9 C 75/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 267 368,24 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru k účtu [číslo] [bankovní účet] ze dne 6. 1. 2021 poskytla žalovanému úvěr ve výši 271 000 Kč, přičemž k čerpání úvěru došlo bezhotovostně. Žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy k 25. dni kalendářního měsíce, spolu se sjednaným úrokem ve výši 7,9 % ročně. Žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru 96 měsíčními anuitními splátkami ve výši 3 847 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně nehradil splátky úvěru řádně a včas, když žalovaný uhradil pouze 4 pravidelné splátky, žalobkyně úvěr ke dni 8. 12. 2021 zesplatnila. Žalobkyni v důsledku zesplatnění úvěru vznikla pohledávka ve výši 280 734,09 Kč, která sestává z neuhrazené jistiny ve výši 263 350,24 Kč, poplatků úvěru ve výši 4 018 Kč, kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 12 161,02 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 204,83 Kč. Příslušenství pak dále představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 7,9 % p.a. z jistiny od 24. 12. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5% p.a. z jistiny od 24. 12. 2021 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2022, ani tak však žalovaný dále ničeho neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žaloba spolu s předvoláním k jednání ve věci byla žalovanému doručena do vlastních rukou, přičemž žalovaný se k ústnímu jednání, k němuž byl podle ustanovení § 45 a § 49 o. s. ř. řádně obeslán nedostavil. Soud proto věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti žalovaného. 4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. 5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 6. 1. 2021 Smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 271 000 Kč za účelem konsolidace dluhů, když účelová část ve výši 221 000 Kč měla být žalovaným použita výhradně na úhradu konsolidovaných dluhů, a to částky ve výši 141 000 Kč, částky ve výši 30 000 Kč a částky ve výši 50 000 Kč. Dne 16. 6. 2020 žalovaný u jiného poskytovatele úvěrů žádal o poskytnutí osobního úvěru ve výši 20 000 Kč, přičemž poskytnutí úvěru mu bylo zamítnuto. Tato skutečnost byla zřejmá z externího registru BRKI/NRKI. Úvěr poskytnutý žalobkyní se žalovaný zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách po 3 847 Kč, splatných vždy k 25. dni každého kalendářního měsíce včetně smluvního úroku ve výši 7,9 % ročně (viz Smlouva o úvěru [číslo] včetně Všeobecných podmínek a Sazebníku poplatků). Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 28. 6. 2021 Celkem tak žalovaný žalobkyni na poskytnutý úvěr uhradil částku ve výši 15 788,46 Kč (viz historický výpis úvěru). Žalovaný byl ze strany žalobkyně opakovaně upomínán, kdy dopisem ze dne 20. 10. 2021 žalobkyně vyzvala žalovaného k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky, se lhůtou ke splacení do 8. 12. 2021 s tím, že pokud nebude pohledávka do uvedeného data uhrazena, bude zesplatněna (viz Výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 20. 10. 2021 včetně potvrzení o odeslání). Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dluhu (viz Výzva k úhradě dluhu - předžalobní upomínka ze dne 3. 1. 2022 včetně poštovního podacího archu ze dne 3. 1. 2022). 6. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 7. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 271 000 Kč. Žalovaný postupně splatil žalobkyni částku ve výši 15 788,46 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně celý úvěr ke dni 8. 12. 2021 zesplatnila a vyzvala ho k jeho zaplacení výzvou ze dne 20. 10. 2021. 8. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 15. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze v části 255 211,54 Kč, neboť žalobkyně nemá za žalovaným pohledávku, která by měla svůj právní základ v úvěrové smlouvě [číslo] uzavřené mezi účastníky. 17. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Z provedených důkazů bylo z externího registru BRKI/NRKI zjištěno, že žalovaný podal dne 16. 6. 2020 jinou žádost o poskytnutí osobního úvěru ve výši 20 000 Kč, ne však u žalobkyně, avšak tato byla zamítnuta. Z důkazů dále bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila pouze příjmovou stránku žalovaného. Pokud jde o výdaje, spokojila se již pouze s tvrzeními uvedenými v Návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schválení, ze kterého bylo zjištěno, že celkové náklady žalovaného na domácnost činí 3 500 Kč (vč. splátek u jiných poskytovatelů úvěrů). Výši výdajů jeho domácnosti si žalobkyně žádným způsobem neověřovala, a to přesto, že např. výdaje na bydlení uvedené žalovaným činily pouze 500 Kč měsíčně, což zcela neodpovídá současným poměrům. Stejně tak zbývající částka 3 000 Kč na veškeré ostatní výdaje, tj. jídlo, ošacení, drogerii, ale např. i mobilní telefon, který žalovaný pravděpodobně vlastní, když z něj zasílal potvrzující sms, se jeví jako nepřiměřeně nízká. Žalobkyn