42 C 96/2022-43 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 20.1.2022 domáhal vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovanou zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 12.6.2021 do zaplacení a na smluvní pokutě částku 2 200 Kč. Tvrdil, že dne [datum] uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí poskytl úvěr na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Celková výše úvěru činila 10 000 Kč Smlouva měla být uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy nabídka na uzavření smlouvy učiněná žalovanou vyplněním žádosti o poskytnutí zápůjčky byla po řádném posouzení úvěruschopnosti žalované schválena a potvrzena žalobcem formou elektronické zprávy, jejíž součástí byl unikátní číselný kód, po jehož zadání do systému žalobce byly žalované převedeny finanční prostředky na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala splatit úvěr tak, že jej spolu se smluvním úrokem měla hradit v pravidelných měsíčních splátkách ke dni splatnosti. Vzhledem k tomu, že žalovaná ničeho neuhradila, došlo dne 11.6.2021 k zesplatnění úvěru. Žalobce má v souladu se smluvním ujednáním nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné částky. Žalobce se tak vedle vrácení jistiny úvěru domáhá i smluvní pokuty za dobu od 12.6.2021 do 17.1.2022 z částky 10 000 Kč, tedy v částce 2 200 Kč. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky. Ve věci byl dne 2.3.2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou. 2. Procesní stanovisko žalované nebylo v průběhu řízení zjištěno, k zaslané žalobě se nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den 26.10.2022. Žalobce, jeho právní zástupce ani žalovaná se k nařízenému jednání nedostavili, ačkoliv jim předvolání k jednání bylo řádně doručeno do vlastních rukou, o odročení nepožádali. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení. 3. Soud při jednání provedl dokazování listinami předloženými žalobcem a vyžádanými soudem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z listiny - smlouva o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že tato neobsahuje datum jejího uzavření, jako smluvní strany jsou uvedeni žalobce jako věřitel a žalovaná jako klient. Listina obsahuje rodné číslo žalované, adresu trvalého bydliště, telefonní číslo, emailovou adresu. Smlouva neobsahuje podpis žalované. Ze smlouvy je zřejmé, že jejím předmětem mělo být poskytnutí úvěru, kdy datum jeho poskytnutí je uvedeno 9.3.2021, celková výše úvěru je 10 000 Kč, má jít o úvěr na dobu neurčitou s měsíčním úrokem ve výši 40 %. S ohledem na právní hodnocení věci soud další ustanovení obsažená v listině blíže nerozebírá. K ověření skutečnosti, že při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru jednala žalovaná, žalobce předložil kopii jejího občanského průkazu platného do 15.6.2028 a kopii řidičského průkazu. Soud ze skutkových tvrzení ve spojení s uvedenými listinami nemá za prokázané, že by uvedeného dne došlo k uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, když žalobce dostatečně netvrdil, jakým jednáním žalované došlo k akceptaci smlouvy o předloženém obsahu, o uzavření smlouvy pak nemůže svědčit žalovanou nepodepsaná listina, ani to, že žalobce měl zřejmě k dispozici kopie občanského průkazu a řidičského průkazu žalované, když není zřejmé, kdy, za jakým účelem a kým mu byly poskytnuty. Pokud žalobce k důkazu předložil email, jehož obsahem je oznámení o schválení požadovaného úvěru a informace o převodu uvedené částky na účet žalované, pak ani tato listina nemůže být důkazem o jednání žalované, kterým mělo dojít k uzavření tvrzené smlouvy, respektive k návrhu na její uzavření. 4. Poskytnutí peněžních prostředků žalované vzal soud za prokázáno z potvrzení o provedené platbě, kdy z této listiny je patrno, že žalobce dne 9.3.2021 zaslal ze svého účtu na účet č. [bankovní účet] částku 10 000 Kč pod variabilním symbolem [číslo]. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 9.9.2022 má přitom soud za prokázáno, že uvedený účet byl k uvedenému dni účtem žalované. Z výpisu z tohoto účtu je pak zřejmé, že dne 9.3.2021 na něj byla připsána částka 10 000 Kč, kdy šlo o platbu s uvedeným variabilním symbolem. 5. Žalobce předložil k důkazu oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 11.6.2021, kdy však z listiny – označené„ Documents“ nelze učinit závěr o odeslání tohoto oznámení právě žalované, není zřejmé, jakým způsobem mělo být oznámení odesláno. Žalobce prokazatelně vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky, a to dopisem svého právního zástupce z 13.9.2021, který byl podle poštovního podacího archu žalované odeslán doporučeně dne 21.9.2021. 6. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy žalobce v žalobě ničeho netvrdil, neuvedl, zda, jakým způsobem a s jakým výsledkem byly zkoumány poměry žalované. Neučinil tak ani k výzvě soudu na doplnění skutkových tvrzení. K důkazu pak předložil tři výpisy z účtu žalované za měsíce září, říjen a listopad 2020, kdy z těchto výpisů je zřejmé, že suma výdajů vždy přesáhla sumu příjmů žalované. Z výpisů lze seznat, že jediným pravidelným příjmem v daném období byla částka 10 000 Kč od Úřadu práce, kdy šlo zřejmě o rodičovský příspěvek, v jednom z měsíců byl vyplacen i příspěvek na bydlení. To, že byla žalovaná v roce 2020 příjemcem rodičovského příspěvku a příspěvku na bydlení, lze seznat i z předloženého přehledu vyplacených dávek. Soud tak nemá za prokázané, že žalobce před případným uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí prověřil schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, když v tomto směru neunesl břemeno důkazní, ani břemeno tvrzení. Žalovaný především netvrdil a neprokazoval, zda a s jakým výsledkem zjišťoval skutečné příjmy a výdaje žalované, zda se případně zabýval tím, zda nemá jiné závazky, v jaké jsou případně výši a zda je řádně splácí. Z předložených výpisů z účtu a přehledu dávek je přitom zřejmé, že žalované v roce předcházejícím tvrzenému datu uzavření smlouvy o úvěru měla příjem pouze z dávek státní sociální podpory, kdy zřejmě navíc pečovala o nezaopatřené dítě (či děti), její výdaje byly dle předložených výpisů z účtu vyšší než příjmy. 7. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovanou a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. Soud přitom posuzoval, zda žalovaná projevila vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud pak s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má přitom za to, že žalobce v dané věci neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Žalobce dostatečně netvrdil, jakým způsobem žalovaná v dané věci jednala, jakým jejím jednáním došlo k akceptaci smlouvy o úvěru o předloženém obsahu, k důkazu předloženými listinami nebylo uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru prokázáno. Pokud žalobce tvrdil, že k uzavření smlouvy došlo prostředky komunikace na dálku, pak ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu záznamy z elektronického systému, které by jednání žalované směřující k uzavření smlouvy o konkrétním obsahu zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis předmětné úvěrové smlouvy žalovanou. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, na základě které by žalobce poskytl žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se jí zavázala spolu se sjednanými úroky splácet způsobem, který měl vyplývat ze smlouvy, a který nebyl ze strany žalobce žádným způsobem tvrzen. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20). 8. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poukázal na účet žalované dne 9.3.2021 částku 10 000 Kč, uvedená částka byla na účet žalované připsána téhož dne, nebylo však zřejmé, z jakého důvodu k platbě došlo. Za situace, kdy mezi žalobcem a žalovanou nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinna vydat tomu, na jehož úkor se