18 C 276/2021-25 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 31 360 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 10.9.2006 Smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté půjčky a souhrnného poplatku se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 640 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 9.9.2007. Žalovaný na uvedenou půjčku uhradil 1 920 Kč, a žalovaný tak i nadále dluží na jistině 18 846,15 Kč a na souhrnném poplatku 12 513,85 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní došlo k postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 6. 2015. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dluh ničeho neuhradil a žalobkyně proto požadovala též úrok z prodlení z neuhrazené jistiny. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil, soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně obsaženým v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Na základě písemných důkazů předložených žalobkyní soud učinil následující skutková zjištění: 5. Ze smlouvy o půjčce ve spojení se smluvními podmínkami má soud za prokázané, že původní věřitel [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], [ulice a číslo], uzavřel se žalovaným jako dlužníkem dne 10.9.2006 smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě mu poskytl v hotovosti peněžní prostředky v částce 20 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 33 280 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 20 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč, a to v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 640 Kč s první splátkou splatnou 7. dne od data uzavření smlouvy. RPSN k takto sjednané půjčce činila 199,4 %. Z žalobních tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný uhradil její právní předchůdkyni částku 1 920 Kč. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 18.12.2020, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021, a poštovního podacího archu ze dne 1.2.2021 má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila svoji pohledávku za žalovaným ze smlouvy na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 6.1.2021. 7. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby, a to výzvou ze dne 29.7.2021 odeslanou dne 30.7.2021 (viz. výzva a podací lístek). 8. Na základě uvedených listin soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož původní věřitel [právnická osoba], [IČO], [obec a číslo], [ulice a číslo], uzavřel se žalovaným jako dlužníkem dne 10.9.2006 smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu poskytl v hotovosti peněžní prostředky v částce 20 000 Kč. Převzetí tohoto obnosu žalovaný potvrdil podpisem smlouvy o půjčce. V souvislosti s půjčkou se pak žalovaný zavázal zaplatit tomuto věřiteli celkovou částku 33 280 Kč, představovanou jistinou půjčky ve výši 20 000 Kč a souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč a RPSN 199,4 %. Následně smlouvou o postoupení pohledávky došlo k postoupení pohledávky na úhradu půjčky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobce na žalobkyni a žalovaný byl o této skutečnosti písemně vyrozuměn. Žalovaný na tuto skutečnost, jakož ani na následující výzvu zaslanou mu žalobcem nijak nereagoval. 9. Vzhledem k tomu, že smlouva o půjčce byla uzavřena v roce 2006, dopadají na posuzovaný právní vztah o půjčce ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy, tj. do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“) s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. 10. Podle § 657 občanského zákoníku platí, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité půjčce dohodnout úroky. 11. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013 nesmí výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Podle § 39 je ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy neplatné. Podle § 41 vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. 12. Ve smyslu ustanovení § 517 odst. 1 a 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, je dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis, kterým je nařízení vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 13. S ohledem na skutečnost, že k postoupení pohledávky došlo dne 18.12.2020 je na daný vztah nutno aplikovat ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014, podle nějž platí, že věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1882 odst. 1 občanského zákoníku dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. 14. Žalobkyně vzala svoji žalobu v rozsahu výroku I. částečně zpět. Proto soud ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2 a 4 o.s.ř. řízení částečně zastavil (výrok I.) 15. V projednávaném případě měl žalovaný a původní věřitel sjednat smlouvu o půjčce, kdy žalovaný měl v dohodnutém termínu vrátit jednak půjčku (částku 20 000 Kč) a dále poplatek 13 280 Kč. Obsah poplatku nebyl ve smlouvě sjednán a jde tak o odměnu za půjčení peněz, tedy úrokem z půjčky. Tomu ostatně nasvědčuje i stanovená RPSN pro daný případ ve výši 199,4 %. Tvrdila-li žalobkyně v podání ze dne 26.11.2021, že souhrnný poplatek představuje v rozsahu částky 3 425,64 Kč úrok z poskytnuté půjčky v sazbě 16,94 % ročně stanovené podle sazby ARAD zjištěné ze statistických údajů vedených ČNB jako úroková míra úvěrů poskytovaných bankami spotřebitelům v záři 2006 a ve zbytku úplatu za administrativní činnost, nelze této argumentaci přisvědčit. I na dohodu o výši úrokové sazby dopadají požadavky na určitost právního jednání. Jestliže ze smlouvy nevyplývá, k jakému účelu je souhrnný poplatek sjednáván, či co je jeho konkrétním obsahem, nelze dodatečně konstruovat, že část poplatku je sjednaným úrokem ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1. obč.zák.. Nelze tak činit ani dodatečným odkazem na běžnou úrokovou míru zjištěnou dodatečně ze statistických dat sbíraných Českou národní bankou, neboť v takovém případě nebyl žalovaný, navíc v postavení spotřebitele, předem seznámen s podmínkami za nichž půjčku přijímá (výší obchodního úroku) a tedy takové ujednání je pro svoji neurčitost tak pro rozpor se zákonem neplatné. 16. Soud pak hodnotil závazek k úhradě souhrnného poplatku, tak jak byl ve smlouvě sjednán, tj. v jedné částce, určené konkrétní výší a bez bližšího určení jeho povahy. Občanský zákoník v rozhodné době přímo neupravoval limity výše úroku, tedy cenu peněz, který může věřitel po dlužníkovi požadovat. Limitem tak bylo zejména ustanovením § 3 občasného zákoníku, tedy, že ujednání o plnění spojená s poskytnutím půjčky nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Kdy již je úrok považován a nepřiměřený bylo judikováno mimo jiné rozhodnutím Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004 čj. 21 Cdo 1484/2004 (publikované ve sbírce rozhodnutí pod číslem C 3171) dle něhož„ Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá sm