62 Co 195/2023-183 — Městský soud v Praze

1. Soud prvního stupně shora označeným rozsudkem zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi žalovaného z pracovního poměru založeného mezi žalobcem a žalovaným pracovní smlouvou ze dne , datum, , ze dne , datum, a žalobce zavázal k povinnosti zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20 328 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru shora označené, udělené mu žalovaným podle § 52 písm. f) zákoníku práce. Soud prvního stupně po provedeném dokazování, které učinil zejména z výpovědí svědků a listinných důkazů, zjistil skutkový stav, který shrnul pod bodem 36 odůvodnění svého rozhodnutí, když v bodech 7 až 33 popsal zjištění, k nimž dospěl z jednotlivých provedených důkazů. Výsledný skutkový stav odvolací soud uvádí v doslovné znění.2. Žalobce byl zaměstnancem žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne , datum, na pozici vedoucího sekretáře , právnická osoba, . Současně byl do , datum, členem žalovaného jako spolku. Pracovní náplň žalobce spočívala, mimo jiné, v delegování rozhodčích a delegátů na utkání, sestavování nominační listiny, zajišťování činnosti rozhodčích a disciplinární komise. Dne , datum, vydala Etická komise žalovaného rozhodnutí, kterým shledala žalobce vinným ze spáchání disciplinárních přečinů souvisejících s , podezřelý výraz, a uložila mu trest zákazu účasti na všech aktivitách spojených s , právnická osoba, a peněžitou pokutu ve výši 25 000 Kč. Dne , datum, bylo žalobci doručeno uvedené rozhodnutí včetně odůvodnění. K odvolání žalobce Odvolací komise žalovaného zrušila rozhodnutí Etické komise a nově rozhodla tak, že shledala žalobce vinným ze , podezřelý výraz, a uložila mu trest zákazu účasti na všech aktivitách spojených s , právnická osoba, a peněžitou pokutu ve výši 25 000 Kč. Rozhodnutí Odvolací komise žalovaného bylo žalobci doručeno , datum, . Žalobce nepodal žalobu na určení neplatnosti rozhodnutí odvolací komise. Členství žalobce k žalovanému zaniklo ke dni , datum, pro nezaplacení členského poplatku. Dne , datum, byla žalovaným za přítomnosti dvou svědků předána výpověď z pracovního poměru, kterou žalobce odmítl převzít. Výpověď z pracovního poměru je odůvodněna odkazem na ust. § 52 písm. f) zákoníku práce a je v ní uvedeno, že byl žalobce potrestán rozhodnutím Odvolací komise žalovaného za disciplinární přečiny , podezřelý výraz, zákazem účasti na všech aktivitách spojených s , právnická osoba, a pokutou ve výši 25 000 Kč a z tohoto důvodu nemůže vykonávat svou práci jako vedoucí sekretář , právnická osoba, , neboť jeho práce je úzce spojena s aktivitami , právnická osoba, . Žalobce tak dle výpovědi nesplňuje požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon práce dle pracovní smlouvy.3. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb. – občanský zákoník, ve zkratce o. z., a dále podle zák. č. 262/2006 Sb. – zákoník práce, ve zkratce zák. práce. Odcitoval § 6 odst. 2 o. z., a § 52 písm. f), § 334, zákoníku práce, dále § 258, a § 259 o. z. Odkázal dále na rozsudek Nejvyššího soudu ČSSR Cpjf 17/77 (Rc 15/1978), zabývající se pojmem požadavky, které jsou nezbytnou podmínkou pro řádný výkon práce s tím, že tyto mohou vyplývat z pracovní smlouvy, organizačního řádu, vnitropodnikové směrnice, případně z pracovních příkazů vedoucího zaměstnance, nebo může jít o požadavky, které jsou pro výkon určité práce všeobecně známé. Poté uzavřel, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného na pozici vedoucího sekretáře , právnická osoba, a do , datum, byl rovněž členem žalovaného jako zapsaného spolku. Výpověď z pracovního poměru mu byla udělena dne , datum, s tím, že žalobce ji odmítl přijmout, což bylo zjištěno ze svědeckých výslechů , jméno FO, a , jméno FO, a dále z listiny, která byla k výpovědi připojena. Soud prvního stupně s odkazem na § 334 zákoníku práce, dovodil, výpověď z pracovního poměru byla žalobci doručena dne , datum, . Jejímu udělení předcházelo disciplinární řízení vedené Etickou komisí žalovaného a následně odvolací řízení vedené Odvolací komisí žalovaného s tím, že žalobce jako člen spolku byl shledán vinným ze spáchání disciplinárního přečinu , podezřelý výraz, . Skutky, jichž se dopustil, byly podrobně popsány v rozhodnutí Etické komise ze dne , datum, a dále v rozhodnutí Odvolací komise žalovaného. Rozhodnutím Odvolací komise byl za tyto skutky žalobci uložen trest zákazu účasti na všech aktivitách spojených s žalovaným a pokuta ve výši 25 000 Kč. Žalobce uvedené lhůtě nenapadl žalobou podle § 258 a § 259 o. z., a podle soudu se tak za uvedené rozhodnutí hledí tak, jako že jde o rozhodnutí platné. Prvostupňový soud nepřisvědčil námitce žalobce o tom, že v době vydání rozhodnutí Odvolací komise již nebyl členem žalovaného, když bylo nesporné, že toto zaniklo k , datum, pro nezaplacení členského poplatku, neboť šlo zjevně o účelovou snahu žalobce vyhnout se disciplinární povinnosti a takovéto jednání podle § 6 odst. 2 o. z. nepožívá právní ochrany. I v případě skončení členství žalobce u žalovaného však aktivní věcná legitimace k podání žaloby proti rozhodnutí orgánu spolku podle § 258 o. z. zůstala zachována a pokud žalobce uvedené rozhodnutí nenapadl včas žalobou, je rozhodnutí Odvolací komise závazné. Žalobce tak spáchal disciplinární přečin , podezřelý výraz, , tedy dopustil se jednání, která jsou zakázaná Etickým kodexem žalovaného a , podezřelý výraz, žalovaného, tedy jeho vnitřními předpisy, které jsou pro členy žalovaného závazné a jsou tak závazné i pro všechny zaměstnance. Podle soudu ovšem i kdyby zákaz korupce nebyl obsažen ve vnitřních předpisech žalovaného, tak jde o požadavky, které jsou pro výkon práce úzce související s organizováním fotbalových zápasů všeobecně známy a jsou z hlediska řádného výkonu práce zcela oprávněné.4. Žalobci byla dána výpověď z pracovního poměru pro nesplňování požadavků zaměstnavatele pro výkon práce, ve které byly uvedeny pracovní povinnosti žalobce, dále je ve výpovědi jasně uveden odkaz na rozhodnutí Odvolací komise žalovaného s tím, že žalobce byl potrestán za disciplinární přečiny , podezřelý výraz, soutěže disciplinárním trestem zákazu účasti na všech aktivitách spojených s činností , právnická osoba, ). Výpovědní důvod tak byl specifikován dostatečně, kdy žalobci muselo být zřejmé, z jakého důvodu je mu výpověď z pracovního poměru udělena. Žalobce byl již při podpisu pracovní smlouvy seznámen s vnitřními předpisy žalovaného, jenž uvedená jednání výslovně zakazují, a přestože výpověď neobsahuje konkrétní uvedení požadavků zaměstnavatele, které žalobce již nesplňuje, má soud za to, že mu muselo být zřejmé, o jaké požadavky se jedná. Soud prvního stupně nepřisvědčil názoru žalobce o tom, že mu není známo, jaké požadavky zaměstnavatel na výkon práce vedoucího sekretáře , právnická osoba, žalobce přestal splňovat.5. Důkazy předložené žalovaným soud prvního stupně neshledal ani nepřípustnými, s poukazem žalobce na to, že trestní spis není veřejně přístupný a žalobce ani další osoby, kterých se spis týká, nedali souhlas s tím, aby tento spis byl jako důkaz použit. K tomu soud prvního stupně poukázal na ust. § 125 o. s. ř., podle něhož za důkaz mohou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci a žalovaný získal předmětné důkazy jako poškozený v rámci trestního řízení, tedy v souladu s právem. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani námitce žalobce o nerovném zacházení ze strany žalovaného s tím, že žalovaný přistoupil k ukončení pracovního poměru u osob, proti kterým je vedeno trestní řízení, zatímco žalobce osobou trestně stíhanou není. Pracovní poměr žalobce nebyl rozvázán z důvodu trestního stíhání jeho osoby, ale podle § 52 písm. f) zákoníku práce, u jehož naplnění se trestněprávní charakter jednání zaměstnance nevyžaduje. Ze všech těchto důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl.6. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že tyto přiznal žalobci, který byl v řízení zcela úspěšný. Náklady řízení sestávající z nákladů právního zastoupení vyčíslil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. – advokátní tarif.7. Proti rozsudku podal odvolání žalobce. Uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e) a g) o. s. ř. K tomu uvedl, že je povinností žalovaného prokázat, že podmínky pro platnost výpovědi z pracovního poměru byly splněny. Ve výpovědi z pracovního poměru však žalovaný pouze uvedl, že žalovaný (správně zřejmě míněn žalobce, pozn. odvolacího soudu) nesplňuje požadavky zaměstnavatele pro řádný výkon práv podle pracovní smlouvy, čímž byl porušen § 50 odst. 4 zákoníku práce, když důvod výpovědi z pracovního poměru není dostatečně skutkově vymezen. K tomu žalobce odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, kterou označil. Soudu prvního stupně dále vytkl, že se nevypořádal s tvrzením žalobce o tom, že žalobce žádný úplatek nikdy žádné osobě nepředal, nikdy nikoho žádným způsobem neovlivnil tak, aby došlo k ovlivnění rozhodo