Žalobkyně se domáhala zaplacení pohledávky ve výši 13 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku z titulu nesplaceného úvěru na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 4. 2025. Tvrdila, že na základě této smlouvy, sjednané elektronicky prostřednictvím klientské zóny, se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč. Úroky úvěru pak měl žalovaný hradit v měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný svým smluvním závazkům nedostál, neboť řádně a včas neuhradil splátku splatnou dne 15. 10. 2025. Žalovaný však nereagoval ani na zasílané upomínky, a tak žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě neuhrazené úvěrové jistiny, kapitalizovaného smluvního úroku, nákladů na upomínkování a nákladů právního zastoupení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ani poté uhrazena, domáhala se žalobkyně zaplacení dlužné částky ve výši 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 5. 2. 2026 do zaplacení soudní cestou.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda s tímto postupem souhlasí, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně svůj souhlas vyjádřila již v podané žalobě a žalovaný na výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci: Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 4. 2025 tak bylo ve spojení s předsmluvními informacemi zjištěno, že na základě posouzení schopnosti žalovaného tento úvěr splatit (porovnáním příjmů a výdajů žalovaného a způsobu plnění dosavadních dluhů, jak bylo zjištěno z kompletního výpisu z bankovního účtu žalovaného za poslední tři kalendářní měsíce, z výpisu z insolvenčního rejstříku, databáze odcizených dokladů, výpisu z centrální evidence exekucí a výpisu z registru SOLUS), se žalobkyně zavázala touto smlouvou poskytnout žalovanému úvěr ve výši 12 000 Kč, a to na účet žalovaného. Úvěr pak byl poskytnut na dobu určitou v délce 12 měsíců se splatností ke dni 15. 3. 2026 a se sjednanou úrokovou sazbou ve výši 25 % měsíčně, tedy v celkové výši 36 000 Kč; nicméně RPSN činí 1 356 % p.a. a celkem tak měl žalovaný uhradit 48 000 Kč ve sjednaných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce s tím, že s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru ve výši 12 000 Kč (sic!). Pro případ prodlení žalovaného s úhradou jeho závazků pak bylo ujednáno právo žalobkyně na úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného (tzn. náklady na celkem dvě upomínky, tj. ve výši 500 Kč za první zaslanou upomínku a 500 Kč v případě druhé písemné upomínky), a dále na úroky z prodlení v zákonné výši. Pokud žalovaný ani po upomínkách svůj dluh neuhradí, byla žalobkyně oprávněna přistoupit k zesplatnění úvěrové jistiny, jejíž součástí se tímto stávají i sjednané úroky. Úvěrová smlouva byla uzavřena elektronicky, za pomoci prostředků komunikace na dálku prostřednictvím klientského účtu, zpřístupněném žalovanému pomocí odkazu a unikátního SMS kódu a po zaplacení tzv. verifikační platby ve výši 1 Kč žalobkyni z osobního bankovního účtu žalovaného za účelem ověření identity žalovaného. Přílohou č. 1 úvěrové smlouvy je pak posouzení úvěruschopnosti žalovaného, tedy přehled zjištěných osobních a kontaktních údajů žalovaného (ženatý, s žádnou vyživovací povinností), číslo občanského průkazu, číslo jeho bankovního účtu, telefonní číslo, e-mailová adresa žalovaného a výše příjmu (příjem 52 000 Kč) a výše nákladů (4 000 Kč na bydlení, 32 959 Kč na finanční závazky – sázky a hazardní hry ve výši 7 492 Kč, náklady domácnosti ve výši 3 000 Kč, 500 Kč „EXTRA“ zůstatek na cokoliv), přičemž disponibilní částka zůstatku činila 4 049 Kč. Lustrace žalovaného v dostupných registrech pak nevykázaly žádné, resp. žádné negativní záznamy a jeho platební morálka byla hodnocena jako výborná. Smlouva o úvěru i předsmluvní informace jsou opatřeny elektronickým podpisem prostřednictvím služby DigiSign, včetně údaje o datu a času podpisu.5. Z dokumentu DigiSign.org soud zjistil, že předsmluvní informace a smluvní dokumentace byly žalovanému předloženy prostřednictvím služby DigiSign.org. Identita žalovaného byla při vstupu do podpisového rozhraní ověřena prostřednictvím SMS zaslané na telefonní číslo , tel. číslo, . Dne 7. 4. 2025 žalovaný elektronicky podepsal předsmluvní informace i smluvní dokumentaci, přičemž před podpisem mu byly oba dokumenty zobrazeny. Podpis byl proveden z IP adresy , hodnota, prostřednictvím internetového prohlížeče Chrome.6. Z detailu pohybu o okamžité příchozí platbě u , právnická osoba, ze dne 2. 5. 2025 má soud za prokázané, že dne 7. 4. 2025 byla na bankovní účet č. , č. účtu, připsána z bankovního účtu žalovaného č. , č. účtu, verifikační platba ve výši 1 Kč pod ID operace , hodnota, .7. Z detailu pohybu bezhotovostní platby u , právnická osoba, ze dne 2. 5. 2025 má soud dále za prokázané, že dne 7. 4. 2025 byla poukázána na účet žalovaného částka ve výši 12 000 Kč pod ID operace , hodnota, a pod variabilním symbolem , var. symbol, .8. Z upomínky č. 1 ze dne 20. 10. 2025 a z upomínky č. 2 ze dne 5. 11. 2025 má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně adresovala žalovanému výzvu k úhradě dlužné splátky, splatné dne 15. 10. 2025, přičemž za tyto upomínky mu naúčtovala sjednané poplatky ve výši 500 Kč a 500 Kč.9. Z předžalobní výzvy, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 1. 2026 včetně poštovního podací lístku podací číslo , hodnota, soud zjistil, že žalobkyně vyrozuměla žalovaného o zesplatnění úvěrové jistiny v důsledku porušení smlouvy a vyzvala jej k zaplacení celkové dlužné částky ve výši 26 720,65 Kč včetně nákladů právního zastoupení ve výši 4 140 Kč nejpozději do data 4. 2. 2026 s upozorněním na možnost vymáhání této pohledávky soudní cestou. Odeslání této písemnosti do dispoziční sféry žalovaného je prokazováno poštovním podacím lístkem ze dne 21. 1. 2026.10. Z bankovní historie ke smlouvě č. , hodnota, za období od 9. 10. 2024 do 4. 4. 2025 soud zjistil, že žalovaný v rozhodném období aktivně využíval několik bankovních účtů, mezi nimiž převáděl finanční prostředky. Na účtech byly evidovány četné příchozí i odchozí transakce, včetně plateb od různých fyzických osob, plateb ve prospěch obchodních společností, převodů vyšších peněžních částek a běžných spotřebitelských výdajů. Dne 17. 12. 2024 byla na účet žalovaného připsána částka 100 000 Kč od společnosti , právnická osoba, . (nebankovní poskytovatel úvěrů), přičemž následně došlo k převodu převážné části této částky na jiné účty. Z bankovní historie jsou dále patrné opakované transakce související se společností , právnická osoba, . (nebankovní poskytovatel úvěrů)11. Z bankovní historie ke smlouvě č. , hodnota, (JSON data) soud zjistil, že žalovaný v rozhodném období využíval vedle posuzovaného úvěru i další úvěrové a obdobné finanční produkty. Z výpisů jsou patrné opakované splátky úvěru RePůjčka, splátky směřující společnosti , právnická osoba, ., platby označené jako splátky kreditních karet, jakož i příchozí platby od společností , právnická osoba, . a , právnická osoba, ., které nasvědčují čerpání dalšího úvěrového či obdobného financování. Bankovní historie tak svědčí o existenci více souběžně hrazených finančních závazků žalovaného.12. Z kopie občanského průkazu na jméno , Jméno žalovaného, číslo dokladu , hodnota, a kopie řidičského průkazu žalovaného má soud za prokázané, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného.13. Z dokumentu Datový výstup z Credit Info CEE soud zjistil, že v rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného byly dne 7. 4. 2025 provedeny dotazy do dostupných registrů prostřednictvím společnosti Credit Info CEE a.s. U žalovaného nebyla zjištěna aktivní insolvence, v Negativním registru SOLUS nebyl evidován žádný negativní záznam, v Pozitivním registru SOLUS byl evidován závazek ve výši 0 Kč a v Centrální evidenci exekucí nebyla vedena žádná aktivní exekuce.14. Ze sdělení , právnická osoba, . ze dne 12. 5. 2026 bylo soudem zjištěno, že bankovní účet číslo , č. účtu, patří , Jméno žalovaného, , narozenému , Datum narození žalovaného, , tedy žalovanému.15. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.16. Na podkladě takto provedených důkazů následně soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož žalobkyně poskytla na bankovní účet žalovaného částku ve výši 12 000 Kč, a to dne 7. 4. 2025. A současně, že žalovaný podle tvrzení samotné žalobkyně uhradil na tento závazek v šesti splátkách po 3 000 Kč celkem částku ve výši 18 000 Kč.17. Při právním posouzení soud vycházel z § 2395 a § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.18. Podle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „Směrnice“) členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. Podle čl. 23 Směrnice členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dle ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) ZoSÚ se pro účely tohoto zákona celkovými náklady spotřebitelského úvěru rozumí veškeré náklady včetně úroků, provizí, daní, poplatků nebo jiných obdobných peněžitých plnění a veškerých dalších plateb, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a které jsou poskytovateli známy, s výjimkou nákladů na notáře.20. Podle § 75 ZoSÚ je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.21. Co se rozumí odbornou péčí, stanoví § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění ke dni uzavření smlouvy. Jde o takovou úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli „rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.“22. Podle § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b) a odst. 4 ZoSÚ, týkajícího se uchovávání dokumentů a záznamů, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.23. Podle § 86 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.24. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.25. Podle § 580 odst. 1 a § 588 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.26. Podle § 1968 věta prvá o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb.27. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2). Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.28. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření smlouvy, neboť úvěrující je povinen ve smyslu ZoSÚ s odbornou péčí přezkoumat příjmy i výdaje žalovaného a dbát přitom na jeho zájmy, tj. i na zájem být reálně schopen přebíraný závazek řádně a včas splácet. Soud tak v tomto případě vůbec nehodnotil, zda předmětná smlouva byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku vůbec uzavřena, neboť neplatnost smlouvy ve smyslu ZoSÚ má v tomto případě přednost. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Pouhé nahlížení do příslušných registrů či spoléhání se jen na žadatelem sdělené informace, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. V souladu se shora citovanými §§ poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů.29. Provedenými důkazy bylo prokázáno, že žalobkyně neposoudila důkladně úvěruschopnost spotřebitele a jeho objektivní možnost daný úvěr splatit. Žalobkyně sice zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací v registrech SOLUS, CEE a insolvenčním rejstříku, nicméně žádným způsobem se však nezabývala jakýmikoliv příjmy či reálnými výdaji žalovaného, jeho rodinnou, resp. osobami ve společné domácnosti (kolik má členů, jaké jsou jejich jednotlivé příjmy, jaké jsou jejich výdaje, zdravotní stav, zda vůbec se jedná o společně hospodařící domácnost ve smyslu NOZ, atp.) a především finanční situací (zejména, jaké jsou reálné náklady na bydlení, dojíždění do zaměstnání, běžnou spotřebu, volnočasové aktivity ani skutečnosti, že čerpal další úvěrové závazky). V tomto směru se žalobkyně spokojila toliko s údaji poskytnutými samotným žalovaným. Soud tak má za to, že žalobkyně sice nějakým způsobem prověřovala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru, nicméně tuto vyhodnotila nedostatečně, bez dostatečné míry pečlivosti a tedy nesprávně. Z uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 7. 4. 2025 je ve smyslu § 86 odst. 1 ZoSÚ ve spojení s § 588 občanského zákoníku neplatná.30. Za situace, kdy je smlouva o úvěru neplatná, může se žalobkyně po žalovaném domáhat úhrady finanční částky, kterou mu prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytla, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Nicméně v tomto případě žalobkyně poskytla částku 12 000 Kč, na niž jí žalovaný, dle tvrzení samotné žalobkyně, uhradil celkem 18 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyni uhradil více, než mu tato na základě smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru poskytla, soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř., tj. podle úspěchu ve věci. Avšak žalovanému, který byl ve sporu úspěšnější, však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, proto soud náhradu nákladů nepřiznal žádnému z účastníků (výrok II. tohoto rozsudku).