10 C 366/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 21. 10. 2020 postoupenou zdejšímu soudu z důvodu místní nepříslušnosti, ve znění jejího doplnění, se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky ve výši 295 952,28 Kč. Žalobkyně uvedla, že mezi žalovanou a žalobkyní byla dne 1. 3. 2017 uzavřena Smlouva o hotovostním úvěru„ mPůjčka Plus“ č. [číslo], na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 389 000 Kč prostřednictvím internetového bankovnictví na její běžný účet mKonto č. [bankovní účet]. Žalobkyně dále uvedla, že téhož dne žalovaná převedla celou částku na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala dlužnou částku splácet formou 84 měsíčních splátek po 6 437,78 Kč včetně úrokové sazby ve výši 9,90% ročně vždy k 17. dni v měsíci a dále se poplatky dle smlouvy a sazebníku. Schopnost žalované splácet úvěr žalobkyně posoudila na základě údajů poskytnutých žalovanou, dále prostřednictvím účtu žalované, z dostupných databází ISIR, SOLUS, CRKI, BRKI, to vše s negativním výsledkem. Se zřetelem na to, že žalovaná byla rozvedená, měla jednu vyživovací povinnost, bydlela u rodičů a při kreditním příjmu žalované ve výši 18 192 Kč tak žalobkyně nabyla dojmu, že bonita žalované je dostačující. Jelikož však žalovaná opakovaně porušila smlouvu a dostala se do prodlení s hrazením splátek, kdy neuhradila splátky za měsíce červen, červenec a srpen 2019, využila žalobkyně svého práva a od smlouvy dopisem ze dne 17.8.2019 odstoupila, čímž se stal celý dluh splatným. V průběhu smluvního vztahu žalovaná na dluh uhradila částku 169 210,15 Kč. Žalovaná již dále ničeho neuhradila ani na základě předžalobní upomínky a žalobkyně tak vedle dlužné jistiny úvěru ve výši 295 802,28 Kč, a dlužného poplatku ve výši 150 Kč za odeslání výzvy k úhradě a odstoupení od smlouvy, požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 9 484,34 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 52 453,72 Kč, úrok ve výši 9,9% ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 11. 8. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala, soud tak věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů dále uvedených soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru„ MPŮJČKA PLUS“ č. [číslo] ze dne 1. 3. 2017, Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů mBank a Historie úvěru [číslo] bylo zjištěno, že žalobkyně se žalovanou dne 1. 3. 2017 uzavřela Smlouvu o hotovostním úvěru„ mPŮJČKA PLUS“, na jejímž základě byl žalované poskytnut neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 389 000 Kč, a to bezhotovostně na její účet mKONTO č. [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala uhradit úvěr nejpozději do 17. 3. 2024, a to v 84 měsíčních splátkách po 6 437,78 Kč, splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce, včetně smluvního úroku ve výši 9,90 % ročně. Celkovou částku, kterou se žalovaná zavázala včetně úroků a jednorázového poplatku uhradit činila 542 523,08 Kč. 6. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím již vedeného elektronického bankovnictví žalované, zřízeného dne 17. 2. 2017, kdy akceptace žádosti žalované o úvěr byla potvrzena SMS zprávou na telefon žalované (viz Žádost o zřízení účtu č. [číslo] a Žádost o zřízené firemního účtu č. [číslo] ze dne 14.12. 2017, Smlouva o vedení účtu a Smlouva o vedení firemního účtu ze dne 17. 2. 2017, doručenka akceptační SMS, výpis ze živnostenského rejstříku žalované, formulář pro vertifikaci osobních údajů. Žalovaná sjednané splátky ani poplatky za vedení úvěru a pojistné nehradila řádně a včas, přičemž celkem na úvěr uhradila 169 210,15 Kč (viz Historie úvěru [číslo]). 7. Podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů a Sazebník poplatků žalobkyně, které jsou nedílnou součástí smlouvy, pak stanoví pro případ prodlení žalované s více než dvou měsíčních splátek úvěru nebo jedné měsíční splátky úvěru déle než tři měsíce odstoupit od smlouvy a požadovat z nezaplacené částky úroky z prodlení a poplatky. 8. Ze žádosti o poskytnutí hotovostního úvěru mPůjčka plus - předschválená nabídka ze dne 27.2.2017 a z výpisu z evidence žalobkyně soud zjistil, že žalovaná byla rozvedená, měla jednu vyživovací povinnost, bydlela u rodičů a pracovala jako administrativní pracovnice u [právnická osoba], [obec] s průměrným měsíčním příjmem 18 192 Kč. Měsíční výdaje ani majetkové poměry žalované v žádosti uvedeny nebyly. 9. Ze žalobkyní předloženého výpisu z bankovního registru Czech Banking Credit Bureau ke dni 27. 2. 2017 soud zjistil, že žalovaná měla jeden revolvingový úvěr, dvě zamítnuté žádosti v posledních třech měsících, hradila splátku ve výši 9 893 Kč a celkový limit kreditních a revolvingových úvěrů ve výši 10 000 Kč. 10. Z transakční historie účtu žalované, harmonogramu splátek a historie úvěru bylo zjištěno, že žalovaná dne 1. 3. 2017 čerpala úvěr ve výši 389 000 Kč, který téhož dne převedla na účet č. [bankovní účet] s textem„ převod prostředků – konsolidace“. V průběhu smluvního vztahu byly žalované účtovány poplatky (za kartu, upomínky), úroky a úroky z prodlení. Žalovaná převáděla finanční prostředky z účtu mBank a účtu [bankovní účet], prováděla výběry z bankomatu a platila kartou u obchodníků. Žalovaná na dluh uhradila pouze 26 splátek, poslední řádná splátka byla uhrazena dne 17.5.2019. V měsíci červnu 2019 žalovaná uhradila pouze částku 78,17 Kč, která byla započtena na úroky. Dlužná částka k 17.5.2019 činila 295 802,28 Kč. 11. Z poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 17. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky 12 992,43 Kč a poplatku ve výši 150 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy a zároveň žalované oznámila, že v důsledku prodlení s úhradou více než dvou splátek odstupuje od smlouvy. Dále uvedla, že v případě, že žalovaná nezaplatí do té doby dlužnou částku, požaduje po ní vrácení celé částky včetně příslušenství. Uložení zásilky na poště dne 20.8.2019 žalobkyně doložila kopií dodejky s tím, že tato zásilka nebyla žalovanou v úložní době vyzvednuta a tato se vrátila žalobkyni 11.9.2019. 12. Předžalobní výzvou ze dne 12.8.2020 vyzvala žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání dluhu. Tato výzva byla zaslána žalované, jak je zřejmé z podacího archu z téhož dne. 13. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 14. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 15. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Soud