10 C 316/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 1 dne 10. 9. 2020 a postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti, ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 11 200,37 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 20. 6. 2017 uzavřena Smlouva o úvěru prostřednictvím používání kreditní karty mBank č. [číslo], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěrový limit do výše 11 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetového bankovnictví žalované, nedílnou součástí smlouvy byly podmínky pro používání kreditních karet, všeobecné podmínky, sazebník poplatků a úrokový lístek. Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr splácet ve výši 3% z vyčerpaného limitu, min. 50 Kč včetně úrokové sazby ve výši 23,80% ročně z nesplacené části čerpané jistiny a nedovoleného přečerpání limitu a jistiny. Schopnost žalované splácet úvěr žalobkyně posoudila na základě údajů poskytnutých žalovanou, dále prostřednictvím účtu žalované, z dostupných databází ISIR, SOLUS, CRKI, BRKI, to vše s negativním výsledkem. S ohledem na kreditní limit karty a kreditní příjem na běžném účtu žalované za poslední tři měsíce před schválením žádosti ve výši 9 300 Kč neměla žalobkyně pochybnosti o platební morálce žalované s přihlédnutím k splácení dříve poskytnutého úvěru. Jelikož však žalovaná opakovaně porušila smlouvu a dostala se do prodlení s hrazením splátek, kdy neuhradila splátky za měsíce červenec, srpen a září 2019, využila žalobkyně svého práva a od smlouvy dopisem ze dne 24.9.2019 odstoupila, celý dluh se tak stal splatným ke dni 21.11.2019. V průběhu smluvního vztahu žalovaná načerpala částku ve výši 46 172,36 Kč a na dluh uhradila celkem 36 692,80 Kč. Žalovaná již dále ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky a žalobkyně tak vedle dlužné jistiny ve výši 11 200,37 Kč požaduje kapitalizovaný úrok ve výši 3 195,11 Kč a dále úrok ve výši 23,80 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 11. 8. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze Smlouvy o používání kreditní karty mBank č. [číslo] ze dne 20. 6. 2017, Podmínek pro vydávání a používání kreditních karet mBank a výpisu z kreditní karty bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovanou dne 20. 6. 2017 uzavřela smlouvu, na jejímž základě se zavázala vydat žalované kreditní kartu jednak za účelem splacení a ukončení stávající smlouvy o vedení kreditní karty od společnosti [právnická osoba] zbývající vyčerpané částky ve výši 10 000 Kč a dále úvěrový limit ve výši 11 000 Kč s úrokem ve výši 23,80% ročně. Žalovaná se zavázala splácet úvěr ve výši a ve lhůtě uvedené ve výpisu z úvěrového účtu. Výše minimální splátky odpovídala 3 % debetního zůstatku úvěrového účtu ke konci posledního dne daného zúčtovacího cyklu nebo částce 50 Kč a dále poplatky dle aktuálního sazebníku. Celkovou částku, kterou se žalovaná zavázala uhradit činila 12 817 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím již vedeného elektronického bankovnictví žalované, zřízeného dne 17. 2. 2017, kdy akceptace žádosti žalované o úvěr byla potvrzena SMS zprávou na telefon žalované (viz Smlouva o vedení účtu ze dne 17. 2. 2017, printscreen historie, Podmínky k vedení běžného účtu). 6. Z nedatované žádosti o vydání kreditní karty mBank soud zjistil, že žalovaná byla rozvedená, měla jednu vyživovací povinnost, bydlela u rodičů a pracovala jako administrativní pracovnice s průměrným měsíčním příjmem 15 500 Kč. Měsíční výdaje ani majetkové poměry žalované v žádosti uvedeny nebyly. 7. Ze žalobkyní předloženého části výpisu z nejmenovaného a nedatovaného registru soud zjistil, že žalovaná měla jeden revolvingový úvěr s celkovým limitem kreditních a revolvingových úvěrů 10 000 Kč, nejdelší období existující smlouvy 402 dní a průměrnou výší čerpání revolvingových úvěrů za poslední tři měsíce 0, [číslo]. 8. Z výpisu z kreditní karty a z transakční historie účtu žalované vyplývá, že žalovaná za období od 21.11.2019 do 20.6.2017 vyčerpala výběry z bankomatu či platbami u obchodníka částku ve výši 43 667,23 Kč a že uhradila celkem 36 692,80 Kč. Žalované byly účtovány poplatky (za kartu, výběr z jiného bankomatu), úroky a sankční úroky. 9. Z výpisu z účtu žalované č. [bankovní účet] soud dále zjistil, že žalovaná si u žalobkyně zřídila účet dne 21. 2. 2017, na který jí byl zaslán úvěr ve výši 389 000 Kč dne 1. 3. 2017. Žalovaná tuto částku obratem zaslala na jiný účet do jiné banky za účelem konsolidace úvěru. Za březen 2017 byla na účet žalované připsány prostředky ve výši celkem 7 628,30 Kč s tím, že zůstatek na účtu činil k 31. 3. 2017 částku 2 845 Kč. Za duben 2017 byly na účet žalované připsány prostředky ve výši celkem 9 865,48 Kč a zůstatek k 30. 4. 2017 byl záporný - 10 922,90 Kč. Za květen 2017 byly připsány prostředky ve výši celkem 10 208,67 Kč, přesto byl k 31. 5. 2017 na účtu záporný zůstatek – 10 999,91 Kč. V červnu do 19. 6. 2017 byly na účet připsány prostředky ve výši celkem 8 163,50 Kč a k tomuto datu byl na účtu záporný zůstatek – 11 000 Kč. 10. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/výpověď smlouvy ze dne 24. 9. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 1 724,13 Kč a poplatku ve výši 150 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy a zároveň žalované oznámila, že v důsledku prodlení s úhradou více než dvou splátek odstupuje od smlouvy. Odeslání výzvy žalobkyně doložila kopií dodejky. 11. Předžalobní výzvou ze dne 12.8.2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu. Tato výzva byla zaslána žalované, jak je zřejmé z podacího archu z téhož dne. 12. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 13. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 17. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 18. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvl