39 Co 35/2026-382 – Městský soud v Praze

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 2 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z této částky od , datum, do zaplacení (výrok I.). Žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 261 299,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jeho zástupce (výrok II.). Současně vyslovil, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice na náhradě nákladů řízení 502,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku na účet Obvodního soudu pro , adresa, (výrok III.).2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhala po žalovaném zaplacení 2 000 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný porušil konkurenční doložku sjednanou v článku VIII odst. 3 smlouvy o obchodním zastoupení ze dne , datum, . Porušení konkurenční doložky mělo spočívat v jednání žalovaného, který měl v provozovně společnosti , právnická osoba, , přimět veškeré přítomné zaměstnance žalobkyně k podpisu dohody o provedení práce s novým zaměstnavatelem , právnická osoba, Kromě dohod o provedení práce s touto společností předložil žalovaný panu , jméno FO, , panu , jméno FO, a panu , jméno FO, (zaměstnancům žalobkyně) k podpisu dohody o provedení práce se společností , právnická osoba, , a se společností , právnická osoba, Žalovaný měl v měsíci únoru a březnu 2019 rovněž mnohokrát jednat v rámci již zaniklého obchodního zastoupení s panem , jméno FO, , zaměstnancem , právnická osoba, Dalším uváděným příkladem porušení smluvní povinnosti žalovaného je výkon činnosti obchodního zástupce a nabízení spolupráce u dalšího dlouholetého obchodního partnera žalobkyně, společnosti , právnická osoba, ., se kterou žalovaný osobně jednal v červenci 2019, tj. půl roku po jeho zániku obchodního zastoupení. V této společnosti žalovaný měl nabízet spolupráci týkající se totožných služeb zajišťovaných žalobkyní, přičemž jednal opět za společnost , právnická osoba, , a to s vedoucím skladu panem , jméno FO, . Na jednání konaném dne , datum, soud prvního stupně připustil rozšíření žaloby, a to o jednání žalovaného, který měl na jaře 2019 oslovit pana , tituly před jménem, , jméno FO, , předsedu správní rady , právnická osoba, ., a nabídnout mu úklidové, manipulační a skladovací, balicí a další služby, přičemž měl jednat za osobu odlišnou od žalobkyně.3. Žalovaný se předně vyjádřil tak, že konkurenční doložku neporušil s tím, že je podle ust. § 2518 odst. 1 a ust. § 2975 o. z. neplatná. Namítl dále neplatnost smlouvy o obchodním zastoupení z důvodu absence požadavků občanského zákoníku na určitost právního jednání. Uvedl, že při uzavření smlouvy o obchodním zastoupení šlo zřejmě o zastřené právní jednání, kterým mělo být nahrazeno uzavření, resp. prodloužení či doplnění pracovní smlouvy. Od , datum, existoval mezi ním a žalobkyní pracovní poměr sjednaný na dobu určitou do , datum, , když zastával pozici obchodního ředitele. Do popisu práce této pozice patřilo mj. řízení obchodního týmu, tj. zajišťování obchodní činnosti. Předmět pracovní činnosti se tak překrýval s předmětem smlouvy o obchodním zastoupení, jejíž uzavření bylo žalobkyní navrženo nejspíš z důvodu optimalizace daňového a odvodového zatížení a z důvodu výhodnější pozice žalobkyně vůči jeho osobě. O skutečnosti, že smlouva o obchodním zastoupení měla jen doplnit pracovní poměr svědčí i jeho závazek podle čl. IV této smlouvy jednat vždy podle posledního pokynu žalobkyně, který byl obchodnímu zástupci sdělen či doručen, a závazek žalobkyně podle čl. V poskytovat žalovanému hmotné vybavení pro výkon činnosti. Uvedená ujednání jsou typickým znakem výkonu závislé činnosti. Tato ujednání jsou v kontrastu s ust. § 2483 odst. 1 o. z., podle kterého jedná obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel. Důsledkem nahrazení či doplnění pracovního poměru smlouvou o obchodním zastoupení pak je i formální možnost žalobkyně sjednat s žalovaným konkurenční doložku za mnohem výhodnějších podmínek pro žalobkyni v rozporu se zákoníkem práce. Podle ust. § 310 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce (dále též jen „z. p.“), při takřka stejném vymezení závazku zákazu soutěžní činnosti žalovaného by mu žalobkyně musela hradit přiměřené peněžité vyrovnání nejméně ve výši jedné poloviny průměrného měsíčního výdělku za každý měsíc plnění závazku. Absence výše peněžitého vyrovnání, které zaměstnavatel zaměstnanci za dodržování konkurenční doložky poskytuje, způsobilo absolutní neplatnost konkurenční doložky.4. Žalobkyně v reakci na obranu žalovaného uvedla, že na smlouvu o obchodním zastoupení nelze hledět jako na zastřené právní jednání, konkrétně jako na pracovní smlouvu, protože žalovaný podle této smlouvy nevykonával závislou práci. Žalovaný jako obchodní ředitel u žalobkyně řídil obchodní oddělení společnosti. Obchodní ředitel nenabízí služby, je především manažerem a supervizorem, který řídí práci ostatních zaměstnanců. Jako obchodní zástupce žalovaný pro žalobkyni jeho jménem a na jeho účet vyvíjel činnosti, které se v ničem nekryjí s činností obchodního ředitele. Vyvíjel činnosti navenek společnosti, které byly v rámci základních obecných pokynů, které musí každý obchodní zástupce pro řádné zajištění své činnosti od zastoupeného obdržet, činěny zcela dle jeho vlastní iniciativy s cílem vydělat dle objemu jím zvolené a uskutečněné činnosti provizi. Závěrem uvedla, že právo domáhat se určení neplatnosti konkurenční doložky se promlčuje v obecné promlčecí lhůtě 3 let ode dne uzavření smlouvy obsahující konkurenční doložku. Toto právo bylo tedy již dne , datum, , kdy ve svém vyjádření žalovaný poprvé vznesl námitku neplatnosti konkurenční doložky, promlčeno.5. Soud prvního stupně dále konstatoval, že rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve znění opravného usnesení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , žalobu v celém rozsahu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. , Orgán veřejné moci, k odvolání žalobkyně usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení z důvodu, že soud nebyl správně obsazen.6. Soud první stupně věc znovu projednal, přičemž vzal za svá skutková zjištění shodná tvrzení účastníků, a to že se žalobkyně a žalovaný dohodli na tom, že žalovaný bude u žalobkyně vykonávat pracovní poměr na funkci obchodního ředitele od , datum, , přičemž se v dodatku k pracovní smlouvě následně dohodli, že pracovní poměr žalovaného bude sjednán na dobu neurčitou.7. Sporná zůstala především skutečnost, zda činnost na základě smlouvy o obchodním zastoupení žalovaný pro žalobkyni vykonával ve vztahu nadřízenosti žalobkyně a podřízenosti žalovaného, jménem žalobkyně, podle pokynů žalobkyně a zda ji žalovaný vykonával osobně.8. Na základě provedeného dokazování (srov. bod 10. – 24. odůvodnění napadeného rozhodnutí) soud prvního stupně dovodil, že účastníci se dohodli na tom, že žalovaný bude u žalobkyně vykonávat pracovní poměr na funkci obchodního ředitele od , datum, na dobu neurčitou se mzdou 30 000 Kč hrubého. Ve smlouvě o obchodním zastoupení se účastníci v čl. VIII. dohodli na konkurenční doložce, a to „pod smluvní pokutou 2 000 000 Kč“. Na ukončení platnosti smlouvy o obchodním zastoupení a pracovní smlouvy se účastníci dohodli ke dni , datum, . Podle smlouvy o obchodním zastoupení žalovaný žalobkyni vydával faktury, na nichž bylo uvedeno „fakturuji Vám zprostředkování obchodu“, přestože žalovaný na základě smlouvy o obchodním zastoupení nevykonával pro žalobkyni odlišnou činnost než na základě pracovní smlouvy. Žalovaný na začátku svého sjednaného pracovního poměru dostával mzdu i od společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, . Náplní práce při nástupu žalovaného u žalobkyně mělo být vedení obchodního oddělení, včetně úkolování obchodních zástupců, přičemž žalovaný měl zastávat pozici jejich nadřízeného.9. Soud prvního stupně shrnul, že žalovaný měl pracovní smlouvu, a k tomu ještě smlouvu o obchodním zastoupení, na základě které dostával provize za svoji činnost a která se týkala stejné činnosti pro žalovanou jako činnosti z pracovní smlouvy, a to za účelem nižších odvodů na daních.10. S odkazem na příslušná zákonná ustanovení (srov. bod 26. – 37. odůvodnění napadeného rozhodnutí) se soud prvního stupně předně vymezil k obsazení senátem v intencích kasačního rozhodnutí odvolacího soudu, přičemž opětovně dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby.11. Soud prvního stupně v patřičném složení vyšel ze závěru, že smlouva o obchodním zastoupení ze dne , datum, byla podle svého obsahu dodatkem k pracovní smlouvě, přičemž hodnotil, zda podle pracovního práva konkurenční doložka sjednaná v této smlouvě mohla být uzavřena platně. V tomto směru odkázal na své přechozí rozhodnutí ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .12. S odkazem na ustálenou judikaturu soud prvního stupně seznal, že smlouva o obchodním zastoupení byla sjednána pouze jako doplněk pracovní smlouvy na funkci obchodního ředitele, aby mohly být z důvodu „daňové optimalizace“ vypláceny odmě