30 Co 26/2026-203 — Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky 20.269 Kč s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 6.260 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 7.000 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a 15 % ročně z částky 7.000 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení (výrok I.) a dále rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalované na nákladech řízení 2.700 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 20.269 Kč s příslušenstvím jako doplatku osobního příplatku za měsíce 4, 5 a 6 roku 2023, který mu byl odebrán. Žalobce v žalobě tvrdil, že je u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 11. 2020 v pracovním poměru sjednaném na dobu neurčitou jako redaktor, že nastoupil do funkce šéfredaktora časopisu , název, “ (dále časopis , název, “) vydávaného žalovanou, že do konce zkušební doby mu byl přiznán osobní příplatek ve výši 7.000 Kč a od 1. 2. 2021 byl osobní příplatek zvýšen na 14.620 Kč, že ke dni 22. 3. 2023 byl , funkce, žalované , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , neplatně odvolán z funkce šéfredaktora časopisu , název, a že platovým výměrem ze dne 31. 3. 2023, doručeným dne 4. 4. 2023, mu byl od 1. 4. 2023 snížen osobní příplatek na 7.620 Kč. Měl za to, že mu byl osobní příplatek přiznán podle § 131 odst. 2 a nikoliv podle § 131 odst. 1 zákoníku práce, neboť v den nástupu do zaměstnání ani logicky nemohl dosahovat dlouhodobě velmi dobrých pracovních výsledků nebo plnit větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci. Osobní příplatek podle 131 odst. 2 zákoníku práce mu byl přiznán proto, že je uznávaným , funkce, , autorem , počet, odborných knih a měl mu tím být dorovnán příjem zhruba do výše jeho předchozí mzdy na pozici redaktora , název, novin. Proto mu následně nemohl být osobní příplatek snížen z pro snížení pracovních úkolů, k němuž navíc došlo z důvodu neplatného odvolání z funkce šéfredaktora.2. Soud prvního stupně ve věci rozhodoval opakovaně. Rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 26. 10. 2023 soud prvního stupně žalobě vyhověl se závěrem, že nárok žalobce na osobní příplatek ve výši 14.620 Kč zůstal zachován, neboť byl přiznán za účelem dorovnání mzdy, které dosahoval žalobce v předchozím zaměstnání, nemohl proto být následně žalobci snížen z důvodu úbytku rozsahu jím plněných pracovních úkolů. Městský soud v , adresa, jako soud odvolací rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 5. 3. 2024 žalobu zamítl co do části příslušenství, dále s ohledem na připuštěnou změnu žaloby změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci částku 20.269 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 6.269 Kč od 1. 6. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.000 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7.000 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení. Odvolací soud vyslovil závěr, že osobní příplatek byl žalobci přiznán za účelem dorovnání mzdy, které dosahoval v předchozím zaměstnání, což podřadil pod § 131 odst. 2 zákoníku práce, tedy z důvodu, že žalobce je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem. Z tohoto důvodu nemohl být žalobci následně osobní příplatek snížen z důvodu jeho odvolání z funkce šéfredaktora časopisu , název, a s tím spojeného úbytku rozsahu jím plněných pracovních úkolů. Nejvyšší soud k dovolání žalované rozsudkem č. j. , spisová značka, ze dne 25. 2. 2025 zrušil rozsudek odvolacího soudu (vyjma zamítavého výroku) a rozsudek soudu prvního stupně (ve vymezené části) a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Vyslovil závěr, že předpokladem pro poskytování osobního příplatku je, že zaměstnanec dlouhodobě dosahuje velmi dobrých pracovních výsledků nebo že plní větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, popřípadě že současně splňuje obě tyto podmínky (§ 131 odst. 1 zákoníku práce). Přiznat osobní příplatek z důvodu dlouhodobého dosahování velmi dobrých pracovních výsledků nelze z povahy věci již při vzniku pracovního poměru, neboť musí být splněno hledisko dlouhodobosti. Oproti tomu osobní příplatek z důvodu plnění většího rozsahu pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci lze přiznat již při vzniku pracovního poměru, neboť hned od počátku pracovního poměru může zaměstnanec plnit větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci. Skutečnost, že je zaměstnanec vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem (§ 131 odst. 2 zákoníku práce), toliko představuje možnost poskytovat takovému zaměstnanci osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zařazen, nicméně i tak musí současně splňovat buď podmínku dlouhodobého dosahování velmi dobrých pracovních výsledků nebo plnění většího rozsahu pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci. Ve vztahu k projednávané věci pak Nejvyšší soud uzavřel, že žalobci mohl být žalovanou přiznán osobní příplatek při vzniku pracovního poměru jen z důvodu plnění většího rozsahu pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, že tento příplatek mu mohl být po zhodnocení výsledků jeho práce zvýšen z důvodu dlouhodobého dosahování velmi dobrých pracovních výsledků a že žalovaná byla, pokud se následně zmenšil rozsahu jeho pracovních úkolů, oprávněna osobní příplatek žalobci snížit, a to bez ohledu na skutečnost, zda žalobce byl vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem.3. Soud prvního stupně po zrušení obou rozsudků na základě poučení daného žalované podle § 118a o. s. ř. provedl v řízení důkazy označené žalovanou (kromě listin vyslechl svědky , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, ) a učinil tento skutkový závěr: Žalobce byl (je) u žalované zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 11. 2020 se sjednaným druhem práce redaktor. Od vzniku pracovního poměru vykonával žalobce vedle redakce neperiodických publikací i činnost šéfredaktora časopisu , název, , za což mu byl již při vzniku pracovního poměru přiznán osobní příplatek 7.000 Kč, ten byl po uplynutí zkušební doby zvýšen na částku 14.620 Kč. Ke dni 22. 3. 2023 byl žalobce odvolán z funkce šéfredaktora, čímž došlo ke zmenšení rozsahu jeho pracovních úkolů, a z tohoto důvodu přistoupila žalovaná ke snížení osobního příplatku na částku 7.620 Kč. Po právní stránce soud prvního stupně věc posoudil podle § 122, § 131 odst. 1, § 33, § 73 a § 73a zákoníku práce. Vyslovil právní závěr, že žalobci byl od počátku pracovního poměru přiznán osobní příplatek 7.000 Kč podle § 131 odst. 1 zákoníku práce z důvodu, že nad rámec redakce neperiodických publikací vykonával i činnost šéfredaktora časopisu , název, , následně mu byl po uplynutí zkušební doby osobní příplatek zvýšen na částku 14.620 Kč. Soud prvního stupně dále vyslovil, že žalobci nevznikl pracovní poměr podle § 33 odst. 3 a 4 zákoníku práce, činnost šéfredaktora časopisu , název, představovala na základě popisu pracovních činností jednu z jeho pracovních povinností, kterou vykonával jako redaktor. Žalobce neměl podřízené zaměstnance, podstatou jeho činnosti bylo zajišťovat obsah časopisu a komunikovat s autory a s redakční radou. Pro odvolání z funkce šéfredaktora se proto neuplatní § 73 a § 73a zákoníku práce. Ze strany žalované se jednalo o rozhodnutí o tom, že nadále nebude žalobci přidělována práce vztahující se k činnosti šéfredaktora, přičemž žalovaná je oprávněna pracovní činnosti zaměstnanců v rámci sjednaného druhu práce měnit (snižovat, doplňovat) podle svých potřeb. Po odvolání z funkce šéfredaktora došlo ke zmenšení rozsahu jeho pracovních úkolů, proto žalovaná přistoupila po právu ke snížení osobního příplatku na částku 7.620 Kč. Z tohoto důvodu soud prvního stupně žalobu zamítl a úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o. s. ř., a to paušální náhradu 300 Kč za celkem 9 úkonů podle vyhl. č. 254/2015 Sb.4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Zdůraznil, že v řízení tvrdil, že i poté, co mu žalovaný (protiprávně) odmítal přidělovat práci šéfredaktora a přiděloval mu pouze redakci knih, měl nadále velmi dobré pracovní výsledky a vykazoval větší rozsah plněných pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, k tomu nabídl důkaz protokolem o výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, , popř. jeho výslech. S tímto tvrzením se soud prvního stupně nevypořádal. Dále měl žalobce za to, že soud prvního stupně „mátl“ svým postupem a změnami názorů, neboť poskytl žalované poučení podle § 118a o. s. ř. k tvrzení a prokázání toho, že žalobce od počátku plnil větší rozsah pracovních úkolů než ostatní zaměstnanci, kdy tento vyšší rozsah odpovídal přiznání osobního příplatku ve výši 7.000 Kč; že po skončení zkušební doby žalobce, při zhodnocení výsledků jeho práce z hlediska množství a kvality, dosahoval velmi dobrých pracovních výsledků, odpovídajících navýšení osobního příplatku na částku 14.620 Kč; a že v době snížení osobního příplatku došlo ke snížení rozsahu pracovních úkolů žalobce, kdy tento rozsah odpovídal snížení osobního pří