9 C 133/2022 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 22 049 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Tvrdila, že s žalovanou dne 5. 1. 2020 uzavřela Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala v den uzavření smlouvy v hotovosti. V souvislosti s poskytnutým spotřebitelským úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 049 Kč sestávající se z kalkulačních položek fixního úroku ve výši 2 663 Kč a částky za zpracování, garance ceny a péče o zákazníka, splátkové prázdniny a garance neuplatnění pohledávky v případě úmrtí ve výši 4 386 Kč. Celkovou částku ve výši 17 049 Kč se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit ve 45 týdenních splátkách po 379 Kč, přičemž poslední splátka ve výši 373 Kč byla stanovena na 15. 11. 2020. Žalovaná nesplácela řádně a včas, když žalobkyni ničeho neuhradila. Žalobkyně se dále po žalované domáhala smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z neuhrazené celkové dlužné částky od dne 16. 11. 2020 do 19. 1. 2022, přičemž žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze ve výši 5 000 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, ta však na dluh ničeho neuhradila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu nereagovala, a soud věc rozhodl se souhlasem žalobkyně, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Soud ve věci vycházel z obsahu listin založených ve spise, kdy po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil tento skutkový závěr: 5. Žalovaná uzavřela s žalobkyní Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 5. 1. 2020, na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek v souvislosti s poskytnutým spotřebitelským úvěrem ve výši 7 049 Kč Celkem se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni částku 17 049 Kč ve 45 týdenních splátkách po 379 Kč. Nedílnou součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 5. 1. 2020, včetně smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru). 6. Z tabulky umoření soud zjistil, že žalovaná na předmětný úvěr ničeho neuhradila. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr zpracované pro žalovanou a žalovanou podepsané dne 5. 1. 2020, kdy požadovaná výše spotřebitelského úvěru byla 10 000 Kč, má soud za prokázané, že si žalobkyně od žalované vyžádala základní údaje o její osobě, bydlišti, zaměstnání, příjmech a výdajích. Žalovaná uvedla, že pracuje jako dělnice v [příjmení] [příjmení] [jméno] s čistým měsíčním příjmem 24 979 Kč. K dotvrzení výše svého příjmu měla předložit pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky, toto však soudu předloženo nebylo. Žalovaná dále uvedla, že další čisté měsíční příjmy domácnosti činí 20 000 Kč. Bydlí v nájmu, s partnerem a má vyživovací povinnost ke třem osobám. Odhadované měsíční výdaje žalované činí 7 000 Kč měsíčně. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 3. 2021 a podacího archu ze dne 23. 3. 2021 má soud za prokázané, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána ke splnění své povinnosti. 8. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 11. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 16. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je oprávněn pouze částečně, a to v rozsahu uvedeném ve výroku pod bodem I. tohoto rozhodnutí, neboť žalobkyně nemá za žalovanou pohledávku, která by měly svůj právní základ ve smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou. 17. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně nesplnila svoji zákonnou předsmluvní povinnost řádně zkoumat a prověřit úvěruschopnost spotřebitele. Soud vyzval žalobkyni, aby doplnila svá skutková tvrzení a navrhla důkazy k prokázání své povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalované. K tomu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost zkoumala na základě údajů a podkladů, které obdržela od žalované. K prokázání zkoumání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla k důkazu výlučně zákaznickou kartu podepsanou žalovanou. Z této zákaznické karty má soud za prokázané, že žalovaná sdělila nějaké údaje, na základě nichž mohla být prověřena úvěruschopnost žalované, avšak soudu nebyly předloženy jiné důkazy, ze kterých by vyplynulo, jak s uvedenými údaji bylo konkrétně pracováno, ani v jakém rozsahu tyto údaje byly ověřeny, a to ať již jde o příjmy či o výdaje žalované nebo jeho jiné závazky, či zda bylo provedeno šetření v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, popřípadě dalších rejstřících klientských informací. K ověření údajů poskytnutých žalovanou byla žalobkyně povinna nejen na základě shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, ale i jako řádný správce svého majetku za situace, kdy některé údaje poskytnuté žalovanou budí oprávněnou pochybnost o své správnosti