9 C 61/2021-38 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 31 929,64 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 15. 11. 2018 a Všeobecných obchodních podmínek poskytla žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný postupně z tohoto rámce vyčerpal peněžní prostředky ve výši 92 087,27 Kč a dále mu byly v souvislosti s čerpáním úvěru naúčtovány poplatky ve výši 2 020 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5% z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč. Splátky jednotlivých čerpání měly být žalovaným hrazeny souhrnnou platbou, jejíž splatnost byla dohodnuta vždy na 17. den v měsíci následujícím po prvním čerpání úvěru. Žalovaný na úvěr splatil celkem 67 800 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalovaného splácet úvěr posoudila na základě údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, kde uvedl měsíční příjem 17 000 Kč a náklady na bydlení 3 000 Kč. Dále uvedl, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost a bydlí u rodičů. Žalobkyně také provedla kontrolu v registru SOLUS a dalších doplňkové kontroly (v interním blacklistu, katastru nemovitostí, centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku apod.) a v potaz vzala také předchozí úvěr žalovaného, který byl řádně splacen. Žalovaný však svému závazku nedostál a žalobkyně mu proto vyúčtovala sjednanou smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně ze splátky v prodlení, a to částkou ve výši 792 Kč, k jejímuž zaplacení žalobkyně vyzvala žalovaného formou automatizovaných písemných upomínek. Dne 18. 6. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dlužné splátky ve lhůtě 30 dnů, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobkyně proto dopisem ze dne 24. 7. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupila. Splatnost úvěru nastala ke dni 31. 8. 2020 a dluh žalovaného podle žalobkyně tvoří částku 35 892,57 Kč a sestává se z jistiny ve výši 29 658,94 Kč, úroků ve výši 3 962,93 Kč, dlužného pojistného ve výši 778,70 Kč, náhrady nákladů za vymáhání ve výši 700 Kč a smluvní pokuty ve výši 792 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne 2. 9. 2020 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud proto věc se souhlasem žalobkyně rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne 15. 11. 2018, produktových podmínek pro revolvingové úvěry a všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč se základní pohyblivou roční sazbou úroku 22,68 %. Celý úvěr se žalovaný zavázal hradit žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši 5% z dlužné částky, nejméně 500 Kč, a to vždy k 17. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru spolu se sjednaným úrokem, poplatky a pojištěním. Pro případ nesplácení úvěru si pak strany ve smlouvě sjednaly mj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné měsíční splátky, s jejíž úhradou by byl žalovaný v prodlení, a náhradu nákladů spojených s vymáháním ve výši 100 Kč za odeslání upomínky a 600 Kč za náklady spojené s vymáháním splatného závazku. Ve smlouvě o revolvingovém spotřebním úvěru bylo sjednáno i pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr – SOUBOR MASTER – se sazbou 5,99 % z měsíční splátky úvěru. V době uzavření smlouvy byl žalovaný svobodný a bezdětný, uvedl, že bydlí u rodičů, pracuje jako dělník u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíční příjmem ve výši 18 000 Kč a náklady na bydlení má ve výši 3 000 Kč. 5. Ze žalobkyní poskytnuté platební bilance bylo zjištěno, že žalovaný postupně načerpal celkem 92 087,27 Kč s tím, že tyto finanční prostředky byly čerpány převodem na bankovní účet, výběrem z bankomatu a nákupem zboží na prodejním místě. Žalovaný na svůj dluh zaplatil dne 17. 7. 2019 částku 1 500 Kč, dne 20. 8. 2019 částku 30 300 Kč, dne 19. 9. 2019 částku 1 500 Kč, dne 15. 10. 2019 částku 1 500 KČ, dne 20. 11. 2019 částku 31 500 Kč a dne 19. 12. 2019 částku 1 500 Kč, celkem tedy 67 800 Kč. 6. Z výzvy – poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne 18. 6. 2020 a z odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne 24. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně vzhledem k prodlení žalovaného se splácením úvěru odstoupila v souladu s úvěrovými podmínkami od úvěrové smlouvy s tím, že úvěr se ke dni 31. 8. 2020 stal splatným v celém rozsahu. Současně s tím žalovaného upozornila na možnost účtování úroku z prodlení, pokud nebude dluh ke dni jeho splatnosti (31. 3. 2020) uhrazen. 7. Z výzvy ze dne 2. 9. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby. 8. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně na základě žalovaným odsouhlasené žádosti poskytla žalovanému finanční prostředky formou revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 30 000 Kč. Žalovaný čerpal finanční prostředky převodem na bankovní účet, výběrem z bankomatu a platbami zboží na prodejním místě, a to v celkové výši 92 087,27 Kč. Žalovaný postupně zaplatil žalobkyni částku ve výši 67 800 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala jej k jeho zaplacení výzvou ze dne 24. 7. 2020. 10. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-l