Městský soud v Praze 35 Co 124/2026-202 – Náklady řízení

Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 3 245 604,96 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 171 336 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované (výrok II).2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 3 245 604,96 Kč s příslušenstvím, která se skládá z několika dílčích nároků na smluvní pokuty sjednané v čl. XIII rámcové dohody č. , hodnota, a navazující prováděcí smlouvy č. , hodnota, . Tyto dílčí nároky žalobce specifikoval tak, že za prodlení s dodáním plnění úkolu č. , hodnota, požaduje tři samostatné smluvní pokuty vypočtené z denní sazby 19 957,74 Kč (což představuje 0,5 % ze sjednané ceny plnění podle prováděcí smlouvy). Konkrétně se jedná o částku 1 496 830,50 Kč za 75 dní prodlení v období od , datum, do , datum, včetně, dále částku 299 366,10 Kč za 15 dní prodlení v období od , datum, do , datum, včetně a částku 279 408,36 Kč za 14 dní prodlení v období od , datum, do , datum, včetně. Nad rámec těchto tří pokut žalobce dále uplatňuje dvě smluvní pokuty podle čl. XIII odst. , hodnota, rámcové dohody, tedy za prodlení žalované s odstraněním vad plnění. První z těchto pokut činí 198 000 Kč a odpovídá 99 dnům prodlení v období od , datum, do , datum, , druhá činí 972 000 Kč a odpovídá 486 dnům prodlení v období od , datum, do , datum, . Tvrdil, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že nesplnila úkol č. 9/2 včas a řádně. Podle žalobce byl úkol č. , hodnota, žalované uložen dne , datum, výkonným výborem projektu a spočíval v provedení revize požadavků společnosti , právnická osoba, . na součinnost objednatele, ve vyhodnocení jejich naplňování, určení rizik a navržení opatření k jejich mitigaci. Žalobce tvrdil, že žalovaná nesplnila úkol v původním ani v náhradně stanovených termínech, přičemž k prodlení mělo dojít v období od , datum, do , datum, a následně od , datum, do , datum, . Žalobce dále uvedl, že žalovaná poskytla vadné plnění, které obsahovalo nesprávné, neúplné či nevyužitelné závěry, přičemž vady měly být žalobcem uplatněny v emailové komunikaci zaslané žalobcem žalovanému. Tvrdil, že žalovaná byla vyzvána k odstranění vad, avšak neučinila tak v požadované lhůtě, čímž vznikl další nárok na smluvní pokuty podle čl. XIII odst. , hodnota, rámcové smlouvy. Dále argumentoval, že žalovaná nepřistupovala ke své činnosti s odbornou péčí a neposkytovala plnění v souladu s požadavky objednatele, přestože byla opakovaně upozorňována na nedostatky.3. Žalovaná nárok žalobce v celém rozsahu popřela a navrhla žalobu zamítnout. Tvrdila, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, když ani po výzvě k doplnění tvrzení postupem dle § 118a o. s. ř. neoznačil žádné konkrétní vady plnění a pouze obecně odkázal na rozsáhlé dokumenty, aniž by specifikoval, která tvrzená skutečnost má být vadou zakládající nárok na smluvní pokutu. Žalovaná namítala, že jejím úkolem bylo poskytnout technické stanovisko k tomu, zda požadavky společnosti , právnická osoba, na součinnost odpovídají technickým potřebám projektu a zda mají být splněny z hlediska věcné správnosti. Zdůraznila, že nebyla povinna poskytovat právní výklad smluvních ustanovení, jak se podle ní snaží žalobce dovozovat, a že technické hodnocení nemůže být zaměňováno s právní analýzou smluvního vztahu mezi , podezřelý výraz, a , právnická osoba, . Dále uvedla, že k žádnému prodlení nedošlo, neboť termín plnění byl opakovaně posouván samotným výkonným výborem projektu, což bylo řádně zaznamenáno v jeho zápisech, a žalobce tak nemůže tvrdit prodlení v době, kdy byl termín po dohodě stran změněn. Žalobce nikdy konkrétně neuvedl, které části plnění považuje za vadné a proč, přičemž případné připomínky byly žalovanou standardně vypořádány. Tvrdila, že žalobce svým postupem účelově konstruuje domnělá pochybení, ignoruje vlastní nedostatečnou součinnost a využívá spor k vytváření tlaku na žalovanou. Podle žalované provedeným dokazováním včetně výpovědí svědků bylo vyvráceno, že by porušila jakoukoli smluvní povinnost.4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků uzavřel, že dne , datum, byla mezi žalobcem jako objednatelem a žalovanou jako jedním z dodavatelů uzavřena rámcová dohoda č. , hodnota, o poskytování služeb odborného poradenství pro komplexní , podezřelý výraz, podporu , podezřelý výraz, . Účastníci potvrdili, že rámcová dohoda nabyla účinnosti dne , datum, . Na tuto rámcovou dohodu navazovala prováděcí smlouva č. , hodnota, ze dne , datum, , která nabyla účinnosti dne , datum, a jejímž předmětem byl technický dozor při implementaci tzv. budoucího ISMS. Účastníci shodně potvrdili, že součástí projektu byla pravidelná jednání výkonného výboru, a že tato jednání proběhla prokazatelně dne , datum, , , datum, a , datum, . Zápisy z těchto jednání jsou založeny ve spise a jejich pravost ani obsah nebyl mezi stranami sporován. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že v rámci jednání výkonného výboru dne , datum, byl žalované uložen úkol č. , hodnota, , jehož obsahem bylo provést revizi požadavků společnosti , právnická osoba, na součinnost žalobce, vyhodnotit jejich naplňování, určit rizika spojená s jejich plněním a navrhnout opatření k jejich mitigaci. Účastníci rovněž potvrdili, že původní termín plnění úkolu byl stanoven na , datum, , přičemž zápisy výkonného výboru dále dokládají, že tento termín byl následně měněn, a že změny termínů byly projednávány přímo na jednáních výkonného výboru za přítomnosti obou stran. Ohledně sjednaného termínu plnění úkolu č. , hodnota, svědci shodně uvedli, že termín uvedený v zápisu výkonného výboru projektu ze dne , datum, nebyl mezi stranami vnímán jako neměnná a sankční lhůta, ale jako pracovní předpoklad, který měl být dále upravován podle aktuální situace v projektu a požadavků žalobce. Svědci výslovně popřeli, že by při jednáních vznikla dohoda o závazném a konečném termínu plnění, jehož nedodržení by bylo vnímáno jako porušení smlouvy. Naopak potvrdili obranné tvrzení žalované, že termíny byly průběžně posunovány po vzájemné dohodě z důvodu priorit žalobce, zejména proto, že žalobce požadoval využití týmu žalované na jiných úkolech, které považoval za naléhavější. Posuny termínů byly běžnou a oběma stranami akceptovanou součástí projektové spolupráce a žalovaná nebyla nikdy upozorněna, že by se ocitla v prodlení, ani že by žalobce považoval původně uvedený termín za pevně sjednaný či sankční. Podle soudu prvního stupně tyto skutečnosti vyvracejí tvrzení žalobce o prodlení žalované s plněním termínu úkolu č. , hodnota, a podporují obranné tvrzení žalované, že průběžné změny v časovém harmonogramu vycházely z potřeb a přání žalobce a nebyly jednostranným porušením povinnosti ze strany žalované. Tvrzení žalobce o vadném plnění žalované nebyla svědky potvrzena. Svědci shodně uvedli, že ze strany žalobce v rozhodné době nebyly uplatněny žádné konkrétní reklamace či nároky z vad, ani nebyly specifikovány jakékoliv konkrétní nedostatky, které by měly zakládat vadu poskytnutého plnění. Svědek Vlachovský výslovně uvedl, že žalobce plnění žalované převzal bez výhrad a že první soubor připomínek se objevil až ex post v souvislosti s interní kontrolou žalobce, přičemž tyto připomínky se netýkaly vad odborné povahy, ale nesouhlasu se závěry žalované. Svědci potvrdili, že poskytnuté stanovisko bylo technickým posouzením bez stanovených kritérií, že žalovaná postupovala podle svého odborného úsudku a že odlišnost názorů žalobce nepředstavovala vadu plnění. Svědek , jméno FO, rovněž popsal, že připomínkové řízení probíhalo běžným způsobem a žalovaná na připomínky reagovala, avšak žalobce nikdy neuvedl, jaké konkrétní vady mají být reklamovány. Soud prvního stupně na základě uvedených výpovědí uzavřel, že svědci popřeli existenci vad plnění v podobě tvrzené žalobcem a potvrdili obranné tvrzení žalované, že veškeré neshody se týkaly rozdílných odborných názorů, nikoli vadnosti či neprovedení plnění. Z rozsáhlé emailové komunikace mezi účastníky vyplynulo, že žalovaná předala výstup úkolu č. 9/2 již dne , datum, a tento výstup byl pak do konce března 2023 doplňován a upravován podle připomínek žalobce.5. Soud prvního stupně v průběhu ústního jednání dne , datum, zamítl dodatečné návrhy na dokazování ze strany žalobce, a to výslechy tří svědků a další listinné důkazy, z důvodu, že žalobce byl řádně poučen na prvním jednání o koncentraci řízení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. a měl možnost ve stanovené době řádně navrhnout důkazy k prokázání svých žalobních tvrzení. Dále proto, že provedeným dokazováním (výslechem tří svědků a rozsáhlým listinným dokazováním) dospěl k závěru, že má dostatečně prokázán skutkový stav nutný k tomu, aby mohl ve věci rozhodnout.6. Soud prvního stupně uzavřel, že úkol č. , hodnota, byl žalované zadán a průběžně řízen výkonným výborem projektu, tvořeným zástupci žalobce, žalované i dodavatele systému , právnická osoba, . Tento orgán představoval vrcholný koordinační a rozhodovací mechanismus projektu a jeho účelem bylo průběžně monitorovat stav plnění jednotlivých úkolů, vyhodnocovat jejich aktuálnost a určovat termíny jejich splnění. Z provedených zápisů je patrné, že úkol č. , hodnota, byl pravidelně projednáván a že právě výkonný výbor opakovaně a formálně měnil termín jeho realizace. Posuny termínů provedené výkonným výborem nebyly pouhými informativními záznamy, ale závaznými rozhodnutími orgánu projektu, jehož členové byli podle smluvních ujednání oprávněni jednat jménem svých organizací ve věcech smluvních. Zápisy byly řádně schvalovány všemi zúčastněnými stranami a představovaly závaznou reflexi koordinace projektu. Pokud tedy výkonný výbor stanovil nový termín, byl tento termín pro všechny subjekty projektu závazný. Na základě tohoto skutkového stavu soud prvního stupně dovodil, že žalovaná nemohla být v prodlení, jestliže datum, které žalobce označil jako konečný termín splnění (, datum, ), byl předtím výkonným výborem formálně posunut a současně bylo ve všech zápisech výslovně uvedeno, že úkol nadále trvá. Obsah kolonky „posun realizace“ v jednotlivých zápisech jednoznačně dokládá, že ke každému změněnému termínu existovalo shodné rozhodnutí všech stran projektu. Žalovaná předala výstup úkolu již dne , datum, a tento výstup byl do konce března 2023 doplňován a upravován podle připomínek žalobce. Tvrzení o prodlení proto neobstojí ani z hlediska faktického postupu stran, protože žalovaná dodala výstup před stanoveným termínem a následně pružně reagovala na připomínky žalobce.7. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobce neprokázal existenci prodlení žalované. Pokud byl termín splnění úkolu opakovaně a transparentně upravován vrcholným orgánem projektu, nelze zpětně považovat plnění žalované za opožděné. Není možné uvažovat o prodlení v situaci, kdy termín plnění nebyl žalovanou porušen, nýbrž byl několikrát oficiálně změněn na základě koordinačního rozhodnutí všech stran.8. K nároku na smluvní pokutu z titulu tvrzeného vadného plnění soud prvního stupně uvedl, že žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně konkrétního vymezení vad. Neuvedl, jaké konkrétní části plnění žalované byly vadné, jaké povinnosti byly porušeny ani jaké vady byly vůči žalované uplatněny. Obecný odkaz na obsáhlé dokumenty bez konkrétní identifikace jednotlivých vad nelze podle soudu prvního stupně považovat za splnění povinnosti tvrzení.9. Soud prvního stupně dále uvedl, že žalobce při jednání dne , datum, výslovně poučil podle § 118a odst. 1 o. s. ř. o povinnosti doplnit svá tvrzení zejména ohledně toho, v čem měly spočívat vytýkané vady plnění a jak byly vůči žalované uplatněny. Žalobce na toto poučení reagoval podáním ze dne , datum, , v němž uvedl, že jednotlivé vady vložil jako komentáře do materiálu žalované ze dne , datum, a že uplatnění vad podle něj plyne z emailu ze dne , datum, , kterým mělo být požadováno odstranění vad. Podle soudu prvního stupně žalobce ani přes uvedené poučení svá tvrzení nedoplnil způsobem, který vyžaduje § 118a o. s. ř. Žalobce totiž neuvedl, v čem měly konkrétní vady plnění spočívat, jaké části plnění měly být vadné, jaká povinnost měla být porušena a jaký konkrétní následný úkon žalobce měl představovat řádné uplatnění vady. Odkaz na vložené komentáře a následný email z , datum, nepovažoval za způsobilý nahradit povinnost tvrzení, neboť z něj není zjistitelné, co má být tou jednotlivou vadou, kterou by soud mohl podrobit dokazování. Stejně tak nedostatečná tvrzení nemůže nahradit ani odborné vyjádření znalce , tituly před jménem, , jméno FO, vyjadřující se k závěru žalované.10. Nad rámec uvedeného soud prvního stupně konstatoval, že i když žalobce konkrétní vady netvrdil, z provedených důkazů je patrné, že žalobce opakovaně sděloval žalované svůj nesouhlas se závěry jejího technického stanoviska. Pokud by měl být tento nesouhlas s odborným závěrem posouzení považován za vytýkanou vadu, pak samotný nesouhlas se závěrem technického posouzení bez další specifikace nedostatků, pochybení či neúplnosti nelze kvalifikovat jako vadu plnění. Odborné stanovisko je závěrem žalované, nikoli závazným dokumentem, který musí být konformní s názorem žalobce, rozdílný názor na technické otázky proto sám o sobě nemůže zakládat odpovědnost za vady.11. S ohledem na uvedené skutečnosti dospěl soud prvního stupně k závěru, že v rámci řízení byla provedeným dokazováním vyvrácena tvrzení žalobce o splnění předpokladů pro vznik nároku na smluvní pokutu z titulu tvrzeného prodlení s plněním úkolu č. , hodnota, , resp. žalobce i přes výzvu soudu danou dle § 118a odst. 1 o. s. ř. nedoplnil svá tvrzení týkající se nároku na smluvní pokutu z titulu tvrzeného vadného plnění. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného proto žalobu zamítl, neboť bez tvrzení o tom, jaká vada měla existovat, nemohl posoudit vznik povinnosti žalované vadu odstranit ani případné prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.12. Rozsudek soudu prvého stupně napadl žalobce včasným odvoláním a s odkazem na důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. b/, c/, d/, e/ a g/ o. s. ř. namítal, že soud prvého stupně v posuzované věci dospěl k závěru, že termín splnění úkolu , hodnota, nebyl žalovanou porušen, když byl několikrát oficiálně změněn na základě koordinačního rozhodnutí všech stran v rámci jednání výkonného výboru. Podle žalobce v této souvislosti soud prvého stupně neúplně zjistil skutkový stav, neboť neprovedl navržené důkazy. Soud prvého stupně zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , kteří se za žalobce účastnili předmětných výkonných výborů. Výslech byl navržen k objasnění otázky, jaká byla vůle stran při změnách v termínu plnění úkolu , hodnota, na výkonných výborech, resp. k vyvrácení výpovědí svědků strany žalované. Žalovaná své svědky v té souvislosti navrhla na základě výzvy poskytnuté na jednání , datum, . Žalobci tedy před koncentrací řízení podle § 118b o. s. ř., o níž byl poučen na jednání dne , datum, , nebylo známo, jaké důkazy žalovaná ke svým tvrzením doplní a jaké skutečnosti z těchto důkazů vyplynou. Žalobce navrhoval výslech svých svědků ke zpochybnění věrohodnosti svědků žalované. Výslechy svědků žalované jsou v rozporu se skutečností, že v zápisech z výkonných výborů číslo , hodnota, a , hodnota, byl v kolonce „termín realizace“ plnění úkolu uváděn stále stejný původně sjednaný termín , datum, , nikoliv údajně termíny nově dohodnuté (nejprve , datum, a následně , datum, ). Svědecké výpovědi žalobcem navrhovaných svědků měly sloužit i k prokázání tvrzení ohledně vytýkaných vad a jejich uplatnění. Jednalo se o osoby, které za žalobce se žalovanou jednaly. Podle žalobce měl soud prvního stupně výslechy žalobcem navrhovaných svědků provést, neboť jimi měla být ve smyslu § 118b odst. 1 o. s. ř. zpochybněna věrohodnost provedených svědeckých výpovědí, současně byly potřebné k prokázání rozhodných skutečností a tím i k úplnému zjištění skutkového stavu věci.13. Podle žalované soud prvého stupně nesprávně uzavřel, že žalovaná předala výstup úkolu již , datum, . Podle žalobce k předání úkolu nedošlo ani emailem , jméno FO, ze dne , datum, , neboť ten v emailu uvedl, že zasílá návrh stanoviska. Nejednalo se o finální výstup, kterým by bylo možné považovat splnění úkolů za řádné. Z emailu , jméno FO, ze dne , datum, plyne, že návrh stanoviska posílá zpět s komentáři. , jméno FO, v emailu ze dne , datum, výslovně uvedl, že vyjádření žalované k součinnostním požadavkům společnosti , právnická osoba, . přikládá k emailu „v draftové podobě – probíhá připomínkové řízení“. Přílohu k tomuto emailu soud prvého stupně neprovedl, postup neodůvodnil. Až emailem , jméno FO, ze dne , datum, žalovaná sama své plnění poprvé označila jako „čistou verzi stanoviska“. Podle žalobce proto závěr soudu prvého stupně o tom, že žalovaná předala výstup úkolu , hodnota, již , datum, , nemá oporu v provedeném dokazování, naopak je s ním v rozporu.14. Žalobce dále v odvolání namítal, že výzva soudu prvého stupně podle doslovného zaprotokolovaného znění (viz protokol z jednání dne , datum, ) směřuje k formě uplatnění vad, nikoliv ke specifikaci jednotlivých vad. Pokud soud prvního stupně postrádal specifikaci jednotlivých vad, měl žalobce vyzvat k jejich konkrétnímu popsání a případně doplnění skutkových tvrzení o vadnosti plnění. Takové poučení však žalobci neposkytl. Výzva neobsahovala poučení o tom, že by žalobce neunesl břemeno tvrzení, v čem měly konkrétní vady plnění spočívat, jaké části plnění měly být vadné a jaká povinnost měla být porušena. Pokud soud prvního stupně formuloval znění výzvy ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 nesprávně a nyní se snaží vše zhojit extenzivním výkladem dané výzvy, nemůže jít tato skutečnost k tíži žalobce. Ten na výzvu soudu prvního stupně z , datum, reagoval podáním ze dne , datum, , kde uvedl, že vady byly uplatněny v písemné podobě tak, že byly jako komentáře vnořeny přímo do samotného materiálu žalobce ze dne , datum, . V této souvislosti odkázal na důkaz J a jeho přílohu k žalobě. Čeho se žalobce uplatněním vad domáhal, doplnil nejpozději emailem ze dne , datum, , kde zvolil odstranění vadného plnění formou odstranění vad. Žalobce měl za to, že výzvu ze dne , datum, splnil podáním ze dne , datum, . Z uvedeného vyplývá, že žalobce nebyl řádně soudem prvého stupně poučen o tom, že v této souvislosti neunesl břemeno tvrzení. Žalobce odkázal na nález , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, . Soud prvého stupně v rozporu s § 118a o. s. ř. neumožnil žalobci, aby tvrzené skutečnosti, o nichž měl soud pochybnosti, doplnil a prokázal, čímž zatížil řízení vadou, která má za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nadto žalobce již v žalobě uvedl, že plnění žalované ze dne , datum, , označené jako finální výstup, bylo nesprávné, neúplné a obsahovalo nevyužitelné závěry. Na prvním jednání pak doplnil, že poskytnutému plnění vytýkal zejména vady spočívající v absenci řádného a přezkoumatelného odůvodnění závěrů žalované, absenci zohlednění všech relevantních a pro věc podstatných informací, které měla žalovaná v rozhodné době k dispozici, a absenci posouzení časového hlediska (včasnosti/předčasnosti) požadavků vznesených ze strany dodavatele , právnická osoba, . K uvedenému pak předložil žalobce emailovou komunikaci mezi účastníky. Soud prvního stupně opomněl provést (či o neprovedení rozhodnout) důkazní prostředky navržené žalobcem a označené písmeny G, H, I, J, K, L, M, N a O včetně příloh. Žalobce ve vyjádření uvedl, že vady byly uplatněny v písemné podobě a vnořeny do samotného materiálu ze dne , datum, . Soud prvního stupně se těmito důkazy nezabýval, neprovedl je komplexně tak, jak žalobce navrhoval. Rozsudek je proto podle žalobce nepřezkoumatelný, předcházející řízení je postižené vadou jdoucí nepřípustně na úkor žalobce jako účastníka soudního řízení.15. S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení.16. Žalovaná k odvolání uvedla, že žalobkyně navrhla k důkazu svědecké výpovědi dotčených osob po koncentraci řízení. Jejich výslech není navrhován ke zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů, nýbrž k prokázání vůle stran ve vztahu ke změnám v termínech plnění úkolu , hodnota, a k prokázání tvrzení ohledně vytýkaných vad a jejich uplatnění. Žalovaná s odkazem na usnesení , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, připomněla, že označením důkazů o věci samé účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvého stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům § 205a odst. 1 písm. c/ o. s. ř.17. Žalovaná dále namítala, že není rozpor mezi výpověďmi svědků a listinnými důkazy, konkrétně zápisy z výkonných výborů ze dne , datum, a , datum, . Žalobce namítal, že v zápisech zůstal původní termín , datum, , účelově a zjevně vědomě ignoroval ostatní části předmětných zápisů. V zápise ze dne , datum, je vedle kolonky o původním termínu výslovně uvedeno „posun realizace“ s datem , datum, a u popisu stavu je výslovně uvedeno „byl posunut termín“. U zápisu ze dne , datum, je uvedena kolonka „posun realizace“ s termínem , datum, . Podle žalované je zjevné, že provedené listinné důkazy odpovídají tomu, co bylo soudem prvého stupně zjištěno ze svědeckých výpovědí, když svědci , jméno FO, , , jméno FO, i Vlachovský jednoznačně potvrdili, že termíny plnění zadaných úkolů byly běžně posouvány a ze strany žalobce nebylo v těchto případech nikdy žádným způsobem avizováno, že by snad mělo docházet k prodlení na straně žalované a ke vzniku nároku na smluvní pokutu. Žalobce se snaží svojí procesní pasivitu sanovat pomocí nástrojů, které za tímto účelem nelze využít. Procesní obrana žalované byla žalobci známa od počátku řízení, posun termínů byl jeden ze základních stavebních kamenů této obrany. Žalobci nic nebránilo řádně v koncentrační lhůtě navrhnout důkazy k prokázání jím tvrzené verze skutkového stavu.18. Datum splnění úkolu dne , datum, odůvodnil soud prvého stupně v odstavcích 20 a 26 rozsudku. K tomu žalovaná uvedla, že písemný výstup úkolu č. , hodnota, , tj. stanovisko k požadavku na součinnost, předala žalobci dne , datum, , následně pak v upravené podobě i , datum, a , datum, . Nehledě na skutečnost, že zejména verze z , datum, . byly formálně uvedeny žalovanou jako verze „k připomínkám“ (pro účely žalobce), byly již tyto verze plně způsobilé sloužit jako verze finální. Výstupní analýza se sestávala z části obsahující revizi požadavků na součinnost žalobce, vyhodnocení jejich naplňování a určení rizik z jejich naplňování spolu s návrhem opatření k jejich mitigaci, které byly navrženy na základě součinnosti poskytnuté , podezřelý výraz, a žalobcem. Následné úpravy a doplňování představovaly vícepráce žalované spočívající v rozšiřování výstupu předaného již dne , datum, , když smluvní ujednání žádnou konkrétní podobu či vlastnost poskytovaných výstupů nespecifikovala. Žalovaná přistoupila na úpravy a doplnění požadované žalobcem jako projev proklientského přístupu. Žalobce žádný nárok na provedení obdobných úprav neměl. Rámcová smlouva ani smlouva prováděcí neupravovaly nic jako „připomínkované řízení“ při poskytování služeb či jakékoliv akceptační procedury. Žalovaná plnění úkolu č. 9/2 poskytla jeho faktickým odevzdáním podle zadání a pozdější připomínky žalobce a proklientský přístup na tom nemohly a nemohou nic změnit.19. Ke smluvní pokutě za údajné prodlení žalované s odstraněním údajných vad plnění žalovaná uvedla, že žalobce tíží povinnost tvrzení a následně povinnost důkazní. Skutečnost, že do dnešního dne není z jeho tvrzení zřejmé, jaké vady mělo žalovanou poskytnuté plnění mít, nemůže jít k tíži žalované ani soudu prvního stupně. Žalobce při výkladu poučení ignoruje, co provedenému poučení na předmětném ústním jednání předcházelo. Jednalo se o výsledek diskuse stran a polemiky ohledně procesní obrany žalované a obsahu žaloby samotné. Stěžejní obranou žalované bylo a dodnes je, že žaloba neobsahuje žádná konkrétní tvrzení ohledně údajných vad poskytnutého plnění, a to zejména tvrzení, v čem mají ony údajné vady, s jejichž odstraněním měla být žalovaná údajně v prodlení, spočívat. Uvedené námitce je věnován článek IV. podání žalované ze dne , datum, , které je žalobci známo. S ohledem na prezentovanou obranu žalované a na diskusi, která byla vedena na ústním jednání dne , datum, a která bezprostředně předcházela vyslovení poučení adresovaného žalobci, není pochybnost o tom, že žalobce musel vědět, v jakém směru má svá tvrzení doplnit. V této souvislosti žalovaná dále poukázala na závěry odborné literatury, podle kterých „poučení podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. soud nemusí poskytnout, jestliže je z obsahu spisu a z dosavadního vyjádření účastníka, jemuž hrozí neúspěch ve sporu, zjevné, že si důležitost ohledně tvrzení a prokázání určité okolnosti uvědomuje, přesto ji netvrdí, případně dále neprokazuje, i když musí vědět, že mu právě proto hrozí neúspěch.20. Žalovaná dále uvedla, že žalobcem namítané důkazy označené G až O jsou důkazy k nároku, který byl zamítnut pro neunesení břemene tvrzení. Soud není oprávněn při absenci základních žalobních tvrzení tato zcela abstrahovat z navržených důkazů, naopak takový postup by byl v rozporu se základními zásadami občanského sporného řízení (viz usnesení , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, ).21. S ohledem na shora uvedené žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.22. Žalobce k vyjádření žalované uvedl, že jím navržené výslechy svědků byly učiněny v souladu s příslušnými ustanoveními o. s. ř. upravujícími koncentraci řízení a možnost jejího prolomení. Žalobcem navržené svědecké výpovědi měly sloužit především ke zpochybnění věrohodnosti již provedených důkazních prostředků, zejména svědeckých výpovědí provedených k návrhu žalované, neboť mohly prokázat, že se okolnosti stanovení termínu splnění úkolu , hodnota, , jeho případných změn a posunu a prodlení žalované odehrály jinak, než vypověděli vyslechnutí svědci. Žalobce setrval na svých závěrech ohledně rozporu mezi svědeckými výpověďmi a listinnými důkazy tak, jak uvedl v odvolání. Zopakoval, že z emailů zástupců žalované plyne, že verze plnění (zaslaných emaily ze dne , datum, a , datum, ) byly žalovanou označeny jako drafty k připomínkám, nikoliv jako finální verze doplnění k odevzdání. Připomněl, že mu před okamžikem koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř. na jednání dne , datum, nebylo známo, jaké důkazy žalovaná ke svým tvrzením doplní a jaké skutečnosti z důkazů vyplynou. Argumentaci žalované k obsahu výzvy považuje žalobce v rozporu s účelem poučovací povinnosti soudu podle § 118a o. s. ř.23. Odvolací soud na nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.24. Odvolací soud uvádí, že soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, čerpal z nich správná skutková zjištění a následně správně uzavřel, že uplatněnému nároku na smluvní pokutu z titulu prodlení s plněním úkolu č. , hodnota, nelze vyhovět, když žalobce přes výzvu soudu podle § 118a odst. 1 o. s. ř. nedoplnil svá tvrzení týkající se nároku na smluvní pokutu z titulu tvrzeného vadného plnění.25. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.26. Soud prvého stupně na jednání konaném dne , datum, podle § 118a odst. 2 o. s. ř. sdělil účastníkům výsledky přípravy jednání. Podle § 118b odst. 1 o. s. ř. je poučil o koncentraci řízení. S odkazem na § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval žalobce, aby doplnil svá skutková tvrzení tak, aby z nich bylo zřejmé, za porušení jaké konkrétní povinnosti žalované žalobce požaduje, jakou konkrétní část smluvní pokuty, a to vždy v jaké výši a na základě jakého konkrétního smluvního ujednání mezi stranami. Pokud by žalobce žaloval více smluvních pokut z porušení shodné smluvní povinnosti žalovanou, měl toto přesně specifikovat a doplnit tvrzení tak, aby bylo možné takový nárok projednat a právně posoudit. Soud prvého stupně dále vyzval žalobce k doplnění tvrzení, jakým konkrétním způsobem byly žalobcem vůči žalované uplatněny vady z poskytnutého plnění požadavků č. , hodnota, a z čeho se v rámci těchto uplatnění vad žalobce vůči žalované domáhal. K doplnění tvrzení vyzval žalobce označit i důkazy k jejich prokázání. Žalobce dále poučil, že nesplnění těchto výzev může mít za následek neúspěch ve věci, případně v části žaloby. Ke splnění výzev stanovil lhůtu 30 dní od data jednání. Soud prvého stupně dále podle § 118a odst. 3 o. s. ř. vyzval žalovanou, aby označila důkazy prokazující její obranná tvrzení, že tím, že došlo v rámci jednotlivých jednání výkonného výboru projektu k posunu realizace požadavku č. , hodnota, byla vůlí účastníků změna závazku žalované spočívající ve změně termínu plnění se současným zánikem závazku dodat výstup v termínu původním. Dále vyzval k označení důkazu, že došlo k plnění realizace požadavku č. , hodnota, a k označení důkazů k prokázání obranného tvrzení, že prodlení žalované bylo způsobeno samotným žalobcem z důvodu dodatečných požadavků na doplnění a úpravy, v čem konkrétně toto prodlení spočívalo a kdy k němu došlo, jak dlouho trvalo. Současně žalovanou poučil, že nesplnění výzev může mít za následek neunesení důkazního břemene ve vztahu k jejím obranným tvrzením, případný neúspěch ve věci. Rovněž žalované stanovil lhůtu 30 dní od data jednání.27. Žalobce na výzvu soudu prvého stupně reagoval podáním ze dne , datum, , ve kterém s odkazem na údaje uvedené v žalobě se vyjádřil k výši požadovaného nároku a k vadám uvedl, že jednotlivé vady uplatnil v písemné podobě tak, že tyto byly jako komentáře vnořeny přímo do samotného materiálu žalované ze dne , datum, (srov. důkaz J a příslušná příloha důkazu J). Žalobce dále doplnil, že následně, nejpozději emailem ze dne , datum, uvedl svůj výběr práva z vadného plnění v podobě odstranění vady (srov. důkaz K), přičemž do té doby platila zákonná domněnka ve smyslu § 2107 odst. 2 o. z. Žalovaná na výzvu soudu prvého stupně reagovala podáním ze dne , datum, .28. Podle odvolacího soudu z poučení, které soud prvého stupně v rámci koncentrace žalované poskytl, vyplývá, že povinností žalobce bylo uvést, jakým konkrétním způsobem uplatnil tu, kterou vadu z poskytnutého plnění požadavku č. , hodnota, a čeho se při uplatnění těchto vad domáhal vůči žalované a k tomu měl navrhnout důkazy. Z odpovědi žalobce je zřejmé, že z poučení pochopil, že má uvést konkrétní vady, když v reakci na poučení napsal, že „jednotlivé“ vady byly uplatněny. Žalobce však neuvedl žádný konkrétní postup, kdy vůči žalované uplatnil jakoukoliv vadu ani neuvedl žádný konkrétní návrh na odstranění této vady, stejně tak neoznačil žádný konkrétní důkaz, který by měl tyto skutečnosti prokazovat. Neuvedl tedy ani důkazy označené pod písm. G až O. Jedná se o důkazy, které žalobce požaduje k nároku, který soud prvého stupně zamítl pro neunesení břemene tvrzení. Žalovaná v této souvislosti důvodně odkázala na rozsudek , Orgán veřejné moci, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého „nesplnění povinnosti tvrzení, má za následek, že skutečnost, kterou účastník netvrdil a která nevyšla jinak v řízení najevo (například dotazováním ze strany soudu), zpravidla nebude předmětem dokazování“.29. Na jednání konaném dne , datum, prováděl soud prvého stupně dokazování, stejně tak jako na jednání konaném dne , datum, . V závěru tohoto posledně uvedeného jednání soud prvého stupně podle § 119a o. s. ř. poučil účastníky o neúplné apelaci. Soud prvého stupně nevyhověl návrhu žalobce na doplnění dokazování na výslech tří svědků a dalších listinných důkazů s odůvodněním, že žalobce byl řádně poučen o koncentraci řízení a měl možnost do stanovené doby řádně navrhnout důkazy k prokázání svých žalobních tvrzení. Dále z důvodu, že soud prvého stupně na základě provedeného dokazování měl za dostatečně prokázaný skutkový stav nutný k rozhodnutí ve věci. Soud prvého stupně rovněž zamítl návrh žalované na doplnění dokazování s tím, že má za dostatečně zjištěný skutkový stav pro rozhodnutí ve věci.30. Odvolací soud k námitce žalobce, že soud prvého stupně nesprávně nepřistoupil k jím navrhovaným výslechům svědků , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , uvádí, že soud prvého stupně postupoval zcela správně, neboť s ohledem na důvody, proč mají být uvedení svědci vyslechnuti, je žalobce měl navrhnout v rámci koncentrace řízení v soudem prvého stupně poskytnuté lhůtě, jak byl výslovně poučen. Žalobce, jak vyplývá z jeho repliky k vyjádření žalované, spatřuje zpochybnění věrohodnosti již provedených důkazních prostředků, zejména svědeckých výpovědí provedených k návrhu žalované, v tom, že svědci mají prokázat, že se okolnosti stanovení termínu plnění úkolu , hodnota, , jeho případných změn a posunů a prodlení žalované odehrály jinak, nežli vypověděli dosud vyslechnutí svědci. Žalobce tedy sice tvrdí, že jejich úkolem je zpochybnit věrohodnost svědků navržených žalovanou a vyslechnutých soudem prvého stupně, fakticky však mají být vyslechnuti k tomu, jak vnímali jednání účastníků sporu, a to za stranu žalobce v souvislosti s včasností plnění a k tomu, jaké vady žalobce vytkl. Žalovaná v této souvislosti zcela přiléhavě odkázala na usnesení , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, , resp. rozsudek , Orgán veřejné moci, sp. zn. , spisová značka, .31. Soud prvého stupně v odůvodnění rozsudku (srov. odst. 20 a 26) uvedl, že z emailové komunikace mezi účastníky, kterou provedl k důkazu, má za prokázané, že žalovaná předala výstup úkolu č. , hodnota, dne , datum, , přičemž tento výstup byl do konce března 2023 doplňován a upravován podle připomínek žalobce. V této souvislosti soud prvého stupně zcela důvodně odmítl tvrzení žalobce o prodlení žalované, a to z hlediska faktického postupu stran, když žalovaná dodala výstup před stanoveným termínem a následně reagovala na připomínky žalobce. Soud prvého stupně v této souvislosti správně zohlednil i skutečnost, že termín splnění úkolu byl opakovaně a transparentně upravován vrcholným orgánem projektu, i z tohoto důvodu nelze zpětně považovat plnění žalované za opožděné. Termín plnění nebyl žalovanou porušen, naopak několikrát byl oficiálně změněn na základě koordinačního rozhodnutí obou stran.32. Odvolací soud z výše uvedených důvodů rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. ve výroku o věci samé I. a ve výroku o nákladech řízení II. potvrdil.33. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když žalované vznikl nárok na odměnu advokáta za účast při jednání odvolacího soudu a podání vyjádření k odvolání. Výše odměny za jeden úkon činí 21 300 Kč podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále 2 paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 450 Kč podle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky a 21 % DPH ve výši 9 135 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), celkem 52 635 Kč.