Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky 75 440 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdce, společnost , právnická osoba, ., uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, dne 10. 7. 2024, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč, které měl žalovaný vrátit spolu s úrokovým navýšením 40 % měsíčně. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, věřitel proto celý dluh ze smlouvy ke dni 12. 10. 2024 zesplatnil, žalovaný však ani následně ničeho neuhradil, od 13. 10. 2024 je v prodlení. Dlužná částka se skládá z jistiny úvěru ve výši 40 000 Kč a smluvního úroku ve výši 16 000 Kč. Na žalobkyni byla pohledávka postoupena smlouvou ze dne 23. 1. 2026. Žalobkyně se dále domáhal zaplacení částky 19 440 Kč jako smluvní pokuty za prodlení žalovaného. Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % denně a je požadována za období od 13. 10. 2024 do 2. 10. 2026 z dlužné jistiny.2. Žalovaný se na výzvu soudu k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně žádným způsobem nezpochybnil. Dne 10. 8. 2026 bylo jednáno v nepřítomnosti účastníků podle ustanovení § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (o. s. ř.). Žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil.3. Soud na základě dokazování listinami přiloženými k návrhu (protokol o jednání) učinil následující skutková zjištění.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se spol. , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky ve formě bezúčelového nezajištěného spotřebitelského úvěru na dobu neurčitou s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru až do výše 4 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit úroky. Byla sjednána úroková sazba ve výši 40 % měsíčně. Podle čl. VI odst. 6.1 pokud Klient nezaplatí jakoukoli ze splátek úroku v den splatnosti či neuhradí úvěr v termínu splatnosti, je povinen zaplatit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s jejíž platbou je v prodlení. Podle čl. 4.1.9 obchodních podmínek v případě, že se klient dostane do prodlení se splácením jakékoli části (splátky) zápůjčky či jiné platby dle smlouvy, je zapůjčitel oprávněn učinit splatnou celou zápůjčku a požadovat její okamžité uhrazení včetně jejího příslušenství.5. Z potvrzení o provedené platbě bylo zjištěno, že z účtu společnosti , právnická osoba, . byly na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, odeslány následující platby: dne 10. 7. 2024 odeslána částka ve výši 4 000 Kč a 15 000 Kč a 7 000 Kč, dne 11. 7. 2024 částka ve výši 5 000 Kč, dne 12. 7. 2024 částka ve výši 9 000 Kč. Celkem tedy 40 000 Kč.6. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 12. 10. 2024 bylo zjištěno, že věřitel oznámil žalovanému, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o úvěru , Anonymizováno, došlo k zesplatnění Vašeho úvěru, a to dne 12. 10. 2024. Celková dlužná částka ke dni zesplatnění činí 93 375,45 Kč.7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 uzavřené mezi spol. , právnická osoba, . jako postupitelem a , právnická osoba, . jako postupníkem a seznamu pohledávek soud zjistil, že na spol. , právnická osoba, . byla mimo jiné postoupena pohledávku za žalovaným, č. smlouvy , Anonymizováno, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 1. 2026 uzavřené mezi spol. , právnická osoba, ., jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem a seznamu pohledávek soud zjistil, že na žalobkyni byla mimo jiné postoupena pohledávku za žalovaným, č. smlouvy , Anonymizováno, .8. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy ze dne 6. 2. 2026 (podací lístek 10. 2. 2026) soud zjistil, že žalovanému byla oznámena změna věřitele, byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky.9. S ohledem na právní posouzení věci soud další provedené důkazy nerozebírá, neboť z nich nebyly zjištěny relevantní skutečnosti.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zákon o spotřebitelském úvěru) [P]oskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru [P]oskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle ustanovení § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.) [N]eplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Po provedeném dokazování a podřazení pod zákonná ustanovení má soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr, který je spotřebitelským úvěrem podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se tedy nejdříve zabýval tím, zda věřitel splnil svoji povinnost stanovenou v ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž bylo dospěno k závěru, že věřitel tuto povinnost nesplnil. Žalobkyně v žalobě neuvedla žádná tvrzení ohledně toho, zda a jakým konkrétním způsobem před uzavřením smlouvy věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného, z jakých podkladů a informací vycházel, jak informaci ověřoval, jak zjištěné skutečnosti hodnotil ve vztahu ke schopnosti žalovaného splácet úvěr.14. Soud tedy uzavírá, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr, ačkoliv neměl postaveno na jisto, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, tedy v rozporu s ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z toho důvodu je smlouva absolutně neplatná pro rozpor zákonem ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z., přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.15. Soud dodává, že žalobkyně nemohla být poučena podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., uvedené ustanovení upravuje poučovací povinnost soudu při jednání, žalobkyně se přitom jednání neúčastnila, čímž znemožnila, aby jí soud poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. poskytl. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 1.0 2010 sp. zn. III. ÚS 2848/10). Nadto žalobkyně sama v návrhu na zahájení řízení uvedla, že v případě neuznání jejího nároku z titulu smlouvy o úvěru požaduje vrátit poskytnutou jistinu jako bezdůvodné obohacení.16. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce poskytl žalovanému částku 40 000 Kč, žalobkyně má tak podle ustanovení § 87 odst. 1 poslední věty zákona o spotřebitelském úvěru nárok na vrácení dosud neuhrazené jistiny, jde přitom o plnění bez právního důvodu podle § 2991 odst. 1 o. z., které je žalovaný povinen vrátit v době přiměřené jejím možnostem v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný věřiteli na jistinu úvěru něčeho uhradil, břemeno tvrzení a důkazní přitom v tomto směru leželo na žalovaném, ten však ničeho netvrdil.17. S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl, a to ohledně vrácení dosud neuhrazené jistiny ve výši 40 000 Kč (výrok I.). Žalobu naopak soud zamítl co se týče nároku na zaplacení úroku ve výši 35 440 Kč, neboť podle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků. Žalovaný je 13. 10. 2024 v prodlení s plněním dluhu a žalobkyně má právo požadovat úroky z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb.18. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené v souladu s § 1879 a násl. o. z., žalovaná byla v souladu s § 1882 o. z. vyrozuměna o změně věřitele.19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 75 440 Kč, úspěšná byla ohledně částky 40 000 Kč, tj. 53 %, neúspěšná byla ohledně částky 35 440 Kč, tj. 47 %. Žalobkyni tedy náleží náhrada nákladů řízení v poměru 6 % (53 – 47). Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 018 Kč a nákladů právního zastoupení ve výši 13 770 Kč. Ty soud vypočítal podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), konkrétně podle ustanovení § 8 odst. 1, § 7 bodu 5, tj. žalobkyni náleží odměna za 1 úkon právní služby ve výši 4 140 Kč. Zástupkyně žalobkyně učinila celkem 3 úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) – ustanovení § 11 odst. 1 AT, tj. celkem jde o částku 12 420 Kč. Ke každému úkonu náleží částka 450 Kč jako náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 13 advokátního tarifu. Celkem tedy žalobkyni náleží částka ve výši 1 007,28 Kč (6 % z 16 788 Kč).20. S ohledem na skutečnost, že v řízení nebyly zjištěny majetkové poměry žalovaného, který se nedostavil k jednání, soud rozhodl o plnění ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal s ohledem na výši dlužné částky.