42 C 102/2023-34 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23.9.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32 133,34 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, kdy tyto úroky zčásti kapitalizoval a zčásti se jich domáhal ode dne 29.1.2022 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 24.1.2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, smlouvu o zápůjčce [číslo] kdy její nedílnou součástí byly i smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, kdy takto učinila zejména zhodnocením informací od žalovaného zaznamenaných do zákaznické karty, měla k dispozici vyznačené ověřené dokumenty od žalovaného. Žalobce přitom vychází ze zásady poctivosti jednání spolukontrehenta. Dospěla k závěru o schopnosti splácet úvěr. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému zápůjčku v částce 34 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou (poplatkem) 31 575 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky na sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 13 412 Kč, tedy s úrokovou sazbu 24,57 % ročně a dále částky za zpracování zápůjčky a další péči o klienta ve výši 18 163 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 65 týdenních splátkách po 1 009 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 23.4.2021. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 23.4.2021. Celkem žalovaný uhradil od uzavření smlouvy částku 5 050 Kč. Ke dni 14.10.2020 tak činila dlužná jistina částku 32 133,34 Kč a dlužný poplatek částku 28 391,66 Kč. Neuhrazená jistina se tak ode dne 24.4.2021 nadále úročí sjednaným úrokem ve výši 24,57 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Následně již žalobci ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalovaném zbývající dluh na poplatku. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny v částce 32 133,34 Kč a zaplacení úroku ve výši 24,57 % z jistiny, který jednak za období od 24.4.2021 do 28.1.2022 kapitalizoval na částku 6 140,68 Kč a jednak se jej domáhá od 29.1.2022 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od 10.3.2020 do 28.1.2022 kapitalizoval na částku 6 158,89 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 29.1.2022 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. K jednání nařízenému na den 12.7.2023 se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil, žalobce a jeho právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] bylo prokázáno, že dne 24.1.2020 společnost [právnická osoba] a žalovaný podepsali tuto listinu, kdy mělo jít o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 34 000 Kč, žalovaný jej měl vrátit spolu s poplatkem ve výši 31 575 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 13 412 Kč a částkou za zpracování, garanci celkové ceny a péče o zákazníka ve výši 18 163 Kč, a to formou 65 týdenních splátek po 1 009 Kč, kdy první splátku měl uhradit 5. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši sjednané zápůjčky. Zadní stranu smlouvy tvořily smluvní podmínky, které již nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce předložil zákaznickou kartu se shodným datem, jako je datum uzavření smlouvy. V ní jsou zaznamenány údaje o žalovaném, kdy k prověření totožnosti měl právní předchůdce žalobce k dispozici jeho občanský průkaz. V listině je uvedena adresa trvalého pobytu žalovaného, kdy tento má být vlastníkem nemovitosti, v níž bydlí, k tomu ničeho doloženo není. Je uvedeno, že je svobodný, má učňovské vzdělání a je povinen výživou k jedné, blíže neupřesněné osobě. Ohledně příjmů žalovaného je zaznamenáno, že je osobou samostatně výdělečně činnou, kdy k výši příjmu měl mít úvěrující k dispozici daňové přiznání z roku 2018. Počet zdrojů příjmu pak měl být jeden. Příjem je pak uveden ve výši 5 306 Kč čistého měsíčně, kdy bez bližšího objasnění je dále uvedeno, že další čisté příjmy domácnosti jsou v částce 18 629 Kč. Není však zřejmé, o jaké příjmy by mělo jít, ani kdo tvoří se žalovaným domácnost. Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny v částce 1 500 Kč. Je uvedeno, že žalovaný nemá jiné zápůjčky. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalobce nepředložil. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 5 050 Kč, kdy poslední splátku uhradil dne 2.3.2020, žalovaný přitom hradil pouze pět splátek. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28.1.2022 spolu s přílohou, má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena oznámením ze dne 30.1.2022, když z podacího lístku je prokázáno, že zásilka byla odeslána žalovanému dne 24.2.2022, pohledávka měla být uhrazena ve lhůtě do 10 dnů. Z předžalobní výzvy ze dne 6.6.2022 spolu s podacím lístkem z 7.6.2022 je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek, když ho opětovně seznámil se skutečnostmi ohledně postoupení pohledávky. 5. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechá zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjče lze sjednat úroky. 6. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 7. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 8. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 9. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dokazováním v