109 C 28/2018 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 284 772,95 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení běžícím od prvního dne po podání žaloby, až do zaplacení. Uvedla, že je společností, která jako hlavní předmět činnosti provozuje autoservis. S žalovaným dne 2. 5. 2014 uzavřela pracovní smlouvu, na základě které žalovaný vykonával práci automechanika. Později začal žalovaný pro žalobkyni vykonávat práci vedoucího servisu a jeho pracovní náplní mimo jiné bylo i objednávání náhradních dílů potřebných k opravě automobilů zákazníků. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný měl jako jediný zaměstnanec přístup do specializovaného počítačového systému [příjmení] od [právnická osoba] [obec], který automobilovým opravnám umožňuje řízení a účetní vedení zakázek oprav až do výsledné fakturace. Mimo žalovaného měl do tohoto systému přístup jednatel a jediný společník společnosti, pan [jméno] [příjmení]. Každý z nich mohl do systému vstupovat jen pod svým jedinečným heslem. Žalobkyně v provozovně nevedla a v současnosti ani nevede sklad náhradních dílů. Sklad je veden jen virtuálně, účetně. Naskladnění náhradních dílů mělo probíhat tak, že se objednaný náhradní díl na základě faktury dodavatele zanesl do evidence (účetně naskladnil na sklad) pod nezaměnitelným číslem, po faktickém převzetí od dodavatele byl náhradní díl žalovaným či jednatelem žalobkyně vydán automechanikovi pro konkrétní zakázku a výdej se vyznačil ve skladové kartě dílů. Takto vydaný a účetně zaznamenaný náhradní díl vcházel do předkalkulace zakázky, která je podkladem pro fakturaci. Žalobkyně s žalovaným neuzavřela dohodu o hmotné odpovědnosti. Od 8. 3. 2018 začala žalobkyně provádět účetní inventuru a zjistila, že v sektoru náhradních dílů vznikl účetní rozdíl ve výši 284 772,95 Kč. Účetní rozdíl byl žalobkyni znám již od počátku března, přičemž žalobkyně jej opakovaně kontrolovala, stejně jako prohlídku všech prostor provozovny, zda se zde nenacházejí chybějící náhradní díly. Inventuru žalobkyně oficiálně dokončila dne 12. 3. 2018. Schodek vznikl u náhradních dílů, které objednával výlučně žalovaný, neboť mnoho těchto dílů je v účetnictví a virtuálním skladovém systému vedeno s poznámkou„ [jméno]“. Škoda měla vzniknout tak, že žalovaný díly jen objednal, nevydával je do zakázek a ponechal je účetně na skladě. Jelikož v provozovně fakticky náhradní díly nalezeny nebyly, žalobkyně uzavřela, že to byl žalovaný, kdo tyto náhradní díly z provozovny žalobkyně odnesl pro vlastní potřebu a jejich cenu žalobkyni neuhradil (po poučení ve smyslu ust. § 118 a odst.1,3, o.s.ř., žalobkyně doplnila, že k odnesení toho kterého náhradního dílu, který žalobkyni chybí, z provozovny žalobkyně, došlo ze strany žalovaného vždy toho dne, kdy byl ten který náhradní díl objednání – viz tvrzení na straně 276 až 304 spisu). Žalobkyně seznámila žalovaného dne 14. 3. 2018 s výsledky inventury, s výší vzniklé škody a po předložení inventurního seznamu požadovala po žalovaném vzniklou škodu uhradit. Dne 14. 3. 2018 žalobkyně s žalovaným rovněž okamžitě rozvázala pracovní poměr. Protože žalovaný odmítnul okamžité zrušení pracovního poměru převzít, bylo mu žalobkyní zasláno poštou a žalovaným převzato dne 29. 3. 2018. Dle žalobkyně jde o škodu skutečnou, vyjádřitelnou v penězích, žalovaný porušil své povinnosti jako zaměstnanec při plnění pracovních úkolů dle článku V. pracovní smlouvy a § 301 písm. d) zákoníku práce. Jelikož žalobkyně prokázala porušení povinností žalovaného, vznik škody, jejich příčinnou souvislost, tak jako zavinění žalovaného, navrhla, aby soud rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobkyni vzniklou škodu ve výši 284 772,95 Kč s příslušenstvím, tj. včetně zákonného úroku z prodlení, požadovaného ode dne následujícího po doručení žaloby (žaloba byla soudu doručena dne 3.8.2018). 2. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou, navrhnul, aby ji soud zamítl. Uvedl, že na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 5. 2014 pracoval pro žalobkyni jako automechanik, a měl s jednatelem a společníkem žalobkyně panem [jméno] [příjmení] přístup do systému [příjmení] od [právnická osoba] [obec]. Dále uvedl, že pracovní poměr byl rozvázán okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany zaměstnavatele dne 14. 3. 2018 Dohodu o hmotné odpovědnosti za svěřené hodnoty žalobkyně s žalovaným nikdy neuzavřela. Žalovaný tvrdil, že žalobkyni žádná škoda nevznikla. Proces objednávání náhradních dílů fungoval tak, že náhradní díl byl objednán u dodavatele, dodané náhradní díly byly žalovaným virtuálně naskladněny zadáním do počítačového systému a do doby, než byl díl použit, byl fakticky uskladněn v malém skladě na dílně. Vystavením konečné faktury zákazníkovi obsahující rozpis použitých náhradních dílů byly jednotlivé virtuálně naskladněné náhradní díly použité k opravě a označené na faktuře z počítačového systému automaticky (bez potřeby zásahu obsluhy) vyskladněny. V některých případech tento standardní postup dodržen nebyl. Takové případy dle žalovaného mohly vést ke vzniku domnělého virtuálního (zdánlivě existujícího) schodku. Jednalo se o situaci, kdy byl objednán náhradní díl, který se k opravě projevil nevyhovující a musel být vrácen dodavateli. Vrácený náhradní díl zůstával účetně naskladněný ve virtuálním skladu, neboť žalovaný neuměl tento díl manuálně vyskladnit, když k tomu nebyl proškolen, přičemž žalovaný svého nadřízeného opakovaně upozorňoval, že neumí v počítačovém programu náhradní díly manuálně vyskladňovat. Rovněž mohlo dojít k situaci, že náhradní díly zmizely z malého skladu (šlo o vymezenou část dílny, kde byly dočasně a krátkodobě uskladněny dodané náhradní díly). Sklad nebyl monitorován kamerovým systémem, ani nebyl nijak zabezpečen proti krádežím ze strany zaměstnanců žalobkyně. Jako další způsob vzniku schodku žalovaný uvedl, že byla provedena účelová záměna originálních náhradních dílů za díly aftermarkové, kdy klientovi byl účtován díl originální, ale fakticky byl k opravě použit díl aftermarkový. V tomto případě virtuálně byl naskladněn originální díl za částku 0,01 Kč, který nikdy nebyl fakticky objednán ani dodán, zatímco reálně objednaný dodaný a k opravě použitý aftermarkový náhradní díl zůstal ve virtuálním skladu stále naskladněn ze strany žalovaného, který jej vyskladnit ze systému neuměl. Pokud tento aftermarkový náhradní díl následně manuálně nevyskladnil ze systému jednatel žalobkyně, zůstal pak virtuálně na skladně. V neposlední řadě mohl virtuální schodek v majetku žalobkyně vzniknout tím, že si zaměstnanci žalobkyně jejím prostřednictvím objednávali náhradní díly pro svoji potřebu. Takový díl pro osobní potřebu zaměstnanců žalobkyně byl objednán, naskladněn do virtuálního skladu, a následně v hotovosti zaplacen zaměstnancem jednateli žalobkyně. Jelikož naskladněný náhradní díl nebyl vyfakturován žádnému zákazníkovi, musel být z virtuálního skladu opět vyskladněn, a pokud tak neučinil jednatel žalobkyně, tento náhradní díl zůstal v systému naskladněn a představuje onen virtuální schodek. Některé opravy byly žalobkyní provedeny po dohodě se zákazníky bez účetního dokladu, a zatímco proces naskladnění a vyskladnění náhradních dílů probíhal stejně jako ve standardních případech, faktura zákazníkovi vystavena nebyla a z toho důvodu nemohlo dojít k automatickému vyskladnění použitých náhradních dílů, a pokud takový náhradní díl nebyl vyskladněn ze systému mechanicky, zůstal i nadále virtuálně naskladněný. Na přelomu měsíců února a března 2018 se provozovna žalobkyně přestěhovala z původní lokace na adrese v [obec] [ulice a číslo] na současnou adresu. V místě původní provozovny bylo majitelkou objektu paní [jméno] [příjmení] nalezeno velké množství zapomenutých náhradních dílů, které mohly být žalobkyně. 3. Současně žalovaný uplatnil vůči žalobkyni vzájemný návrh na zaplacení 130 848 Kč s příslušenstvím, představovaným zákonným úrokem z prodlení jdoucím vždy od prvního dne měsíce následujícího po splatnosti dlužné částky mzdy, až do jejího zaplacení. Částka požadovaná žalovaným představuje dlužnou mzdu za období od září 2015 do března 2018. Žalovaný tvrdil, že pracoval pro žalobkyni na základě pracovní smlouvy ze dne 2. 5. 2014, jeho pracovní poměr trval od 5. 5. 2014 do 14. 3. 2018. Žalovanému příslušela měsíční mzda 25 000 Kč (čl. II. odst. 1 pracovní smlouvy). Ačkoli mezi žalobkyní a žalobcem nedošlo k dohodě o změně výše mzdy, žalobkyně nevyplácela žalovanému mzdu ve výši sjednané pracovní smlouvou, avšak mzdu nižší, kdy za měsíc září roku 2015 mu namísto sjednané mzdy ve výši 19 786 Kč vyplatila částku 13 525 Kč, za měsíc říjen roku 2015 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 097 Kč vyplatila částku 13 506 Kč, za měsíc listopad roku 2015 mu namísto sjednané mzdy ve výši 26 939 Kč vyplatila částku 20 384 Kč, za měsíc prosinec roku 2015 mu namísto sjednané mzdy ve výši 19 285 Kč vyplatila částku 13 598 Kč, za měsíc leden roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 556 Kč vyplatila částku 13 702 Kč, za měsíc únor roku 2016 mu namísto sjednané mzdy ve výši 20 412 Kč vyplatila částku