18 C 355/2023-33 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 94 014,26 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že s žalovanou uzavřela dne 24.2.2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž mu poskytla žalované bezhotovostně částku 132 253 Kč, jíž částečně byly konsolidovány i předchozí úvěry žalované a žalovaná se tuto částku zavázala vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 2 563 Kč Kč spolu s obchodním úrokem ve výši 10,9% ročně. Zároveň se zavázala uhradit i poplatky spojené s vedením účtu. Za účelem řádného splácení úvěru se žalovaná zavázala na svém běžném účtu vedeném u žalobkyně zachovávat dostatečné finanční prostředky na úhradu jednotlivých splátek a poplatků. Žalovaná však svůj závazek neplnila, úvěr nesplácela, a proto žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 3.12.2022, o čemž žalovanou vyrozuměla dopisem z téhož dne. Vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku neuhradila ani na základě předžalobní výzvy, požadovala žalobkyně uhradit částku 91 288,26 Kč na dlužné jistině, dále neuhrazený obchodní úrok z úvěru ve výši 6 246,40 Kč naběhlý do 3.12.2022 a nadále běžící ve výši 10,9% ročně z částky 91 288,26 Kč od 18.7.2023 do zaplacení, neuhrazených poplatků ve výši 2 726 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15% ročně kapitalizovaným částku 8 520,16 Kč a nadále běžícím z částky 94 014, 26 Kč od 18.7.2023 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. První jednání ve věci bylo nařízen na den 11.1.2024. Předvoláním k jednání ve věci bylo žalované doručeno do vlastních rukou náhradním způsobem (10. dnem po té, co pro něj byla zásilka s předvoláním na jednání uložena u poskytovatele poštovních služeb) dne 27.12.2023. Žalovaná se k ústnímu jednání, k němuž byla podle ustanovení § 45 a § 49 o.s.ř. řádně obeslána, nedostavila, na svou obranu netvrdila žádné další rozhodné skutečnosti a nenavrhla provedení žádných právně relevantních důkazů, proto bylo jednáno podle ustanovení § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti. 4. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. 5. Ze Smlouvy o úvěru ze dne 24.2.2020 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s [právnická osoba] Smlouvu o úvěru, na základ níž se tato zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr ve výši 132 253 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s obchodním úrokem ve výši 10,9% v 71 měsíčních splátkách po 2 563 Kč, které bude věřitel inkasovat přímo z běžného účtu žalované vedeného u věřitele. Z poskytnutého úvěru měly být uhrazeny částkou 72 253 Kč dva dřívější úvěry poskytnuté žalované žalobkyní, zbývající částka 50 000 Kč byla poskytnuta na běžný účet žalované. 6. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 24.2.2020 soud zjistil, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru na pobočce banky, přičemž uvedla, že je zaměstnaná Českou správou sociálního zabezpečení s příjmem 38 294 Kč, je rozvedená a bydlí ve vlastním bytě. Počet členů její domácnosti je jeden. Výše nákladů na bydlení, živobytí apod. uvedena není. Uvedla, že a ní není vedeno žádné exekuční řízení, nemá žádný úvěr u třetích osob odlišných od žalobkyně. 7. Z výpisů z běžného účtu žalované vedeného u České spořitelny od 1.12.2019 do 29.2.2020 má soud za osvědčené, že žalovaná měla v době uzavření úvěrové smlouvy příjem od zaměstnavatele České správy sociálního zabezpečení ve výši pohybující se v rozmezí 21 700 do 23 000 Kč a dále příjem ze starobního důchodu ve výši 16 000 Kč. Výdaje žalované, včetně nákladů na bydlení, z výpisu nevyplývají. 8. Z dotazu žalobkyně do CCB a interních systémů měla ověřit, že žalovaná v té době splácela tři úvěry poskytnuté žalobkyní s celkovou měsíční splátkou 14 123 Kč. Dva z těchto úvěrů byly spláceny částí úvěru poskytnutého na základě smlouvy popsané v odstavci 5 tohoto rozsudku. Mimo konsolidaci zůstal hypotéční úvěr poskytnutý žalované v roce 2015 s měsíční splátkou 12 748 Kč. 9. Z výpisu z úvěrového účtu za období od 24.2.2020 do 31.12.2021 má soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 132 253 Kč. Dále má soud za prokázané, že žalovaná uhradila na úhradu úvěru, úroků a poplatků za uvedené období celkem 60 952 Kč a z platební bilance má soud za osvědčené, že v roce 2022 uhradila ještě 12 815 Kč, když poslední částku inkasovala dne 24.8.2022. 10. Z poslední výzvy k úhradě ze dne 1.11.2022, má soud za prokázané, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužných splátek úvěru v celkové výši 10 248 Kč a zároveň byla upozorněna na možnost okamžitého zesplatnění úvěru, pokud dlužné částky neuhradí v dodatečné lhůtě k tomu žalované poskytnuté. Z Rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 3.12.2022 má soud za prokázané, že žalobkyně z důvodu prodlení žalované s řádným splácením úvěru zesplatnila ke dni 3.12.2022 celou dlužnou částku ve výši 94 015 Kč. 11. Z předžalobní upomínky ze dne 17.7.2023 ve spojení s podacím archem má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému splnění jejího závazku před podáním žaloby. 12. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 24.2.2020 úvěrovou smlouvu (a to po té, co na základě údajů poskytnutých žalovanou prověřovala její úvěruschopnost), na základě níž jí poskytla úvěr ve výši 132 253 Kč. Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, proto byl úvěr ke dni 3.12.2022 zesplatněn. Žalovaná na uvedený úvěr uhradila celkem 73 767 Kč. 13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky (§ 2391 odst. 1 věta prvá citovaného zákona). 14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první uvedeného zákona poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 15. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. 16. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli„ rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“ 17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 18. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly. 19. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 20. Podle § 87 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. 21. Soud ve smyslu ustanovení § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákona (dále jen „občanský zákoník“) přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zava