12 C 132/2020-69 — Okresní soud v Bruntále

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým Okresnímu soudu v Bruntále dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 403.332,78 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut žalobkyní úvěr ve výši 467.000 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, dlužnou částku do dne rozhodnutí soudu dobrovolně neuhradil. Soud doručoval veškeré písemnosti určené žalovanému na adresu pro doručování dle ustanovení § 46b písm. a) občanského soudního řádu (např. usnesení Ústavního soudu č. II. ÚS 1308/10). Zásilky soudu byly v místě trvalého pobytu žalovaného vhazovány do domovní schránky. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 13. 4. 2021. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, žalovaný se bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 občanského soudního řádu jednal v nepřítomnosti účastníků řízení. Nepřítomné žalobkyni nebylo možné poskytnout u jednání patřičná poučení v souladu s ustanovením § 118a občanského soudního řádu. 4. V průběhu řízení bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 467.000 Kč. Sazba smluvního úroku byla sjednána ve výši 9,90 % ročně. Žalovaný se zavázal hradit úvěr v měsíčních splátkách ve výši 6.623 Kč počínaje měsícem července roku 2017 a poplatky dle sazebníku, a to za přijetí a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 4.670 Kč, za pojištění pro případ nemožnosti splácení částku 529 Kč měsíčně. Žalovaný platil dohodnuté splátky nepravidelně od měsíce července roku 2017 do měsíce září roku 2019. Vzhledem k tomu, že přes opakované upomínky dlužné splátky nezaplatil, využila žalobkyně svého oprávnění a úvěr ke dni 28. 11. 2019 zesplatnila. Žalovaný zaplatil do splatnosti úvěru částku 193.465,28 Kč, po splatnosti pak byla provedena úhrada 1.389,27 Kč. Žalobkyně nárokuje částku 403.332,78 Kč, kdy jde o jistinu ve výši 401.121,56 Kč, smluvní úrok do splatnosti ve výši 1.638,76Kč a poplatky ve výši 572,46 Kč (vyčerpaná jistina 467.000 Kč; smluvní úrok 106.130,33 Kč, tj. 9,90 % ročně do 28. 11. 2019; poplatek za vyhodnocení žádosti o úvěr 4.670 Kč; upomínací náklady 4.800 Kč, tj. za upomínky 4 x 900 Kč a 4 x 300 Kč; poplatky za pojištění 15.587 Kč, tj. od června roku 2017 do listopadu roku 2019; po odečtení úhrad před splatností 193.465,28 Kč a úhrady po splatnosti 1.389,27 Kč). Žalovaný dluh neuhradil ani přes předžalobní upomínku zaslanou právním zástupcem žalobkyně s datem 24. 7. 2020 (shodná tvrzení účastníků, smlouva o úvěru ze dne [datum], záznam o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, standardní informace o spotřebitelském úvěru, podklady pre súdné konanie, sazebník, ceník, scan obrazovky – čerpání úvěru, rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne 30. 11. 2019 včetně poštovního podacího archu, poslední výzva k úhradě ze dne 27. 10. 2019 včetně poštovního podacího archu, výzvy ze dnů 22. 10. 2017, 20. 9. 2017, 3. 9. 2019, 20. 8. 2019, 22. 7. 2019, 22. 6. 2019, 20. 5. 2019, výzva k zaplacení před podáním žaloby ze dne 24. 7. 2020 včetně dodejky) 5. K výzvě soudu žalobkyně doplnila, jakým způsobem ověřovala před uzavřením úvěrové smlouvy úvěruschopnost žalovaného. Uváděla, že žalovaný na žádosti o úvěr uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 22.135 Kč, což pracovník žalobkyně zkontroloval na základě příchozích transakcí na účet žalovaného. K důkazu byly předloženy výpisy z účtu v jiné bance, které byly použity v předchozí úvěrové žádosti, když žalovaný si převáděl platební styk z [anonymizováno] k žalobkyni. Žalovaný na žádosti neuvedl žádné výdaje kromě splátky 750 Kč na jiný závazek. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního modelu na 7.626 Kč. Dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti závazek u žalobkyně se splátkou 5.451 Kč (ten byl v rámci projednávané úvěrové žádosti zkonsolidován) a kreditní kartu u jiného peněžního ústavu s limitem 15.000 Kč a orientační splátkou 750 Kč. Splátka nového úvěru činila 6.623 Kč, nové splátkové zatížení 7.373 Kč (6.623 Kč + 750 Kč). Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů (22.135 Kč – 7.626 Kč – 7.373 Kč, zůstává 7.136 Kč). K důkazu žalobkyně doložila výpis z CCB a výpisy z účtů žalovaného. 6. Soud má z doložených listin (výpis z CCB a výpisy z účtů) za prokázáno, že žalovaný v lednu 2017 obdržel od [právnická osoba] [anonymizováno]. částku 20.651 Kč, v únoru 2017 částku 22.876 Kč, v květnu 2017 částku 23.562 Kč, v červnu 2017 částku 19.845 Kč. V lednu 2017 získal půjčku 10.000 Kč od [právnická osoba], v březnu 2017 byla na účet přijata částka 57.965 Kč od žalobkyně, na stejný účet byla následující den odepsána částka 1.000 Kč s popisem„ splátka úvěru“. Na účtech probíhala celá řada zejména záporných transakcí, žalovaný hospodařil měsíčně s kladným konečným zůstatkem účtu. Dle databáze ISAS zdejšího soudu nebyl žalovaný účastníkem žádného řízení u Okresního soudu v Bruntále. 7. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném ke dni uzavření smlouvy, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Na základě dokazováním zjištěného skutkového stavu dospěl soud k těmto právním závěrům: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou soud posoudil v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 257/2016 Sb. jako smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou podle § 2395 a násl. občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření smlouvy. Smlouva měla povahu smlouvy spotřebitelské, neboť nebylo zjištěno, že by ji žalovaný uzavíral v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti.„ Spotřebitelským úvěrem se rozumí poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, např. ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Zákon se nevztahuje na půjčku poskytnutou bez úroku nebo jakékoliv úplaty, neboť v takovém případě není třeba zvláštní ochrany spotřebitele, ale vztahuje se na půjčky úplatné, které v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti poskytuje podnikatel (fyzická nebo právnická osoba, popř. sdružení takových osob) spotřebiteli (fyzické osobě jednající mimo oblast své podnikatelské činnosti) .” (Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, 2321 s.) Smlouvou se zavázal věřitel (žalobkyně), že dlužníkovi poskytne peněžní prostředky ve výši 467.000 Kč a dlužník (žalovaný) se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a uhradit smluvní úroky a poplatky. Žalovaný porušil ujednání smlouvy o úvěru a dluh nehradil řádně, celkem uhradil 1