Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu o určení zániku společného nájemního práva účastníků na pronájem hrobového místa, evidenční č. , číslo, , hřbitov , adresa, , plocha 3,38 m² v , adresa, , založeného na základě smlouvy č. , číslo, ze dne 8. 11. 2021 a dále zamítl návrh žalobce na určení, že právo nájmu na hrobové místo, evidenční č. , číslo, , hřbitov , adresa, , plocha 3,38 m² v , adresa, , svědčí na základě smlouvy č. , číslo, ze dne 8. 11. 2021 výlučně žalobci, a to od 8. 8. 2024 do budoucna (výrok I.). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).2. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a žalovaná jsou v příbuzenském vztahu švagr/švagrová. Mezi oběma účastníky jakožto nájemci (na straně jedné) a , právnická osoba, příspěvkovou organizací, jako pronajímatelem (na straně druhé) byla dne 8. 11. 2021 uzavřena nájemní smlouva k hrobovému místu evidenční č. , číslo, , na hřbitově , adresa, . Ke sjednání uvedené nájemní smlouvy došlo na základě ustanovení § 25 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví.3. Dále soud I. stupně zjistil, že dne 8. 7. 2024 uzavřela , právnická osoba, jakožto pronajímatel a , jméno FO, jakožto nájemce dodatek č. 1 k původní nájemní smlouvě ze dne 8. 11. 2021. Důvodem sjednání dodatku č. 1 byl navrhovaný přechod nájmu na straně žalované (z , Jméno žalované, na syna , jméno FO, ). Pronajímatel následně zaevidoval jako podílového nájemce tohoto hrobového místa , jméno FO, a žalobci zaslal žádost o podpis dodatku nájemní smlouvy. Bylo nesporné, že žalobce odmítl dodatek č. 1 k nájemní smlouvě podepsat. K odmítnutí podpisu dodatku smlouvy došlo opakovaně, a to dopisem ze dne 26. 8. 2024, 24. 9. 2024 a rovněž dne 30. 10. 2024. Soud I. stupně současně zjistil, že nájem sjednaný na dobu určitou byl již při podpisu původní nájemní smlouvy účastníky uhrazen na celé nájemní období (do roku 2027).4. Takto zjištěný skutkový stav posoudil soud I. stupně podle ustanovení § 25 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví, ve spojení s § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), za použití § 561 odst. 1 věta prvá o. z. Poté shledal, že ani jeden ze žalobních návrhů není opodstatněný.5. Nejprve se soud I. stupně zabýval otázkou, zda má žalobce na požadovaných určeních naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. V této předběžné otázce soud uzavřel, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení pouze v případě druhého návrhu, tedy návrhu na určení, že žalobce je výlučným nájemcem hrobového místa na základě smlouvy ze dne 8. 11. 2021. Současně konstatoval, že žalobci nesvědčí naléhavý právní zájem na určení, že společný nájem hrobového místa účastníků zanikl, neboť tato otázka je řešena jako otázka předběžná v rámci rozhodnutí o určení výlučného nájemce hrobového místa.6. Dále se soud I. stupně zabýval otázkou platnosti nájemní smlouvy ze dne 8. 11. 2021 a současně otázkou platnosti dodatku č. 1 k nájemní smlouvě, který byl sjednán dne 8. 7. 2024 mezi , právnická osoba, jakožto pronajímatelem a , jméno FO, jako novým nájemcem namísto žalované.7. Soud I. stupně v této souvislosti poukázal na náležitosti nájemní smlouvy podle § 25 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví. Zdůraznil, že zákon o pohřebnictví stanoví obligatorně písemnou formu dohody o nájmu pohřebního místa a k uzavření takové dohody vyžaduje podpis všech nájemců ve smyslu ustanovení § 2201 o. z. S ohledem na zjištění, že žalobce odmítl pronajímateli (, právnická osoba, ) dodatek č. 1 ze dne 8. 7. 2024 podepsat, nedošlo ke změně původní nájemní smlouvy. Nájemní smlouvu ze dne 8. 11. 2021, sjednanou mezi , právnická osoba, jako pronajímatelem a účastníky jako nájemci, hodnotil soud jako platné právní jednání. Za situace, kdy dodatek č. 1 platně sjednán nebyl, nemohl mít ani žádné právní účinky a jeho zaevidování pronajímatelem mělo pouze administrativní charakter.8. Na podkladě všech těchto zjištění soud I. stupně dovodil, že pokud nedošlo k platnému sjednání dodatku č. 1 k nájemní smlouvě, zůstává zachován právní stav, který byl založen původní nájemní smlouvou ze dne 8. 11. 2021 a oba účastníci soudního řízení jsou i nadále společnými nájemci hrobového místa evidenční č. , číslo, , hřbitov , adresa, .9. S tímto podstatným odůvodněním zamítl soud I. stupně žalobu i ve zbylé části, ve které se žalobce domáhal určení svého výlučného nájmu k hrobovému místu.10. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. s tím, že ve věci zcela úspěšná žalovaná náhradu nákladů řízení po žalobci nežádala.11. Proti tomuto rozsudku podal žalobce dne 16. 12. 2025 včasné a přípustné odvolání, které ještě doplnil podáním ze dne 14. 1. 2026. Odvolání směřovalo proti oběma výrokům napadeného rozhodnutí.12. Žalobce v rámci opravného prostředku obsáhle rekapituloval vývoj sporu mezi účastníky a soudu I. stupně vytkl především procesní vady, neúplná skutková zjištění a rovněž okolnost, že zrychlené řízení před soudem prvého stupně samo o sobě vykazovalo znaky formálnosti a kolegiálního přístupu k rozsudku v související věci, vedené u Obvodního soudu pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Dále soudu I. stupně vytkl, že , tituly před jménem, , jméno FO, (syn žalované) nebyl účasten řízení a nebyl před soudem slyšen ani jako rozhodující svědek k úplnému zjištění skutečného skutkového stavu. Namítl též, že soud I. stupně provedl pouze selektivní dokazování, jeho konečné rozhodnutí trpí logickými rozpory a především pak spočívá na nesprávném právním posouzení věci.13. Žalobce nesouhlasil zejména se závěrem, že na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem, naopak dovodil, že naléhavý právní zájem byl v řízení před soudem I. stupně již zřetelně prokázán. Podle názoru žalobce soud I. stupně svým nesprávným rozhodnutím ustavil nerovnovážný stav mezi účastníky smlouvy.14. Ze všech těchto důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že žalobě vyhoví.15. Žalovaná se ve vyjádření k odvolání žalobce ztotožnila se skutkovými a právními závěry soudu prvého stupně a navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí potvrdil. Práva na náhradu nákladů odvolacího řízení se při odvolacím jednání výslovně vzdala.16. Odvolací soud především uvádí, že předmětem odvolacího řízení zůstaly dva původní určovací návrhy žalobce. Odvolatel sice v rámci doplňku odvolání ze dne 16. 12. 2025 navrhl připuštění změny žaloby tak, aby soud rozhodl a upravil stávající podílové právo nájmu založené na základě dvou samostatných nájemních smluv ze dne 8. 11. 2021 do budoucna, odvolací soud však tuto změnu žaloby nepřipustil. Jednalo by se totiž o nový nárok, který v odvolacím řízení uplatnit nelze (§ 216 odst. 2 o. s. ř.). Usnesení odvolacího soudu o nepřipuštění změny žaloby bylo veřejně vyhlášeno při odvolacím jednání dne 17. 6. 2026, a to za účasti obou stran. Bezprostředně po vyhlášení rozhodnutí bylo usnesení soudem též odůvodněno a účastníci řízení poučeni o nepřípustnosti dovolání. Za této situace nebylo již třeba rozhodnutí vyhotovovat písemně.17. Odvolací soud následně přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle ustanovení § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.18. Odvolací soud se nejdříve zabýval otázkou, zda je ve věci založena rozhodovací pravomoc civilního soudu (§ 103 o. s. ř.). Shodně se soudem I. stupně v této otázce uzavřel, že pravomoc civilních soudů je dána, v případě smlouvy o nájmu hrobového místa se jedná o občanskoprávní vztah. Právo užívat hrobové místo sice vzniká na základě nájemní smlouvy uzavírané podle zvláštního předpisu - § 25 zákona č. 256/2001 Sb., o pohřebnictví. Byť se v tomto případě jedná o zákon speciální, platí zde podpůrně obecná úprava smlouvy o nájmu podle ustanovení § 2201 o. z., podle něhož se pronajímatel nájemní smlouvou zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Pojmovými znaky smlouvy o nájmu hrobového místa je tedy dočasnost a úplatnost. Současně zde však platí požadavek § 25 zákona o pohřebnictví na obligatorní písemnou formu smlouvy.19. Řízení ve sporné věci nebránila ani překážka věci rozhodnuté (§159a odst. 4 o. s. ř.), neboť žalobcem označený související spor, probíhající před Obvodním soudem pro , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , měl jiný okruh účastníků řízení a lišil se i skutkovým základem, na kterém žalobce u tamního soudu požadoval určení výlučného nájemce hrobového místa. Z výše uvedeného plyne, že soud I. stupně nepochybil, když žalobu v této věci projednal a ve věci samé rozhodl.20. Podle obsahu uplatnil žalobce zejména odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když dovozoval, že se soud I. stupně dopustil procesních vad. Odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. jsou všechny vady řízení s výjimkou těch, které jsou uvedeny v § 205 odst. 2 písm. a) nebo písm. b) o.s.ř. a uplatní se bez ohledu na to, zda se týkají postupu soudu I. stupně při dokazování, posuzování procesních otázek v průběhu řízení, poučování účastníků a dalších nedostatků, ke kterým došlo v průběhu řízení před soudem I. stupně nebo v souvislosti s jeho rozhodování. Porušení procesněprávních předpisů představuje vadu řízení jen tehdy, nebylo-li výsledkem právního posouzení určité procesní otázky v rozhodnutí soudu, neboť se projevilo toliko činností nebo opomenutím při provádění jednotlivých úkonů. Uvedené tzv. jiné vady řízení však nejsou způsobilým odvolacím důvodem podle § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. samy o sobě, ale jen tehdy, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.21. V přezkoumávané věci postupoval soud I. stupně procesně korektním způsobem. Poté, kdy mu byla věc postoupena Obvodním soudem pro , adresa, , nařídil ústní jednání, k němuž řádně předvolal oba účastníky řízení. Žalobce se k soudnímu roku dne 10. 11. 2025 dostavil osobně, za žalovanou byla přítomna zmocněnkyně , jméno FO, , která se vykázala písemnou plnou mocí. Soud I. stupně nepochybil ani tehdy, pokud v řízení nejednal se synem žalované , jméno FO, jako s účastníkem řízení. Ve sporném řízení určuje okruh účastníků zásadně žalobce, nikoli soud. Žaloba v této věci směřovala pouze proti , Jméno žalované, , nikoli jejímu synovi. Zároveň je třeba uvést, že prvostupňový soud nepochybil ani tehdy, pokud syna žalované neslyšel jako svědka, přestože žalobce jeho výslech navrhoval. Za situace, kdy si nalézací soud opatřil dostatek skutkových zjištění z důkazů listinných, byl by výslech , jméno FO, nadbytečný a v rozporu se zásadou hospodárnosti řízení. Konečné rozhodnutí bylo vyhlášeno veřejně poté, kdy předsedkyně senátu poskytla účastníkům řízení řádné poučení podle ustanovení § 119a o. s. ř.22. Z výše uvedeného plyne závěr, že se soud I. stupně nedopustil v řízení žádného procesního pochybení, které by mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř. proto v přezkoumávané věci založen nebyl.23. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, na podkladě kterých formuloval správný skutkový závěr a věc zcela správně posoudil i po stránce právní. Ve věci tak nebyly dány ani další uplatněné odvolací důvody podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d), e) a a g) o. s. ř.24. Správné právní závěry přijal prvostupňový soud jak v otázce předběžné (ohledně existence naléhavého právního zájmu žalobce na určení výlučného nájmu), tak ve věci samotné. Jak rozebráno výše, žalobce v tomto řízení uplatnil celkem dva určovací návrhy. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že v případě určení společného nájemního práva za zaniklé, nesvědčí žalobci naléhavý právní zájem na takovém určení ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř. Důvodem je skutečnost, že tuto otázku (zánik původního nájemního práva účastníků) si soud řeší sám jako předběžnou při projednání v pořadí druhého určovacího návrhu (určení výlučného nájemního práva k hrobovému místu). Bylo tedy namístě, že soud I. stupně návrh žalobce na určení společného nájemního práva za zaniklé bez dalšího zamítl.25. Žalobci tedy v řízení svědčil naléhavý právní zájem pouze na určení existence nájmu výlučného. Ani v této části však nebyla žaloba opodstatněná, jak správně uzavřel soud I. stupně. V důkazním řízení bylo totiž spolehlivě zjištěno, že i nadále zůstává platnou a účinnou původní nájemní smlouva, sjednaná dne 8. 11. 2021 mezi , právnická osoba, a oběma účastníky řízení na dobu určitou (do roku 2027). Z předložené listiny – dodatku č.1 k nájemní smlouvě se podává, že na listině absentuje podpis žalobce. Tento vícestranný právní úkon (trojstranná smlouva) tak nebyl perfektní. Byl proto správný závěr soudu I. stupně, že dodatek č. 1 ze dne 7. 8. 2024 nemohl být platně sjednán, a to pro nedostatek v podobě absence podpisu jedné ze smluvních stran (žalobce). Za této situace zůstává až do 10. 1. 2027 v platnosti původní nájemní smlouva, sjednaná mezi , právnická osoba, jako pronajímatelem a oběma účastníky jako nájemci. Účastníkům řízení tedy nadále svědčí k hrobovému místu právo společného nájmu.26. Na základě těchto skutečností postupoval odvolací soud podle ustanovení § 219 o. s. ř. a napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný, včetně věcně správného výroku o nákladech řízení, jehož znění bylo v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario.27. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř. a contrario, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť procesně úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů odvolacího řízení výslovně vzdala.