Obvodní soud pro , adresa, , dále soud prvního stupně, rozsudkem ze dne 29. 1. 2026, č. j. , spisová značka, , zamítl žalobnímu návrh, aby žalované společně a nerozdílně zaplatily žalobkyni částku 1 175 475 Kč spolu s úrokem z prodlení od 26. 11. 2022 do zaplacení (výrok I.) a neúspěšné žalobkyni uložil povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení, a to žalovaným 202 315 Kč (výrok II.), vedlejší účastnici na straně žalovaných 1 800 Kč (výrok III.) a státu ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení (výrok IV).2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala náhrady škody v žalované výši na podkladě tvrzení, že žalované se zavázaly poskytovat žalobkyni daňové poradenství a účetní služby (1. žalovaná smlouvou o poskytování účetních služeb ze dne 1. 11. 2020, 2. žalovaná podle plných mocí ze dne 1. 12. 2020), a to včetně pravidelné kontroly daňové schránky a zastupování vůči , právnická osoba, . Žalované žalobkyni včas neinformovaly o doručení platebního výměru , právnická osoba, , , adresa, , ze dne 17. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , do datové schránky žalobkyně dne 18. 5. 2022, ani proti platebnímu výměru nepodaly včasné odvolání, a to konkrétně do výroku o zamítnutí nároku na odpočet DPH v žalované výši za zdanitelné plnění přijaté od společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 2. 1. 2019 uzavřené mezi touto společností a žalobkyní, vyúčtované žalobkyni daňovým dokladem ze dne 10. 3. 2020, č. , číslo, , čímž porušily své právní povinnosti a v důsledku toho vznikla žalobkyni škoda ve výši žalované částky. Žalobkyně se o doručení platebního výměru dozvěděla až po uplynutí odvolací lhůty a její odvolání proti platebnímu výměru, podané správci daně dne 22. 6. 2022, bylo pro opožděnost zamítnuto. Žalobkyně vedle zmíněných smluv, plných mocí, zprávy o daňové kontrole, platebního výměru na daň z přidané hodnoty, odvolání proti platebnímu výměru a rozhodnutí o odvolání, k důkazu navrhla znalecký posudek č. , číslo, , který vypracovala znalkyně v oboru ekonomika , jméno FO, , z něhož dovodila, že v případě včasného odvolání proti platebnímu výměru by dosáhla pozitivního výsledku, tedy byl by uznán uplatněný odpočet DPH a škoda v žalované výši by jí nevznikla. Dále odkázala na rozhodnutí , právnická osoba, ze dne 19. 10. 2020, č. j. , spisová značka, ), vydané ve věci odvolání žalobkyně v obdobném případě. K vyúčtovanému zdanitelnému plnění uvedla, že , právnická osoba, . žalobkyni v průběhu roku 2019 zasílala různé nabídky nemovitostí vhodných pro komerční využití a ohledně konkrétního projektu , adresa, se podílela na analýze a akvizici projektu, zajišťovala smluvní dokumentaci včetně analýzy nájemních smluv, analýzy výnosnosti projektu v dalších 5 letech, analýzy konkurence a zprostředkování nových nájemců včetně uzavření smluvní dokumentace. Informace o nabídkách nemovitostí žalobkyni poskytovala přednostně před jejich zveřejněním na webových stránkách, čímž žalobkyni zajistila konkurenční výhodu; daná plnění tak byla přímo spojena s přípravou a rozvojem ekonomické činnosti žalobkyně, tj. developerské akviziční činnosti a následného pronájmu areálu , adresa, . K dobropisu vystavenému k daňovému dokladu ze dne 10. 3. 2020, č. , číslo, , uvedla, že postup spočívající v tom, že , právnická osoba, . vystavila na zdanitelné plnění původně vyúčtované žalobkyni nový daňový doklad na jiného odběratele - , právnická osoba, , jí doporučil advokát , tituly před jménem, , jméno FO, , kterého žalobkyni doporučily žalované. Žalobkyně dobropis nepřijala, trvá na tom, že původní daňové přiznání bylo podáno správně, a že v důsledku pochybění žalovaných jí vznikla škoda, kterou jsou žalované povinny společně a nerozdílně nahradit. Nárok na úroky z prodlení uplatnila ode dne 26. 11. 2022, kdy žalovaným marně uplynula lhůta k plnění podle předžalobní upomínky.3. Žalované uvedly, že 1. žalovaná se žalobkyní uzavřela dne 1. 11. 2020 smlouvu o poskytování účetních služeb a 2. žalovaná jako zplnomocněný zástupce žalobkyně (podle plné moci ze dne 1. 12. 2020) převzala dne 18. 5. 2022 předmětný platební výměr, načež proti platebnímu výměru nepodala včasné odvolání, resp. o doručení platebního výměru žalobkyni neinformovala. Na svoji obranu tvrdily, že žalobkyni škoda nevznikla škoda, neboť platebním výměrem byl nárok žalobkyně na nadměrný odpočet DPH zamítnut správně, požadavek žalobkyně byl neobhajitelný bez ohledu na jakýkoli krok účetního či daňového poradce, nadto žalobkyně ani netvrdila, jaké skutečnosti měly žalované (resp. některá z nich) do odvolání proti platebnímu výměru uvést, když k dispozici nebyly žádné nové skutečnosti ani důkazy, s nimiž by se již prvostupňový správce daně nevypořádal. Ze zprávy o daňové kontrole , právnická osoba, , , adresa, ze dne 11. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , vyšlo najevo, že žalobkyně neprokázala, že by od , právnická osoba, . přijala zdanitelné plnění vyúčtované fakturou, z níž si žalobkyně uplatnila nadměrný odpočet DPH v žalované výši. Kromě toho , právnická osoba, . k faktuře posléze vystavila dobropis, dle něhož byla skutečným odběratelem daného plnění osoba odlišná od žalované, tedy žalobkyni žádná škoda v příčinné souvislosti s porušením smluvní povinnosti žalovaných nevznikla. Navrhly, aby žaloba byla zamítnuta.4. , Jméno žalované C, ., jako vedlejší účastnice na straně žalovaných k žalobě uvedla, že po prošetření případu dospěla k závěru, že žalobkyně by ani v případě včasného odvolání s nárokem na odpočet DPH nebyla úspěšná.5. Soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku stručně a jasně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy opřel svá skutková zjištění, jaký učinil závěr o skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce; odvolací soud na odůvodnění rozsudku odkazuje a na tomto místě skutkové a právní závěry jen stručně shrnuje.6. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že 1. žalovaná se smlouvou o poskytování účetních služeb ze dne 1. 11. 2020 zavázala žalobkyni poskytovat daňové a účetní služby, upozorňovat na platby daní a kontrolovat daňovou schránku žalobkyně a 2. žalovaná se zavázala pro žalobkyni zřídit daňovou schránku a nahlížet do ní, žalobkyni v plném rozsahu zastupovat před správci daně. Žalované se (mimo jiné) zavázaly kontrolovat/nahlížet do daňové schránky žalobkyně a informovat ji o listinách do daňové schránky doručených (bez čehož by bylo provádění kontroly obsahu daňové schránky zcela zbytečné). Žalované řádně a včas (tj. před uplynutím odvolací lhůty) žalobkyni neinformovaly o doručení platebního výměru , právnická osoba, , , adresa, , ze dne 17. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , čímž smluvní povinnost porušily.7. Soud prvního stupně dále řešil otázku, zda v důsledku popsaného porušení smluvní povinnosti vznikla žalobkyni tvrzená škoda. Dokazování zaměřil na prokázání rozhodných skutečností, z nichž by bylo možno dovodit, že žalobkyně by v odvolacím daňovém řízení uspěla, jestliže by odvolání bylo podáno včas. Zjištěný skutkový stav věci právně posoudil zejména podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále „o. z.“, a zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty.8. Soud prvního stupně vyšel ze zprávy o daňové kontrole ze dne 12. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , která se podle § 147 odst. 3 daňového řádu považuje za odůvodnění platebního výměru na daň z přidané hodnoty ze dne 17. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , dále jen zpráva o daňové kontrole a platební výměr, z obsahu opožděného odvolání žalobkyně ze dne 31. 5. 2022 proti platebnímu výměru a uzavřel, že správce daně se v daném případě velmi podrobně zabýval veškerými zjištěnými skutečnostmi, žalobkyni konkrétně a opakovaně vyzýval k prokázání skutečností nezbytných pro uznání daného odpočtu daně a žalobkyně ani v (opožděném) odvolání neuvedla žádná nová tvrzení a nenavrhla nové důkazy, s nimiž by správce daně nebyl seznámen před vydáním platebního výměru a s nimiž by se ve zprávě o daňové kontrole podrobně nevypořádal. Správce daně posoudil obsah žalobkyní tvrzených nabídek (včetně analýz trhu atp.) od , právnická osoba, ., slyšel žalobkyní navržené svědky (mající prokázat, že plnění od , právnická osoba, . přijala žalobkyně), přičemž žalobkyně, resp. pověřená zaměstnankyně, byla výslechů účastna, vyšel z podrobné analýzy účetních sestav žalobkyně, z nichž zjistil, jakým konkrétním způsobem bylo tvrzené plnění od , právnická osoba, . zaúčtováno. Ze zprávy o daňové kontrole vyplynulo, že v daném případě nebyl daňový odpočet uznán proto, že žalobkyně neprokázala, že by zdanitelné plnění, za které podle smlouvy měla mít , právnická osoba, . nárok na odměnu, od , právnická osoba, . vůbec přijala, že by přijala jakákoliv plnění vedoucí k akvizici nově vzniklé společnosti , právnická osoba, ; vyšlo najevo, že takové plnění bylo poskytnuto již dříve právnické osobě odlišné od žalobkyně.9. Žalobkyně k prokázání svého tvrzení, že by v odvolacím daňovém řízení prokázala přijetí zdanitelného plnění, navrhla důkaz znaleckým posudkem , jméno FO, a odkázala na dřívější rozhodnutí správce daně o odvolání žalobkyně v jiné obdobné věci, tj. rozhodnutí , právnická osoba, o odvolání ze dne 19. 10. 2020, č. j. , spisová značka, .10. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že označené rozhodnutí , právnická osoba, není pro rozhodnutí v této právní věci přiléhavé, protože v tam řešeném případě nárok žalobkyně na odpočet DPH za zdaňovací období září 2019 nebyl prvostupňovým správcem daně uznán z toho důvodu, že žalobkyně neprokázala, že by přijatá zdanitelná plnění použila v rámci svých ekonomických činností. Odvolací orgán dospěl k závěru, že skutečně přijatá zdanitelná plnění žalobkyně ekonomicky využila. V tamním případě přijetí plnění zdanitelného plnění nebylo sporné, ale v daném případě byla a je situace opačná.11. Soud prvního stupně provedl důkaz znaleckým posudkem č. , číslo, , vypracovaným znalkyní , jméno FO, , znalkyni vyslechl, zjistil, že znalkyně vyšla z tvrzení žalobkyně o tom, že zdanitelné plnění od , právnická osoba, . přijala; znalkyně jakýmkoli ověřitelným a přezkoumatelným způsobem sama nezkoumala o jaká konkrétní plnění ze strany , právnická osoba, . se mělo jednat, zda vůbec, kdy a jakým konkrétním způsobem byla tato plnění poskytnuta právě žalobkyni.12. Soud prvního stupně vzal v úvahu, že podle smlouvy o poskytování služeb ze dne 2. 1. 2019, uzavřené mezi žalobkyní a , právnická osoba, ., měly být žalobkyni poskytnuty služby související s nákupem nemovitostí a další služby spočívající ve vyhledávání příležitostí k nákupu nemovitostí, resp. práv k obchodnímu podílu ve společnosti vlastníci nemovitosti, v analýze trhu nemovitostí České republiky a analýze příležitostí k nákupu nemovitostí včetně minimálně týdenních písemných reportů o výsledcích daných služeb. Z takto vymezených povinností poskytovatele služeb nebylo zřejmé, zda se mělo jednat o získání určité nemovitosti nebo zda se mělo jednat o neurčitý počet různých nemovitostí. Nárok na odměnu podle smlouvy byl smluven tak, že měl vzniknout „zápisem vlastnického práva žalobce k převáděným nemovitostem do katastru nemovitostí, příp. zápisem vlastnického práva k obchodnímu podílu žalobce ve společnosti vlastnící nemovitosti“, a to opět bez jakéhokoli určitého vymezení nemovitosti nebo obchodní společnosti. Až dodatkem č. 1 smlouvy, a to nutno zdůraznit nedatovaným dodatkem a dobu sjednání dodatku se nepodařilo prokázat, bylo změněno ujednání o odměně (čl. 4.1 smlouvy) tak, že nárok na odměnu vzniká „zápisem vlastnického práva žalobkyně k obchodnímu podílu ve společnosti , právnická osoba, , která vznikne odštěpením ze společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, “. Žalobkyně však v předchozím daňovém řízení (viz odst. 18. odůvodnění) specifikovala, že k uzavření dohody o základních podmínkách transakce týkající se právě areálu , adresa, došlo již dne 3. 4. 2019, přičemž tato dohoda byla uzavřena mezi , právnická osoba, jako kupujícím a , jméno FO, . a , jméno FO, a , právnická osoba, ., a , právnická osoba, ., jako prodávajícími a vlastníky , právnická osoba, , přičemž již 3. 4. 2019 byla smluvena restrukturalizace , právnická osoba, formou odštěpení části jmění do nově vznikající nástupnické společnosti a následný prodej podílu v nástupnické společnosti o velikosti 100 % kupujícímu.13. Po zhodnocení provedených důkazů postupem podle § 132 o. s. ř. dospěl k soud prvního stupně závěru shodnému jako správce daně, že pokud byl daný způsob nabytí nemovitostí v , adresa, (formou založení a převodu vlastnického práva k nově založené společnosti , právnická osoba, ) smluven již dne 3. 4. 2019 mateřskou společností žalobkyně (a nikoli žalobkyní), pak žalobkyně neprokázala, že by od , právnická osoba, . přijala vyúčtované zdanitelné plnění, tj. plnění, za které by měla mít , právnická osoba, . podle smlouvy nárok na odměnu. Ani soudem slyšený statutární zástupce žalobkyně , jméno FO, nedokázal specifikovat jaké konkrétní plnění měla , právnická osoba, . žalobkyni poskytnout, jinak řečeno, o jaké konkrétní zdanitelné plnění šlo, kdy měl být uzavřel dodatek smlouvy, jak došlo k určení sjednané odměny.14. Soud prvního stupně dodal, že nejasnost ohledně předmětného zdanitelného plnění a jeho příjemce dokreslil fakt, že na žádost žalobkyně posléze , právnická osoba, . vystavila dobropis - daňový doklad ze dne 31. 8. 2022 č. , číslo, . Jestliže žalobkyně takový postup iniciovala a dobropis byl vydán, je již bez významu pro rozhodnutí v této právní věci, zda dobropisované plnění nakonec přijala.15. Soud prvního stupně uzavřel, že žalované vůči žalobkyni sice porušily svou smluvní povinnosti (včas neinformovaly žalobkyni o doručení platebního výměru do daňové schránky žalobkyně), ale mezi porušením smluvní povinnosti a žalobkyní tvrzenou škodou v žalované neshledal příčinnou souvislost. Ani včasné odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru by nebylo úspěšné, neboť žalobkyně neprokázala rozhodnou skutečnost, tj. neprokázala, že by vyúčtované zdanitelné plnění od , právnická osoba, ., za které měl poskytovateli služeb vzniknout nárok na odměnu, přijala. Předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 2913 o. z. nebyly naplněny, proto žalobní návrh zamítl.16. Plně úspěšným žalovaným a vedlejší účastnici na straně žalovaných podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dále o. s. ř., přiznal náhradu nákladů účelně vynaložených na bránění práva, kterou v odůvodnění rozsudku podrobně vyčíslil.17. O náhradě nákladů, které platil stát, rozhodl s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. s tím, že výše nákladů bude uvedena v samostatném usnesení.18. Žalobkyně napadla rozsudek soudu prvního stupně včasným a přípustným odvoláním. Uvedla, že soud prvního stupně správně zjistil, že se každá ze žalovaných vůči žalobkyni platně a účinně smluvně zavázal kontrolovat její daňovou schránku a tuto obhospodařovat a že tato povinnost zahrnovala i povinnost informovat žalobkyni o listinách doručených do daňové schránky. Skutečnost, že žalované svou smluvní povinnost nesplnily a že žalobkyni znemožnily podat včasné odvolání proti platebnímu výměru, byla mezi stranami nesporná. K příčinné souvislosti mezi zjištěným porušením povinností žalovaných a škodou v podobě neuznaného nároku na odpočet daně ve výši 1 175 475 Kč soud prvního stupně uvedl, že by muselo být nade vší pochybnost prokázáno, že by bylo včasné odvolání žalobkyně proti platebnímu výměru úspěšné. Namísto posouzení věci z pohledu odvolacího správce daně, případně správního soudu, však posoudil věc pouze ,,v rozsahu náležícím do pravomoci civilních soudů“ s tím, že „stanovení výše daně a případného daňového odpočtu spadá do pravomoci správce daně, příp. správních soudů“. S odkazem na závěry prvostupňového správce daně uvedené ve zprávě o daňové kontrole, které nekriticky přejal, aniž by se seznámil s podklady obsaženými ve správním spisu, zakončil, že má zato, že by žalobkyně nebyla v odvolacím řízení úspěšná, tudíž jí nárok na náhradu škody nenáleží. Soud prvního stupně se dle žalobkyně dopustil při posouzení věci zásadních pochybení, která činí rozsudek nesprávným, nezákonným, protiústavním a zčásti nepřezkoumatelným. Soud prvního stupně předně zjistil neúplně skutkový stav věci. Soud prvního stupně byl povinen posoudit potenciální úspěšnost opravných prostředků proti platebnímu výměru ve stejném rozsahu a stejný způsobem, jako by to byl povinen učinit odvolací správce daně, případně správní soud. Soud prvního stupně měl zejména respektovat základní principy daňového odvolacího řízení, které je ovládáno zásadou plné apelace a ve kterém se neuplatní žádné prvky koncentrace řízení. Z ustálené praxe Nejvyššího správního soudu dále plyne, že přezkumný orgán nemůže vyjít při posouzení správnosti rozhodnutí prvostupňového správce daně pouze ze zprávy o daňové kontrole, jak to učinil soud prvního stupně, neboť ta je jen jedním z důkazních prostředků a sama o sobě není dostatečným dokladem o správnosti závěrů prvostupňového správce daně. Soud prvního stupně měl zprávu o daňové kontrole kriticky přezkoumat z pohledu správnosti tam uvedených závěrů na základě vlastního hodnocení podkladů založených ve spisu, případně i na základě doplněného dokazování. Soud prvního stupně byl povinen splnit i roli správního soudu, kterému žalobkyně rovněž nemohla věc z důvodu porušení povinností žalovaných předložit. Byť žalobkyně zprostila správce daně mlčenlivosti, aby se soud mohl s podklady ze správního spisu seznámit a provést je k důkazu, soud prvního stupně si tyto podklady neopatřil, provedl k důkazu pouze zprávu o daňové kontrole a její závěry nekriticky převzal a stejně jako prvostupňový správce daně konstatoval, že nemá za prokázané, že byl příjemcem plnění od , právnická osoba, . byla žalobkyně. Neprovedení důkazu správním spisem prvostupňového správce daně je podle žalobkyně protiústavní, neboť ve smyslu ustálené praxe Ústavního soudu opomenuté důkazy činí rozsudek protiústavním. Dalším opomenutým důkazem pak je výpověď svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , jeho výslech byl způsobilý prokázat jednak okolnosti návrhu na vystavení dobropisu a přefakturaci odměny za plnění , právnická osoba, . na jinou společnost ze skupiny , právnická osoba, , jednak to, že tento postup nemohl zabránit vzniku škody, neboť nemohl vést k uznání nároku na odpočet DPH. Neobstojí ani hodnocení provedených důkazů soudem prvního stupně, soud prvního stupně byl povinen postupovat podle praxe, že správce daně je povinen vycházet v případě pochybností o skutkových závěrech z těch, které jsou pro daňový subjekt nejvýhodnější. Dále uvedla, že ani prvostupňový správce daně ve zprávě o daňové kontrole nezpochybnil, že žalobkyně uzavřela se , právnická osoba, . smlouvu, na jejímž základě jí měla , právnická osoba, . poskytovat služby, že ve věci těchto služeb jednala zejména s , tituly před jménem, , jméno FO, , že sjednané služby poskytovala. Výsledek, na nějž byla vázaná sjednaná odměna, se skutečně dostavil a nárok na vrácení DPH zaplacené žalobkyní si nenárokovala jiná společnost ze skupiny , právnická osoba, . To že si nárok na odpočet DPH nemohla po právu uplatnit žádná jiná společnost ze skupiny , právnická osoba, , a že tento nárok proto musel náležet žalobkyni, potvrdil i následný postup správce daně, který nepřijal přefakturaci plnění od , právnická osoba, . na jinou společnost. Soud prvního stupně nesprávně zhodnotil znalecký posudek znalkyně , jméno FO, a výslech znalkyně, která dospěla k závěru, že žalobkyně velmi pravděpodobně mohla uspět u odvolacího orgánu v případě včasného podání odvolání. Obdobně nesprávně soud prvního stupně hodnotil listiny - e-mailovou komunikaci týkající se plnění ze smlouvy. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.19. Žalované v písemném vyjádření k odvolání zdůraznily, že požadavek žalobkyně na vrácení nadměrného odpočtu DPH byl neobhajitelný, bez ohledu na jakýkoliv krok účetního či daňového poradce, ať už žalovaných, nebo jiného účetního/poradce. Neexistuje proto příčinná souvislosti mezi jednáním žalovaných a vznikem platební povinnosti na straně žalobkyně. Nadto jednání žalobkyně ve vztahu k vlastním daňovým povinnostem je nepoctivé, což je patrné z okolností provázejících vystavení dobropisu č. , číslo, k faktuře , číslo, vydané společností , právnická osoba, . Poté, co žalobkyně zjistila, že její požadavek na vrácení DPH z této faktury před správcem daně neobstojí, výslovně sama požádala dodavatele, aby fakturu dobropisoval a vystavil na jiný subjekt z holdingu , právnická osoba, . Žalobce tedy bez ohledu na své vlastní daňové tvrzení, že předmětná faktura byla jeho oprávněnou nákladovou položkou, které obhajuje i v rámci tohoto odvolacího řízení, záměrně nechal upravit daňové doklady tak, aby bez ohledu na skutečnost dosáhl vrácení DPH. Žalobkyně se o daňový podvod pokusila, protože fakturu vystavenou dodavatelem na jinou firmu z holdingu , právnická osoba, (, právnická osoba, ) u správce daně uplatnila a dobropis odmítl až poté, co správce daně odmítl i nárok společnosti , právnická osoba, Již ke dni vystavení předmětného dobropisu žalobkyni vznikl nárok na vrácení celé fakturované částky a zanikl mu tím jakýmkoliv nárok na vrácení DPH, a tedy i na náhradu škody (pokud když předtím vůbec vznikl). Skutečnost, zda dodavatel žalobci fakturovanou a uhrazenou částku vrátil nebo ne, je pro tuto věc irelevantní, neboť ani případné nevrácení nemůže jít k tíži žalovaných. Pochybnosti vzbuzuje i smlouva, která měla být údajně podkladem faktury č. , číslo, . Jde zejména o rozpor čl. 1.2. s čl. 4.1. a 5.2. smlouvy o poskytování služeb uzavřené dne 2. 1. 2019 mezi žalobcem a společnosti , právnická osoba, , když zatímco popis služeb je obecný a časově neomezený („vyhledávání příležitostí k nákupu nemovitostí“), odměna je stanovena jednorázovou částkou a zjevně za jeden blíže nespecifikovaný konkrétní obchod; rovněž smlouva měla zaniknout uskutečněním jednoho konkrétního obchodu. Tento rozpor neuměl vysvětlit ani statutární orgán žalobkyně při svém výslechu na jednání dne 16. 1. 2026; rovněž nedokázal vysvětlit, jak byla vypočtena ve smlouvě uvedená odměna a proč činila zrovna 5 597 500 Kč. Takové jednání se dá označit jako čachry. Na nepoctivosti žalobcových úmyslů nemůže ničeho změnit ani to, že údajné jednal na radu právního zástupce , tituly před jménem, , jméno FO, . Navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.20. , Jméno žalované C, ., vedlejší účastník na straně žalovaných, ve vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně soudu prvního stupně vyčítá, že sám proaktivně nepřipojil celý správní spis, nýbrž si vystačil „pouze“ se 47stránkovou zprávou o daňové kontrole, která jeho obsah přehledně shrnuje, a dalšími listinami předloženými účastníky řízení do soudního spisu. Tato výtka není důvodná, jelikož občanskoprávní řízení není ovládáno zásadou inkviziční, nýbrž zásadou projednací. Žalobkyně má coby účastník daňového řízení ke správnímu spisu přístup již zhruba čtyři roky. Odvolání proti Platebnímu výměru, které žalobkyně nakonec podala, avšak opožděně, a v němž mimochodem nejsou tvrzeny žádné nové skutečnosti ani označeny žádné nové důkazy, je založeno v soudním spise. Soud prvního stupně postupoval vůči žalobkyni velmi transparentně, když ji po prostudování onoho odvolání a jeho konfrontaci s důkazy provedenými v tomto řízení poučil o předběžném názoru, že by v odvolacím daňovém řízení neuspěla, a vyzval ji, aby doplnila tvrzení a označila důkazy, jimiž plánovala dosáhnout zrušení Platebního výměru. Žalobkyně k této výzvě soudu sdělila, že žádná další tvrzení ani důkazy nad rámec opožděně podaného odvolání nemá. Návrh na připojení správního spisu žalobkyně neučinila, ani neoznačila k důkazu žádné další listiny ze správního spisu nad rámec toho, co soud prvního stupně k důkazu provedl. Pokud tedy žalobkyně v odvolání implikuje, že zpráva o daňové kontrole má být v některých bodech nepřesná či snad přímo nepravdivá, pak takové tvrzení není dostatečně konkretizováno a jedná se o nové tvrzení uplatněné až po koncentraci řízení, přičemž žalobkyni nic nebránilo konkrétní tvrzení vznést v řízení v prvním stupni, naopak k tomu byla soudem prvního stupně výslovně vyzvána. Krásným příkladem tzv. právní akrobacie je bod 17 odvolání, v němž je tučně a podtrženě zvýrazněna teze, že správce daně je povinen vycházet v případě pochybností o skutkových závěrech z těch, které jsou pro daňový subjekt nejvýhodnější. Žalobkyně to dovozuje pomocí naprosto nepřiléhavých odkazů na dvě rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Ve skutečnosti je to (pochopitelně) daňový subjekt, kdo je v daňovém řízení povinen tvrdit, v jaké výši mu vznikla daňová povinnost, obzvláště pak v situaci, kdy uplatňuje nárok na odpočet daně na vstupu. V tomto směru se lze odkázat na § 73 zákona o DPH, z něhož je zcela zřejmé, že vznik nároku na odpočet daně prokazuje plátce daně, jakož i na bohatou judikaturu Nejvyššího správního soudu, z níž , právnická osoba, záměrně vybírá citaci z rozhodnutí ve věci , spisová značka, , na které se demagogicky odkázala sama žalobkyně: „V daňovém řízení platí zásada, že je to daňový subjekt, který nese břemeno tvrzení ve vztahu ke své daňové povinností i břemeno důkazní ve vztahu k těmto svým tvrzením. Touto problematikou se již Nejvyšší správní soud komplexně zabýval v rozsudku ze dne 30. 1. 2008, č. j. 2 Afs 24/2007-119, č. 1572/2008 Sb. NSS. V některých případech však toto obecné pravidlo neplatí a břemeno tvrzení i břemeno důkazní nese naopak správce daně. Tak je tomu právě v případě aplikace § 23 odst. 7 věty prvé zákona o daních z příjmů.“ V posuzovaném případě vznikly správci daně důvodné pochybnosti o tom, zda faktickým příjemcem služeb od , právnická osoba, . byla žalobkyně, a soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že tyto pochybnosti žalobkyně nerozptýlila ani ve správním řízení, ani v tomto soudním řízení. Žalobkyně v odvolání hned dvakrát naznačuje, že ji ke zpětné účelové manipulaci s účetními doklady měly navést žalované, ale zároveň přiznává, že ve skutečnosti s tímto nápadem přišel , tituly před jménem, , jméno FO, při poskytování právních služeb koncernu , právnická osoba, . Naprosto fascinující je pak formulace, že žalobkyně se této nelegální činnosti nechtěla a nemohla účastnit „poté, co dal správce daně jasně najevo, že se nejedná o řádný postup.“ Žalobkyně tedy vlastně přiznává, že ona a minimálně jedna další společnost z koncernu , právnická osoba, se pokusily zkreslit údaje o svém hospodaření ve snaze zkrátit daň, ale zároveň se holedbá, že poté, co tento pokus neuspěl, od něj bylo upuštěno. Navrhla, aby napadený rozsudek byl jako věcně správný potvrzen.21. Odvolací soud přezkoumal postupem podle ustanovení § 212, § 212a, § 214 odst. 1 o. s. ř., rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.22. Vady řízení, k nimž odvolací soud u přípustného odvolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), odvolací soud neshledal.23. Odvolací soud při svém rozhodnutí vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, který vyplývá z důkazů provedených procesně správným způsobem a v dostatečném rozsahu; neshledal, že by soud prvního stupně při zjišťování skutkového stavu věci opomenul nějaké rozhodné skutečnosti, jež byly v řízení prokázány, nebo že by pro svá skutková zjištění neměl oporu v provedeném dokazování, jeho skutkové závěry jsou výsledkem hodnocení provedených důkazů opírajícím se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.24. O nesprávné skutkové zjištění, které nemá v oporu v provedeném dokazování ve smyslu ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř., se jedná v případě, že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení § 132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nevyplynuly ani nevyšly v řízení nijak najevo, nebo naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, popř. v jeho hodnocení důkazů a dalších poznatků, jež vyšly v řízení najevo, je logický rozpor z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti apod. Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného práva. Nesprávnost skutkového zjištění, které je výsledkem činnosti soudu při hodnocení důkazů, lze tedy vyvodit ze způsobu, jak k němu soud dospěl. V tomto směru nelze soudu prvního stupně vytknout pochybení.25. K odvolací námitce stran údajně opomenutého důkazu spisem správce daně je třeba uvést, dokazování provedené správcem daně je podrobně popsáno ve zprávě o daňové kontrole a žalobkyně nenavrhla, aby konkrétní důkaz či důkazy správcem daně provedené byly zopakovány v předmětném soudním řízení, např. aby soud vyslechl konkrétního svědka či svědky, aby provedl důkaz konkrétní listinou či listinami. Má-li soud provést důkaz listinou (§ 129 o. s. ř.), pak takovou listinu musí navrhující účastník především označit a tvrdit, jaká jeho konkrétní skutková tvrzení mají být listinou prokázány, čemuž žalobkyně v projednávané věci nedostála. Nelze provést důkaz „spisem“, lze provést důkaz konkrétními listinami ze spisu. Za popsané situace tedy neprovedení důkazu spisem správce daně není opomenutým důkazem.26. Žalobkyně netvrdila, jaká její skutková tvrzení měla být prokázána výslechem svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a nutno připomenout, že důkaz nemůže nahrazovat chybějící tvrzení o rozhodných skutečnostech. Nadto pro rozhodnutí v této právní věci nebylo významné zjišťovat, proč žalobkyně navrhla vystavení dobropisu a přefakturaci odměny za plnění , právnická osoba, . jiné společnosti ze skupiny , právnická osoba, .27. Námitkou, že z důkazu znaleckým posudkem měl soud prvního stupně vyvodit jiné a nadto právní závěry, nelze zjištěný skutkový stav zpochybnit; nesouhlas s hodnocením důkazů soudem prvního stupně není sám o sobě způsobilým odvolacím důvodem, což se vztahuje i na hodnocení důkazu listinami, žalobkyní zmíněnou e-mailovou korespondencí.28. Soud prvního stupně své závěry podrobně a jasně zdůvodnil, odůvodnění rozsudku je v souladu s požadavky vyjádřenými v § 157 odst. 2 o. s. ř. a nejde o rozsudek nepřezkoumatelný.29. Soud prvního stupně aplikoval správné právní předpisy, správně jej vyložil a ze skutkových zjištění vyvodil správné právní závěry.30. V řízení o náhradu škody (majetkové újmy) způsobené nesprávným postupem žalovaných, jenž spočíval v tom, že žalované v rozporu se smlouvou a udělenou plnou mocí včas, tj. před uplynutím lhůty k podání odvolání, neinformovali žalobkyni o vydání platebního výměru č. j. , spisová značka, a jeho doručení do datové schránky žalobkyně, má žalobkyně povinnost tvrdit a prokázat skutečnosti, ohledně nichž by jí podle hmotného práva zatěžovala břemeno tvrzení a břemeno důkazní v odvolacím řízení proti zmíněnému platebnímu výměru, které se z důvodu porušení smluvních povinností žalovaných včas nezahájila (nepodala včas odvolání).31. Podmínkou vzniku nároku plátce DPH na odpočet daně na vstupu je, že zdanitelné plnění přijaté od jiného plátce použije ke své ekonomické činnosti (§ 73 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty). Splnění této podmínky prokazuje plátce, který musí v daňovém řízení prokázat, že fakticky bylo uskutečněno zdanitelné plnění a kdo mu toto plnění poskytl. Klíčovou otázkou předmětného soudního řízení je, zda žalobkyně mohla v odvolacím daňovém řízení prokázat, že popsanou podmínku splnila. Soud prvního stupně správně vzal v úvahu, že správce daně založil své rozhodnutí na tom, že zdanitelné plnění, vyúčtované , právnická osoba, . daňovým dokladem ze dne 10. 3. 2020, č. , číslo, , nebylo v daňovém dokladu náležitě popsáno (faktura neobsahovala popis poskytnutých služeb), že daňový doklad pouze uvedl, že jde o odměnu na základě smlouvy, a že žalobkyně v daňovém řízení neprokázala, jaká zdanitelná plnění a v jakém rozsahu od daného dodavatele přijala, ani zda došlo k naplnění smluvních podmínek pro výplatu dané odměny. V průběhu řízení proto procesně správným způsobem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vedl žalobkyni k tomu, aby (mimo jiné) tvrdila rozhodné skutečnosti o faktickém uskutečnění zdanitelného plnění, vyúčtovaného společností , právnická osoba, . daňovým dokladem ze dne 10. 3. 2020, č. , číslo, , a aby navrhla důkazy k prokázání takových tvrzení. Žalobkyně v reakci na tuto výzvu zopakovala svá tvrzení a označila důkazy, které soud prvního stupně vzal v úvahu; v odůvodnění rozsudku soud prvního stupně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a které nikoliv, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, proč neprovedl i další důkazy, jaký učinil závěr a skutkovém stavu a jak věc posoudil po právní stránce. Žalobkyni se v dané věci nepodařilo prokázat, že zdanitelné plnění, vyúčtované obchodní společností , právnická osoba, . daňovým dokladem ze dne 10. 3. 2020, č. , číslo, , přijala a použila ke své ekonomické činnosti, naopak její tvrzení spolu s tvrzením o vzniku škody v žalované výši, bylo provedenými důkazy vyvráceno.32. V řízení dále vyšlo najevo, že žalobkyně již ani nemá příslušný daňový doklad nutný k uplatnění odpočtu, protože dopisem ze dne 30. 8. 2022 požádala , právnická osoba, . o vystavení opravného daňového dokladu k daňovému dokladu ze dne 10. 3. 2020, č. , číslo, , a to z důvodu „vyhovění námitky správce daně ohledně skutečného příjemce zdanitelného plnění z předmětné faktury“. Společnost , právnická osoba, . dne 31. 8. 2022 vystavila dobropis č. , číslo, s tím, že na daňovému dokladu ze dne 10. 3. 2020, č. , číslo, , byl uveden nesprávný odběratel, a dále téhož dne vystavila daňový doklad č. , číslo, , jímž vyúčtovala částku 5 597 500 Kč a DPH 1 175 475 Kč jako odměnu na základě smlouvy o poskytování služeb ze dne 2. 1. 2019 odběrateli , právnická osoba, Obstojí tedy obrana žalovaných, potažmo vedlejší účastnice na straně žalovaných, že žalobkyni škoda nevznikla, a že pro rozhodnutí v této právní není již významné, zda žalobkyně dobropisované plnění přijala.33. Odvolací soud dospěl k závěru, že zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé je věcně správné.34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšným žalovaným a vedlejší účastnici na straně žalovaných přiznal náhradu nákladů řízení účelně vynaložených na bránění práva, kterou také správně vyčíslil.35. O náhradě nákladů, které platil stát (znalečné 5 305 Kč přisouzené znalkyni , jméno FO, usnesením ze dne 16. 2. 2026, č. j. , spisová značka, ) rozhodl soud prvního stupně v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř.36. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek podle § 219 o. s. ř. potvrdil, neboť je ve výroku o věci samé i ve výrocích o nákladech řízení věcně správný.37. O náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1, § 224 odst. 1 o. s. ř. a plně úspěšným žalovaným přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení vyčíslenou podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) takto: odměna advokáta 2x 23 436 Kč podle § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k), § 12 odst. 4 počítaná z tarifní hodnoty 1 175 475 Kč za vyjádření k odvolání a účast při jednání odvolacího soudu, paušální náhrada hotových výdajů 2x 450 Kč podle § 13 odst. 1 a odst. 3, daň z přidané hodnoty 21% ze součtu odměny a náhrady hotových výdajů, tj. 10 032,12 Kč; celkem 57 804,12 Kč.38. Vedlejší účastnici na straně žalované přiznal náhradu 3x 450 Kč za vyjádření k odvolání, přípravu na jednání před odvolacím soudem a účast na jednání odvolacího soudu, vyčíslenou podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, s přihlédnutím k usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, sp. zn. 28Cdo 2638/2025 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na http://www.nsoud.cz).39. Lhůta a místo plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 a § 149 odst. 1, ve spojení s § 211 o. s. ř.