51 Co 322/2025-62 — Městský soud v Praze

1.Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 9.6.2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (I.), dále rozhodl, že žaloba se ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 4 500 Kč, úroku z prodlení 12 % ročně z částky 15 000 Kč za den 9.6.2025 a smluvní pokuty ve výši 390 Kč zamítá (II.), a současně uložil žalované povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 195,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně (III.).2.Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 15 390 Kč, sestávající z jistiny 15 000 Kč, kapitalizovaného úroku 4 500 Kč, smluvní pokuty 390 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč do zaplacení. Žalovaná proti žalobě namítala, že dluh částečně uznává pouze do výše 8 150 Kč, tedy ve výši podle ní nesplacené části jistiny, a v ostatním žalobu popírala s tvrzením, že celková výše RPSN sjednaného úvěru byla extrémně nepřiměřená, odporovala dobrým mravům, že smluvní pokuta je neplatná, že žalobkyně nehodnotila její schopnost úvěr splácet, a že jako spotřebitel byla v nerovném postavení. Dále namítala, že žalobkyně jí poskytla více úvěrů v celkové výši 45 000 Kč, z nichž uhradila 36 850 Kč, a proto je podle ní oprávněna zaplatit pouze uznanou částku 8 150 Kč, a současně poukazovala na probíhající řízení před , orgán, .3. Soud prvního stupně rozhodoval se souhlasem účastníků ve věci postupem dle § 115a o.s.ř., tj. nenařídil jednání, kdy vyšel z listinných důkazů tvořených rámcovou smlouvou o úvěru, smlouvou o úvěru, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzením o provedené platbě, SMS výzvami, mailovou korespondencí a předžalobní výzvou, v odůvodnění svého rozhodnutí podrobně zrekapituloval jednotlivá stanoviska účastníků v průběhu řízení a poté popsal skutkový stav, který z provedených důkazů zjistil. Jako nesporné soud označil, že dne 9.5.2025 strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském úvěru a že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Sporné mezi účastníky bylo, zda je smlouva jako celek platná, zda sjednané úroky a smluvní pokuta odpovídají zákonu a dobrým mravům, a jaká je celková výše povinnosti žalované. Skutkový závěr učinil tak, že strany dne 9.5.2025 uzavřely smlouvu o úvěru č. , číslo, , žalované byl poskytnut bezhotovostní úvěr s jistinou 15 000 Kč, žalovaná se zavázala splatit jistinu spolu s kapitalizovaným úrokem 4 500 Kč do 8.6.2025, byla sjednána denní úroková sazba 1 % a RPSN činila 2 334 %, dále že byly sjednány smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně, žalovaná byla opakovaně vyzývána k úhradě SMS zprávami dne 9.6.2025, 11.6.2025 a 14.6.2025, a že jí byla zaslána předžalobní výzva dne 10.6.2025.4. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve spojení se zákonem o spotřebitelském úvěru a dále podle § 580 a § 588 občanského zákoníku o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy a veřejným pořádkem. Vyšel přitom z judikatury Nejvyššího soudu, zejména z usnesení sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož je nepřiměřeným úrok zpravidla úrok přesahující obvyklé tržní sazby, a dále z rozhodnutí Městského soudu v , adresa, , sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, , které označují za nepřijatelnou již čtyřnásobnou výši úroku. Soud se též opřel o statistiku , právnická osoba, , podle níž byly v 5/2025 obvyklé spotřebitelské úrokové sazby kolem 7 % ročně. Výslednou roční úrokovou sazbu 365 % posoudil jako extrémně nepřiměřenou a v rozporu s dobrými mravy, a dospěl k právnímu závěru, že smlouva o úvěru je jako celek absolutně neplatná. Z tohoto důvodu žalobě vyhověl pouze ohledně částky, představující bezdůvodné obohacení ve výši 15 000 Kč s úrokem z prodlení od 10.6.2025, v ostatním nárokům žalobce, tj. ohledně 4 500 Kč kapitalizovaného úroku, úroku z prodlení za den 9.6.2025 a smluvní pokuty 390 Kč, nevyhověl.5. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. s tím, že každému z účastníků náleží náhrada nákladů podle míry úspěchu ve věci, přičemž žalobkyně byla úspěšná ze 70 % a žalovaná z 30 %. Soud stanovil povinnost žalované nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 195,60 Kč, vypočtené z celkových nákladů řízení 5 488,75 Kč, jejichž 40 % odpovídá poměru úspěchu žalobkyně.6. Proti rozsudku soudu I. stupně podala žalovaná včasné a přípustné odvolání, kdy rozhodnutí vytýká, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil věc, neúplně zjistil skutkový stav a nevypořádal se s podstatnou částí její obrany, zejména s námitkou, že skutečný zůstatek jistiny činí 8 150 Kč a že na úkor žalobkyně vznikl přeplatek ve výši 6 850 Kč. Žalovaná namítá, že soud I. stupně uvedl, že „nevznesla žádný návrh“, a proto se touto obranou nezabýval, avšak ona opakovaně tvrdila, že úvěry tvořily jeden ekonomický celek, že byla dlouhodobě v úvěrové spirále a že žalobkyně již dříve obdržela více než 36 000 Kč, což doložila bankovními výpisy, transakční historií a výpočty. Výslovně uvádí, že jako osoba bez právního vzdělání nevěděla, že je nutné použít právní institut započtení podle § 1982 občanského zákoníku, a tuto vadu nyní napravuje, když formálně vznáší námitku započtení přeplatku 6 850 Kč proti částce 15 000 Kč. Žalovaná dále namítá, že soud I. stupně nesprávně dospěl k závěru, že na svůj dluh ničeho neuhradila, přestože předložila důkazy, ze kterých vyplývá, že žalobkyni uhradila během 01/2025 až 05/2025 částky přesahující 36 000 Kč, že úvěry bezprostředně navazovaly a tvořily jednotný řetězec krátkodobých půjček, což je typický znak úvěrové spirály. Žalovaná rovněž tvrdí, že žalobkyně neplnila svoji zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ač měla k dispozici její bankovní výpisy a informace o předlužení, nijak je nevyhodnotila a opakovaně poskytovala další úvěry; následkem porušení povinnosti žalobkyně podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pozbývá nárok na úroky a na další plnění. Žalovaná dále uvádí jednání žalobkyně v souvislosti s odmítnutím vrácení poměrné části nákladů při předčasném splacení úvěrů dne 7.5.2025, které považuje za další projev nepoctivého postupu. Žalovaná má za to, že prvostupňový soud správně uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, avšak nesprávně dospěl k závěru, že má uhradit celou jistinu, aniž by zohlednil celkovou ekonomickou realitu vztahu mezi účastníky a přeplatky uhrazené žalobkyni z předchozích úvěrů. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje odvolacímu soudu, aby rozsudek soudu I. stupně změnil tak, že žaloba bude ohledně částky přesahující 8 150 Kč zamítnuta a ve zbývající části bude žalobě vyhověno.7. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že s odvoláním žalované nesouhlasí, neboť žalovaná podle jejího názoru mylně interpretuje závěry soudu I. stupně a přehlíží, že tento správně konstatoval, že žalovaná ve vztahu k pohledávce, která byla předmětem řízení, netvrdila ani neprokázala, že by na tuto pohledávku cokoli uhradila, a proto se soud jejími tvrzeními o údajném přeplatku ve výši 6 850 Kč nemohl zabývat. Žalobkyně považuje tvrzení žalované o „jednotném ekonomickém celku“ za ničím nepodložené a právně neexistující kategorii, odmítá její tvrzení o úvěrové spirále a uvádí, že žalovaná vždy sjednávala jednotlivé úvěry dobrovolně a na základě své volby, přičemž žádná z předchozích smluv nebyla předmětem řízení. Námitku započtení v částce 6 850 Kč považuje žalobkyně za nepřípustnou, neboť řízení již bylo koncentrováno a žalovaná uplatňuje nové skutečnosti a důkazy, k nimž nelze v odvolacím řízení přihlédnout, a dále proto, že tvrzená pohledávka je podle žalobkyně nejistá a neurčitá, a tudíž nezpůsobilá k započtení podle § 1987 odst. 2 občanského zákoníku; k tomu žalobkyně odkazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu, sp. zn. 31 Cdo 1475/2020, podle něhož je možné k námitce započtení v odvolacím řízení přihlédnout jen tehdy, není-li s ní spojeno nepřípustné uplatnění nových skutečností týkajících se vzniku, výše či splatnosti tvrzené pohledávky, což v tomto případě splněno není. Žalobkyně dále uvádí, že přílohy předložené žalovanou až s odvoláním (úvěrové smlouvy, rámcové smlouvy, žádost o vrácení části nákladů či reakce poskytovatele) jsou procesně nepřípustné, neboť nebyly předloženy před koncentrací řízení, a popírá i tvrzení žalované o nepoctivém postupu či porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost, když podle žalobkyně tento postup soudu I. stupně nebyl rozhodující, neboť soud rozhodl o neplatnosti smlouvy z jiného důvodu. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhuje odvolacímu soudu, aby napadený rozsudek potvrdil a přiznal žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení.8. Žalovaná ve své replice k vyjádření žalobkyně uvedla, že zásadně nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, podle něhož jsou její důkazní návrhy nepřípustné pro koncentraci řízení, neboť podle žalované nejde o žádné nové důkazy, jelikož předmětné bankovní výpisy, dokládají