11 C 121/2021-58 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou k soudu dne 5. 1. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán povinností zaplatit mu částku 74 125 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] byla dne 14. 1. 2016 uzavřena smlouva o úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Úvěr byl v souladu čl. I. odst. 2 smlouvy poskytnut žalovanému za úplatu, poplatky a za úrok ve výši 21% z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovaným dle čl. II. smlouvy činily 37 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 82 800 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru, se žalovaný v souladu s čl. II. smlouvy a předpisu splátek zavázal uhradit v 16 měsíčních splátkách ve výši 5 175 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 8. 5. 2017 zesplatnil a tím vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 45 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru 1 125 Kč a administrativního poplatku 4 500 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina ve výši 45 000 Kč od 9. 5. 2017, dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 14,04% ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1 až 5 let ke dni uzavření smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši. Aktivní legitimaci žalobce odvozuje od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 45 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1 125 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 500 Kč, smluvní pokuty ve výši 23 500 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 12 142,70 Kč. Dále žalobce požaduje úrok z úvěru ve výši 14,04% z jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05% z částky 46 125 Kč. Naposledy byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobce. Dlužná částka nebyla uhrazena. 2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 14. 1. 2021 pod č. j. EPR 1794/2021-5 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání. 3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 22. 6. 2021, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání nedostavil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav. 4. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 14. 1. 2016 mezi právním předchůdcem žalobce jako úvěrujícím společností [právnická osoba] a žalovaným jako úvěrovaným. Úvěrující se touto smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 45 000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední šestnácté měsíční splátky. V čl. I. odst. 2 úvěrovaný potvrdil svým podpisem převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti při podpisu smlouvy. Z čl. II. byly zjištěny celkové náklady spotřebitelského úvěru. Úvěr byl poskytnut za úroky ve výši 21% ročně z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Dále se dohodli, že celkové náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele dosáhnou výše 37 800 Kč, takže celková dlužná částka splatná spotřebitelem dosáhla výše 82 800 Kč. Úvěrovaný se zavázal uhradit úvěr včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru v pravidelných 16 měsíčních splátkách ve výši 5 175 Kč, přičemž první splátka byla splatná 30. den po uzavření smlouvy a každá další splátka až do úplného zaplacení byla splatnou 30. den od splatnosti předchozí splátky. V čl. IV. smlouvy se dohodly smluvní strany na důsledcích prodlení se splácením úvěru. Z čl. IV. odst. 2 vyplynulo, že se smluvní strany dohodly, že pokud úvěrovaný nebude plnit řádně a včas úvěr podle čl. II. této smlouvy, je úvěrující oprávněn požadovat po úvěrovaném smluvní pokutu ve výši 0,2% z dlužné částky za každý započatý den prodlení s úhradou dlužné částky a dále může věřitel požadovat zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené zákonem. Z čl. IV. odst. 3 vyplynulo právo úvěrujícího v případě, že úvěrovaný nesplní svou povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, prohlásit úvěr za zesplatněný. Nedílnou součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů úvěrovaného a předpis splátek ke smlouvě o úvěru. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutém úvěru uhradil celkem 32 175 Kč. 5. Další listinné důkazy se týkaly aktivní legitimace žalobce, jednalo se o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 23. 7. 2020. Soudu byla předložena i část seznamu postoupených pohledávek, ze které bylo ověřeno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena. Dalším listinným důkazem bylo potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020, které bylo adresované žalovanému. 6. Dalším listinným důkazem byla předžalobní upomínka právního zástupce žalobce ze dne 17. 12. 2020 adresovaná žalovanému a doklad o jejím doručování žalovanému (podací lístek). 7. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. 8. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnu takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopností spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Dle ust. § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 10. Dle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla smlouvou o úvěru. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnání např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018). 13. V řízení nebylo žalobcem konkrétně tvrzeno a prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet. Soudu nebyl předložen, a to ani po poučení soudu, které žalobci bylo dáno dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., jediný důkaz svědčící o tom, že tato úvěruschopnost byla před uzavřením smlouvy zkoumána. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou ve smyslu ust. § 580 o. z. a § 588 o. z. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovaném částku ve výši 45 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, který prokázal aktivní legitimaci k podání žaloby, jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 o. z.). Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal hotově částku 45 000 Kč a bylo zjištěno, že zaplatil