrétně nestanoví, pouze ukládá její posouzení na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a předpokládá, že se posoudí zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů“45. V rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud přijal závěr, podle něhož gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, upravujícího povinnost věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.46. V rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.47. V rozsudku ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, Nejvyšší soud dovodil, že „smlouvu o spotřebitelském úvěru nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut)“. Poskytovatel poskytne spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud výsledky posouzení úvěruschopnosti vylučují důvodné pochybnosti o tom, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet (srov. dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024, a ze dne 24. 6. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1586/2024).48. Výkladem článku 8 a článku 23 Směrnice 2008/48/ES se zabýval i rozsudek SDEU ze dne 11. 1. 2024 ve věci C-755/22, a na otázku položenou českým soudem, zda je účelem předmětné směrnice postihovat poskytovatele úvěru za neúplné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele i tehdy, pokud spotřebitel beze zbytku úvěr splatil a proti smlouvě v průběhu svého splácení nic nenamítal, odpověděl kladně. Poukázal na předsmluvní povahu povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele, na to, že účely této povinnosti jsou nezávislé na situaci nebo chování konkrétního spotřebitele, a na to, že účelů této povinnosti není dosaženo úplným splněním úvěrové smlouvy, kterou spotřebitel uzavřel. V odstavci 36 odůvodnění uvedl, že jakýkoli jiný výklad napomáhá tomu, aby věřitel neplnil povinnost, která pro něj vyplývá z článku 8 Směrnice a mohl by zbavit toto ustanovení užitečného účinku. V odstavci 39 odůvodnění zmínil i to, že úplné splnění úvěrové smlouvy nemá vliv na existenci pohledávky založené na povinnosti vydat bezdůvodné obohacení, kterou stanoví vnitrostátní právní úprava… Neplatnost úvěrové smlouvy a zánik nároku věřitele na zaplacení sjednaných úroků není dle SDEU nepřiměřenou sankcí, neboť povinnost zkoumat úvěruschopnost má dvojí účel. Jejím cílem je nejen chránit spotřebitele před riziky úvěru, ale i zodpovědné jednání věřitelů. Zánik nároku na úroky v situaci, kdy spotřebitel úvěr splatil a neutrpěl škodlivé následky, není nepřiměřený účelu sledovanému článku 8 Směrnice a nepředstavuje zásah do svobody podnikání.49. Dle správných skutkových zjištění soudu I. stupně původní věřitel vycházel z toho, že průměrné příjmy žalovaného na běžném účtu činí 27 646 Kč (před uzavřením Smlouvy , smlouva A, ) a 152 990 Kč (před uzavřením Smlouvy , smlouva B, ) a že žalovaný nebyl nalezen na interních black listech banky. Uvedené skutečnosti však k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného nepostačují. Původní věřitel, který notabene vedl žalovanému běžný účet a měl důkladný přehled o platební bilanci žalovaného, zcela evidentně nevyhodnotil jeho náklady a výdaje, natož náklady a výdaje dalších osob s ním případně žijících ve společné domácnosti. Již z výpisů z účtu žalovaného je zřejmé, že před uzavřením Smlouvy , smlouva A, se příjmy žalovaného pohybovaly jen těsně nad jeho výdaji – v říjnu 2016 vykazoval jeho účet záporný konečný zůstatek 1 766,28 Kč, v listopadu 2016 kladný konečný zůstatek 1 337,66 Kč, stejně jako v prosinci 2016 ve výši 1 941,16 Kč (při celkových příjmech od počátku roku 746 092,11 Kč a výdajích 755 875,06 Kč). Obdobně tomu bylo i před uzavřením Smlouvy , smlouva B, , kdy ve čtyřech předcházejících měsících účet žalovaného vykazoval kladný zůstatek (max. 7 615,57 Kč v lednu 2017, kdy mu byla připsána na účet částka 500 000 Kč představující poskytnutý úvěr dle Smlouvy , smlouva A, ), ve zbylých čtyřech měsících však vykazoval záporný zůstatek – ke konci srpna 2017 činily roční příjmy žalovaného na účtu 1 428 783 Kč a jeho roční výdaje 1 430 100,75 Kč. Uvedené skutečnosti tak vylučují právní závěr o neexistenci důvodných pochybností týkajících se schopností žalovaného předmětné úvěry splácet, neboť výdaje žalovaného pravidelně převyšovaly jeho příjmy.50. Byly-li tedy za shora popsaných okolností, z nichž vzhledem k příjmům jen těsně pokrývajícím výdaje plynula existence důvodných pochybností týkajících se schopností žalovaného předmětné úvěry, žalovanému poskytnuty úvěry jak ze Smlouvy , smlouva A, , který načerpal připsáním částky 500 000 Kč na svůj účet 18. 1. 2017, tak i ze Smlouvy , smlouva B, , přičemž nesplacená výše debetního zůstatku na jeho běžném účtu činila -59 475,45 Kč k 31. 7. 2023, pak se vzhledem k porušení povinnosti původního věřitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. v rozhodném znění uplatní důsledek v podobě absolutní neplatnosti předmětných smluv ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. v rozhodném znění ve spojení se závěry rozsudku SDEU ze dne 5. 3. 2020, C- 679/18, a to bez ohledu na skutečnost, že žalovaný úvěr ze Smlouvy , smlouva A, splácel takřka 6 let a že až od května 2023 ničeho neuhradil na debetní zůstatek na běžném účtu.51. Závěry soudem I. stupně citovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, tak s ohledem na popsané skutkové okolnosti nemohou být v projednávané věci aplikovatelné.52. Při závěru o absolutní neplatnosti předmětných smluv stíhá žalovaného jen povinnost vrátit jistiny spotřebitelských úvěrů ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb., v rozhodném znění, a to žalobkyni, na kterou pohledávky na zaplacení jistin ve smyslu § 1879 o.z. přešly na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem.53. Ohledně prodlení. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení. Dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. Jinými slovy nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. poskytovateli úvěru vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Povinnost tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., má spotřebitel (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025, sp. zn. 33 Cdo 1902/2025).54. Žalobkyně se ze Smlouvy , smlouva A, domáhala zaplacení jistiny 279 066,75 Kč z úvěru poskytnutého ve výši 500 000 Kč. Z dokazování doplněného odvolacím soudem však vyplývá, že na splátky úvěru a úroků dle této smlouvy žalovaný v období od února 2017 do března 2023 uhradil s připočtením plateb na účet , č. účtu, původnímu věřiteli celkem 567 659,53 Kč. Žalovaný tak již původnímu věřiteli zaplatil na základě neplatné Smlouvy , smlouva A, více, než kolik činila jemu poskytnutá jistina, a jeho závazek tak ve smyslu § 1908 odst. 1 o.z. zanikl splněním.55. Vzhledem k tomu, že žalovanému na základě neplatné Smlouvy , smlouva A, vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu, kterou již splnil, a nikoli též povinnost zaplatit žalobkyní požadované poplatky a úrok, stejně jako povinnost zaplatit požadovaný úrok z prodlení (vzhledem ke splnění povinnosti vrátit poskytnutou jistinu), neshledal odvolací soud na rozdíl od soudu I. stupně žalobu na zaplacení 295 296,95 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 627,21 Kč, 15 % úroku z prodlení z 295 296,95 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení, úroku 13,9 % ročně z částky 279 066,75 Kč a z částky 595 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení v jakémkoli rozsahu důvodnou.56. Ve vztahu ke Smlouvě , smlouva B, bylo v odvolacím řízení prokázáno, že žalovaným nezaplacený zůstatek povoleného debetu činí 59 475,45 Kč a na jeho úhradu nebylo žalovaným ničeho zaplaceno, neboť platby z běžného účtu žalovaného ve výši 567 659,53 Kč ve prospěch původního věřitele byly uskutečněny v souvislosti se Smlouvou , smlouva A, . Vzhledem k tomu, že žalovaný ani netvrdil, jaká doba pro vrácení uvedené jistiny povoleného debetu je přiměřená jeho možnostem, vyšel odvolací soud z toho, že se jedná o obecnou pariční lhůtu ve smyslu § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., přičemž vzal v úvahu i to, že od května 2023, kdy naposledy byla provedena úhrada na povolený debet, žalovaný neuhradil ničeho, ačkoli se jedná o dobu více než 3 let. Ke dni vyhlášení rozhodnutí odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) s ohledem na shora citované judikatorní závěry ale žalovaný nemohl být v prodlení s vracením jistiny ve výši 59 475,45 Kč, která dosud není splatná.57. Odvolací soud proto shledal stran nároku vyplývajícího z neplatné Smlouvy , smlouva B, žalobu důvodnou jen co do jistiny ve výši 59 475,45 Kč, nikoli též co do kapitalizovaného úroku ve výši 4 998,09 Kč, zákonného 15 % úroku z prodlení a úroku z prodlení ve výši 21,9 % vždy z částky 59 475,45 Kč od 10. 8. 2023 do zaplacení.58. S ohledem na shora vyložené závěry o absolutní neplatnosti předmětných smluv se odvolací soud s ohledem na ekonomiku řízení již dále nezabýval ostatními odvolacími námitkami žalovaného a rozsudek soudu I. stupně ve výroku I potvrdil dle § 219 o.s.ř. jen ohledně částky 59 475,45 Kč, ve zbývajícím rozsahu jej v tomto výroku dle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že žalobu zamítl.59. Vzhledem k částečné změně prvostupňového rozhodnutí rozhodoval odvolací soud o nákladech řízení před soudem I. stupně a odvolacího řízení (§ 224 odst. 1 a 2 o.s.ř. ve spojení s § 142 odst. 2 o.s.ř.).60. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do jistiny částky 59 475,45 Kč, neúspěšná byla ve zbývajícím rozsahu, tj. co do jistiny 295 296,95 Kč a příslušenství. Žalovaný byl tedy procesně úspěšnějším účastníkem a jeho úspěch představuje 83,2 % předmětu řízení, a má proto právo na náhradu 66,4 % (tj. 83,2 – 16,8) z jím celkově v obou fázích řízení vynaložených nákladů.61. V řízení před soudem I. stupně žalovaný vynaložil náklady v celkové výši 110 969,10 Kč sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši 9 740 Kč na každý z těchto osmi úkonů právní služby: příprava a převzetí zastoupení 22. 2. 2024, vyjádření k žalobě ze dne 1. 11. 2024, nahlížení do spisu 16. 6. 2025, vyjádření ze dnů 23. 6. 2025, 31. 7. 2025 a 22. 9. 2025, účast na jednání 19. 8. 2025 a 14. 10. 2025 (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), f) a g), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) – dále jen „advokátní tarif“ – z tarifní hodnoty 354 772,40 Kč – 59 475,45 Kč + 295 296,95 Kč), ve výši 4 870 Kč za sepsání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu z 25. 9. 2024 (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c), odst. 3 advokátního tarifu), náhrady za promeškaný čas v souvislosti s účastí na jednání 8. 7. 2025, které bylo odročeno bez projednání věci (§ 14 odst. 2 advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč na každý ze 3 shora vyjmenovaných úkonů právní služby vykonaných do 31. 12. 2024 (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024) a ve výši 450 Kč na každý ze zbývajících 7 úkonů právní služby (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 19 259,10 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).62. Odvolací soud tedy žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně částku 73 683 Kč (tj. 66,4 % z 110 969,10 Kč).63. V odvolacím řízení žalovaný vynaložil náklady v celkové výši 42 398,80 Kč sestávající ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 17 739 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 9 740 Kč za každý z těchto úkonů právní služby: sepsání odvolání včetně jeho doplnění a účast na jednání před odvolacím soudem (§ 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g) a k) advokátního tarifu), náhrady hotových výdajů ve výši 450 Kč na každý z těchto dvou úkonů právní služby (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025), náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad dle advokátního tarifu ve výši 4 279,80 Kč (§ 137 odst. 3, § 151 odst. 2 o.s.ř., § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty).64. Odvolací soud tedy žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 28 153 Kč (tj. 66,4 % z 42 398,8 Kč).65. O lhůtách k plnění a platebním místu těchto náhrad nákladů řízení odvolací soud rozhodl dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem a § 149 odst. 1 o.s.ř.66. Žalovaným účtované úkony – žádost o zaslání protokolu z jednání a zvukového záznamu z 24. 12. 2025 a vyčíslení nákladů odvolacího řízení odvolací soud neshledal úkony ve smyslu § 11 advokátního tarifu, a proto ve vztahu k nim náhradu nákladů nepřiznal.67. Pokud jde o žalovaným účtované úkony spočívající v žádosti o osvobození od soudních poplatků a odvolání proti usnesení o nepřiznání osvobození, neshledal je odvolací soud účelnými úkony právní služby. Řízení o žádosti žalovaného o osvobození od soudních poplatků lze ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 628/2015, označit za určitý „procesní apendix“, který žalovaný inicioval a nebyl v řízení o něm úspěšný. Toto řízení tak bylo zcela nadbytečně vedené. Proto odvolací soud žalovanému ve vztahu k těmto úkonům náhradu nákladů řízení nepřiznal.