9 C 264/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky v celkové výši 55 043,32 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se žalovaným dne 18. 7. 2014 uzavřela smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku žalobkyni spolu s úrokem ve výši 18,9 % a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný se však se splácením úvěrových splátek dostával do prodlení, resp. poskytoval částečné plnění, a proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni 3. 6. 2020 zesplatnila. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 8. 2020 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně tak požadovala zaplacení dlužné jistiny v celkové výši 55 043,32 Kč, smluvní úrok ve výši 18, 9 % ročně z této jistiny ode dne následujícího po zesplatnění a dále úroku z prodlení ve výši 10 % ročně taktéž z dlužné jistiny a ode dne následujícího po dni zesplatnění. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl o zaplacení upomenut. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy, když vyhledala žalovaného v databázi dlužníků, v insolvenčním rejstříku, zpracovala informace, které získala přímo od žalovaného a prověřila pohyb na jeho bankovním účtu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, a soud tak věc rozhodl, se souhlasem žalobkyně uděleným v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 18. 7. 2014, příkazu k úhradě a ze všeobecných podmínek soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 150 000 Kč, přičemž jeho čerpání i splácení bylo vedeno na úvěrovém účtu č. [bankovní účet]. Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostně na číslo účtu [bankovní účet]. Za poskytnutý úvěr se žalovaný zavázal zaplatit úrok ve výši 18,90 % ročně. Poskytnuté finanční prostředky se žalovaný zavázal spolu s úrokem a poplatky splácet v pravidelných měsíčních anuitních splátkách po 3 263 Kč, přičemž celý úvěr měl být uhrazen do 20. 7. 2021. Sjednané úroky byly dle smlouvy každý měsíc připisovány k jistině a staly se její součástí. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ze dne 18. 7. 2014 bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti uvedl, že je svobodný, žije u rodičů, od 7. 4. 2014 je zaměstnán s příjmem 13 298 Kč (což žalobkyně doložila potvrzením o příjmu), žalovaný neměl žádný jiný úvěr u jiné společnosti. 7. Z výstupu z insolvenčního rejstříku má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně si ověřovala žalovaného v insolvenčním rejstříku s negativním nálezem. 8. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3. 6. 2020 bylo zjištěno, že z důvodu neuhrazení pohledávky žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně poskytnutý úvěr ke dni 3. 6. 2020 zesplatnila. 9. Z podkladů pro soudní konání soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 1500 000 Kč, na který uhradil celkem částku 236 948 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 7. 2020, seznamu pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 8. 2020 má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 6. 8. 2020. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 18. 3. 2021 a výpisu z PoštaOnline – sledování zásilky má soud za prokázané, že žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 12. Z ostatních důkazů soud nevycházel, neboť je považoval za nadbytečné pro své rozhodnutí. 13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 150 000 Kč vyplacením na jeho účet. Žalovaný se současně zavázal zaplatit úrok ve výši 18,9 % ročně. Celý dluh se žalovaný zavázal splácet pravidelných měsíčních splátkách po 3 263 Kč. Žalovaný dluh řádně nesplácel, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k jeho úhradě. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně opětovně vyzvala žalovaného k zaplacení, ten však ničeho neuhradil. 14. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z“), podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Soud ve smyslu § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Z § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 19. Podle § 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) poskytne věřitel spotřebiteli v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat informace uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu. Učiní tak s dostatečným předstihem před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, nebo před tím, než spotřebitel učiní závazný návrh na uzavření takové smlouvy. Všechny informace musí být stejně výrazné. Jiné informace než uvedené v příloze č. 2 k tomuto zákonu poskytne věřitel v samostatném dokumentu. Poskytnutím informací způsobem uvedeným v odstavci 2 věřitel splnil informační povinnost podle zákona upravujícího smlouvy o finančních službách uzavírané na dálku. 20. Podle § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného v době uzavření úvěrové smlouvy) není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. 21. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 22. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dále z § 1970 o.z. plyne, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění. 23. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba nebyla uplatněna po právu, neboť mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným nedošlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Ve smyslu ustanovení