9 C 223/2021-60 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 73 521,25 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen,,právní předchůdkyně‘‘) uzavřela se žalovaným dne 2. 10. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč z úvěrového účtu č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách po společně se sjednanou úrokovou sazbou 12,90 % ročně a s poplatky za vedení úvěrového účtu a případnými dalšími poplatky za upomínání, splátky činily částku 1 360,32 Kč. Žalovaný však byl opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek a právní předchůdkyně žalobkyně proto úvěr zesplatnila ke dni 23. 8. 2019 a uplatnila právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví žalovaného a podepsána ze strany žalovaného prostřednictvím mobilního klíče. Pohledávka za žalovaným v celkové výši 83 862,76 Kč byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, a to s účinností ke dni 20. 8. 2020, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 9. 2020. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr byla posouzena na základě údajů poskytnutých žalovaným v elektronické žádosti a na základě dostupných informací v interních a externích databázích (zejm. bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd.). Žalovaný doložil svůj příjem ve výši 22 084 Kč a z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči právní předchůdkyni měl v době podání žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních plátek 2 825,84 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně nehradil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 14. 5. 2020 zesplatnila. Dluh žalovaného ve výši 73 521,25 Kč se sestává z neuhrazené jistiny ve výši 72 621,25 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 900 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 3 947,15 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 116,21 Kč a žalobkyně rovněž požadovala úroky ve výši 12,90 % ročně z dlužné jistiny ve výši 72 621,25 od 24. 8. 2019 do zaplacení a zákonné úroky z prodlení z dlužné částky 73 521,25 Kč od 24. 8. 2019 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou odeslanou dne 10. 11. 2020. Žalovaný před podáním žaloby celkem uhradil 22 630,15 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a jednání nařízenému na 30.8.2021 se bez omluvy nedostavil. Soud tak věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného, dle obsahu spisu a provedených důkazů. 3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 4. Ze smlouvy o úvěru – expres půjčka ze dne 2. 10. 2018, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a všeobecných produktových podmínek bylo zjištěno, že smlouvou se se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v měsíčních splátkách v celkové výši 1 360,32 Kč, a to vždy k 18. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Účastníci si smlouvu sjednali roční úrokovou sazbu ve výši 12,90 %. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 115 311,76 Kč Smlouva byla podepsána přes tzv. SmartBanku pomocí PINu. 5. Z potvrzení o příjmu ze dne 31. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán od 1. 9. 2015 jako seřizovač kovoobráběcích strojů ve společnosti [právnická osoba], s průměrným čistým měsíčním příjmem 22 084 Kč. 6. Z výpisu databáze právní předchůdkyně žalobkyně UVA člena ESS bylo zjištěno, že žalovaný měl u právní předchůdkyně žalobkyně další závazek s výší splátky 2 825,84 Kč. 7. Ze žalobkyní poskytnuté platební historie a výpisů z úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný dne 2. 10. 2018 čerpal celý úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 6 837,92 Kč. 8. Z upomínky ze dne 25. 4. 2019 se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně upozorňovala žalovaného na nedoplatek vzniklý v souvislosti s úvěrem. 9. Z upozornění před prohlášením úvěru za splatný ze dne 1. 7. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně tímto žalovaného upozorňovala na nedoplatek na úvěrovém účtu a na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude oprávněna úvěr prohlásit za splatný. 10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 8. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 21. 8. 2019 zesplatnila v celém rozsahu, a to v důsledku opakovaného porušování smluvních podmínek. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020, potvrzení ze dne 20. 8. 2020, seznamu postoupených pohledávek a dohody ze dne 19. 8. 2020 bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. 12. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 8. 2020 včetně podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován. 13. Z výzvy ze dne 10. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky. 14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 75 000 Kč. Žalovaný postupně splatil žalobkyni částku ve výši 22 630,15 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila a vyzvala jej k jeho zaplacení výzvou ze dne 16. 5. 2020. 15. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 19. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 20. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 21. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a