10 C 261/2024-24 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 4. 4. 2024 ve znění jejího doplnění domáhala zaplacení částky v celkové výši 59 475 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 22.1.2021 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 41 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku a spolu s ní zaplatit částku ve výši 40 198 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 35 602 Kč, s úrokovou sazbou 22,38 % ročně sjednanou ve smlouvě a částku za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, případně pojistné. Celkový dluh se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně ve 24 měsíčních splátkách po 3 384 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 27.1.2023. Žalovaná svůj dluh nehradila řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 24.11.2021. Ke dni 2.4.2022 činila dlužná jistina částku 35 074,46 Kč a poplatek částku 24 400,54 Kč. Po tomto datu žalovaná na dluh ničeho neuhradila. Dne 21.9.2023 byla pohledávka původního věřitele za žalovanou s účinností ke dni 27.9.2023 smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována a vyzvána k zaplacení dlužné částky. Žalovaná do postoupení pohledávky uhradila celkem 20 304 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy tak, že od žalované vyžádala informace o jejích rodinných, majetkových a pracovních poměrech, které ověřila prostřednictvím předložených dokladů od žalované, konkrétně z výměru starobního důchodu a přiznané dávky (P.S s ČSSZ), které byly následně zaznamenány do zákaznické karty. Žalovaná pobírala starobní důchod ve výši 17 014 Kč, neměla žádnou vyživovací povinnost, bydlela ve vlastním bytě či domě a nebyla vedena v insolvenčním rejstříku, právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr je dostatečná. Za období od postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požadovala úhradu dlužné částky ve výši 59 475 Kč spolu s příslušenstvím sestávajícím z úroku ve výši 5 298,52 Kč a úroku z prodlení ve výši 5 324,99 Kč kapitalizovaných vždy z neuhrazené části jistiny do dne postoupení pohledávky, tj. 27.9.2023, a dále úroku a úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne 28.9.2023 do zaplacení.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalobkyně s navrženým postupem vyslovila souhlas, žalovaná na výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Soud z předložených důkazů zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:5. Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, soud zjistil, že žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále také „právní předchůdkyně žalobkyně“), dne 22.1.2021 smlouvu, na základě které byla žalované poskytnuta částka ve výši 41 000 Kč. Žalovaná podpisem smlouvy potvrdila převzetí celé výše uvedené částky v hotovosti. Poskytnuté finanční prostředky spolu s poplatkem ve výši 37 102 Kč (sestávajícím z úroku v částce 35 602 Kč a částky za zpracování úvěru 1 500 Kč) jakož i částky za doplňkové pojištění ve výši 3 096 Kč, tedy celkem částku 81 198 Kč, se žalovaná zavázala věřiteli uhradit ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 3 384 Kč, poslední splátku ve výši 3 366 Kč, vždy v jednoměsíčním období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Soud dále ze smlouvy o úvěru zjistil, že se žalovaná zavázala hradit splátky spolu s celkovou pevnou částkou úroku, a to ve výši 69 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly smluvní podmínky, uvedené na zadní straně formuláře.6. Zákaznickou kartou ze dne 22.1.2021 má soud za prokázané, že žalovaná uvedla, že je rozvedená, bydlí ve vlastním bytě, má středoškolské vzdělání, pobírá starobní důchod ve výši 17 014 Kč a ostatní příjem měl činit 24 516 Kč (na základě pracovní smlouvy s ČSSZ). Mezi výdaji byly uvedeny externí splátky ve výši 14 000 Kč a odhadované měsíční výdaje žalované ve výši 2 000 Kč. Žalovaná nevlastnila automobil, měla zřízen bankovní účet a měla zápůjčku u jiné společnosti. Žalovaná měla předložit právní předchůdkyni žalobkyně k ověření výměr důchodu, pracovní smlouvu a výplatní pásky za měsíc listopad a prosinec 2020, které však nebyly navrženy a předloženy k důkazu.7. Z tabulky umoření ke smlouvě č. , číslo, soud zjistil, že žalovaná uhradila na dluh v období od 21.2.2021 do 24.11.2021 šest splátek po 3 384 Kč, celkem částku ve výši 20 304 Kč.8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovanou, a to s účinností ke dni 27.9.2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 29.9.2023, když její odeslání má soud za prokázané z podacího lístku ze dne 27.10.2023. V oznámení o postoupení pohledávky byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy.9. Z předžalobní upomínky ze dne 15.2.2024 a podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.10. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti učinil soud tento skutkový závěr. Žalovaná uzavřela se společností , právnická osoba, , IČO , IČO, dne 22.1.2021 smlouvu o úvěru č. , číslo, , na základě které byla žalované poskytnuta částka 41 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy, což žalovaná rovněž potvrdila svým podpisem. Žalovaná se současně zavázala zaplatit souhrnný poplatek ve výši 37 102 Kč a částku 3 096 Kč za doplňkové pojištění, tedy zaplatit celkem částku 81 198 Kč, a to ve 24 měsíčních splátkách po 3 384 Kč (poslední ve výši 3 366 Kč) spolu s úrokem, jehož výše je stanovena jako pevná, a to 69 % ročně, žalobkyní v požadované snížené výši 22,38 % ročně po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná podle žalobkyně na dluh uhradila celkem částku 20 304 Kč. Před uzavřením smlouvy se žalovanou byla vyplněna Karta zákazníka, ve které žalovaná uvedla údaje o svých příjmech a výdajích. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.9.2023 postoupila společnost , právnická osoba, pohledávku za žalovanou včetně příslušenství na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29.9.2023, kde byla zároveň vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dní od doručení přípisu.11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.12. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále také „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací