6 C 58/2021-167 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 10. 2021 se žalobce domáhal proti žalovanému určení neexistence zástavního práva původně k pozemkům parc. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, , zřízeného smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 23. 8. 2012, již spolu účastníci uzavřeli za účelem zajištění pohledávky žalovaného ve výši 9,303.600,- Kč. Tvrdil, že se žalovaným v rozmezí let 2010 až 2014 spolupracoval na developerském projektu v lokalitě , adresa, , zprvu na základě dílčích ústních a písemných dohod, přičemž následně dne 23. 8. 2012 účastníci uzavřeli dohodu ve vztahu k pozemkům v lokalitě , adresa, . Předmětem této dohody byl závazek žalovaného zajistit development určených pozemků (tedy činnost sjednanou v článcích 2 odst. 1 a 3 odst. 4 této dohody) a závazek vyplatit žalovanému za tuto jeho činnost odměnu, stanovenou jako podíl na zisku z prodeje rozparcelovaných pozemků (článek 3 dohody), a v případě nulového zisku či ztráty pak odměnu minimální (článek 4 odst. 2 dohody). Za účelem zajištění tohoto závazku na výplatu minimální odměny pak strany dne 23. 8. 2012 uzavřely smlouvu o zřízení zástavního práva k předmětným pozemkům uvedeným shora. Dále žalobce tvrdil, že žalovaný mu ve vztahu k předmětným pozemkům neposkytl žádné ujednané plnění. Dovodil pak, že jeho dluh odpovídající nároku žalovaného na výplatu odměny podílem na zisku je dluhem budoucím a na výplatu odměny minimální pak dluhem podmíněným (tím, že žalovanému nevznikne nárok na výplatu odměny ve výši podílu na zisku). Jelikož pozemky doposud nebyly rozparcelovány ani převedeny do vlastnictví třetích osob, nevznikl žalovanému nárok na odměnu stanovenou podílem na zisku, a vzhledem k nesplnění odkládací podmínky pak ani na minimální odměnu. Nadto žalobce namítal, že účinnosti nenabyla ani dohoda jako celek vzhledem k nesplnění odkládací podmínky sjednané v článku 7 odst. 1 věta třetí dohody, jež její účinnost váže na právní moci (míněno schválení a nabytí účinnosti) územního plánu města , adresa, , na jehož základě budou dotčené pozemky účelově určeny výlučně k individuálnímu bydlení v rodinných domech a ke smíšenému využití území městského typu a obdobnému využití. Důvodem je dle žalobce skutečnost, že k uvedenému účelovému určení všech dotčených pozemků územním plánem doposud nedošlo (pozemky jsou určeny i k dalším, ve smyslu dohody nepřípustným účelům využití). Protože se tedy nestala účinnou dohoda, nemohl ani žalovanému vzniknout nárok na vyplacení minimální odměny. Vzhledem k tomu, že se v dané věci jedná o dohodu sjednanou na dobu neurčitou (s odkazem na citovanou judikaturu Nejvyššího soudu i na rozhodnutí odvolacího soudu v obdobné věci s totožným skutkových základem, tj. na rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021 pod č. j. 21 Co 3/2019-670) a žalovaný se v ní zavázal k nepřetržité, popř. opakované činnosti, využil žalobce svého práva vyplývajícího z tehdy platného ustanovení § 582 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, a dopisem ze dne 13. 12. 2019 předmětnou dohodu se žalovaným vypověděl; dohoda tak zanikla dnem 31. 3. 2020, tj. ke konci kalendářního čtvrtletí uplynutím tří měsíců od doručení výpovědi v prosince 2019. Zánikem dohody v důsledku výpovědi tedy zanikl též doposud neúčinný závazek žalovaného k provádění dohodou sjednané činnosti, a do dne zániku dohody pak rovněž zanikl do té doby neúčinný závazek žalobce k výplatě odměny žalovanému za tuto činnost. Došlo tak k zániku obou závazků žalobce, a to jako dluhu budoucího k výplatě odměny podílem na zisku, tak i dluhu podmíněného, představovaného závazkem k výplatě minimální odměny. Jelikož tedy dnem 31. 3. 2020 zanikl závazek zajištěný zástavním právem na věcech nemovitých, zaniklo tím i toto samotné (svou povahou akcesorické) zástavní právo tento závazek zajišťující. Žalobce proto vyzval žalovaného k poskytnutí součinnosti směřující k výmazu zástavního práva z katastru nemovitostí, což žalovaný odmítl, a žalobce se proto obrátil na soud s požadavkem na vydání výše uvedeného rozhodnutí soudu, deklarujícího neexistenci zástavního práva váznoucího na předmětných pozemcích s tím, že svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení spatřoval v tom, že na základě rozhodnutí soudu, jímž bude jeho žalobě vyhověno, bude stav zapsaný v katastru nemovitostí uveden do souladu se skutečným právním stavem, tedy že se žalobce domůže výmazu uvedené právní závady z katastru nemovitostí.2. V průběhu řízení pak žalobce upřesnil, že v mezidobí od podání žaloby byly v katastru nemovitostí stran dotčených pozemků provedeny změny, v jejichž důsledku byly pozemky parc. č. , číslo, , , číslo, a , číslo, přisloučeny k pozemku parc. č. , číslo, a nadále jsou vedeny pro tímto parcelním číslem. Navrhoval proto v uvedeném smyslu změnu své žaloby stran výčtu pozemků, již soud svým usnesením pravomocně připustil. Předmětem sporu tak nadále zůstaly pozemky parc. č. , číslo, , , číslo, , , číslo, a , číslo, .3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Namítal, že žalobce i společnost , právnická osoba, ., jednající s ním ve shodě, se žalovaným v minulosti uzavřeli písemné dohody, jejichž předmětem bylo ujednání o zaplacení odměny žalovanému za spolupráci; k zajištění této odměny si pak sjednali též zástavní právo k pozemkům. Žalovaný se neztotožňuje se závěry, k nimž dospěl odvolací soud v řízení vedeném pod sp. zn. 4 C 90/2016, když jeho rozhodnutí napadl dovoláním k Nejvyššímu soudu. Závěr o tom, že předmětná dohoda představuje závazek sjednaný na dobu neurčitou, který byl zrušen v důsledku výpovědi ze strany žalobce, považuje žalovaný za nesprávný. Dle jeho názoru je předmětem této dohody závazek žalobce vyplatit mu odměnu za činnost jím již vykonanou před uzavřením dohody, jakož i za činnost vykonanou po jejím sjednání, což však není nutnou podmínkou pro vyplacení odměny. Činnost žalovaného, za niž mu má odměna náležet, pak byla vymezena určitým hmotně zachytitelným výsledkem v podobě „zasíťování“ pozemků v dohodě uvedených tak, aby tyto pozemky bylo možné dále prodat třetím osobám za účelem výstavby rodinných domů. Z hlediska svého obsahu a účelu je proto tato dohoda blíže ujednání o smlouvě o dílo v režimu tehdy účinného zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Její výpovědí nemohl být znemožněn vznik práva žalovaného na tzv. minimální odměnu podle článku 4. dohody, když článek 2. odst. 1 dohody potvrzuje, že ještě před jejím uzavřením spolu účastníci spolupracovali a že právě na základě této spolupráce žalobce přiznal žalovanému právo na odměnu. Dohoda pak k tomu pouze upravovala podmínky její výplaty. Právo na odměnu, vzniklé žalovanému ještě před jejím uzavřením, tedy dohoda platně a závazně potvrdila. Pokud by toto právo žalovanému zaniklo v důsledku zániku samotné dohody výpovědí, vzniklo by současně s tím na straně žalobce bezdůvodné obohacení, odpovídající prospěchu, jehož se mu dostalo činností žalovaného v rámci spolupráce účastníků z doby před uzavřením dohody, a to ve výši odpovídající tzv. minimální odměně podle články 4. dohody. Uvedená změna právní kvalifikace (právního důvodu) pak sama o sobě nemůže vyvolat zánik zástavního práva tuto pohledávku zajišťujícího. Zánik dohody tedy dle žalovaného nemá vliv na existenci jeho nároku na vyplacení sjednané minimální odměny, a tedy ani na trvání zástavního práva tento nárok zajišťujícího. Žalovaný proto navrhoval žalobu zamítnout.4. V průběhu řízení pak žalovaný dále doplnil, že předmětná dohoda ze dne 23. 8. 2012 je i nadále účinná, a to s odkazem na bod 39. rozsudku Krajského soudu v Praze [ze dne 19. 5. 2021] pod č. j. 21 Co 3/2019-670, v němž se odvolací soud zabýval obdobným pozemkem určeným územním plánem k rodinné výstavbě, avšak současně dotčeným též zástavbou lehké výroby a skladů a dopravní stavbou. Odvolací soud pak v tomto případě neshledal dohodu (uzavřenou v uvedeném případě mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . dne 18. 3. 2013) neúčinnou. Tento závěr pak lze vztáhnout též na nyní řešený pozemek parc. č. , číslo, , který je rovněž částečně dotčen bytovou zástavbou, lehkou výrobou a dopravními stavbami. Existenci pohledávky žalovaného na vyplacení odměny za činnost provedenou před uzavřením dohody pak nasvědčuje též její zajištění zástavním právem ještě před tím, nežli tato dohoda nabyla účinnosti. Žalovaný je tak oprávněn požadovat plnění již na základě své výzvy adresované žalobci.5. Žalobce v rámci své repliky k doplňujícímu vyjádření žalovaného znovu odkázal na své právní závěry ohledně povahy pohledávky žalovaného a upřesnil, že Krajský soud v Praze se ve svém rozhodnutí (viz předchozí odstavec 4.) dopustil pochybení, neboť v předchozích částech svého odůvodnění (oproti odstavci 39.) hodnotil dohodu stran jako neúčinnou právě z toho důvodu, že se pozemek nestal určeným k zastavění výlučně individuální bytovou zástavbou. Účinností dohody se pak zabýval též Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 22. 11. 2022 pod č. j. 15 Co 305/2022-134 v rámci odvolacího přezku