9 C 345/2021 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 13 701,43 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 18. 12. 2015 poskytla žalované revolvingový úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 % čerpaného úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že schopnost žalované úvěr splácet posoudila na základě údajů poskytnutých žalovanou v žádosti o úvěr, kde uvedla čistý měsíční příjem 14 500 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 29 700 Kč. Dále uvedla, že je rozvedená, má vyživovací povinnost k jednomu dítěti a bydlí v pronajatém domě/bytě. Tyto informace žalobkyně dále ověřila nahlédnutím do interních a externích databázích, zejména do bankovních a nebankovních registrů klientských informací, insolvenčního rejstříku, databáze MV ČR aj. Vzhledem k tomu, že žalovaná opakovaně nehradila splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně prohlásila úvěr dopisem ze dne 31. 12. 2019 za okamžitě splatný v celé výši. Dluh žalované podle žalobkyně sestává z neuhrazené jistiny ve výši 8 858,43 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 1 304,18 Kč, smluvních poplatků ve výši 1 843 Kč, smluvní pokuty ve výši 3 000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 792,22 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 162,61 Kč od 28. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalovaná postupně z tohoto rámce vyčerpala peněžní prostředky ve výši 104 912,92 Kč a celkem uhradila 100 504,66 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná se k výzvě nevyjádřila, a soud tak má za to, že s rozhodnutím bez jednání souhlasila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila již v podané žalobě a soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů. 4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] ze dne 18. 12. 2015 a dispozic k této smlouvě bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem 10 000 Kč s roční procentní sazbou nákladů 41,25 %. Celý úvěr se žalovaná zavázala hradit žalobkyni v měsíčních splátkách ve výši 2 % z dlužné částky. 6. Ze žalobkyní poskytnuté platební historie a z výpisů ke kreditní kartě bylo zjištěno, že žalovaná postupně načerpala celkem 104 912,92 Kč s tím, že tyto finanční prostředky byly čerpány převodem na bankovní účet a nákupem zboží na prodejním místě. Žalovaná na svůj dluh splatila celkem 100 504,66 Kč. 7. Z žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty soud zjistil, že průměrný čistý měsíční příjem žalované za poslední 3 měsíce u zaměstnavatele [právnická osoba] na nižší vedoucí pozici měl být 14 500 Kč. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti měl činit 29 700 Kč, přičemž žalovaná bydlí v pronajatém domě/bytě, má střední vzdělání, je rozvedená a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti. U položky ostatní životní náklady bylo uvedeno 0 Kč. 8. Z výzvy ze dne 27. 10. 2020 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby. 9. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné. 10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně na základě žalovanou odsouhlasené žádosti poskytla žalované finanční prostředky formou revolvingového úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná čerpala finanční prostředky převodem na bankovní účet a platbami zboží na prodejním místě, a to v celkové výši 104 912,92 Kč. Žalovaná postupně zaplatila žalobkyni částku ve výši 100 504,66 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, žalobkyně zesplatnila celý úvěr a vyzvala ji k jeho zaplacení. 11. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15. Soud ve smyslu § 588 o. z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 17. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 18. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 19. Na podkladě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 4 408,26 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů bylo zjištěno, že žalobkyně nedostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaná schopna úvěr řádně splácet, a že si ani od žalované nevyžádala všechny potřebné důkazy. Z důkazů předložených soudu žalobkyní k výzvě ze dne 20. 9. 2022 za účelem prokázání tvrzení, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, bylo zjištěno, že žalobkyně prověřila příjmovou stránku žalované pouze na zákla