12 C 21/2022-48 — Okresní soud v Blansku

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 805 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]) smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému dne [datum] úvěr ve výši 11 000 Kč, který měl být splacen v pravidelných měsíčních splátkách, kdy poslední splátka měla být splatná dne [datum]. Jak vyplývá z přiloženého výpisu o úspěšném posouzení úvěruschopnosti žalovaného, úvěr byl poskytnut v souladu se schváleným kreditním rámcem, který odpovídá disponibilnímu příjmu domácnosti žalovaného. Dle čl. III. smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 640 Kč a na poplatek ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu "Presto". Předmětem žaloby je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 11 000 Kč a poplatků v celkové výši 2805 Kč, která byla splatná nejpozději dne [datum], s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po splatnosti pohledávky. V návaznosti na potvrzení smlouvy žalovaným poskytla žalobkyně ze svého účtu č. [bankovní účet] na účet žalovaného č. [bankovní účet] úvěr ve výši 11 000 Kč, který však nebyl žalovaným dosud v plné výši uhrazen, jelikož ke dni podání žaloby uhradil žalovaný pouze částku 1800 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne [datum]. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požadovala žalobkyně, aby nárok v části jistiny žalované částky soud posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného na úkor žalobkyně. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Z účasti u jednání konaného dne [datum] se žalobkyně i její zástupce omluvili a souhlasili s projednáním věci v jejich nepřítomnosti, žalovaný se bez omluvy nedostavil, ačkoli byl řádně a včas předvolán. Soud proto za použití ust. § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (o. s. ř.), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Soud provedl dokazování listinami - smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] s postupným čerpáním ze dne [datum], všeobecnými obchodními podmínkami FlexiFin platnými od [datum], sazebníkem platným od [datum], metodikou žalobkyně pro posuzování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti u žalobkyně, výplatnicí žalovaného za [číslo], potvrzením o platbě ze dne [datum], sdělením [právnická osoba] ze dne [datum], výzvou zástupce žalobkyně [příjmení] [příjmení] k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], podacím lístkem ze dne [datum], Výpisem z běžného účtu žalovaného – [anonymizováno], kopií občanského průkazu žalovaného [číslo] zjistil následující skutkový stav: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním, uzavřené mezi účastníky dne [datum], soud zjistil, že jejím obsahem je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 11 000 Kč a závazek žalovaného poskytnutou částku včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 640 Kč a poplatku ve výši 165 Kč za sjednanou volitelnou službu "Presto" splatit jednorázově ve lhůtě 30 dnů, tj. do [datum]; nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky FlexiFin platné od [datum]. Z potvrzení o platbě ze dne [datum] ve spojení se sdělením [právnická osoba] ze dne [datum] bylo prokázáno, že dne [datum] poukázala žalobkyně na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] částku 11 000 Kč, přičemž majitelem účtu byl v té době žalovaný. Výzvou ze dne [datum], odeslanou doporučeně téhož dne (viz podací arch), právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ve výši 18 829,75 Kč ve lhůtě do 3 dnů. 5. Podle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. jsou účastníci povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti a podle § 120 odst. 1, 3 o. s. ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, který z navrhovaných důkazů provede. Neoznačí-li účastníci důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení, vychází soud při zjišťování skutkového stavu z důkazů, které byly provedeny. Důkazní povinnost je tedy vymezena jako procesní odpovědnost účastníka za výsledek řízení. Pokud nebudou potřebná tvrzení prokázána, stihne účastníka, který má důkazní povinnost, újma spočívající v pro něho nepříznivém soudním rozhodnutí. 6. V daném případě žalobkyně v řízení nenavrhla důkazy dostatečné k prokázání svých tvrzení, že tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena.Proto soudu nezbylo než konstatovat, že v tomto ohledu žalobkyně neunesla břemeno tvrzení a důkazní ve smyslu ust. § 120 odst. 3 o. s. ř., neboť na základě skutkového stavu, jak byl v řízení prokázán, nemohl soud dospět k závěru, že tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru byla uzavřena. O neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního však soud žalobkyni nemohl při jednání poučit podle ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. s ohledem na její omluvenou absenci u jednání. 7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ust. § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. 8. Podle ust. § 561 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Jedná-li více osob, vyžadují se jejich projevy na téže listině při právním jednání, kterým se zřizuje nebo převádí věcné právo k nemovité věci, anebo kterým se takové právo mění nebo ruší. 9. Podle ust. § 1824 a násl. o. z. mohou pro uzavření smlouvy být použity prostředky komunikace na dálku, které umožňují uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Prostředky komunikace na dálku se dle tohoto ustanovení rozumí mimo jiné i veřejná komunikační síť, například internet. 10. Písemná forma je v souladu s ust. § 562 o. z. zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila. Ust. § 562 odst. 2 o. z. navíc stanoví, že se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. 11. Dne 1. 7. 2016 nabylo účinnosti nařízení EU č. 910/2014, tzv. eIDAS, které se podstatně dotklo uznávání elektronických podpisů v rámci Evropské unie. V návaznosti na účinnost eIDAS nabyl ke dni 19. 9. 2016 účinnosti zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ ZSVD“). Pro písemné právní jednání občanský zákoník vyžaduje podpis jednajícího, přičemž výslovně počítá i s možností podepsat písemnost elektronicky. Konkrétní požadavky na elektronický podpis elektronických písemností pak předepisuje ZSVD ve spojení s eIDAS. 12. ZSVD nově stanoví, že k podepisování listin mezi soukromými osobami lze použít všechny typy elektronického podpisu, tedy i prostý elektronický podpis, který nenaplňuje požadavky kladené na vyšší formy elektronických podpisů (tj. zaručený elektronický podpis či kvalifikovaný elektronický podpis). ZSVD tak zrovnoprávňuje při jednání v soukromoprávních vztazích všechny formy elektronického podpisu s vlastnoručním podpisem jednající osoby. Základní formu elektronického podpisu eIDAS definuje velmi široce, neboť za elektronický podpis považuje jakákoliv„ data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání“. Takovýmto prostým elektronickým podpisem tedy může být cokoli (jakákoli data), co někdo (podepisující osoba) vnímá jako svůj podpis, a také to takto použije – tak, že to„ nějak přidruží“ k tomu, co chce podepsat (viz: připojí či logicky spojí). 13. Z výše řečeného vyplývá, že je stále použitelný závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, podle kterého písemná forma právního úkonu předpokládá existenci dvou náležitostí, a to písemnosti a podpisu. Písemnost spočívá v tom, že projev vůle (právní úkon) jednajícího subjektu zahrnuje všechny podstatné náležitosti zachycené v písemném textu listiny. Písemný proje