23 Co 101/2026-111 – Městský soud v Praze

1. Rozsudkem ze dne 27. 1. 2026 soud prvního stupně zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 1 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 20. 9. 2025 do zaplacení (výrok I) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 1 350 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení žalované částky jako škody způsobené nezákonným rozhodnutím vydaným v řízení vedeném u Obvodního soudu , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . V uvedeném řízení vydaný rozsudek krajského soudu jako soudu odvolacího byl zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu. Škoda žalobci vznikla tak, že předběžným opatřením bylo žalobci zakázáno disponovat s nemovitostí, tedy ji i prodat za částku 3 mil. Kč, z níž měl své bývalé manželce vyplatit 300 000 Kč, mohl tedy získat částku 2 700 000 Kč, z čehož polovina činí žalovanou částku.3. Soud prvního stupně provedl dokazování listinami a vzal za prokázané, že dne , datum, uzavřel žalobce s bývalou manželkou , jméno FO, dohodu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k nemovité věci, a to k pozemku parc. č. , číslo, , jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. , číslo, v k. ú. a obci , adresa, , zapsáno na LV č. , číslo, (dále jen „nemovitost“). Bývalí manželé se dohodli, že nemovitost bude ve výlučném vlastnictví žalobce s tím, že žalobce zaplatí , jméno FO, na vypořádacím podílu částku 700 000 Kč. Dále se dohodli na tom, že žalobce nejpozději do šesti měsíců ode dne dosažení zletilosti dcery , jméno FO, , narozené , datum, , převede vlastnické právo k podílu o velikosti jedné poloviny k celku, a to po jejím souhlasu, a dále do šesti měsíců od dosažení zletilosti dcery , jméno FO, , narozené , datum, , převede další polovinu nemovitosti ve vztahu k celku za podmínky, že o ni dcera bude mít zájem. Dále bylo dohodnuto, že pokud nebude naplněn odst. 5 a 6 a žalobce převede vlastnické právo k nemovité věci, zavazuje se vyplatit , jméno FO, 300 000 Kč (dále jen „Dohoda“). Dne 23. 10. 2018 žalobce uzavřel kupní smlouvu ohledně nemovitosti s manželi , jméno FO, za kupní cenu 3 mil. Kč. Dne 30. 10. 2018 bylo nařízeno předběžné opatření, kterým soud zakázal žalobci – v řízení žalovanému – nakládat s nemovitostí. Dne 21. 1. 2019 podala , jméno FO, žalobu k Okresnímu soudu , adresa, , jíž se domáhala určení, že žalovaný není oprávněn nakládat s nemovitostí. Věc byla vedena pod sp. zn. , spisová značka, . V řízení byl dne 10. 7. 2019 pod č. j. , spisová značka, vydán rozsudek, kterým bylo určeno, že žalovaný není oprávněn nakládat s nemovitostí do uplynutí šesti měsíců ode dne dosažení zletilosti obou dcer. K odvolání žalobce Krajský soud v , adresa, usnesením ze dne 5. 2. 2020 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 29. 6. 2020 soud rozhodl, že žalovaný není oprávněn nakládat s nemovitostí, a to do šesti měsíců ode dne dosažení zletilosti dcer. K odvolání žalovaného Krajský soud v , adresa, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v jiném znění, a sice, že žalovaný je povinen zdržet se zcizení nemovitosti. Rozsudek nabyl právní moci 16. 2. 2021. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu , adresa, i Krajského soudu v , adresa, a vrátil věc Okresnímu soudu , adresa, k dalšímu řízení. Nejvyšší soud vytkl odvolacímu soudu i soudu prvního stupně, že se náležitě nezabývaly vůlí stran smlouvy a odvolacímu soudu dále vytkl, že nepřípustně přeformuloval výrok rozsudku nad rámec žalobního petitu. S následným zpětvzetím žaloby žalovaný nesouhlasil. Dne 16. 9. 2022 podala dcera žalobce , jméno FO, žalobu na nahrazení projevu vůle, kterým by na ni žalobce převedl polovinu nemovitosti. Žalobě bylo vyhověno rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. , spisová značka, . Tento rozsudek potvrdil Krajský soud v , adresa, dne 14. 8. 2023, č. j. , spisová značka, . V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, pak Okresní soud , adresa, rozhodl 23. 1. 2024, přičemž žalobu zamítl.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (dále jen „OdpŠk“), a dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok není důvodný. Soud prvního stupně poukázal na předpoklady odpovědnosti státu za škodu, jimiž jsou odpovědnostní titul, vznik škody a příčinná souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem škody. Ačkoli shledal existenci odpovědnostního titulu, tedy nezákonného rozhodnutí, tak neshledal vznik škody na straně žalobce. Připomněl, že škoda znamená, že žalobci se buď majetek zmenšil nebo naopak se jeho majetek nezvětšil, ač se tak dalo při pravidelném běhu věcí očekávat. Poukázal na Dohodu, kterou žalobce uzavřel se svojí bývalou manželkou dne , datum, , v níž se zavázal převést na každou z dcer spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny po dosažení jejich zletilosti. Teprve v případě, že se takové ujednání nenaplní, žalobce mohl převést vlastnické právo na třetí osobu a splnit povinnost doplatit bývalé manželce částku 300 000 Kč. Soud prvního stupně provedl výklad Dohody, neboť mezi účastníky Dohody nebyla shoda na tom, co bylo touto částí Dohody míněno. Soud prvního stupně se přiklonil k výkladu bývalé manželky žalobce, že do doby zletilosti dcer nemohl žalobce s nemovitostí nakládat. Žalobce měl nejprve nabídnout nemovitost svým zletilým dcerám, každé z nich podíl o velikosti jedné poloviny, a teprve poté, pokud by neměly o nemovitost zájem, mohl si ji ponechat. Pokud by ji poté hodlal prodat, musel by vyplatit své bývalé manželce 300 000 Kč. Soud prvního stupně uzavřel, že žalobci nemohla vzniknout škoda, protože pokud by postupoval řádně podle smlouvy, v době zletilosti dcer by mu nesvědčilo vlastnické právo k nemovitosti, neměl by majetek v hodnotě 3 mil. Kč. Pokud by hodlal nemovitost prodat před naplněním dohodnutých podmínek, jednal by nepoctivě, v rozporu se smlouvou, přičemž nikdo nemůže těžit ze svého nepoctivého jednání. Uzavřel, že v důsledku nezákonných rozhodnutí žalobci žádná škoda nevznikla a žalobu zamítl.5. O nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že jejich náhradu přiznal procesně úspěšné žalované, a to za tři úkony po 450 Kč podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28 Cdo 2638/2025.6. Proti rozsudku podal včasné a přípustné odvolání žalobce. Předně nesouhlasil se soudem prvního stupně, že měl povinnost převést podíly na nemovitosti na své dcery, jelikož taková povinnost z Dohody nevyplývá. Soud prvního stupně neprovedl v daném směru žádné dokazování a rozhodl v rozporu s již dříve vydanými pravomocnými rozsudky, včetně rozsudku Nejvyššího soudu. Soud prvního stupně tak dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rovněž k nesprávnému právnímu závěru. Jelikož daná otázka již byla pravomocně vyřešena, soud porušil ust. § 159a odst. 3, 4 o. s. ř., jakož i ust. § 135 odst. 2 o. s. ř. a ust. § 13 o. z. Žalobce nesouhlasil ani se závěrem soudu prvního stupně, že mu nevznikla škoda. Žalobce postupoval v souladu s Dohodou, pokud se rozhodl před zletilostí dcer převést vlastnické právo k nemovitosti na třetí osobu. Na základě nezákonných rozsudků byl žalobce nucen setrvat ve vlastnictví nemovitosti, neboť zákaz dispozice s nemovitostí vytvořily až předběžné opatření a nezákonné rozsudky. Nebýt nezákonných rozsudků, byl by stav jmění žalobce takový, že by nebyl vlastníkem nemovitosti a obdržel by částku 3 mil. Kč ve formě kupní ceny podle kupní smlouvy z roku 2018, tj. ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti o velikosti ideální ½ k celku by po odečtení doplatku vypořádacího podílu obdržel částku 1 350 000 Kč. Za ztrátu vlastnického práva k tomuto spoluvlastnickému podílu neobdržel žádné protiplnění. Žalobce rovněž nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že jednal nepoctivě, v rozporu s Dohodou, a proto nemůže žádat náhradu škody. Soud nevyložil obsah pojmu „nepoctivé jednání“ a neodůvodnil, proč by měl žalobce jednat nepoctivě. Žalobce měl také za to, že soud prvního stupně nezjistil úplně skutkový stav věci, neboť neprovedl navržený důkaz, znalecký posudek, potřebný k prokázání rozhodných skutečností, konkrétně k výši vzniklé škody. Žalobce navrhl, aby odvolací soud změnil napadený rozsudek soudu prvního stupně a žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení, případně, aby rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.7. Žalovaná se k odvolání žalobce vyjádřila tak, že žalobce nikterak neprokázal, že nezákonnými rozsudky mu vznikla škoda jako taková. V žádném rozhodnutí, které žalobce doložil, není uvedeno, že žaloba podaná ze strany bývalé manželky žalobce by soudně neobstála. V žádném rozhodnutí také