9 C 62/2024-50 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 68 442,88 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku, z titulu nesplaceného úvěru. Uvedla, že na základě smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 11. 2. 2022 poskytla žalovanému úvěr ve výši 74 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 378,39 Kč se splatností vždy k 18 dni příslušného měsíce. Dále byla sjednána úroková sazba ve výši 10,20 % ročně. Vzhledem k tomu, že žalovaný opakovaně nehradil splátky úvěru řádně a včas, žalobkyně úvěr ke dni 21. 8. 2023 zesplatnila. Dluh žalovaného ve výši 68 442,88 Kč se sestává se z neuhrazené jistiny ve výši 63 907,22 Kč, kapitalizovaných smluvních úroků ve výši 2 770,04 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 179,76 Kč a dlužných poplatků za zaslání upomínek ve výši 1 585 Kč. Dále žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení z jistiny 63 907,22 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení z neuhrazeného kapitalizovaného smluvního úroku 2 770,40 Kč od 22. 8. 2023 do zaplacení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 24. 10. 2023.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), oba účastníky vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Účastníci se k výzvě nevyjádřili, soud proto věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci:5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka ze dne 11. 2. 2022 a Všeobecných produktových podmínek bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 74 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v 72 měsíčních splátkách v celkové výši včetně pojištění 1 515,39 Kč, a to vždy k 18. dni v měsíci počínaje dnem 18. 3. 2022. Roční úroková sazba byla stranami dohodnuta ve výši 10,20 % p. a. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 99 511,46 Kč. Smlouva byla podepsána přes tzv. SmartBanku pomocí PINu.6. Ze žalobkyní poskytnuté amortizace a platební historie bylo zjištěno, že žalovaný dne 11. 2. 2022 čerpal celý úvěr ve výši 74 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem 13 splátek po 1 515,39 Kč, tedy celkem uhradil 19 700,07 Kč.7. Z upomínky ze dne 25. 4. 2023, 13. 6. 2023 a 27. 7. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky před zesplatněním úvěru.8. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 23. 8. 2023 soud zjistil, že žalobkyně úvěr ke dni 21. 8. 2023 zesplatnila v celém rozsahu.9. Z výzvy ze dne 24. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky před podáním žaloby.10. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.11. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 74 000 Kč. Žalovaný postupně splatil žalobkyni částku ve výši 19 700,07 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 21. 8. 2023 a před podáním žaloby jej vyzvala k jeho zaplacení výzvou ze dne 24. 10. 2023.12. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), podle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Soud ve smyslu ustanovení § 588 o.z. přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.18. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle § 1968 věta prvá o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze co do částky 54 299,93 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě z předložených důkazů nevyplývá, že by žalobkyně dostatečným způsobem zjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet, a že si ani od žalovaného nevyžádala potřebné důkazy. Žalobkyně na výzvu soudu ze dne 21. 5. 2024, č.j. 9 C 62/2024 - 12, uvedla, že při zkoumání úvěruschopnosti vycházela z informací uvedeným žalovaným v žádosti o úvěr, ve kterém žalovaný uvedl pouze svůj příjem ve výši 30 935 Kč měsíčně, žádné výdaje zde nebyly žalovaným uvedeny (ani náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů či ostatní nezbytné náklady – vždy je uvedena částka 0 Kč). Dále žalobkyně tvrdí, že provedla kontrolu ve veřejných databázích insolvenčního rejstříku, bankovní a nebankovní registry, kontrolou databází MVČR (k tomuto tvrzení však nepřiložila žádný důkaz). Žalobkyně doložila pouze výpis z běžného účtu žalovaného za měsíc listopad a prosinec 2021, ve kterých si ověřila pouze příjem žalovaného. Z výpisů však vyplývá, že zůstatek žalovaného za listopad činil 6 574,99 Kč a za prosinec pouhých 296,50 Kč. Dne 16. 11. 2021 žalovaný čerpal jiný úvěr ve výši 35 000 Kč, tuto skutečnost žalobkyně nijak nereflektovala, jakožto ani tu skutečnost, že žalovaný dle výpisů splácel jiné úvěry a kreditní kartu celkovou