Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 95 698 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne 14. 5. 2025, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 88 999 Kč na nákup zboží u prodejce, částka byla zaslána přímo prodejci. Žalovaný měl peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 21,126924 % v 84 splátkách po 2 034 Kč, které byly splatné vždy k 11. dni v měsíci, splatnost poslední splátky byla stanovena na 11. 5. 2032. Žalovaný měl celkem uhradit žalobci částku 170 856 Kč, uhradil však pouze 2 034 Kč. Žalobce z důvodu prodlení žalovaného s hrazením splátek celý dluh ze smlouvy ke dni 13. 10. 2025 zesplatnil. Dlužná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 86 948 Kč, dlužných splátek do zesplatnění ve výši 6 102 Kč, dlužných úroků ve výši 918 Kč, smluvních sankcí ve výši 1 000 Kč a nákladů na vymáhání žalobce ve výši 730 Kč.2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. Soud jednal v nepřítomnosti žalovaného podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), který se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.3. Soud na základě dokazování listinami přiloženými k návrhu (protokol o jednání) učinil následující skutková zjištění.4. Z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, bylo zjištěno, že se žalobce zavázal žalovanému poskytnout finanční prostředky za účelem financování zboží (auto), a to ve výši 88 999 Kč. Částka měla být zaslána na účet společnosti , právnická osoba, . jako prodejci. Žalovaný se zavázal peníze vrátit včetně úroku ve výši 21,126924 % ročně, a to do 11. 5. 2032. Měsíční splátka byla sjednána ve výši 2 034 Kč, první splátka byla splatná dne 11. 6. 2025. Podle čl. 5 pokud se dlužník opozdí se zaplacením splátky, naúčtuje mu věřitel účelně vynaložené náklady spojené s upomínkou, smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky a úrok z prodlení. Podle čl. 6 může být smlouva ukončena odstoupením ze strany věřitele v případě závažného porušení smlouvy nebo úvěrových podmínek. Podle čl. 8.2 úvěrových podmínek má věřitel možnost úvěr zesplatnit, pokud je dlužník v prodlení se zaplacením alespoň dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce.5. Z bankovního výpisu bylo zjištěno, že dne 15. 5. 2025 byla na účet č. , č. účtu, patřící spol. , právnická osoba, . odeslána částka ve výši 88 999 Kč.6. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že dne 13. 10. 2025 došlo k zesplatnění dluhu, dlužná částka se nadále úročila obchodním úrokem a přirůstal i úrok z prodlení. Dne 30. 10. 2025 žalobce naúčtoval žalovanému účelně vynaložené náklady ve výši 130 Kč.7. Ze splátkového kalendáře bylo zjištěno, že žalovaný uhradil dne 18. 6. 2025 splátku splatnou dne 11. 6. 2025 ve výši 2 034 Kč, další předepsané splátky neuhradil. Ke dni zesplatnění byl v prodlení s úhradou 3 splátek. Žalobce žalovanému naúčtoval účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč dne 29. 8. 2025 a dne 26. 9. 2025, dále sankce ve výši 2 x 500 Kč.8. Z výzvy ze dne 13. 10. 2025 (podací arch z 14. 10. 2025) bylo zjištěno, že žalobce v důsledku prodlení žalovaného s úhradou závazků z úvěrové smlouvy č. , Anonymizováno, vyzval žalovaného ke splacení celého úvěru. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činí 95 568 Kč.9. Z výpisů z účtu č. , č. účtu, za měsíce únor až duben 2025 bylo zjištěno, že účet je veden na jméno žalovaného. Z účtu byly během měsíce únor 2025, březen 2025 i duben 2025 odeslány platby označené jako o splátka spotřebitelského úvěru, na účet byly v těchto měsících i připsány platby označené jako čerpání úvěru.10. Z výzvy ze dne 12. 3. 2026 (podací lístek z 12. 3. 2026) soud zjistil, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.14. Po provedeném dokazování a podřazení pod zákonná ustanovení má soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, který je spotřebitelským úvěrem podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy nejdříve zabýval tím, zda věřitel splnil svoji povinnost stanovenou v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobce však v řízení neuvedl žádná konkrétní skutková tvrzení o tom, jakým způsobem úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy posuzoval. Zejména netvrdil, jaké příjmy a pravidelné výdaje žalovaného zjistil, jaké další závazky žalovaného vzal v úvahu, z jakých zdrojů tyto informace získal, zda a jakým způsobem je ověřil ani jaký byl výsledek jejich vzájemného porovnání. Žalobce rovněž netvrdil, na základě jakých konkrétních skutečností dospěl k závěru, že u žalovaného nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti splácet úvěr v dohodnutých měsíčních splátkách po celou sjednanou dobu.15. Tvrzení rozhodná pro posouzení splnění povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nevyplývají ani z předložených listin. Z výpisů z bankovního účtu žalovaného soud zjistil pouze jednotlivé pohyby na účtu, mimo jiné platby označené jako splátky spotřebitelských úvěrů a platby označené jako čerpání úvěrů. Z těchto listin však nelze bez dalšího zjistit výši pravidelných a ověřených příjmů žalovaného, rozsah jeho nezbytných životních výdajů, celkovou výši jeho závazků ani to, zda žalobce tyto údaje před uzavřením smlouvy skutečně vyhodnotil. Samotné předložení výpisů z účtu proto neprokazuje, že žalobce provedl důkladné posouzení úvěruschopnosti žalovaného v zákonem požadovaném rozsahu. Naopak soud zjistil existenci dalších závazků, o nichž žalobce musel vědět.16. Žalobce tedy neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně skutečností, z nichž by bylo možné učinit závěr, že před poskytnutím úvěru řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného a že z výsledku tohoto posouzení nevyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud dodává, že žalobce tvrzení ohledně prokázání úvěruschopnosti nedoplnil ani poté, co byl soudem poučen podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.17. Následkem neplatnosti smlouvy není povinnost žalovaného zaplatit žalobci sjednané úroky, smluvní pokuty, smluvní sankce ani další plnění založená na smluvních ujednáních. Žalovaný je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, jde přitom o plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1 o. z., které je žalovaný povinen vrátit v době přiměřené jeho možnostem v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Od poskytnuté jistiny ve výši 88 999 Kč je třeba odečíst částku 2 034 Kč, kterou žalovaný již uhradil. Zůstatek dosud nevrácené jistiny tak činí 86 965 Kč.18. S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl, a to ohledně vrácení dosud neuhrazené jistiny ve výši 86 965 Kč (výrok I.). Žalobu naopak soud zamítl, co se týče nároku na zaplacení příslušenství a sjednaných sankcí.19. Žalobci nebylo možné přiznat ani požadovaný zákonný úrok z prodlení. Ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru představuje ve vztahu k obecné úpravě splatnosti dluhu zvláštní právní úpravu, podle níž je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu nikoli bezprostředně na výzvu věřitele, nýbrž v době přiměřené jeho možnostem. Samotná výzva žalobce k úhradě zbývající části jistiny proto nemohla založit prodlení žalovaného. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, uzavřel, že při neplatnosti smlouvy z důvodu porušení § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru vzniká poskytovateli nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. teprve okamžikem prodlení spotřebitele s vrácením zbývající části jistiny, tedy po uplynutí doby přiměřené jeho možnostem podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru; samotná výzva věřitele k vrácení jistiny prodlení spotřebitele nezakládá. Protože vznik prodlení žalovaného nebyl v tomto řízení prokázán, soud žalobu v části požadovaného úroku z prodlení zamítl.20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce se domáhal zaplacení jistiny ve výši 95 698 Kč, přičemž úspěšný byl ohledně částky 86 965 Kč, tedy v rozsahu 90,87 %, a neúspěšný ohledně částky 8 733 Kč, tedy v rozsahu 9,13 %. Po odečtení úspěchu žalovaného od úspěchu žalobce činí čistý procesní úspěch žalobce 81,74 %. Žalobci proto náleží náhrada 81,74 % jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 785 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 26 087,59 Kč. Ty soud vypočítal podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně podle § 8 odst. 1, § 7 bodu 5, tj. žalobci náleží odměna za 1 úkon právní služby ve výši 4 940 Kč. Zástupce žalobce učinil celkem 4 úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby, účast na jednání soudu) – ustanovení § 11 odst. 1 AT, tj. celkem jde o částku 19 760 Kč. Za úkon spočívající v doplnění žaloby soud žalobci náhradu nepřiznal, neboť úplná skutková tvrzení měla být obsažena již v samotné smlouvě tak, aby jej soud nemusel k doplnění vyzývat. Ke každému úkonu náleží částka 450 Kč jako náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 13 advokátního tarifu (1 800 Kč). Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů řízení náhrada za DPH, tj. částka 4 527,59 Kč. Po zohlednění poměru procesního úspěchu tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 25 235,26 Kč.21. S ohledem na skutečnost, že v řízení nebyly zjištěny majetkové poměry žalovaného, který se nedostavil k jednání, soud rozhodl o plnění ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal s ohledem na výši dlužné částky.