9 C 87/2025-29 — Okresní soud v Berouně

1. Žalobkyně domáhala zaplacení částky 52 240,52 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku pod bodem I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne 27.1.2020 s původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., (dříve , právnická osoba, .,), (dále jen „původní věřitel“) smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které čerpal částku v konečné výši 52 240,52 Kč, jež sestávala z jistiny ve výši 35 000 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroku ve výši 16 490,52 Kč. Žádost o úvěr byla podána žalovaným prostřednictvím veřejné datové sítě umístěné na internetové adrese , www stránky, , přičemž žalovaný projevil souhlas se zněním a obsahem smlouvy a s všeobecnými podmínkami poskytnutí úvěru původního věřitele. K uzavření smlouvy žalobkyně uvedla, že žalovaný vyplnil své osobní údaje včetně telefonního čísla a emailové adresy, poté následovalo prověření žalovaného úvěr splácet. Žalovaný následně odsouhlasil návrh smlouvy a všeobecné podmínky poskytnutí úvěru, poté mu byl zřízen uživatelský účet. Žalobkyně rovněž uvedla, že před uzavřením smlouvy se žalovaným byla ověřena jeho úvěruschopnost porovnáním jeho příjmů a výdajů a lustrací žalovaného v registrech ISIR, CEE, NRKI a BRKI. Žalovaný požádal o konkrétní úvěr, který se zavázal uhradit nejpozději do 31.3.2025. Úvěr byl poskytnut žalovanému ve výši 21 000 Kč dne 2.12.2024, ve výši 5 000 Kč dne 3.12.2024, ve výši 5 000 Kč dne 5.12.2024 a ve výši 4 000 Kč dne 9.12.2024 na účet č. , č. účtu, , pod VS , var. symbol, . Žalovaný však svůj závazek nesplnil, neboť poskytnuté peněžní prostředky do lhůty splatnosti nevrátil ani přes zaslané upomínky. Žalobkyně uvedla, že shora uvedená pohledávka byla postoupena původním věřitelem žalobkyni smlouvou ze dne 27.1.2020. Žalobkyně dále navrhla, aby pro případ neuznání nároku žalobkyně na úhradu dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy, soud žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení, neboť na účet žalovaného byla zaslána právní předchůdkyní žalobkyně dlužná jistina. Spolu s dlužnou částkou žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 1.4.2025 do zaplacení.2. Žalovaný k podané žalobě uvedl, že dne 2. 12. 2024 měl uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru s původním věřitelem , právnická osoba, ., přičemž dle smluvních podmínek měl být maximální úvěrový rámec stanoven na částku 35 000 Kč. Žalovaný zpochybnil tvrzení žalobkyně, že bylo čerpáno 52 240,52 Kč, neboť dle jeho názoru nebylo možné čerpat částku převyšující sjednaný rámec. Dle smlouvy nebylo technicky ani smluvně umožněno čerpat nad rámec 35 000 Kč. Dále namítl, že smlouva obsahovala nepřiměřeně vysokou roční procentní sazbu nákladů. Kromě vysokých nákladů žalovaný poukázal rovněž na sankční ujednání, zejména tzv. poplatek z prodlení ve výši 250 Kč, který se každý měsíc přičítá k minimální splátce, což považuje za likvidační pro běžného spotřebitele. Podle žalovaného je smlouva nepřehledná a zavádějící, neboť neobsahuje jasné informace o výši měsíčních splátek, termínech jejich splatnosti ani o celkové částce k úhradě. Výpočty ve smlouvě vycházejí z částky 35 000 Kč, přestože žalobkyně tvrdí, že bylo čerpáno více. Spotřebitel tak podle žalovaného nemá dostatečné informace pro řádné plnění smlouvy. Žalovaný rovněž namítl, že při sjednání úvěrové smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně provedena řádná analýza jeho úvěruschopnosti, neboť nebyly zjišťovány jeho příjmy, výdaje ani další závazky. Záznamy v registru NRKI podle žalovaného jasně ukazovaly, že se nachází v dluhové pasti, což měl věřitel zohlednit. Žalovaný dále zpochybnil samotný proces uzavření smlouvy, neboť nebylo zřejmé, zda skutečně souhlasil s jejím konkrétním zněním. Závěrem připustil, že mohl čerpat částku do výše 35 000 Kč, ale nemá přesný přehled o čerpání ani o uhrazených splátkách. Předpokládá, že žádná splátka nebyla uhrazena, neboť řeší více úvěrů a ztratil přehled. Navrhl zamítnutí žaloby. V případě přiznání nároku žalobkyni, byť částečně, žádal o možnost splácet dluh ve výši 1 000 Kč měsíčně, což odpovídá jeho aktuálním finančním možnostem.3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně se z ústního jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její účasti, soud jednal podle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobkyně.4. Soud ve věci provedl dokazování, přičemž zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:5. Z textu Smlouvy o revolvingovém úvěru a formuláře „Loan application Info“ soud zjistil, že tato smlouva a formulář obsahují údaje o telefonním čísle a e- mailové adrese žalovaného. Na základě této smlouvy se původní věřitel pro případ uzavření smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč. Smlouva ani formuláře však neobsahují vlastnoruční ani elektronický podpis žádné ze smluvních stran ani jinou elektronickou značku prokazující uzavření smlouvy. Ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek bez data vyplývá, že rovněž neobsahují podpisy žádného subjektu.6. Z platební informace (VS , var. symbol, ) a přehledu čerpání a plateb bylo zjištěno, že žalovaný čerpal finanční částky dne 2. 12. 2024 ve výši 21 000 Kč, dne 3.12.2024 ve výši 5 000 Kč, dne 5.12.2024 ve výši 5 000 Kč a dne 9.12.2024 ve výši 4 000 Kč, celkem 35 000 Kč, a že byl původním věřitelem informován o celkové dlužné částce k datu splatnosti, tj. ke dni 31. 3. 2025, která činila 52 240,52 Kč s tím, že aktuální povinná celková částka k úhradě k datu splatnosti činila 23 672,78 Kč.7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a dodatku č. 2 včetně seznamu postoupených pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na žalobkyni pohledávku za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 11. 4. 2025, kde mu byla zároveň stanovena lhůta k úhradě dluhu do tří dnů. Odeslání výzvy má soud za prokázané z poštovního podací lístku ze dne 11.4.2025.8. Z předžalobní výzvy ze dne 14.4.2025 včetně podacího lístku z téhož dne má soud za prokázané, že žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení dluhu.9. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít pomocí prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, která však nebyla žalovaným podepsána. Právní předchůdkyně žalobkyně pak poukázala dne 2. 12. 2024 částku ve výši 21 000 Kč, dne 3.12.2024 ve výši 5 000 Kč, dne 5.12.2024 ve výši 5 000 Kč a dne 9.12.2024 ve výši 4 000 Kč, celkem 35 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, vedený u ČSOB a.s.10. . Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a toto postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 11. 4. 2025. Žalovaný však na dluh ničeho neuhradil ani na základě zaslané předžalobní výzvy, a je tedy se splněním tohoto svého peněžitého závazku v prodlení.11. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.12. Podle § 562 odst. 1 zákona o.z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý13. Podle § 561 odst. 1 o.z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.15. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v