Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 19. 2. 2026, ve znění jejího doplnění, domáhala po žalovaném zaplacení částky 57 104,11 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný prostřednictvím komunikace na dálku uzavřel dne 20. 6. 2025 se společností , právnická osoba, ., dříve , právnická osoba, . (dále jen jako „právní předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr, který se zavázal vrátit do 20. 12. 2025. Uvedla, že peněžní prostředky byly žalovanému poskytnuty na jeho bankovní účet č. , č. účtu, . K uzavření smlouvy žalobkyně sdělila, že se žalovaný nejprve zaregistroval na webové stránce její právní předchůdkyně, a to zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy a po dokončení registrace zaslal žádost o poskytnutí úvěru. Žalobkyně dále uvedla, že její právní předchůdkyně úvěruschopnost žalovaného provedla před uzavřením smlouvy, a to dotazem z dostupných databází z ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, CRKI a EUCB a současně výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji žalovaného, načež byl žalovanému zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy. Žalobkyně rovněž tvrdila, že za dobu trvání úvěru žalovaný načerpal finanční prostředky v celkové výši 40 800 Kč a na dluh uhradil pouze 11 277,87 Kč. Zdůraznila, že žalovaný svůj závazek nesplnil, neboť poskytnuté peněžní prostředky do lhůty splatnosti nevrátil ani přes zaslané upomínky. Shora uvedená pohledávka pak byla postoupena původním věřitelem žalobkyni smlouvou ze dne 27. 1. 2020. Pro případ neuznání nároku na úhradu dlužné částky z titulu úvěrové smlouvy žalobkyně navrhla, aby soud žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení, neboť na účet žalovaného byla zaslána právní předchůdkyní žalobkyně dlužná jistina. Spolu s dlužnou částkou žalobkyně požadovala rovněž zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru, tj. od 21. 12. 2025 do zaplacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Protože ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaný se k výzvě nevyjádřil a žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání vyslovila souhlas již v podané žalobě, soud proto věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání, pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Soud ze spisového materiálu zjistil následující pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti:5. Z textu Smlouvy o revolvingovém úvěru a formuláře „Loan application Info“ soud zjistil, že tato smlouva a formulář obsahují údaje o telefonním čísle a e- mailové adrese žalovaného. Na základě této smlouvy se původní věřitel pro případ uzavření smlouvy zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 40 000 Kč s tím, že částka prvního čerpání činila 25 000 Kč. Smlouva ani formuláře však neobsahují vlastnoruční ani elektronický podpis žádné ze smluvních stran ani jinou elektronickou značku prokazující uzavření smlouvy. Ze Standartních informací o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínek bez data vyplývá, že rovněž neobsahují podpisy žádného subjektu.6. Právní předchůdkyně žalobkyně disponovala kopií občanského průkazu k ověření totožnosti žalovaného.7. Podle interního formuláře právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného, kde bylo uvedeno číslo OP, bankovní spojení, email, telefonní číslo, dále že žalovaný byl rozvedený, příjem měl ve výši 40 000 Kč a výdaje ve výši 32 000 Kč. Žalovaný bydlel v nájmu a měl jednu vyživovací povinnost.8. Z potvrzení o provedené platbě označené jako „proof of payment“ ze dne 20. 6. 2025, ze dne 23. 6. 2025, ze dne 24. 6. 2025, ze dne 26. 6. 2025 a ze dne 31. 7. 2025, ve spojení s platební bilancí žalovaného, sdělením , právnická osoba, . ze dne 13. 5. 2026 a s výpisem z účtu žalovaného za měsíc červen a červenec 2025 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poukázala na účet shodný s účtem uvedeným ve smlouvě, vedeným na jméno žalovaného, postupně částku v celkové výši 40 800 Kč (25 000 Kč + 3x 5 000 Kč + 800 Kč), a to vždy pod variabilním symbolem , var. symbol, a zároveň, že žalovaný na úvěr uhradil částku v celkové výši 11 277,87 Kč.9. Z faktury s variabilním symbolem č. , var. symbol, vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyúčtovala jako minimální částku k zaplacení do 20. 12. 2025 částku ve výši 27 062,14 Kč.10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020, jejího dodatku, seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 23. 1. 2026 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku z úvěru za žalovaným na žalobkyni, o čemž žalovaného písemně informovala a zároveň ho vyzvala před podáním žaloby k úhradě dluhu (viz Výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 23. 1. 2026, potvrzení o podání zásilky ze dne 27. 1. 2026).11. Z jiných, než shora uvedených důkazů soud nevycházel, neboť nebyly ve věci rozhodné.12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu § 132 o.s.ř., vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala postupně na účet žalovaného peněžní prostředky v celkové výši 40 800 Kč a že žalovaný na tento svůj závazek uhradil částku v celkové výši 11 277,87 Kč. V řízení nebyl prokázán obsah smluvních ujednání mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, tj. obsah úvěrové smlouvy a smluvní podmínky.13. Při právním posouzení soud vycházel z ustanovení § 419 a § 1812 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tedy z toho, že mezi žalobkyní a žalovaným jde o vztah ze spotřebitelské smlouvy, v důsledku čehož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanoveným k ochraně spotřebitele nepřihlíží.14. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.15. Podle § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“) vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu, kdy nesplnění písemné formy má za následek neuzavření smlouvy.16. Podle § 562 odst. 1 o. z. je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Dle odst. 2 téhož ustanovení se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Byl-li záznam pořízen při provozu závodu a dovolá-li se jej druhá strana k svému prospěchu, má se za to, že záznam je spolehlivý.17. Podle § 561 odst. 1 o. z. se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.18. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické komunikace lze k podepisování elektronickým podpisem použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.19. Podle § 6 odst. 2 téhož zákona se uznávaným elektronickým podpisem rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis. Zákon však nezná definici zaručeného podpisu.20. Podle článku 3 bodu 9 až 12 Nařízení 910/2014/ES (dále jen „eIDAS) se „podepisující osobou“ rozumí fyzická osoba, která vytváří elektronický podpis; "elektronickým podpisem" data v elektronické podobě, která jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo jsou s nimi logicky spojena, a která podepisující osoba používá k podepsání; "zaručeným elektronickým podpisem" elektronický podpis, který splňuje požadavky stanovené v článku 26; a "kvalifikovaným elektronickým podpisem" zaručený elektronický podpis, který je vytvořen kvalifikovaným prostředkem pro vytváření elektronických podpisů a který je založen na kvalifikovaném certifikátu pro elektronické podpisy.21. Podle článku 25 eIDAS nesmějí být elektronickému podpisu upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Přičemž kvalifikovaný elektronický podpis, založený na kvalifikovaném certifikátu vydaném v jednom členském státě, má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.22. Podle článku 26 eIDAS musí zaručený elektronický podpis splňovat tyto požadavky: musí být: a) je jednoznačně spojen s podepisující osobou; b) umožňuje identifikaci podepisující osoby; c) je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů, která podepisující osoba může s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní kontrolou; a d) je k datům, která jsou tímto podpisem podepsána, připojen takovým způsobem, že je možné zjistit jakoukoliv následnou změnu dat.23. Ve smyslu ustanovení § 561 odst. 1 o. z. je k platnosti smlouvy třeba, aby k ní žalovaná připojila svůj podpis. Elektronický podpis, jenž je postaven na roveň podpisu vlastnoručního, je ve smyslu přímo použitelného nařízení eIDAS pouze kvalifikovaný elektronický podpis (tj. podpisem vytvořeným kvalifikovaným prostředkem = v české terminologii rovněž označovaný jako „kvalifikovaný elektronický podpis“). Ve smyslu článku 26 eIDAS lze za podpis, jenž důvěryhodně identifikuje osobu podepisující označit i zaručený elektronický podpis (= v českém terminologii označovaný „zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis“), jenž je jednoznačně spojen s podepisující osobou, umožňuje její jednoznačnou identifikaci, je vytvořen pomocí dat pro vytváření elektronických podpisů a je k podepisovanému dokumentu připojen tak, že je možné zjistit jakoukoliv následující změnu dat. Tedy takový podpis, který je v terminologii zákona č. 297/2016 Sb., podřazen pod termín uznávaný elektronický podpis. Jiné podpisy nelze bez dalšího považovat za podpisy postavené na roveň vlastnoručního podpisu, resp. podpisy důvěryhodně identifikující podepisující osobu. Má-li být elektronický podpis uznán za podpis konkrétní osoby, musí být prokázáno, že splňuje všechny podmínky stanovené v článku 26 eIDAS.24. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.25. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.27. Z ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.28. Podle § 1968 věta prvá o. z., podle něhož dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení; dále z ustanovení § 1970 o. z., podle něhož po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Uvedeným prováděcím předpisem je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění.29. Podle § 1879 a násl. o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění30. Na podkladě shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že podaná žaloba je uplatněna po právu pouze do částky 29 522,13 Kč, neboť mezi účastníky nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy, resp. že byla vůbec uzavřena nějaká smlouva, neboť není doložen jakýkoli podpis na smlouvě z jedné či druhé smluvní strany, potažmo pokud si strany „něco“ ujednaly, není vůbec zřejmé, jaký byl obsah ujednání mez nimi. Z tohoto hlediska tedy nedošlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru. Navíc ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná, pokud poskytovatel poskytl úvěr spotřebiteli, ač z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplynulo, že jsou zde pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně dostatečným způsobem nezjišťovala, zda je žalovaný schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně nedoložila žádné relevantní důkazy prokazující majetkové poměry žalovaného, např. předchozí výpisy z běžného účtu, pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu atd., ač k tomu byla ze strany soudu vyzvána. Žalobkyně pouze uvedla, že žalovaný byl lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI, CRKI a EUCB, přičemž na základě skutečností získaných z těchto databází nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti.31. Lze tak uzavřít, že právní předchůdkyně žalobkyně (i pokud by soud připustil, že smlouva byla uzavřena – byť tomu tak v tomto případě není) před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí nezkoumala úvěruschopnost žalovaného, resp. že právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že by byla úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru dostatečně a s odbornou péčí posouzena. Tedy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že povinnost uložená poskytovateli spotřebitelského úvěru v § 86 odst. 1 zákona splněna nebyla a smlouva o úvěru je proto pro rozpor se zákonem ve smyslu § 588 o. z. neplatná.32. Vzhledem k tomu, že však bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 40 800 Kč převodem na účet v jeho vlastnictví a že žalovaný uhradil celkem částku 11 277,87 Kč, jedná se na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve výši 29 522,13 Kč, které je ve smyslu § 2991 o. z. povinen vydat. Vzhledem k tomu, že pohledávka byla z právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni a žalovaný žalobkyni dlužnou částku dosud nezaplatil, je povinen žalobkyni kromě této částky uhradit i zákonný úrok z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který však žalobkyni přiznal až za dobu prodlení od 3. 2. 2026, neboť z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný byl poprvé vyzván k vydání bezdůvodného obohacení oznámením o postoupení pohledávky spolu s výzvou k úhradě před podáním žaloby dne 23. 1. 2026, v níž mu byla stanovena lhůta k zaplacení v trvání 3 dnů. Výzva byla dle potvrzení o odeslání žalovanému odeslána dne 27. 1. 2026, a s ohledem na ust. § 573 o. z. má soud za to, že zásilka byla žalovanému doručena 30. 1. 2026. Lhůta k plnění tak žalovanému uplynula dnem 2. 2. 2026 (30. 1. 2026 + 3 dny) a ode dne následujícího, tj. od 3. 2. 2026, je žalovaný v prodlení (výrok I. tohoto rozsudku). Zákonný úrok dle citovaného nařízení vlády činil pro uvedené období 11,5 % ročně, který soud žalobkyni přiznal. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř v trvání 3 dnů, neboť neshledal důvody pro její prodloužení či plnění ve splátkách.33. Ve zbývajícím rozsahu soud nárok žalobkyně, včetně nároku na zaplacení úroku z prodlení, z důvodu neoprávněnosti zamítl, neboť nedošlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy (výrok II. tohoto rozsudku).34. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější nárok na náhradu nákladů řízení v poměrné výši 3,4 % (když žalobkyně byla úspěšná v 51,7 % a neúspěch měla ve 48,3 % svého nároku – tedy poměr úspěchu vůči neúspěchu), tj. ve výši 472,40 Kč. Tyto náklady v souladu s § 137 o. s. ř. sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 285 Kč a z odměny advokáta podle § 11 odst. 1, písm. a), d) ve spojení s § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony po 3 420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), 3 paušální náhrady po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Zaplacení náhrady nákladů řízení soud žalovanému uložil v třídenní lhůtě podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., neboť soud neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší nežli zákonné ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách. Povinnost uhradit tyto náklady pak byla uložena k rukám zástupkyně žalobkyně jako advokátky podle § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).