29 C 111/2021-37 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Předmětnou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení 5 103 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný s původním věřitelem společností [právnická osoba] uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] dne [datum], na základě které původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 8 000 Kč, který měl být splacen nejpozději 14. 2. 2018. Žalovaný úvěr čerpal, avšak do data splatnosti úvěr nevrátil. Původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, uvedl číslo svého bankovního účtu, odsouhlasil znění rámcové úvěrové smlouvy a odeslal ze svého bankovního účtu odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč dle rámcové smlouvy. Bylo mu přiděleno klientské číslo CZ [číslo] a jako variabilní symbol identifikující veškeré platby mezi stranami bylo dohodnuto buď klientské číslo nebo číslo úvěru. Žalovaný následně uhradil odměnu za vytvoření uživatelského účtu ve výši 1 Kč, tím byla dokončena registrace a žalovanému vzniklo právo žádat přes webové rozhraní původního věřitele o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru, po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet byla na mobilní telefon žalovaného zaslána SMS zpráva s aktivačním kódem, který žalovaný zadal ve svém uživatelském účtu, akceptoval tím návrh smlouvy a původní věřitel mu vyplatil ze svého firemního účtu na jeho bankovní účet číslo [bankovní účet] vedeného u bankovního ústavu [anonymizováno] pod variabilním symbolem odpovídajícím klientskému číslu smlouvy nebo rodnému číslu. Smlouva o úvěru nebyla sjednána písemně, avšak její text byl k dispozici na uživatelském účtu žalovaného a žalovaný jej odsouhlasil. Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 103 Kč. Pokud by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako na nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Úvěruschopnost žalovaného byla ze strany původního věřitele prověřována prostřednictvím databází, dále doložením potvrzení o příjmu a porovnáním příjmové a výdajové stránky dlužníka, což je vyobrazeno v kartě klienta. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, netvrdil, ani neprokázal, že by žalovanou částku byť jen s části uhradil. Jednání ve věci bylo nařízeno na 3. 8. 2021, žalobce se prostřednictvím svého právního zástupce z jednání omluvil a nepožádal o odročení jednání, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků na základě předložených důkazů. 3. Dokazování ve věci bylo provedeno listinnými důkazy dle návrhu žalobce. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 5. 2000, včetně přílohy s uvedením předmětné pohledávky, dále oznámením postupitele o postoupení pohledávky. 4. K prokázáním uzavření předmětné smlouvy o úvěru žalobce předložil k důkazu kartu klienta, smlouvu o úvěru, obchodní podmínky, výpis z účtu o přijetí platby 1 Kč, výpis z účtu o poskytnutí úvěru, fakturu vystavenou žalovanému k úhradě, formulář pro standardní informace ke spotřebitelskému úvěru, upomínky k zaplacení dlužné částky, rámcovou smlouvu. Dále kopii občanského průkazu žalovaného. Z těchto listin, zejména s ohledem předložení kopie občanského průkazu, a dále s ohledem na předložení výpisu z běžného účtu žalovaného, kdy číslo účtu se shoduje s číslem účtu uvedeným v rámcové smlouvě i předmětné smlouvě o úvěru [číslo] soud vzal za prokázané uzavření předmětné úvěrové smlouvy mezi původním věřitelem a žalovaným dle žalobních tvrzení, kdy zmiňované listiny identifikující žalovaného a podle názoru soudu prokazují, že předmětnou smlouvu s původním věřitelem uzavřel skutečně žalovaný. Z výpisu z účtu žalobce ve spojení se smlouvu o úvěru, kde je uvedeno číslo účtu žalovaného, na který se má zaslat úvěrová částka a ve spojení s výpisem z tohoto účtu žalovaného, kdy je zřejmé, že účet číslo [bankovní účet] je právě účtem žalovaného, nepochybně vyplývá, že tvrzená částka 8 000 Kč byla skutečně tvrzeného dne, tedy dne [datum], původním věřitelem zaslána na účet žalovaného. 5. Předloženými listinnými důkazy však žalobce neprokázal, a žalobce ani ostatně dostatečně netvrdil tu skutečnost, že před uzavřením smlouvy řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce pouze tvrdil, že úvěruschopnost prověřoval, a to tím způsobem, že ji prověřil prostřednictvím databází, dále doložením potvrzení o příjmu a porovnáním příjmové a výdajové stránky dlužníka, což má vyplývat z karty klienta, přesněji z výpisu z IT systému u původního věřitele o uzavřené úvěrové smlouvě. Žalobce tedy řádně netvrdil, jakým konkrétním způsobem úvěruschopnost prověřoval, jaké prověřil databáze, jaké zjistil příjmy dlužníka, jak si je ověřil, stejně tak jaké zjistil jeho výdaje a jak si je ověřil, jak zjišťoval jeho případné další závazky. Tyto skutečnosti je žalobce povinen řádně tvrdit, nestačí pouze odkázat na listinné důkazy, kdy v tomto případě odkázal na kartu klienta, ze které ostatně řádné prověření úvěruschopnosti v žádném případě nevyplývá. Z předloženého profilu uživatele vyplývají pouze identifikační údaje žalovaného, nikoliv však podstatné údaje pro prověření jeho úvěruschopnosti. Ani předložený výpis z běžného účtu žalovaného, na kterém je zaznamenán pouze výpis za jediný měsíc, a to listopad 2017 a pouze jediná příchozí platba od [příjmení] [jméno] ve výši 12 405 Kč nemůže říci nic podstatného o skutečné finanční situaci žalovaného a tedy přivést k závěru, že byla dostatečně prověřována úvěruschopnost žalovaného. 6. Poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytuje jen účastníkům (nebo jejich zástupcům) přítomným u soudního jednání. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků (jeho zástupce či zmocněnce), účastník, který se jednání soudu nezúčastnil (byť se z něho řádně omluvil), podstupuje riziko, že se mu nedostane příslušného poučení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.03.2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Poučovací povinnost podle § 118a odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. soud plní při jednání, popř. při přípravném roku (nařízeném podle § 114c o. s. ř.). Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.03.2003, sp. zn. 29 Odo 715/2002). <i>7. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.</i> 12. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení soud dospěl k následujícím závěrům. Předmětná úvěrová smlouva nebyla uzavřena platně s ohledem na nesplnění povinnosti původním věřitelem s náležitou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve smyslu shora citovaného ustanovení zákona § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., kdy tuto povinnost zákon ukládá věřiteli pod sankcí neplatnosti smlouvy. Úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybn