29 C 76/2022-194 — Okresní soud Brno-Venkov

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 22. 3. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude určeno, že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří o výměře 361 m2, jehož součástí je stavba rodinného domu s č.p. , Anonymizováno, , stojící na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, , v části obce , adresa, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zahrada o výměře 360 m2, způsob ochrany zemědělský půdní fond, jež jsou zapsány v katastru nemovitostí u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, , katastrálního pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, pro obec a k. ú. , adresa, . Žalobkyně tvrdila, že darovací smlouva ze dne 31. 10. 2014, na jejímž základě převedla vlastnické právo k předmětným nemovitostem na 2) žalovanou (dále jen „žalovaná“), je absolutně neplatná, a stejně tak je neplatná i darovací smlouva ze dne 29. 3. 2021, kterou žalovaná převedla vlastnické právo k daným nemovitostem na 1) žalovaného (dále jen „žalovaný“). Neplatnost darovací smlouvy ze dne 31. 10. 2014 spočívá podle žalobkyně v tom, že v říjnu 2014 žalovaná půjčila žalobkyni částku 320 000 Kč na vyplacení exekucí váznoucích na bytě, ve které bydlela její dcera s dětmi, avšak namísto smlouvy o půjčce nebo zástavní smlouvy požadovala žalovaná uzavření fiktivní darovací smlouvy na veškerý nemovitý majetek žalobkyně zapsaný na LV č. , hodnota, , na kterém vázlo zástavní právo ve prospěch , adresa, , k zajištění dluhu o tehdejší výši zhruba 1,5 milionu Kč, a věcné břemeno užívání jejich bratra , jméno FO, . Tuto darovací smlouvu uzavřela žalobkyně v tísni, za nápadně nevýhodných podmínek, pod hrozbou exekuce, ale i na základě omylu, do kterého jí žalovaná úmyslně uvedla slibem, že do uhrazení předmětného dluhu bude předmětné nemovitosti se svojí rodinou bezplatně užívat, splácet dál úvěr u , adresa, a následně, že veškeré nemovitosti budou převedeny zpět do vlastnictví žalobkyně. Od zápisu vlastnického práva ve prospěch žalované začali žalovaní činit kroky, aby nemuseli nemovitost žalobkyni vrátit. Nejprve žalovaný bez souhlasu žalobkyně předčasně splatil zbytek úvěru u , adresa, a začal po žalobkyni požadovat nájemné ve výši 15 000 Kč, což žalobkyně odmítla. Následně na ní začali žalovaní útočit, urážet ji a vyzývat k vystěhování se. Půjčku ve výši 320 000 Kč žalobkyně uhradila dne 30. 8. 2017, avšak ke slíbenému převodu nemovitosti zpět na žalobkyni nedošlo. Dne 29. 3. 2021 žalovaná darovala nemovitosti žalovanému, jejímu manželovi. Dne 21. 4. 2021 byla žalobkyně vyzvána k vyklizení nemovitostí do 31. 5. 2021, což neučinila a následně dne 27. 7. 2021 podal žalovaný žalobu na vyklizení nemovitostí, která je vedena u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 29 C 229/2021. Darovací smlouva mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena pouze fiktivně. tzv. „na oko“, a to za účelem ochránit žalobkyni před exekucí, čímž je podle žalobkyně na straně obou prokázán rozpor mezi jejich vnitřní vůlí a vůlí projevenou na venek. Žalovaná nikdy neměla v úmyslu předmětné nemovitosti vlastnit a nepovažovala se od začátku za vlastnici nemovitostí. Taktéž žalobkyně neměla v úmyslu tyto nemovitosti trvale převést. Takto uzavřená darovací smlouva je tak podle žalobkyně absolutně neplatná, a to pro absenci vůle, jak na straně žalobkyně darovat, tak na straně žalované být obdarována. Na základě této darovací smlouvy tak nemohlo dojít k převodu vlastnického práva na žalovanou, a ta tedy nemohla následně převést vlastnické právo na žalovaného.2. Zdejší soud rozsudkem ze dne 5. září 2023, č. j. 29 C 76/2022-130, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným vlastníkem nemovitých věcí, a to pozemku p. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba rodinného domu s č. p. , Anonymizováno, , a pozemku p. č. , Anonymizováno, , vše v k. ú. , adresa, a uložil žalobkyni povinnost zaplatit každému z žalovaných na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč.3. Na podkladě odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. 4. 2024, č. j. 70 Co 212/2023-147, výše uvedený rozsudek zdejšího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud shledal, že odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně neodpovídá požadavkům stanoveným právními předpisy a judikaturou. Soud prvního stupně při hodnocení důkazů nedostatečně a nelogicky zohlednil vlastní zjištění vyplývající z dopisů účastníků řízení, konkrétně dopisu druhé žalované ze dne 31. 12. 2014 a dopisů žalovaného ze dnů 19. 11. 2015 a 23. 4. 2017. Tyto dokumenty naznačovaly, že nemovitosti měly být po splacení dluhu převedeny zpět na žalobkyni, případně sloužily jako forma zástavy. Soud však neobjasnil, proč přikládá větší důkazní váhu SMS zprávám žalobkyně ze dne 7. 12. 2014 než těmto dopisům, přestože například dopis druhé žalované výslovně uvádí dohodu o zpětném převodu nemovitosti. Další zásadní pochybení spočívalo v tom, že soud prvního stupně bezdůvodně neprovedl výslechy svědků navržených žalobkyní – konkrétně jejích dcer a zetě. Odůvodnění, že se jedná o osoby blízké žalobkyni a že by jejich výslech byl nadbytečný, odvolací soud označil za nedostatečné. Podle ustálené judikatury lze o věrohodnosti svědecké výpovědi rozhodnout až po jejím provedení, nikoli předem. Navíc nelze považovat výslech za nadbytečný, pokud má sloužit k prokázání skutečností, které soud považuje za neprokázané – v tomto případě údajné dohody o navrácení nemovitostí. Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.4. Odvolací soud zdejšímu soudu uložil, aby v dalším řízení řádně provedl a vyhodnotil všechny navržené důkazy a své závěry logicky a srozumitelně odůvodnil. Soud se má zabývat nejen obsahem SMS zpráv žalobkyně, ale také dopisy žalovaných, které naznačují, že převod nemovitostí mohl být pouze dočasným opatřením. Dále soud zavázal k provedení výslechu navržených svědků, jejichž výpovědi mohou objasnit skutečný záměr stran. Na základě všech důkazů má zdejší soud posoudit, zda šlo o trvalý dar nemovitostí, nebo zda šlo jen o dočasné řešení, které mělo zajistit vrácení půjčených peněz, po jejichž splacení měly být nemovitosti převedeny zpět. Při tom má soud zohlednit i to, co jednání předcházelo a jak se strany později chovaly, tedy jaký význam samy svému jednání přikládaly. Soud se má také zabývat možností, že šlo o tzv. zastřený právní úkon – tedy že skutečný záměr stran byl jiný, než jaký formálně uvedly. Pokud by se prokázalo, že šlo o předstírané darování, a ve skutečnosti šlo o zajištění půjčky, musí soud posoudit skutečný právní význam tohoto jednání a případně i jeho platnost.5. Žalobkyně v rámci závěrečného návrhu uvedla, že darovací smlouva ze dne 31. 10. 2014, na jejímž základě žalovaná nemovitosti nabyla, byla pouze formálním aktem, který měl zastřít skutečnou dohodu o půjčce a zajištění dluhu. Tato smlouva byla podle žalobkyně uzavřena pod nátlakem a v tíživé životní situaci, a proto je neplatná jako zdánlivé právní jednání bez vážné vůle. Žalobkyně prokázala, že půjčku ve výši 320 000 Kč, kterou od žalované obdržela, řádně a včas splatila, čímž měla být naplněna ústně sjednaná rozvazovací podmínka, podle níž měly být nemovitosti převedeny zpět. K tomu však nedošlo, neboť žalovaná nemovitosti následně převedla darovací smlouvou ze dne 29. 3. 2021 na svého manžela, žalovaného. Z důkazů, včetně korespondence a výpovědí účastníků, vyplývá, že původní darovací smlouva byla uzavřena pouze „na oko“ a skutečným úmyslem bylo zajištění půjčky. Žalobkyně se proto dovolává neplatnosti jak původní darovací smlouvy z roku 2014, tak i navazující smlouvy z roku 2021, neboť žalovaná nikdy nebyla pravým vlastníkem nemovitostí. Závěrem žalobkyně navrhla, aby soud určil, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, neboť darovací smlouvy jsou neplatné pro absenci vážné vůle a pro rozpor s dobrými mravy a zákonem. Žalovaná byla pouze nepoctivým držitelem a žalovaný nemohl nabýt vlastnické právo z neplatného právního úkonu.6. Žalovaní v rámci závěrečného návrhu uvedli, že nadále považují žalobu za nedůvodnou a účelovou, neboť žaloba byla podána až poté, co žalovaný podal proti žalobkyni žalobu na vyklizení předmětné nemovitosti. Žalovaná není ve věci pasivně legitimovaná, neboť má být žalovaná pouze žalovaný jako vlastník nemovitostí zapsaný v katastru nemovitostí. Tvrzení žalobkyně o sjednané rozvazovací podmínce nebylo ničím podloženo. Navrhli proto žalobu zamítnout jako nedůvodnou.7. Soud v rámci obnoveného řízení provedl výslech navržených svědků, a to , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , dále doplnil dokazování listinnými důkazy a provedl účastnický výslech žalobkyně a žalované. Na základě takto doplněného dokazování dospěl soud k následujícím závěrům o skutkovém stavu:8. Z výpovědi svědkyně , jméno FO, , dcery žalobkyně, soud zjistil, že žalobkyně (její matka) se v tíživé finanční situaci způsobené exekucí obrátila na svou sestru (žalovanou) s žádostí o pomoc. Dohodly se, že žalovaná posky