14 C 151/2026-45 – Okresní soud Brno-Venkov

Žalobou ze dne 1. 4. 2026 se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 66 200,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 60 154 Kč od 2. 4. 2026 do zaplacení ve výši 11,5 %. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr, který poskytl žalované.Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žalobce s tímto postupem souhlasil, přičemž žalovaná si usnesení o výzvě k vyjádření spolu s žalobou v úložní době na poště v místě svého bydliště nevyzvedla (fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 1. 6. 2026). Po uplynutí úložní doby byla tato písemnost vhozena dne 8. 6. 2026 do domovní schránky žalovaného. Žalovaná byla ve výzvě poučena, že pokud se ve stanovené patnáctidenní lhůtě k žalobě nevyjádří, bude soud předpokládat, že souhlasí, aby věc byla rozhodnuta bez nařízení jednání. Žalovaná se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem.Ze smlouvy o zápůjčce číslo , hodnota, soud zjistil a má za prokázané, že žalobce uzavřel dne 24. 9. 2025 s žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalované dne 24. 9. 2025 vyplacena zápůjčka ve výši 48 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit žalobci celkovou částku ve výši 215 661 Kč, tedy vrátit zapůjčenou jistinu zápůjčky a zaplatit celkové náklady zápůjčky, to je obchodní úrok ve výši 83 745 Kč a administrativní poplatek ve výši 83 916 Kč, a to v 83 měsíčních splátkách po 2 571 Kč a v 84. splátce ve výši 2 268 Kč, splatnost první splátky byla dohodnuta dnem 12. 11. 2025. Žalovaná však platby dle předmětné smlouvy o zápůjčce nehradila a dostala se tak do prodlení.S ohledem na prodlení žalované žalobce neuhrazenou část jistiny zápůjčky zesplatnil, a to ke dni 1. 3. 2026. Žalobce eviduje za žalovanou pohledávku v celkové výši 66 200,14 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny zápůjčky, která ke dni zesplatnění činila 48 000 Kč (na jistině zápůjčky žalovaná neuhradila ničeho). Na neuhrazených obchodních úrocích eviduje žalobce pohledávku ve výši 7 159 Kč a na neuhrazených měsíčních poplatcích eviduje pohledávku ve výši 4 995 Kč. Zbytek žalované částky představují smluvní pokuty a úroky z prodlení. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 60 154 Kč (48 000 Kč + 7 159 Kč + 4 995 Kč) od 2. 4. 2026 do zaplacení.Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout v plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.Soud dospěl k závěru, že předmětná smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná ve smyslu § 1796 ve spojení s § 588 občanského zákoníku, neboť žalovaná se ve smlouvě zavázala za poskytnutou částku ve výši 48 000 Kč zaplatit žalobci celkem částku 215 661 Kč. Takovéto navýšení jistiny několikanásobně převyšuje obvyklý úrok poskytovaný bankami v případě spotřebitelských úvěrů v daném čase a místě. V tomto případě se jedná o lichevní jednání ze strany žalobce, který si nechal od žalované slíbit plnění, které neúměrně převyšuje plnění, které se žalované dostalo. Soud proto posoudil nárok uplatněný v žalobě jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. V tomto případě je povinností žalované vrátit žalobci pouze částku, kterou od žalobce obdržela. Žalobce tvrdí, že nesplacená jistina činí 48 000 Kč. Soud proto zavázal žalovanou povinností tuto částku žalobci vrátit. Vzhledem k tomu, že smlouva o zápůjčce je z důvodu lichevního jednání žalobce absolutně neplatná jako celek nemůže platit ani ujednání o úrocích, splatnosti, smluvních pokutách a poplatcích. Soud proto ve zbytku uplatněného nároku žalobu jako nedůvodnou zamítl.Z ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že v případě absolutně neplatné smlouvy je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V případě omezených možností spotřebitele (žalované) soud zpravidla ukládá zaplatit dlužnou jistinu ve splátkách. Nicméně žalovaná byla v průběhu řízení nečinná a nekontaktní, a proto nebylo možno ohledně jejích poměrů a možností splatit jistinu zápůjčky cokoliv zjistit. Za této situace soud uzavřel, že není možno stanovit žalované jakékoli splátky, neboť není možné zjistit, zda jsou tyto splátky přiměřené jejím možnostem. Soud proto k vrácení dlužné jistiny ve výši 48 000 Kč určil třídenní lhůtu podle § 160 odst. 1 o. ř.Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal převážně úspěšnému žalobci poměrnou část jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce se domáhal zaplacení částky v celkové výši 68 285 Kč (kapitalizováno ke dni vyhlášení rozsudku), byla mu přiznána částka 48 000 Kč. Žalobce byl tedy úspěšný v 70 % uplatněného nároku, ve 30 % byl neúspěšný. Proto má nárok na náhradu 40 % svých účelně vynaložených nákladů řízení (70 % mínus 30 %). V případě plného úspěchu by žalobce měl nárok na náklady ve výši 18 004 Kč, kterážto částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 2 649 Kč, dále odměnu advokáta za tři úkony právní služby (třikrát 3 780 Kč) podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, tři paušální částky po 450 Kč podle § 13 odst. 4 shora citované vyhlášky a DPH 21 %. Přiznaná částka 7 202 Kč představuje 40 % z této částky.