13 C 83/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 12.2.2020 domáhala zaplacení částky ve výši 36 736 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že jako společnost s povolením České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry uzavřela se žalovaným dne 14.6.2019 úvěrovou smlouvu [číslo] na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30.000 Kč. Žalobkyně vyplatila žalovanému úvěr dne 17.6.2019. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit žalobkyni zpět spolu s efektivní úrokovou sazbou 83,87 % ročně, a to v 60 měsíčních splátkách po 1 640 Kč, počínaje červencem 2019. Žalobkyně dále uvedla, že před poskytnutím úvěru žalovaného ověřila jeho schopnost úvěr splácet, a to na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI a dále vnitřním skóringem – hodnocením klienta. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas, a žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 28.9.2019 s tím, že do tohoto dne žalovaná uhradila pouze splátky ve výši celkem 18 040 Kč. Žalobkyně proto požadovala po žalované zaplacení částky ve výši 36 736 Kč představující dlužnou jistinu 29 368,58 Kč a dlužný obchodní úrok do zesplatnění ve výši 4 489,19 Kč, a dále částku ve výši 499 Kč za smluvní pokutu za prodlení s úhradou splátky č. 6 po dobu delší 30 dní. Žalobkyně rovněž požadovala uhradit náklady spojené s upomínáním ve výši 1 200 Kč, sestávající z částky 6 x 200 Kč za každou ze splátek č. 3,4,5,6,7 a 9, s níž se žalovaná ocitla v prodlení po dobu delší 15 dní. Žalobkyně se rovněž domáhala zaplacení pohledávky ve výši 31 067,00 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 33 067,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 01.11.2020 do 30.11.2020 ve výši 227,34 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 31 067,00 Kč ve výši 8,25% ročně od 01.12.2020 do zaplacení a obchodního úroku z nesplacené jistiny, tj. z částky 28 879,39 Kč ode dne následujícího po zesplatnění úvěru, tj. od 30.9.2020, avšak maximálně do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 080 Kč. Žalobkyně uvedla, že před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k dobrovolnému plnění, žalovaný na ni však nereagoval. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 16.8.2021. Žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, dostavila, na svou obranu tvrdil, že do určité míry si je svého závazku vědom. 4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. 5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně má povolení České národní banky poskytovat spotřebitelské úvěry. 6. Z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/ Smlouva o úvěru soud zjistil, že žalovaný podepsal tento návrh dne 14.6.2019 a požádal jím o poskytnutí úvěru ve výši 30.000 Kč, s tím, že se zavázal žalobkyni vrátit částku ve 98 400 Kč v 60 měsíčních splátkách po 1 640 Kč. Z návrhu na uzavření smlouvy, a to zčásti B), bod 1 dále vyplývá, že žalobkyně byla oprávněna požadovat po žalovaném doklady a informace nezbytné pro posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně byla oprávněna provést ověření informací a dokladů poskytnutých žalovaným a další zjištění, které bude považovat za nezbytné k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a žalovaný jí k tomu podpisem smlouvy výslovně zmocnil. 7. Návrh smlouvy byl ze strany žalobkyně akceptován dne 18.6.2019, jak vyplývá z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo]. Toto oznámení bylo žalované zasláno na adresu uvedenou v návrhu úvěrové smlouvy dne 20.6.2019 spolu se splátkovým kalendářem a sdělením účtu pro úhradu splátek (viz oznámení ze dne 18.6.2019 a splátkový kalendář a dodejka ze dne 2.7.2019). Bezprostředně před vyhotovením návrhu úvěrové smlouvy byl žalovanému poskytnut i Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz Předsmluvní formulář z 14.6.2019). 8. Z hodnocení klienta, tj. z údajů sdělených dne 14.6.2019 žalovaným žalobkyni pro účely posouzení jeho úvěruschopnosti, má soud za prokázané, že žalovaný uvedl, že je zaměstnán na dobu neurčitou, a jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 19 200 Kč. Jako jeho výdaje bylo v hodnocení klienta uvedeno životní minimum ve výši 3.410 Kč, dále náklady na bydlení ve výši 1 000 Kč, 1 dítě v domácnosti 2 000 Kč, splátky PROFI CREDIT Czech ve výši 5 317 Kč a proto jeho celkové výdaje měly činit 11 727 Kč. S připočtením rezervy ve výši 1.000 Kč měly volné zdroje žalované činit 11.190 Kč. Z hodnocení klienta dále vyplývá, že žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů. 9. Z kopie výplatního listu za duben 2019 a březen 2019 spolu s potvrzeními o provedení plateb má soud za prokázané, že žalobkyně ověřila, že výše příjmu žalovaného činila v dubnu 2019 částku 19 200 Kč a v březnu 2019 částku 29 256 Kč, a že plátcem mzdy je týž zaměstnavatel, jako osoba uvedená na pracovní smlouvě žalované (viz pracovní smlouva). 10. Z výpisu záznamů z registru SOLUS ze dne 9.6.2019 a z ověření v registru NRKI (CBS) má soud za prokázané, že žalobkyně provedla šetření v uvedených databázích, když zároveň v registru NRKI je osoba žalovaného vyhodnocena jako osoba s nízkým skóre, tj. jako osoba se středním rizikem, kdy úvěr bývá limitován výší vyplacené částky, tj. že se jedná o osobu s nižší platební morálkou. 11. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne 17.6.2019 má soud za prokázané, že žalobkyně odeslala na účet žalovaného částku ve výši 30.000 Kč, a že jde o shodný účet s účtem, na nějž byla poukazována mzda žalované. 12. Z karty klienta má soud za prokázané, že žalobkyně vedla evidenci úvěru poskytnutého žalovaného, a že na této kartě mimo jiné vedla záznamy o provedených platbách žalovaného na úvěr. Z evidence pak vyplývá, že žalovaný uhradil na poskytnutý úvěr celkem částku 18 040 Kč. 13. Z výzev k zaplacení ze dne 25.6.2020, 25.8.2020, 27.1.2020, 25.9.2020 vyplývá, že žalobkyně zaslala žalovanému výzvy s upozorněním na prodlení s úhradou konkrétních splátek úvěru, s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru, včetně uplatnění nároku na poplatky za výzvu k úhradě dlužných splátek. 14. Z oznámení ze dne 28.9.2020 vyplývá, že žalobkyně odeslala žalovanému oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala ho k úhradě celého dluhu. 15. Z předžalobní výzvy ze dne 21.4.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalovanému předžalobní výzvu a oznámila jmu, že ke dni 28.9.2020 došlo k zesplatnění celého úvěru. žalobkyně současně vyzvala žalovaného k okamžitému zaplacení jeho závazků vyplývajících ze smlouvy o úvěru. 16. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení veškerých dalších důkazů, zejména vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek. 17. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ OZ“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 18. Soud ve smyslu ustanovení § 588 OZ přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 19. Z ustanovení § 2991 odst. 1 OZ platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 OZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvě