42 C 2/2023-36 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29.4.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 9 174,89 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, kdy tyto úroky zčásti kapitalizoval a zčásti se jich domáhal ode dne 21.1.2020 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 5.3.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] kdy její nedílnou součástí byly i smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, kdy takto učinila zejména zhodnocením informací od žalovaného zaznamenaných do zákaznické karty. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému zápůjčku v částce 16 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou (poplatkem) 13 967 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky na sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 862 Kč, tedy s úrokovou sazbou 29 % ročně, dále odměny za zpracování a doručení ve výši 7 053 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 4 052 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 500 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 29.4.2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 22.3.2018, dne 29.4.2018 tak již byl v prodlení se všemi sjednanými splátkami. Celkem žalovaný uhradil od uzavření smlouvy částku 14 000 Kč. Ke dni 29.4.2018 tak činila dlužná jistina částku 9 174,89 Kč a dlužný poplatek částku 6 792,11 Kč. Neuhrazená jistina se tak ode dne 30.4.2018 nadále úročí sjednaným úrokem ve výši 29 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Následně již žalobci ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalovaném zbývající dluh na poplatku. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny v částce 9 174,89 Kč a zaplacení úroku ve výši 29 % z jistiny, který jednak za období od 30.4.2018 do 20.1.2020 kapitalizoval na částku 4 663,65 Kč a jednak se jej domáhá od 21.1.2020 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od 7.5.2018 do 20.1.2020 kapitalizoval na částku 1 351,77 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 21.1.2020 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. K jednání nařízenému na den 27.3.2023 se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti u jednání omluvili, souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti účastníků. 3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] bylo prokázáno, že dne 5.3.2017 společnost [právnická osoba] a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o zápůjčce, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 16 000 Kč, žalovaný jej měl vrátit spolu s poplatkem ve výši 13 967 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 2 862 Kč, částkou za zpracování a flexibilní splácení ve výši 4 052 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 7 053 Kč, a to formou týdenních splátek po 500 Kč, kdy první splátku měl uhradit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši sjednané zápůjčky. Zadní stranu smlouvy tvořily smluvní podmínky, které již nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy zjištěné údaje o poměrech žalovaného měly být zaznamenány do zákaznické karty, žalobce žádný důkaz nepředložil. Soud tak nemá tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného za prokázané. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 14 000 Kč, kdy poslední splátku uhradil dne 22.3.2018, splátky byly hrazeny nepravidelně, nikoliv ve smlouvou určené částce. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020 spolu s přílohou, má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o zápůjčce na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena oznámením ze dne 20.1.2020, když z podacího lístku je prokázáno, že zásilka byla odeslána žalovanému dne 14.2.2020. Z předžalobní výzvy ze dne 11.5.2020 spolu s podacím lístkem z 12.5.2020 je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, když ho opětovně seznámil se skutečnostmi ohledně postoupení pohledávky. 4. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechá zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjče lze sjednat úroky. 5. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 8. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom konstatuje, že žalobce v tomto směru neunesl břemeno důkazní, když ke svým tvrzením o prověření poměrů žalovaného před uzavřením smlouvy, jejich zaznamenání do zákaznické karty a vyhodnocení o schopnosti žalovaného splácet předmětný spotřebitelský úvěr nepředložil žádný důkaz. Vzhledem k tomu, že se žalobce k nařízenému jednání nedostavil, z jednání se omluvil i jeho právní zástupce, nemohl být soudem v tomto směru poučen, když poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. se účastníkům dostává pouze při na